Browsing Category

food & lifestyle

food & lifestyle, recipes

Indický dhal

posted by cassidy on 2018-02-28 at 2.50 AM, 0 comments

Někdy na podzim jsem objevila další skvělý jídlo, o který se s vámi ráda podělím. Pro mě je to další z comfort foods ideálních pro chladný dny a užívám si ho tak, že ho klidně budu pomalu lžičkou ujídat z misky při sledování filmu místo něčeho nezdravýho. Zároveň je ale plný superzdravých ingrediencí – kurkumy, která je protiznánětlivá a detoxikující, zázvoru, který všichni známe jako nakopávač imunity, a červené čočky, která je zdrojem bílkovin, ale díky tomu, že narozdíl od jiných luštěnin nemá slupku, je mnohem snáz stravitelná a nenadýmá.

Je to takový typický sezónní podzimní a zimní jídlo – i když je v něm spousta vlákniny, obejdete se bez jakýkoli dovezený skleníkový zeleniny a skvělý chuti se dá dosáhnout i bez použití čerstvých bylinek, které na podzim a v zimě nemají úplně sezónu (neříkej!)

indicky_dhal_z_cervene_cocky_recept

Na 6 porcí potřebujeme:

  • Tři lžíce olivového oleje
  • Jednu menší cibuli
  • 4 stroužky česneku
  • Půlkilové balení červené čočky
  • Vrchovatou lžíce kurkumy
  • Lžičku drceného koriandru
  • Lžičku garam masaly
  • Lžičku drceného nebo mletého římského kmínu
  • Špetku nastrouhaného muškátového oříšku
  • Lžíci nastrouhaného zázvoru
  • 5 hrnků vody (1 hrnek = 250 ml, já mám takovou „půlhrnkovou“ odměrku a je to u nás v kuchyni jedna z nejpoužívanějších věcí :) )
  • Plechovka červených fazolí
  • 3 lžíce rajčatového protlaku
  • Sůl
  • Pepř
  • Chilli

Na oleji opečeme cibuli, když začne zlátnout, přidáme nastrouhaný zázvor, prolisovaný česnek, kurkumu, garam masalu, římský kmín, koriandr a muškátový oříšek. Necháme trochu otevřít chutě, zasypeme červenou čočkou a pořádně ji promícháme s kořením. Potom zalijeme vodou, přidáme rajčatový protlak a vaříme pod pokličkou, dokud čočka nezměkne. Dejte jí přibližně dvacet minut. Nakonec jídlo dochutíme solí, pepřem a trochou chilli a vmícháme propláchnuté červené fazole.

Ty fazole tam originálně vůbec nepatří. Nemusíte je tam dávat a svět se nezboří, ale když jsem se s tímhle jídlem setkala poprvý – když jsem fakt už šilhajíc hlady zahlídla v hradeckém Vegg Go a skoro se tam rozeběhla radostí, byly tam a mně se to zalíbilo.

Hotový dhal se dá se jíst samotný nebo s rýží. S basmati, ta se k němu hodí nejlíp.

food & lifestyle

Kokosová rýže s kurkumou

posted by cassidy on 2018-01-26 at 6.50 AM, 0 comments

„Cass by mohla zase vydat nějakou kuchařku,“ povídala nedávno Michelle. Chce to hodně uvozovek, „vydání“ a „kuchařka” v předchozích dvou případech znamenalo vytvoření čtyřstránkovýho pdfka se čtyřmi recepty a rozeslání odkazu zájemcům z řad kamarádů :)

Předevčírem jsem koukala do poloprázdný lednice, ze který od víkendovýho nákupu zbyly už jen tři mrkve a dva pomeranče a snažila se přijít na to, co bychom si mohli uvařit k večeři (a ideálně k následujícímu obědu). Naše lednice nikdy nepraská ve švech, nesnáším plýtvání jídlem, sníme většinou fakt do puntíku všechno (teď se snažím nemyslet na tu dýni, co nám omylem shnila minulý týden. Ale držela se dlouho – od léta, co jsem ji sklidila!). Takže naše poloprázdná lednice objektivním okem už znamená vážně docela žalostnej pohled.

Pinterest zachrání kdejakou situaci, takže chvilku scrolluju, když mě zaujme jakási rýže s kokosovým mlíkem. Miluju rýži, miluju kokosový mlíko, to bude ono! (To si Pejsek a Kočička říkali taky…). Původní recept byl popisovaný jako příloha, vyžadoval čerstvý bylinky a řádku exotickýho koření, ale jako inspirace pro úterní improvizaci posloužil skvěle – výsledkem bylo nový jídlo, který se zařadilo na seznam „Jídla, na přežrání kterýma bych mohla umřít,“ a to si nemůžu nechat pro sebe! Pokud máte rádi asijské / indické chutě, tohle si zamilujete. Je to tak krémový a plný chuti, že si fakt vychutnáte každý sousto. A je to bez lepku, bez mléka, bez ořechů, vegan… Takže to může skoro každej, jup!

Rýže s kokosovým mlékem a kurkumou

Na 4 porce kokosové rýže s kurkumou (budem tomu tak říkat, jo?) potřebujeme:

  • Půl cibule (nebo celou menší)
  • 3 stroužky česneku
  • Lžíci kokosového (jakéhokoli) oleje
  • Jednu velikou nebo dvě menší mrkve
  • Plechovku kokosového mléka
  • 2 hrnky rýže (použila jsem tmavou basmati)
  • 2 hrnky vody
  • Lžíci kurkumy
  • Půl lžičky tymiánu (nebo dvě snítky čerstvého)
  • Lžičku drceného koriandru (nebo čerstvý, bude to hezčí)
  • Sůl
  • Chilli

Na kokosovém oleji necháme zesklovatět cibuli, přidáme mrkev nakrájenou na malé kousky, prolisovaný nebo nakrájený česnek, kurkumu a drcený koriandr a chvilku ještě necháme na pánvi, aby se otevřely chutě. Chce to míchat, aby se česnek nepřipálil a nezhořkl. Přisypeme na pánev rýži a pořádně promícháme, až bude celá žlutá. Zalijeme plechovkou kokosového mléka a vodou a pod pokličkou vaříme na mírném ohni tak dlouho, dokud rýže není měkká (bílé to trvá kolem 20 minut, hnědé může až tři čtvrtě hodiny). Dochutíme solí a pokud máte rádi pálivější, přidejte chilli. Pokud máte čerstvý koriandr, teď je ta chvíle ho taky přidat.

Abych jídlu doplnila bílkoviny, nakrájela jsem proužky chilli tofu, opekla na pánvi a pár kousků dala nahoru na každou porci. Nahoře mám petrželku, protože to je jediný čerstvý zelený, co mám v mrazáku :)

food & lifestyle, Norway, travels

Chilly Norwegian Roadtrip #5

posted by cassidy on 2016-12-05 at 9.58 PM, 2 comments

„Slunce“ nepomohlo a budíme se snad nejpozději ze všech dosavadních vstávání, v 8.20. To je pořád úplně akorát na to, abysme si uvařili snídani, uklidili postel a oblékli se, než se začne rozednívat. Venku sněží. A je dost zima. Ještě aby ne, Røros (vyslovováno [rerus]) je se svým subarktickým podnebím nejchladnější obcí v Norsku. Přijde nám to trochu divné, protože spousta měst je mnohem severněji položená, ale hádám, že díky kontinentálnímu podnebí (v porovnání s přechozími dny jsme hodně ve středozemí) a nadmořskou výškou by na tom něco být mohlo.

_dsc5921

_dsc5922

Jdeme se znovu projít do města, mám takovou úplně dětskou radost – po několika dnech neprší, bývalý hornický městečko je samo o sobě takový útulný, všude svítí vánoční výzdoba, v pekárno-kavárě si dáváme filtrovaný kafe a boller (takový typický Norsko – kávu si můžete doplňovat podle vlastního uvážení a boller je měkká kulatá houstička s rozinkami, něco jako náš sladký rohlík – loupák, ale ne tak suchá, a Tom ji zatím ještě neochutnal, tak musel), kupujeme vánoční dárek pro N. a celkově vánoční nálada na topu. Po pár driftech naší pět-a-půl-metrovou dodávkou na parkovišti má dětskou radost v očích i Tom.

Dělím se o tohle nadšení na Plurku, načež se Honny ptá, jestli máme 4×4 nebo jen náhon na zadek. Druhé je správně, občas sice musíme vypínat EPS, abychom se někam vyškrábali, ale řetězy jsme zatím nepotřebovali. Plus máme takovou drobnou neshodu v tom, jestli je vůbec máme. Já tvrdím, že jo, Tom říká, že o tom nic neví. Necháváme si to jako překvapení.

Zase jsou všude značky „pozor sobi“, tak zrovna napjatě čekáme na setkání :))

_dsc5924

_dsc5928

K obědu máme tortilly se směsí na styl chilli con carne, kterou jsem uvařila ve čtvrtek ráno, než jsme odjížděli z Bergenu. Tohle je velká výhoda rostlinný stravy. Dřív jsem neustálý psycho z toho, že je zkažený, vždycky mi všechno maso už v lednici přišlo zkažený, natož představa mít ho chvíli mimo ni.

Sledujeme krásný západ slunce za horami ve 14:17 :D Tohle je taky docela psycho. Zajímalo by mě, jestli se na to dá zvyknout nebo to je navždycky divný. Jako jsme si třeba mysleli, že Thajci musí být na to teplo zvyklí a ono jim bylo stejně celý den hrozný horko a polehávali a žili a dělali věci až pozdě večer.
Perlím s norštinou a vysloužím si tak uznalé pohlazení po vlasech :)

Odbočujeme na ještě menší silničku číslo 219 obklopenou lesy z obou stran. „Cejtim soba,“ zašeptá Tom, já si nadšeně zatleskám, mrknem na sebe a oběma se nám natěšeně zablejská v očích. Pořád omílám ty soby. Ono to s nimi je tak, že bysme si fakt přáli nějakýho vidět. Volně žijícího nejlíp, samozřejmě. Na Zélandu jsme se deset měsíců snažili vidět kiwiho. Nepovedlo se to, tak jsme poslední den v Auckladu šli do aucklandský ZOO, abysme ho viděli alespoň tam, po dvou hodinách bloudění jsme našli vážně i tu jeho expozici, a ani tam kiwi nebyl. A v Norsku bysme samozřejmě chtěli vidět soba. A zbývá nám už posledních pár dní.

Téměř zamrzlá světle tyrkysová řeka <3 I když se k ní brodím v bílých Reebok teniskách, což jsou momentálně moje nejzimnější boty, půlmetrovým sněhem a připadám si jak Kačenka v S tebou mě baví svět. V té scéně s bačkůrkama, jak jinak. Takhle jsem si vždycky představovala Aljašku.

_dsc5930

_dsc5932

_dsc5935

_dsc5936

_dsc5939

A nádhera se stupňuje. Vyšplhali jsme dost vysoko, silnička nás vede zasněženými pláněmi bez stromů, obloha hraje všemi barvami od oranžové po modro fialovou, na nebi svítí měsíc a první hvězdy a my si připadáme jako ve snu.

_dsc5950

_dsc5969

_dsc5976

_dsc5967

Z toho nás po chvíli probudí auto zapadlé v příkopě v opačném směru. Chceme zastavit, abychom se zeptali, jestli můžeme zkusit nějak pomoct, když naše pravé přední kolo taky nebezpečně sklouzává do příkopu, který není vidět – silnice je totiž vyfrézovaná o něco víc do šířky, než kde je asfaltový podklad, tricky tricky! A dodávce se nechce ven. Po pár pokusech dopředu a dozadu s lehce zvednutou hladinou adrenalinu v krvi se nakonec daří vyškrábat zpět na silnici, uff, a konečně se jdeme zeptat pána, co tedy s ním a jeho zapadlým autem. Děkuje nám s tím, že přeci jen lépe vybavená pomoc už je na cestě a tak pokračujeme dál. Ale zážitek rozdýcháváme ještě slušných pár minut.

_dsc5980

Večer přijíždíme do Lillehammeru. Sobi nic.

Písnička pro dnešní den: Two Door Cinema Club – Something good can work

cosmetics, food & lifestyle, life & stories

Long story short…

posted by cassidy on 2015-05-03 at 11.26 PM, 7 comments

… aneb jak jsem přišla o dlouhý vlasy.

Mívala jsem vždycky sestříhané vlasy, kadeřnice i ostatní tvrdili, že to jemným vlasům pomůže, budou lehčí a budou ve výsledku vypadat objemněji. Upravené vypadaly. Od chvíle, kdy mi kadeřnice poprvý v době, kdy mi bylo čtrnáct, vytvořila vrstvený účes (a že v té době to byla pecka, nebylo to nějaký scene háro, ale emo, ačkoli jsem se k tomu nikdy nehlásila, trendy uznávaný teenagerama v tý době ovlivnilo ať už jsme chtěli nebo ne, že :D), pět let jsem si upravovala vlasy žehličkou opravdu skoro každý den a dostala se do začarovaného kruhu, kdy jsem se se svými přírodními vlasy necítila vůbec dobře a tepelně je upravovala, zatímco jejich kvalita a tím i přirozený vzhled se zhoršoval. Díky bohu za to, že jsem měla vždycky dost rozumu na to, abych se nepustila do nějakého barvení nebo odbarvování sama doma, ale nechávala si melír dělat profesionálně. I když to vlasům taky vůbec nepomáhá a spoustu let jsem pracovala na tom, abych se nenápadným a nenásilným způsobem dopracovala ke své přirozené barvě vlasů, alespoň jsem si je nezničila víc, než bylo nezbytně nutné. Nicméně žehlička minimálně po umytí a vyfénování si na své vždycky přišla. A mě to asi jako nevadilo. I když moje vlasy nebyly úplně v nejlepší kondici, nepamatuju si období, kdy by mě vysloveně štvaly, to já jako mám ráda svoje vlasy. A třeba dva roky zpátky byly i o hodně delší, nevím, co konkrétně to způsobilo, ale poslední dobou se zhoršily i přes snahu o “dobrou” péči a nevěděla jsem, jak zařídit, aby se vzchopily a začaly znovu růst. A jak postupem času mění to, s čím jsem spokojená, začala jsem se tou nutností péče o vlasy po umytí cítit trochu svázaná a štvalo mě, že jsem si v hlavě vypěstovala to, že se s přírodními vlasy necítím dobře.

Jenže jsem s tím stejně pořád nic nezmohla a zlomilo se až nedávno. 3. března (to je dneska přesně dva měsíce, aha, to už zas tak nedávno není) jsem poprvé (a pravděpodobně naposledy) šla ke kadeřnici na Novém Zélandu. Co se týká kadeřnic, jsem hodně konzervativní a vždycky jsem si radši počkala domů, na moji dlouholetou kadeřnici Zuzku, se kterou jsme to měly dávno vychytané. Nicméně konečky mých vlasů byly v takovém stavu, že čekat na návrat do Čech rozhodně nepřicházelo v úvahu. A taky – co se na tom dá zkazit, žejo? To jsem netušila, že moje angličtina je asi tak špatná, že “zastřihnutí konečků” a “Jeden, maximálně dva centimetry,” si kadeřnice vyloží jako “radikální ozdravnou kúru a 10 cm pryč”. Střihla poprvé, strčila mi před oči dlouhý ustřižený pramínek vlasů a říká: “Takhle, dobrý?” Moje “Omg.. to je strašně moc! No… Jenže co se dá dělat. Tak to, prosimvás, vemte hlavně do roviny.” A Zuzce jsem poslala pohled, jak se mi bez ní v dosahu “zadařilo” :D

2015-03-04 06.15.03

Nikdy jsem se nenechala stříhat o tolik, bože, snažím se tolik let o dlouhý vlasy. Byl to takovej šok, že se mi ani nestihlo chtít začít brečet, což se mi normálně stává i když jsou to tři centimetry místo dvou :)

A když už se to stalo a já měla konečně opravdu všechny vlasy stejně dlouhé, bez náznaku nějakých vrstev, rozhodla jsem se radikálně změnit svoji péči o vlasy, přestat být závislá na fénu a žehličce na vlasy, které si doteď vždycky našly místo i v sebemenším zavazadle při cestách na místa, kde bych se bez nich VÁŽNĚ mohla obejít a tak od 1. března moje vlasy vážně s teplem do kontaktu nepřišly. Udělala jsem zároveň tlustou čáru za dosavadní péčí o vlasy, pořídila jsem jim nový přírodní šampon a kondicionér (které mimochodem, ačkoli bych to od přírodního přípravku nečekala, dělají fakt s vlasama skoro zázraky, a – byla jsem skeptická k malému 220 ml balení – vydrží hodně dlouho, dokonce přímo výrobce doporučuje používat pro nejlepší výsledky jen malé množství a já po dvou měsících používání pořád ještě nesháním nové!), ubrala na používaných produktech (a to že už jsem to dost zkrouhla díky cestě na Zéland) a začala víc přemýšlet o tom, abych necpala svýmu tělu víc chemie, než je nezbytně nutné.

Zélandská kadeřnice mi navíc ukázala jeden trik, který se mi zatím jeví jako hodně dobrá praktika. Do spodní části polosuchých nebo suchých vlasů před spaním vetřít malé množství kondicionéru (uuh, jak popsat to množství, něco jako třeba červená fazole?), normálního “smývacího”. Komukoli jsem to zatím řekla, kroutil hlavou, že to je blbost, že vlasy pak budou celý zmaštěný a ošklivý. Na moje to funguje. Po pročesání ráno nevypadají, že by je něco zatěžovalo, jen jsou mnohem hydratovanější, nemají tendence krepatět a vypadají zdravěji. Respektive – nejen vypadají, ony jsou vyživenější, ne jako při použití různých uhlazovacích přípravků nebo produktů na roztřepené konečky plných silikonů, díky kterým vlasy chvilku vypadají líp, ale ve výsledku je produkt vysuší a bez jeho použití jsou na tom vlastně ještě hůř.

Možná to zní, že to moc řeším. Možná se v tom vidíte a úplně to chápete. Každopádně – díky tomu, že jsem se rozhodla, že si zvyknu na svůj novej “standardní” vzhled, si připadám o hodně svobodnějš, věřím, že moje vlasy to taky ocení a třeba se vážně i dočkám těch delších zdravých vlasů, které vypadají relativně hezky i samy od sebe, po kterých jsem vždycky toužila. Ale kdyby ne, alespoň malá psychická změna ve vnímání sama sebe proběhla (ještě to pořád není stoprocentní, zrovna včera jsem měla hříšnou myšlenku na žehličku) a to je důležitý.

Co vy a vlasy? Prozraďte nějaký tajemství!

cosmetics, food & lifestyle

Oil pulling

posted by cassidy on 2015-03-31 at 2.43 PM, 4 comments

Tři dny přemýšlím o nějakém výstižném českém překladu a nějak jsem neuspěla, tak zůstanu u nazývání věcí pravými jmény a budu vesele komolit češtinu s angličtinou.

Oil pulling je tisíce let stará metoda, kterou jsem objevila teprve před pár týdny a chtěla jsem se o poznatky podělit, protože je možné, že jste o ní taky neslyšeli :) Jedná se o nenáročnou, přírodní, zcela bezpečnou a údajně hodně efektivní metodu, která s sebou nese řadu pozitivních účinků, o kterých se zmíním v článku.

Rozhodla jsem se ji vyzkoušet jako součást mýho boje s ne-zrovna-pěknou pletí a myslím, že je pro mě dobrá i z toho důvodu, že mi před třemi měsíci začaly růst obě horní osmičky, ke kterým se dost špatně dostávám kartáčkem.

DSC_2673_copy

JAK NA TO?
Jednoduše – do pusy dáte lžíci oleje a dvacet minut se ji tam snažíte udržet. Převalujete, přesouváte, děláte takový různý ty pohyby jako s ústní vodou a snažíte se nevyprsknout ani nepolknout. Pro mě je určitě nejschůdnější možnost kokosový olej, na jehož chuť jsem hodně zvyklá a občas ho trochu sním i jen tak, ale poslouží jakýkoli kvalitní, za studena lisovaný olej. Z oil pullingu jsem si udělala ranní rituál – běžně ho prováděla, když jsem se ráno oblíkala a líčila do práce, nijak mi to v tu dobu v ničem nevadilo. Teď, když jsme na cestách, pravidelně držíme bobříka mlčení společně s K. během přípravování snídaně.

Olej se postupně smísí se slinami a myslím, že i reakcí s toxiny zvětší objem, takže se může stát, že už nebude k vydržení. Je možné, že se vám napoprvé nepodaří vydžet celou dobu, nic se neděje, pokud ho potřebujete vyplivnout předčasně, ale pokračujte s novým olejem do celkových dvaceti minut. Nebo se na tento čas pokuste dostat během prvních pár dnů, abyste opravdu mohli z praktikování téhle metody těžit.

Spolknutí se ale vyvarujte za každou cenu. Oil pulling děláme právě proto, aby se toxiny na olej navázaly a dostali jsme je z těla.

Následně se doporučuje vypláchnout si pusu slanou vodou, na což jsem většinou ráda zapomněla, a vyčistit si zuby klasickým způsobem.

IMG_5616

JAK TO FUNGUJE?
Oil pulling se doporučuje provádět jako první věc ráno, než začneme jíst a pít a posouvat tím i přítomné mikroorganismy dál do těla. Díky tomu, že ulehčíme tělu v boji s bakteriemi a toxiny, které se přes noc nahromadily v ústech, bude mít víc prostoru pro to, aby se věnovalo léčení svých jiných, potřebnějších částí.

Nejsem zrovna nadšený mladý chemik a poslední hodinu biologie jsem taky měla už krásných pět let zpátky, ale proč je k tomu dobrý právě olej chápu tak, že díky tomu, že “mastné” věci se na sebe vážou mnohem lépe, než když se snažíme smíchat například olej s vodou, a bakterie mají ve svých obalech právě tuk, navážou se na olej a my to pak všechno vyplivneme. Ideálně do koše, táta vždycky říkal, že mastnota nemá přijít do umyvadla / dřezu, aby se neucpal odtok.

PROČ TO VYZKOUŠET?
Jak jsem psala v úvodu, studie prokázaly přísnos oil pullingu v mnoha oblastech (a i kdybyste náhodou vážně žádný z nich po pravidelném správném provádění nepostřehli, minimálně si nemůžete ublížit). Oil pulling není “lékem” na nějaké úplně konkrétní problémy, celkově se jedná o detoxifikační metodu, která pomůže zdraví celého těla.

  • Ulehčíte tělu od boje se spoustou fuj věcí, které vznikají třeba rozkládáním mikrozbytečků potravy v ústech a ono bude moct věnovat víc času a úsilí léčení se na místech, kde to je potřeba víc. Například rozsáhlý zdroj informací Oilpulling.com uvádí vážně dlouhou řadu onemocnění a zdravotních problémů, pro jejichž léčbu může být oil pulling přínosem – hodně logické mi přijde právě třeba akné, ekzémy, alergie a astma, záněty dásní, se kterými jde ruku v ruce nepříjemný dech a další onemocnění ústní dutiny.
  • Obecně pomáhá hygieně ústní dutiny, jazyku, dásní a zubů – pomůže odstranit nečistoty i z míst, kam se nedostaneme zubním kartáčkem.
  • Pokud používáte kokosový olej, zároveň svoje zuby velmi šetrným způsobem trochu vybělíte.

Od doby, co oil pulling praktikuju, cítím příjemný rozdíl v ústech – zuby mi připadají čistější a hladší než dřív a dech ráno po probuzení je určitě svěžejší. Pleť se mi trochu vyčistila a působí zářivěji, ale tady může hrát roli i Oil cleansing, o kterém určitě taky napíšu. Co se týče pupínků, zlepšení zatím nevidím – ale u spousty léčebných metod je běžné v prvních fázích dokonce zhoršení stavu a protože jsem přesvědčená, že dělám pro své tělo něco dobře, ještě tomu dám čas :)

Shodou náhod se do oil pullingu před pár dny pustila s cílem zejména zlepšit stav kůže na zádech i moje nejmilejší Téra, která k mý obrovský radosti nejen, že využila mojí pomoci a založily jsme spolu její blog zaměřený na jógu a zdravý životní styl, ale hlavně fakt poctivě píše články s velkou informační hodnotou. Během pár týdnů svoje poznatky o oil pullingu shrne určitě i ona. A zatím si s “T. hlavou dolů” můžete zacvičit :)