Browsing Category

food & lifestyle

food & lifestyle, Norway, travels

Chilly Norwegian Roadtrip #5

posted by cassidy on 2016-12-05 at 9.58 PM, 0 comments

„Slunce“ nepomohlo a budíme se snad nejpozději ze všech dosavadních vstávání, v 8.20. To je pořád úplně akorát na to, abysme si uvařili snídani, uklidili postel a oblékli se, než se začne rozednívat. Venku sněží. A je dost zima. Ještě aby ne, Røros (vyslovováno [rerus]) je se svým subarktickým podnebím nejchladnější obcí v Norsku. Přijde nám to trochu divné, protože spousta měst je mnohem severněji položená, ale hádám, že díky kontinentálnímu podnebí (v porovnání s přechozími dny jsme hodně ve středozemí) a nadmořskou výškou by na tom něco být mohlo.

_dsc5921

_dsc5922

Jdeme se znovu projít do města, mám takovou úplně dětskou radost – po několika dnech neprší, bývalý hornický městečko je samo o sobě takový útulný, všude svítí vánoční výzdoba, v pekárno-kavárě si dáváme filtrovaný kafe a boller (takový typický Norsko – kávu si můžete doplňovat podle vlastního uvážení a boller je měkká kulatá houstička s rozinkami, něco jako náš sladký rohlík – loupák, ale ne tak suchá, a Tom ji zatím ještě neochutnal, tak musel), kupujeme vánoční dárek pro N. a celkově vánoční nálada na topu. Po pár driftech naší pět-a-půl-metrovou dodávkou na parkovišti má dětskou radost v očích i Tom.

Dělím se o tohle nadšení na Plurku, načež se Honny ptá, jestli máme 4×4 nebo jen náhon na zadek. Druhé je správně, občas sice musíme vypínat EPS, abychom se někam vyškrábali, ale řetězy jsme zatím nepotřebovali. Plus máme takovou drobnou neshodu v tom, jestli je vůbec máme. Já tvrdím, že jo, Tom říká, že o tom nic neví. Necháváme si to jako překvapení.

Zase jsou všude značky „pozor sobi“, tak zrovna napjatě čekáme na setkání :))

_dsc5924

_dsc5928

K obědu máme tortilly se směsí na styl chilli con carne, kterou jsem uvařila ve čtvrtek ráno, než jsme odjížděli z Bergenu. Tohle je velká výhoda rostlinný stravy. Dřív jsem neustálý psycho z toho, že je zkažený, vždycky mi všechno maso už v lednici přišlo zkažený, natož představa mít ho chvíli mimo ni.

Sledujeme krásný západ slunce za horami ve 14:17 :D Tohle je taky docela psycho. Zajímalo by mě, jestli se na to dá zvyknout nebo to je navždycky divný. Jako jsme si třeba mysleli, že Thajci musí být na to teplo zvyklí a ono jim bylo stejně celý den hrozný horko a polehávali a žili a dělali věci až pozdě večer.
Perlím s norštinou a vysloužím si tak uznalé pohlazení po vlasech :)

Odbočujeme na ještě menší silničku číslo 219 obklopenou lesy z obou stran. „Cejtim soba,“ zašeptá Tom, já si nadšeně zatleskám, mrknem na sebe a oběma se nám natěšeně zablejská v očích. Pořád omílám ty soby. Ono to s nimi je tak, že bysme si fakt přáli nějakýho vidět. Volně žijícího nejlíp, samozřejmě. Na Zélandu jsme se deset měsíců snažili vidět kiwiho. Nepovedlo se to, tak jsme poslední den v Auckladu šli do aucklandský ZOO, abysme ho viděli alespoň tam, po dvou hodinách bloudění jsme našli vážně i tu jeho expozici, a ani tam kiwi nebyl. A v Norsku bysme samozřejmě chtěli vidět soba. A zbývá nám už posledních pár dní.

Téměř zamrzlá světle tyrkysová řeka <3 I když se k ní brodím v bílých Reebok teniskách, což jsou momentálně moje nejzimnější boty, půlmetrovým sněhem a připadám si jak Kačenka v S tebou mě baví svět. V té scéně s bačkůrkama, jak jinak. Takhle jsem si vždycky představovala Aljašku.

_dsc5930

_dsc5932

_dsc5935

_dsc5936

_dsc5939

A nádhera se stupňuje. Vyšplhali jsme dost vysoko, silnička nás vede zasněženými pláněmi bez stromů, obloha hraje všemi barvami od oranžové po modro fialovou, na nebi svítí měsíc a první hvězdy a my si připadáme jako ve snu.

_dsc5950

_dsc5969

_dsc5976

_dsc5967

Z toho nás po chvíli probudí auto zapadlé v příkopě v opačném směru. Chceme zastavit, abychom se zeptali, jestli můžeme zkusit nějak pomoct, když naše pravé přední kolo taky nebezpečně sklouzává do příkopu, který není vidět – silnice je totiž vyfrézovaná o něco víc do šířky, než kde je asfaltový podklad, tricky tricky! A dodávce se nechce ven. Po pár pokusech dopředu a dozadu s lehce zvednutou hladinou adrenalinu v krvi se nakonec daří vyškrábat zpět na silnici, uff, a konečně se jdeme zeptat pána, co tedy s ním a jeho zapadlým autem. Děkuje nám s tím, že přeci jen lépe vybavená pomoc už je na cestě a tak pokračujeme dál. Ale zážitek rozdýcháváme ještě slušných pár minut.

_dsc5980

Večer přijíždíme do Lillehammeru. Sobi nic.

Písnička pro dnešní den: Two Door Cinema Club – Something good can work

cosmetics, food & lifestyle, life & stories

Long story short…

posted by cassidy on 2015-05-03 at 11.26 PM, 7 comments

… aneb jak jsem přišla o dlouhý vlasy.

Mívala jsem vždycky sestříhané vlasy, kadeřnice i ostatní tvrdili, že to jemným vlasům pomůže, budou lehčí a budou ve výsledku vypadat objemněji. Upravené vypadaly. Od chvíle, kdy mi kadeřnice poprvý v době, kdy mi bylo čtrnáct, vytvořila vrstvený účes (a že v té době to byla pecka, nebylo to nějaký scene háro, ale emo, ačkoli jsem se k tomu nikdy nehlásila, trendy uznávaný teenagerama v tý době ovlivnilo ať už jsme chtěli nebo ne, že :D), pět let jsem si upravovala vlasy žehličkou opravdu skoro každý den a dostala se do začarovaného kruhu, kdy jsem se se svými přírodními vlasy necítila vůbec dobře a tepelně je upravovala, zatímco jejich kvalita a tím i přirozený vzhled se zhoršoval. Díky bohu za to, že jsem měla vždycky dost rozumu na to, abych se nepustila do nějakého barvení nebo odbarvování sama doma, ale nechávala si melír dělat profesionálně. I když to vlasům taky vůbec nepomáhá a spoustu let jsem pracovala na tom, abych se nenápadným a nenásilným způsobem dopracovala ke své přirozené barvě vlasů, alespoň jsem si je nezničila víc, než bylo nezbytně nutné. Nicméně žehlička minimálně po umytí a vyfénování si na své vždycky přišla. A mě to asi jako nevadilo. I když moje vlasy nebyly úplně v nejlepší kondici, nepamatuju si období, kdy by mě vysloveně štvaly, to já jako mám ráda svoje vlasy. A třeba dva roky zpátky byly i o hodně delší, nevím, co konkrétně to způsobilo, ale poslední dobou se zhoršily i přes snahu o “dobrou” péči a nevěděla jsem, jak zařídit, aby se vzchopily a začaly znovu růst. A jak postupem času mění to, s čím jsem spokojená, začala jsem se tou nutností péče o vlasy po umytí cítit trochu svázaná a štvalo mě, že jsem si v hlavě vypěstovala to, že se s přírodními vlasy necítím dobře.

Jenže jsem s tím stejně pořád nic nezmohla a zlomilo se až nedávno. 3. března (to je dneska přesně dva měsíce, aha, to už zas tak nedávno není) jsem poprvé (a pravděpodobně naposledy) šla ke kadeřnici na Novém Zélandu. Co se týká kadeřnic, jsem hodně konzervativní a vždycky jsem si radši počkala domů, na moji dlouholetou kadeřnici Zuzku, se kterou jsme to měly dávno vychytané. Nicméně konečky mých vlasů byly v takovém stavu, že čekat na návrat do Čech rozhodně nepřicházelo v úvahu. A taky – co se na tom dá zkazit, žejo? To jsem netušila, že moje angličtina je asi tak špatná, že “zastřihnutí konečků” a “Jeden, maximálně dva centimetry,” si kadeřnice vyloží jako “radikální ozdravnou kúru a 10 cm pryč”. Střihla poprvé, strčila mi před oči dlouhý ustřižený pramínek vlasů a říká: “Takhle, dobrý?” Moje “Omg.. to je strašně moc! No… Jenže co se dá dělat. Tak to, prosimvás, vemte hlavně do roviny.” A Zuzce jsem poslala pohled, jak se mi bez ní v dosahu “zadařilo” :D

2015-03-04 06.15.03

Nikdy jsem se nenechala stříhat o tolik, bože, snažím se tolik let o dlouhý vlasy. Byl to takovej šok, že se mi ani nestihlo chtít začít brečet, což se mi normálně stává i když jsou to tři centimetry místo dvou :)

A když už se to stalo a já měla konečně opravdu všechny vlasy stejně dlouhé, bez náznaku nějakých vrstev, rozhodla jsem se radikálně změnit svoji péči o vlasy, přestat být závislá na fénu a žehličce na vlasy, které si doteď vždycky našly místo i v sebemenším zavazadle při cestách na místa, kde bych se bez nich VÁŽNĚ mohla obejít a tak od 1. března moje vlasy vážně s teplem do kontaktu nepřišly. Udělala jsem zároveň tlustou čáru za dosavadní péčí o vlasy, pořídila jsem jim nový přírodní šampon a kondicionér (které mimochodem, ačkoli bych to od přírodního přípravku nečekala, dělají fakt s vlasama skoro zázraky, a – byla jsem skeptická k malému 220 ml balení – vydrží hodně dlouho, dokonce přímo výrobce doporučuje používat pro nejlepší výsledky jen malé množství a já po dvou měsících používání pořád ještě nesháním nové!), ubrala na používaných produktech (a to že už jsem to dost zkrouhla díky cestě na Zéland) a začala víc přemýšlet o tom, abych necpala svýmu tělu víc chemie, než je nezbytně nutné.

Zélandská kadeřnice mi navíc ukázala jeden trik, který se mi zatím jeví jako hodně dobrá praktika. Do spodní části polosuchých nebo suchých vlasů před spaním vetřít malé množství kondicionéru (uuh, jak popsat to množství, něco jako třeba červená fazole?), normálního “smývacího”. Komukoli jsem to zatím řekla, kroutil hlavou, že to je blbost, že vlasy pak budou celý zmaštěný a ošklivý. Na moje to funguje. Po pročesání ráno nevypadají, že by je něco zatěžovalo, jen jsou mnohem hydratovanější, nemají tendence krepatět a vypadají zdravěji. Respektive – nejen vypadají, ony jsou vyživenější, ne jako při použití různých uhlazovacích přípravků nebo produktů na roztřepené konečky plných silikonů, díky kterým vlasy chvilku vypadají líp, ale ve výsledku je produkt vysuší a bez jeho použití jsou na tom vlastně ještě hůř.

Možná to zní, že to moc řeším. Možná se v tom vidíte a úplně to chápete. Každopádně – díky tomu, že jsem se rozhodla, že si zvyknu na svůj novej “standardní” vzhled, si připadám o hodně svobodnějš, věřím, že moje vlasy to taky ocení a třeba se vážně i dočkám těch delších zdravých vlasů, které vypadají relativně hezky i samy od sebe, po kterých jsem vždycky toužila. Ale kdyby ne, alespoň malá psychická změna ve vnímání sama sebe proběhla (ještě to pořád není stoprocentní, zrovna včera jsem měla hříšnou myšlenku na žehličku) a to je důležitý.

Co vy a vlasy? Prozraďte nějaký tajemství!

cosmetics, food & lifestyle

Oil pulling

posted by cassidy on 2015-03-31 at 2.43 PM, 4 comments

Tři dny přemýšlím o nějakém výstižném českém překladu a nějak jsem neuspěla, tak zůstanu u nazývání věcí pravými jmény a budu vesele komolit češtinu s angličtinou.

Oil pulling je tisíce let stará metoda, kterou jsem objevila teprve před pár týdny a chtěla jsem se o poznatky podělit, protože je možné, že jste o ní taky neslyšeli :) Jedná se o nenáročnou, přírodní, zcela bezpečnou a údajně hodně efektivní metodu, která s sebou nese řadu pozitivních účinků, o kterých se zmíním v článku.

Rozhodla jsem se ji vyzkoušet jako součást mýho boje s ne-zrovna-pěknou pletí a myslím, že je pro mě dobrá i z toho důvodu, že mi před třemi měsíci začaly růst obě horní osmičky, ke kterým se dost špatně dostávám kartáčkem.

DSC_2673_copy

JAK NA TO?
Jednoduše – do pusy dáte lžíci oleje a dvacet minut se ji tam snažíte udržet. Převalujete, přesouváte, děláte takový různý ty pohyby jako s ústní vodou a snažíte se nevyprsknout ani nepolknout. Pro mě je určitě nejschůdnější možnost kokosový olej, na jehož chuť jsem hodně zvyklá a občas ho trochu sním i jen tak, ale poslouží jakýkoli kvalitní, za studena lisovaný olej. Z oil pullingu jsem si udělala ranní rituál – běžně ho prováděla, když jsem se ráno oblíkala a líčila do práce, nijak mi to v tu dobu v ničem nevadilo. Teď, když jsme na cestách, pravidelně držíme bobříka mlčení společně s K. během přípravování snídaně.

Olej se postupně smísí se slinami a myslím, že i reakcí s toxiny zvětší objem, takže se může stát, že už nebude k vydržení. Je možné, že se vám napoprvé nepodaří vydžet celou dobu, nic se neděje, pokud ho potřebujete vyplivnout předčasně, ale pokračujte s novým olejem do celkových dvaceti minut. Nebo se na tento čas pokuste dostat během prvních pár dnů, abyste opravdu mohli z praktikování téhle metody těžit.

Spolknutí se ale vyvarujte za každou cenu. Oil pulling děláme právě proto, aby se toxiny na olej navázaly a dostali jsme je z těla.

Následně se doporučuje vypláchnout si pusu slanou vodou, na což jsem většinou ráda zapomněla, a vyčistit si zuby klasickým způsobem.

IMG_5616

JAK TO FUNGUJE?
Oil pulling se doporučuje provádět jako první věc ráno, než začneme jíst a pít a posouvat tím i přítomné mikroorganismy dál do těla. Díky tomu, že ulehčíme tělu v boji s bakteriemi a toxiny, které se přes noc nahromadily v ústech, bude mít víc prostoru pro to, aby se věnovalo léčení svých jiných, potřebnějších částí.

Nejsem zrovna nadšený mladý chemik a poslední hodinu biologie jsem taky měla už krásných pět let zpátky, ale proč je k tomu dobrý právě olej chápu tak, že díky tomu, že “mastné” věci se na sebe vážou mnohem lépe, než když se snažíme smíchat například olej s vodou, a bakterie mají ve svých obalech právě tuk, navážou se na olej a my to pak všechno vyplivneme. Ideálně do koše, táta vždycky říkal, že mastnota nemá přijít do umyvadla / dřezu, aby se neucpal odtok.

PROČ TO VYZKOUŠET?
Jak jsem psala v úvodu, studie prokázaly přísnos oil pullingu v mnoha oblastech (a i kdybyste náhodou vážně žádný z nich po pravidelném správném provádění nepostřehli, minimálně si nemůžete ublížit). Oil pulling není “lékem” na nějaké úplně konkrétní problémy, celkově se jedná o detoxifikační metodu, která pomůže zdraví celého těla.

  • Ulehčíte tělu od boje se spoustou fuj věcí, které vznikají třeba rozkládáním mikrozbytečků potravy v ústech a ono bude moct věnovat víc času a úsilí léčení se na místech, kde to je potřeba víc. Například rozsáhlý zdroj informací Oilpulling.com uvádí vážně dlouhou řadu onemocnění a zdravotních problémů, pro jejichž léčbu může být oil pulling přínosem – hodně logické mi přijde právě třeba akné, ekzémy, alergie a astma, záněty dásní, se kterými jde ruku v ruce nepříjemný dech a další onemocnění ústní dutiny.
  • Obecně pomáhá hygieně ústní dutiny, jazyku, dásní a zubů – pomůže odstranit nečistoty i z míst, kam se nedostaneme zubním kartáčkem.
  • Pokud používáte kokosový olej, zároveň svoje zuby velmi šetrným způsobem trochu vybělíte.

Od doby, co oil pulling praktikuju, cítím příjemný rozdíl v ústech – zuby mi připadají čistější a hladší než dřív a dech ráno po probuzení je určitě svěžejší. Pleť se mi trochu vyčistila a působí zářivěji, ale tady může hrát roli i Oil cleansing, o kterém určitě taky napíšu. Co se týče pupínků, zlepšení zatím nevidím – ale u spousty léčebných metod je běžné v prvních fázích dokonce zhoršení stavu a protože jsem přesvědčená, že dělám pro své tělo něco dobře, ještě tomu dám čas :)

Shodou náhod se do oil pullingu před pár dny pustila s cílem zejména zlepšit stav kůže na zádech i moje nejmilejší Téra, která k mý obrovský radosti nejen, že využila mojí pomoci a založily jsme spolu její blog zaměřený na jógu a zdravý životní styl, ale hlavně fakt poctivě píše články s velkou informační hodnotou. Během pár týdnů svoje poznatky o oil pullingu shrne určitě i ona. A zatím si s “T. hlavou dolů” můžete zacvičit :)

food & lifestyle

September 7, Sunday

posted by cassidy on 2014-09-07 at 10.25 AM, 2 comments

První týden whole30 jsme končili tím, že se nám začalo dělat líp. Což bylo dobře, protože nás v sobotu čekalo We run Prague a skoro celej rok se Adam mluví o tom, že poruší paleo a dá si pořádnej boost s těstovinama, což kvůli tomu, že jsme se po půlce srpna rozhodli pro whole30, nepřicházelo v úvahu, a měli jsme dost strach, co to s náma udělá. Vůbec desítku v kuse jsem běžela naposled snad někdy na přelomu května a června a ambice na čas jsme měli v porovnání s předchozími ročníky na nás dost vysoko.

Přemejšleli jsme, co teda celý den se sebou, když závod začínal až v 19.00. Zvolili jsme strategii prvního a druhýho úplně normálního jídla a odpoledne se nacpat povolenýma sacharidama. Banán, banán, Nakd tyčinka (rozmixované datle a kešu), nedoslazené sušené ovoce. A běželi jsme ze všech sil. A doběhli jsme tak, že jsme se mohli pomyslně poplácat po zádech. Cíl byl pod padesát minut, Aduš to měl za 47 a nějaký drobný, já s půlminutovou rezervou. Nicméně asi od půlky to byl fakt pain. Shodli jsme se, že pocit, že by nám chyběla energie kvůli jídlu, jsme neměli. U mě to bylo o nohách. Dřívější problémy  “neudejcháním” jsou pryč docela dávno, v hlavě problém taky nemám. Ale i když bych to úplně nečekala, chyběla síla v nohách. Hned po závodě se taky ozvala kolena, kterým jsem děkovala, že mě nechala aspoň doběhnout. Den na to jsme se kompletně dodělali na kruháči a zbytek týdne si lízali rány. Šílená šílená šílená únava první dva dny po sportovním víkendu, která nešla zahnat ničím.

Adam si zamiloval bulletprooof coffee, já zatím ne. Ale myslím, že to je jen otázka času, když vím, jak moc se mi změnily chutě za poslední třeba rok.

Že vaříme dvě teplý, zpravidla rozdílný, jídla denně, to jsem si zvykla. Naopak, je to dost fajn. Nevaříme nic extra časově náročnýho a stejně je to úplně jinej level, než do sebe napráskat tuňáka z konzervy. Když jsem ale spěchala se svým obědem a ze tří směsí mražený zeleniny v mrazáku neodpovídala požadavkům whole30 kvůli obsahu hrášku a/nebo kukuřice ani jedna a volala jsem na Adama, ať mi ji jde pomoct přebrat, připadali už jsem si jako dementíci docela oba.

Co dobrýho jsme měli druhej týden (a pamatujem si to)?
– Vepřový výpečky s fazolovýma luskama na slanině
– Naked burger z Dishe s batátovýma hranolkama
– Lososa se špenátem
– Boží vepřovej guláš
– Hovězí na česneku s brokolicí
– Banánovej trhanec s banánovou dření
– “Katův šleh”
– Hovězí steak s dušenou zeleninovou směsí
– Dýňovou polévku
– Mleté maso s rajčatovou omáčkou a lusky
– Domácí burgery s domácí chilli majonézou
– Kuřecí kousky se zelenou paprikou
– Sekanou s dýňovou kaší
– Vařené hovězí s květákovou kaší
– Vepřovou pečeni se zelím

Jednoznačnou peckou tohohle týdne byla naše srdcovka Dish, kde jsme museli samozřejmě hodně upravovat požadavky na burgery z nabídky, ale bez problému nám vyšli vstříc. A jejich batátový hranolky? Věc, pro kterou bysme riskovali život!! V docela těsným závěsu guláš.

Na přelomu druhýho a třetího týdne jsme začli mít brutální chuť na něco sladkýho a to takovou, že jsme si začali říkat, že FAKT dobrý, že v tom jsme dva, že sami bysme asi ztratili motivaci a prostě si něco dali. Odneslo to několik mang v řadě, ale udrželi jsme se. Naše počáteční nadšení pro W30 ale lehce opadlo :D

Tenhle týden si chystáme rozmazlovat držtičky s pečenou kachnou, kterou jsme samozřejmě nikdy nezkoušeli (stejně jako třeba guláš, kterej byl nakonec fakt top), tak snad dopadne!

food & lifestyle

August 28, Thursday

posted by cassidy on 2014-08-28 at 10.51 PM, 4 comments

Whole30, ve středu večer byl 1. týden za náma. Možná jste tenhle pojem slyšeli, možná jste programem prošli, možná jste v knihkupectví narazili na knížku Jídlo na prvním místě.. Pokud nevíte, o co jde, asi nemá smysl, abych se tu snažila ve zkratce shrnout něco, o čem bylo napsáno smysluplně spousty a spousty a bez pořádnýho vysvětlení to akorát (z mnohých a mnohých zkušeností) vyvolává nedorozumění, nepochopení a zbytečný vlny emocí. Oficiální stránky tvůrců programu tady, stránka knížky s odkazy na užitečný materiály v češtině tu.

Po mým cca roce a Adamovým dva a půl roce experimentování s paleem jsme se rozhodli, že do toho jdem. Bavili jsme se o tom poslední měsíc. Po mým návratu z UK jsme rychle sežrali oslavný 3/4 čískejku, vypili lahev vína na grilovačce, dala jsem si s Térou poslední kafe s mlíkem, udělali jsme noční výlet na přípravnej nákup potravin do Tesca a ve středu ráno se do toho pustili.

Vajíčka k snídani jsou něco, bez čeho si skoro nedokážu představit ráno, ranní jídlo bylo pořešený. Když vynechám svoje svačinky, což mi přišlo skoro nemožný, znamenalo to, že druhý a třetí jídlo bude muset bejt něco pořádnýho. Hned ve středu večer jsme v Baru vlítli na hodinu a půl k plotně, obrátili kuchyň naruby, umazali všechno existující nádobí (asi třikrát), zjistili absolutně nedostatečnou vybavenost kuchyně (Ikea následovala velice brzy), uvařili asi čtyři různý jídla do krabiček na další dny a říkali si, že první den jsme přežili docela dobře. Až na to, jak smutný bylo, když jsem asi v deset ráno sáhla po balíčku žvejkaček, který mi ležely na stole (a který mám absolutně všude, protože normálně žvýkám asi balíček denně)… a smutně je hodila do šuplíku. Umělý sladidla, no. Stálá výbava báglu se rozšířila o novej kartáček na zuby a cestovní balení pasty na zuby.

Den na to jsme vyrabovali zdravou výživu v Dejvicích, jmenovali jednu z prázdných skříněk v kuchyni paleo skříňkou a naplnili ji kokosem ve všech možných formách (lupínky, mletej, živej, olej..), ořechama, avokádama, 100% čokoládou (když náhodou dostanu na čokoládu chuť, po kousnutí do týhle mě rozhodně přejde), olivama a sušenou zeleninou do polívky. Sehnat něco bez chemie je masakr. A vařit jídla bez chemie docela taky. Rychlá zeleninová polívka bez bujónu byla hodně smutná. První porce. Druhá už byla lepší a třetí talíř/misku (každej má jiný potřeby, no!!) už jsme si docela dost užili.

Mojí čtvrteční večerní bolestí žaludku začalo pár fakt blbejch dnů nevolností a šílený únavy. Dost brzo. Na to, že bysme vlastně měli být skoro zvyklí… Dva dny jsem šla spát v deset s křečema v žaludku, který do rána po 10 hodinách (na to, že většinou spím tak 6,5) spánku přešly. Prej, že umíraj mi v břiše hlady ty zviřátka, který žily z těch blbejch věcí a teď maj hlad. Sounds legit. Zní to docela jako peklíčko za to, že vlastně jíte dobře.. ale dobrá zpráva – sedmým dnem útrapy ustoupily a (spoiler do druhýho týdne) od tý doby je nám oběma dobře. Ale to bych předbíhala. To be continued.

Co nás k tomu ještě tak napadá? Čekali jsme to horší ve smyslu šílenejch chutí na nějaký prasárničky a neschopnosti odolat. Ale ono je to asi hodně o tom, že třeba nevybíráte nejmíň špatnou variantu, která akorát vyvolá chuť na něco dalšího. Jak prostě nemůžete fakt NIC, tak to je mnohem snazší. Naopak očekávali jsme asi únavu, ale ne takovou neschopnost fungovat několik dnů v kuse a hlavně ty bolesti břicha, kterejma jsme si prošli oba. A hlavně, který jsme na sobě nemohli nechat moc znát kvůli okolí, který nás samozřejmě od whole (a od palea tak nějak průběžně zrazuje celou dobu) zrazovalo s tím, že “jíst se má všechno”. Recept, jak to zvládnout? Najít si parťáka, co do toho půjde s váma a vařit asi fakt boží jídla, jako jsme to dělali my.

Co jsme třeba jedli krom vajíček na milion způsobů?
Cuketové špagety s “boloňskou”
Dušenou mrkev s vepřovým masem
Pečená kuřecí stehna s fazolovýma luskama
Vařené kuře v bylinkové domácí majonéze
Kuřecí kousky s brokolicí
Vepřové na žampionech s fazolovýma luskama na slanině
Kuřecí kousky s květákovou kaší
Vepřové-pepřové plátky s dýňovou kaší
Kuřecí vývar se zeleninou a vajíčkem
Sekanou se žlutou cuketou
Španělské ptáčky

Za hitparádu týdne vyhlašujeme první dvě zmíněný jídla, bych se užrala k smrti :D

Zamilovali jsme si mango a oblíbenou zábavou při nákupech jídla v Penny se stalo nakukování do cizích vozíků a vybírání, co z toho nákupu bysme mohli sníst. Rekord jsou celý 3 věci, ale málokdy se dostaneme na víc než jednu. Mazec.

Přemýšlím, co pro mě bylo ze změn v jídelníčku takový výrazný a nepočítala jsem s tím tolik předem. Určitě kafe bez mlíka (a samozřejmě cukru). Připravovala jsem se na to už poslední týden v UK a byl to pro mě docela záhul, neboť třetina mýho hrnku byla do tý doby mléko. Káťa mi poradil, ať si kafe trošičku maličko osladím, že se zbavím takovýho toho nejhoršího kyselýho a hořkýho “vocasu”, což mi hodně pomohlo. Udělala jsem to asi u čtyřech prvních a pak už jsem do sebe zvládla dostat americano nebo hrnek rozpustnýho docela normálně, s lehkým křivením držtičky.

Neumím si moc představit pustit se do whole30 z klasický stravy s přílohama, stravy, kdy jste zvyklí svačit pečivo a dávat si k odpolední kávě oplatku. Jestli to někdo přežije, tak klobouk dolů. Docela s čistým svědomím bych řekla, že jsem se pravidly whole řídila třeba z 80 % rok předem a “stejně to byl hec jako svině, žejo.” Držte nám palce, ať to dotáhnem. Zatím tomu věříme dost a… a to je asi tak nějak všechno, co jsem měla momentálně  v hlavě k prvnímu zdolanýmu týdnu. 21 dní zbývá.

“Od tý doby, co jsem přežil první tejden w30, se moje štěstí zvedlo hrozně.”