Browsing Category

food & lifestyle

food & lifestyle

September 7, Sunday

posted by cassidy on 2014-09-07 at 10.25 AM, 2 comments

První týden whole30 jsme končili tím, že se nám začalo dělat líp. Což bylo dobře, protože nás v sobotu čekalo We run Prague a skoro celej rok se Adam mluví o tom, že poruší paleo a dá si pořádnej boost s těstovinama, což kvůli tomu, že jsme se po půlce srpna rozhodli pro whole30, nepřicházelo v úvahu, a měli jsme dost strach, co to s náma udělá. Vůbec desítku v kuse jsem běžela naposled snad někdy na přelomu května a června a ambice na čas jsme měli v porovnání s předchozími ročníky na nás dost vysoko.

Přemejšleli jsme, co teda celý den se sebou, když závod začínal až v 19.00. Zvolili jsme strategii prvního a druhýho úplně normálního jídla a odpoledne se nacpat povolenýma sacharidama. Banán, banán, Nakd tyčinka (rozmixované datle a kešu), nedoslazené sušené ovoce. A běželi jsme ze všech sil. A doběhli jsme tak, že jsme se mohli pomyslně poplácat po zádech. Cíl byl pod padesát minut, Aduš to měl za 47 a nějaký drobný, já s půlminutovou rezervou. Nicméně asi od půlky to byl fakt pain. Shodli jsme se, že pocit, že by nám chyběla energie kvůli jídlu, jsme neměli. U mě to bylo o nohách. Dřívější problémy  “neudejcháním” jsou pryč docela dávno, v hlavě problém taky nemám. Ale i když bych to úplně nečekala, chyběla síla v nohách. Hned po závodě se taky ozvala kolena, kterým jsem děkovala, že mě nechala aspoň doběhnout. Den na to jsme se kompletně dodělali na kruháči a zbytek týdne si lízali rány. Šílená šílená šílená únava první dva dny po sportovním víkendu, která nešla zahnat ničím.

Adam si zamiloval bulletprooof coffee, já zatím ne. Ale myslím, že to je jen otázka času, když vím, jak moc se mi změnily chutě za poslední třeba rok.

Že vaříme dvě teplý, zpravidla rozdílný, jídla denně, to jsem si zvykla. Naopak, je to dost fajn. Nevaříme nic extra časově náročnýho a stejně je to úplně jinej level, než do sebe napráskat tuňáka z konzervy. Když jsem ale spěchala se svým obědem a ze tří směsí mražený zeleniny v mrazáku neodpovídala požadavkům whole30 kvůli obsahu hrášku a/nebo kukuřice ani jedna a volala jsem na Adama, ať mi ji jde pomoct přebrat, připadali už jsem si jako dementíci docela oba.

Co dobrýho jsme měli druhej týden (a pamatujem si to)?
– Vepřový výpečky s fazolovýma luskama na slanině
– Naked burger z Dishe s batátovýma hranolkama
– Lososa se špenátem
– Boží vepřovej guláš
– Hovězí na česneku s brokolicí
– Banánovej trhanec s banánovou dření
– “Katův šleh”
– Hovězí steak s dušenou zeleninovou směsí
– Dýňovou polévku
– Mleté maso s rajčatovou omáčkou a lusky
– Domácí burgery s domácí chilli majonézou
– Kuřecí kousky se zelenou paprikou
– Sekanou s dýňovou kaší
– Vařené hovězí s květákovou kaší
– Vepřovou pečeni se zelím

Jednoznačnou peckou tohohle týdne byla naše srdcovka Dish, kde jsme museli samozřejmě hodně upravovat požadavky na burgery z nabídky, ale bez problému nám vyšli vstříc. A jejich batátový hranolky? Věc, pro kterou bysme riskovali život!! V docela těsným závěsu guláš.

Na přelomu druhýho a třetího týdne jsme začli mít brutální chuť na něco sladkýho a to takovou, že jsme si začali říkat, že FAKT dobrý, že v tom jsme dva, že sami bysme asi ztratili motivaci a prostě si něco dali. Odneslo to několik mang v řadě, ale udrželi jsme se. Naše počáteční nadšení pro W30 ale lehce opadlo :D

Tenhle týden si chystáme rozmazlovat držtičky s pečenou kachnou, kterou jsme samozřejmě nikdy nezkoušeli (stejně jako třeba guláš, kterej byl nakonec fakt top), tak snad dopadne!

food & lifestyle

August 28, Thursday

posted by cassidy on 2014-08-28 at 10.51 PM, 4 comments

Whole30, ve středu večer byl 1. týden za náma. Možná jste tenhle pojem slyšeli, možná jste programem prošli, možná jste v knihkupectví narazili na knížku Jídlo na prvním místě.. Pokud nevíte, o co jde, asi nemá smysl, abych se tu snažila ve zkratce shrnout něco, o čem bylo napsáno smysluplně spousty a spousty a bez pořádnýho vysvětlení to akorát (z mnohých a mnohých zkušeností) vyvolává nedorozumění, nepochopení a zbytečný vlny emocí. Oficiální stránky tvůrců programu tady, stránka knížky s odkazy na užitečný materiály v češtině tu.

Po mým cca roce a Adamovým dva a půl roce experimentování s paleem jsme se rozhodli, že do toho jdem. Bavili jsme se o tom poslední měsíc. Po mým návratu z UK jsme rychle sežrali oslavný 3/4 čískejku, vypili lahev vína na grilovačce, dala jsem si s Térou poslední kafe s mlíkem, udělali jsme noční výlet na přípravnej nákup potravin do Tesca a ve středu ráno se do toho pustili.

Vajíčka k snídani jsou něco, bez čeho si skoro nedokážu představit ráno, ranní jídlo bylo pořešený. Když vynechám svoje svačinky, což mi přišlo skoro nemožný, znamenalo to, že druhý a třetí jídlo bude muset bejt něco pořádnýho. Hned ve středu večer jsme v Baru vlítli na hodinu a půl k plotně, obrátili kuchyň naruby, umazali všechno existující nádobí (asi třikrát), zjistili absolutně nedostatečnou vybavenost kuchyně (Ikea následovala velice brzy), uvařili asi čtyři různý jídla do krabiček na další dny a říkali si, že první den jsme přežili docela dobře. Až na to, jak smutný bylo, když jsem asi v deset ráno sáhla po balíčku žvejkaček, který mi ležely na stole (a který mám absolutně všude, protože normálně žvýkám asi balíček denně)… a smutně je hodila do šuplíku. Umělý sladidla, no. Stálá výbava báglu se rozšířila o novej kartáček na zuby a cestovní balení pasty na zuby.

Den na to jsme vyrabovali zdravou výživu v Dejvicích, jmenovali jednu z prázdných skříněk v kuchyni paleo skříňkou a naplnili ji kokosem ve všech možných formách (lupínky, mletej, živej, olej..), ořechama, avokádama, 100% čokoládou (když náhodou dostanu na čokoládu chuť, po kousnutí do týhle mě rozhodně přejde), olivama a sušenou zeleninou do polívky. Sehnat něco bez chemie je masakr. A vařit jídla bez chemie docela taky. Rychlá zeleninová polívka bez bujónu byla hodně smutná. První porce. Druhá už byla lepší a třetí talíř/misku (každej má jiný potřeby, no!!) už jsme si docela dost užili.

Mojí čtvrteční večerní bolestí žaludku začalo pár fakt blbejch dnů nevolností a šílený únavy. Dost brzo. Na to, že bysme vlastně měli být skoro zvyklí… Dva dny jsem šla spát v deset s křečema v žaludku, který do rána po 10 hodinách (na to, že většinou spím tak 6,5) spánku přešly. Prej, že umíraj mi v břiše hlady ty zviřátka, který žily z těch blbejch věcí a teď maj hlad. Sounds legit. Zní to docela jako peklíčko za to, že vlastně jíte dobře.. ale dobrá zpráva – sedmým dnem útrapy ustoupily a (spoiler do druhýho týdne) od tý doby je nám oběma dobře. Ale to bych předbíhala. To be continued.

Co nás k tomu ještě tak napadá? Čekali jsme to horší ve smyslu šílenejch chutí na nějaký prasárničky a neschopnosti odolat. Ale ono je to asi hodně o tom, že třeba nevybíráte nejmíň špatnou variantu, která akorát vyvolá chuť na něco dalšího. Jak prostě nemůžete fakt NIC, tak to je mnohem snazší. Naopak očekávali jsme asi únavu, ale ne takovou neschopnost fungovat několik dnů v kuse a hlavně ty bolesti břicha, kterejma jsme si prošli oba. A hlavně, který jsme na sobě nemohli nechat moc znát kvůli okolí, který nás samozřejmě od whole (a od palea tak nějak průběžně zrazuje celou dobu) zrazovalo s tím, že “jíst se má všechno”. Recept, jak to zvládnout? Najít si parťáka, co do toho půjde s váma a vařit asi fakt boží jídla, jako jsme to dělali my.

Co jsme třeba jedli krom vajíček na milion způsobů?
Cuketové špagety s “boloňskou”
Dušenou mrkev s vepřovým masem
Pečená kuřecí stehna s fazolovýma luskama
Vařené kuře v bylinkové domácí majonéze
Kuřecí kousky s brokolicí
Vepřové na žampionech s fazolovýma luskama na slanině
Kuřecí kousky s květákovou kaší
Vepřové-pepřové plátky s dýňovou kaší
Kuřecí vývar se zeleninou a vajíčkem
Sekanou se žlutou cuketou
Španělské ptáčky

Za hitparádu týdne vyhlašujeme první dvě zmíněný jídla, bych se užrala k smrti :D

Zamilovali jsme si mango a oblíbenou zábavou při nákupech jídla v Penny se stalo nakukování do cizích vozíků a vybírání, co z toho nákupu bysme mohli sníst. Rekord jsou celý 3 věci, ale málokdy se dostaneme na víc než jednu. Mazec.

Přemýšlím, co pro mě bylo ze změn v jídelníčku takový výrazný a nepočítala jsem s tím tolik předem. Určitě kafe bez mlíka (a samozřejmě cukru). Připravovala jsem se na to už poslední týden v UK a byl to pro mě docela záhul, neboť třetina mýho hrnku byla do tý doby mléko. Káťa mi poradil, ať si kafe trošičku maličko osladím, že se zbavím takovýho toho nejhoršího kyselýho a hořkýho “vocasu”, což mi hodně pomohlo. Udělala jsem to asi u čtyřech prvních a pak už jsem do sebe zvládla dostat americano nebo hrnek rozpustnýho docela normálně, s lehkým křivením držtičky.

Neumím si moc představit pustit se do whole30 z klasický stravy s přílohama, stravy, kdy jste zvyklí svačit pečivo a dávat si k odpolední kávě oplatku. Jestli to někdo přežije, tak klobouk dolů. Docela s čistým svědomím bych řekla, že jsem se pravidly whole řídila třeba z 80 % rok předem a “stejně to byl hec jako svině, žejo.” Držte nám palce, ať to dotáhnem. Zatím tomu věříme dost a… a to je asi tak nějak všechno, co jsem měla momentálně  v hlavě k prvnímu zdolanýmu týdnu. 21 dní zbývá.

“Od tý doby, co jsem přežil první tejden w30, se moje štěstí zvedlo hrozně.”

food & lifestyle, parties & events

March 26, Wednesday

posted by cassidy on 2014-03-26 at 11.34 PM, 3 comments

Protože je březen a v březnu byly vždycky důvodem proč se sejít moje, Téry a Adamovo trojnarozeniny, opět jsme to svolali. Zakázali jsme tomu říkat oslava, zrušili jsme dárky a doufali, že nezůstaneme v kasínu sami. Účast úplně nad očekávání, skvělej večer. Bylo neuvěřitelný teplo, připadali jsme si, jako když jdete v létě u moře večer na procházku, občas vyběhli na zahrádku a užívali si noc venku, nikdo nepřišel k žádný újmě, Fidgi zůstal bezprizorní, nepřežraly jsme se s N. v noci, jak se to občas vyčerpáním vymkne, poprvý v životě mě někdo vezl na řidítkách na kole a vypadalo to, že se všichni bavili :)

“Ty seš deník princezny. A ty seš deník princezny dvě!”

“Blin? A to je kde?”

“To je ledňáček a to je kříž.”

Květina obdržená (díky Fidgi!!) a květina zakoupená. Od starý paní v parku. Obě mi dělaj’ radost v pokoji.

Protože vybalancujte šedesát kilo živý váhy na nohou a ohněte se takhle bez opory země, když si začnete protahovat záda ve jednadvaceti letech. Protože si musíme na vlastní kůži zkusit asi úplně všechno, co nás jen trochu zaujme :)

“Když vyjde, tak budeš mít boží příběh k ní!”

Aneb jak mi Natálička chtěla udělat vážnou fotku, když v pondělí ráno pršelo, já jsem dělala nějakou práci u počítače a hrála Smells like teen spirit. Najednou Káťa z ničeho nic napsal, že se musel v práci uklonit thajskýmu králi, když vstoupil do místnosti, kde král byl, já jsem vyprskla smíchy, když jsem si ho přestavila, a Nat přesně v tu chvíli zmáčkla spoušť.

Ony všechny by měly příběh. Jak nás vyděsil Minotaurus cestou k bunkrům, odkud jsme mohly mít úplně nejvíc cute společnou, když jsme chytaly letos poprvý slunce, a jak se pak N. rozebíhala z kopce na louce, aby se trefila dobře do záběru výskokem. Jak jsme vůbec netušily, co všechno je potřeba udělat s Flexaretem, aby udělal fotku. Jak jsme nevyměkly a neotočily se po pěti minutách k domovu, když jsme poprvý v životě spolu šly jezdit na bruslích a začínalo pršet, promokly jsme na kost a usnuly pak vymrzlý a vyčerpaný na gauči v půl sedmý večer. Jak jsme dneska promokly znova, jak jsem zapomněla pin od platební karty, jak začaly kvíst třešně a jak jsem po letech byla v patře na nádraží, kde to má takovou zvláštní atmosféru a bylo nám smutno, že už nám zase končí víkend. Spousta dalších příběhů asi zůstane zapomenutá, protože spoléháte na to, že ty vzpomínky jsou zaznamenaný a proto je třeba tolik nedržíte v hlavě. Ten film byl ve foťáku měsíc a bylo toho na něm mnohem víc, než co si teď dokážu vybavit. Pár minut po tý poslední zmíněný situaci jsme zjistily, že ten film byl špatně navinutej a není na něm ani jedinej z těch okamžiků. Analog. Buď a nebo.

Upekla jsem nám asi tak půlku prasete, abysme měly princeznooběd. Zjistily jsme, že to je fakt dobrý, obírat kosti rukama, že nám to zabere hodně času a alespoň to jídlo nespráskáme tak rychle. Ještě dneska jsem to dojídala, pečený žebra jsou jedno z mých fakt fave jídel, ale pátej den za sebou, no.. už mi to docela lezlo ušima :D Je smutný, že ovesná kaše s mandlovým mlíkem je pro mě cheat meal. Ale o to víc jsem si jí vážila. A užila <3

Upekla jsem taky poprvý od léta znova “sežrala-mi-paleo” mandlovou buchtu a Adam dokonalej paleo dort, takže jsme si těžce užívali všichni.

Takový jsem měla (mimo jiné) zase krásný jídla.

Natálička udělala po dlouhý době koupací koule zase, tentokrát úplně monstrózně velký a vypadaly úplně profi. Asi nejoblíbenější várka moje byla tahle, co se týče vzhledu. Funkční boží jako vždycky, žejo, zrovna jsem si včera hrála na vorvaně ve vaně, když jsem se snažila se “v tom” “obalit” celá, protože z toho je pak taková mastná a vyživená kůže. Hodně jsem si to užila, a to že já se zásadně sprchuju, nespatřuju žádný zázraky v ležení ve vaně :) Ale už jsou všechny pryč, takže máte asi smůlu, jestli jste si neobjednali předtím, když je avizovala na blogu.. Jedině, že byste jí napsali a zkusili ukecat další sérii, má prej zase už nějaký nový nápady.. Doufam, že mě nepřerve za tuhle pobídku :D

Jsem si nemohla nevyfotit dneska ráno. Vypadá to jako hodně špatnej vtip, ale je to úplně nevinný! Ráno jsem krutě nestíhala, ale vím, jak strašně bez jídla nefunguju, proto jsem si alespoň udělala snídani do krabičky. A krabičku nechala doma na lince. Jak jinak, žejo. Snídaně v McD jsou záchrana, aneb míchaný vajíčka s sebou, co víc si přát. Sice dost zbytečnejch šedesát korun, když v tý krabičce doma bylo přesně to samý, ale zachránilo mě to od za á smrti hladem a za bé od toho, že bych snědla něco, co fakt jíst nechci. Ale na první pohled to vypadá jako výsměch, radši jsem rychle nacpala všechno do kabelky :D

food & lifestyle

September 21, Saturday

posted by cassidy on 2013-09-21 at 10.02 AM, 0 comments

Takže… podmínky znáte :D

Inspirováno Nakd tyčinkami, který je u nás problém sehnat. Je to strašně raw, vegan, paleo, přírodní a kdovíco všechno. Zdravý asi taky? Hodně kalorický určitě. Ale hlavně dobrý. Jenom teda alergici na ořechy by si měli dát pozor, no :D  A jestli to chcete vyzkoušet, chce to půl na půl sušený datle a ořechy. Jaký máte rádi, mandle, kešu i lískáče ozkoušený, ale nevidím důvod, proč by nějaký “exotičtější” druhy měly být problém. Rozmixovat, uplácat a když to vydržíte nesníst hned, tak ideálně zabalit a asi skladovat v lednici. Pokud vám bude připadat, že se po rozmixování ta směs moc sype a nemáte šanci z toho nikdy nic kompaktního vytvarovat, můžete přidat pár kapek oleje, nebo maličko předem namočit datle, ale většinou to není potřeba. Z těch 200 g hmoty (100 g ořechů a 100 g datlí) jsem udělala pět čtyřicetigramových tyčinek, což mi přišlo takový asi rozumný množství na jednu porci.

[edit] Na další várku jsem si koupila bio datle od Alnatury a už od pohledu byly “míň suché” než ty, které jsem měla napoprvé a fajn konzistenci měla hmota ze 70 g datlí a 100 g mandlí, takže možná raději začněte s menším množstvím, jinak je možný, že získáte jen lepivou do-tyčinek-nevytvarovatelnou hroudu. [/edit]

Ještě chvíli to tu bude jen o fotkách z telefonu, foťák jsem půjčila jednomu budoucímu skvělýmu fotografovi, aby zjistil, že fakt potřebuje svůj. Mise splněna, ale zpátky ho ještě nemám.

food & lifestyle

March 16, Friday

posted by cassidy on 2012-03-16 at 5.52 PM, 6 comments

Upečeno, můžeme vyrazit! Neměla jsem na výběr, vypěstovala jsem ze svých cupcakes takovou tradici, že bez nich by mě s největší pravděpodobností nevzali do auta xDDDDDDDDD Dalších 30 jich čeká už zabalených v krabici :D

Btw dietáři a příznivci zdravého jídla, nekřivte pusy! Z představy buttercreamu se mi zvedá kufr a šlehačka mi nevydržela.. i když to možná nevypadá, ozdobené jsou úplně zdravě, tvarohovým krémem :) Dlouho jsem hledala nějakou alternativu máslovým nebo pudinkovo-máslovým krémům vhodným na zdobení cupcakes, co se dá dobře barvit a chvíli (do druhého, třetího dne) vydrží, myslím, že jsem právě našla přesně to, co jsem potřebovala! Polotučný tvaroh, smetanový sýr, cukr, pro jistotu trochu ztužovače šlehačky. Je to rychlé, nenáročné, DOBRÉ a asi i nejzdravější možná varianta. Nechte se inspirovat :)

A v zítra co? Dolomity! Nemůžu se dočkat už od Vánoc. Pojištění zařízený, eura mám, dál už to snad nějak zmáknem. Fotky určitě budou, ale asi až se vrátím, jestli v našem oblíbeném ubytování nedošlo k výrazným změnám, budeme týden bez internetu.