Browsing Category

travels

erasmus, Norway, travels

Erasmus v Norsku – Jak se stát Norem v 6 krocích

posted by cassidy on 2018-02-10 at 8.40 AM, 1 comment

Přesně takhle se jmenovala krátká prezentace Klary, naší učitelky norštiny, a vystihla v ní vážně hezky to, jak nám hned druhý školní den přiblížit život v Norsku, dát nám takový základ pro pochopení toho, jak tu věci chodí. A protože je Klara boží a podpořila mě v tom, můžu vám to tu volně převyprávět, abyste taky věděli :)

1. Naučte se milovat přírodu
To asi nepotřebuje komentář. Norové v přírodě tráví každou volnou chvíli a jakmile to jen trochu jde, odjíždějí načerpávat energii do svých malých chatiček daleko od všeho a mimo dosah vymožeností dnešní doby.

2. Gå på tur
„Choďte na túry“ – na jaře, v létě, na podzim pěšky, v zimě na běžkách. Před prací, po práci, během volný neděle. Popovídat s kamarádkou? Ne nad kávou, ale při šplhání na jednu z milionu hor obklopujících město.

jak_se_stat_norem_1

3. Naučte se milovat počasí
Neexistuje špatné počasí, jen špatné oblečení. Měřítka se tu poněkud posouvají a pokud neprší, znamená to, že je hezky. Zataženo a více než deset stupňů se považuje za OK počasí jak v létě tak v zimě. A pokud náhodou vysvitne slunce, je to znamení, že máte okamžitě nechat všeho, co děláte (ať je to sebedůležitější) a mazat ven.

jak_se_stat_norem_2

4. Užívejte si ticho
Alias “Don’t talk to strangers, don’t say hi.” Pokud promluvíte na cizího člověka, buď:

  1. Máte vážně vážnej důvod
  2. Jste Američan
  3. Jste blázen
  4. Jste kombinace dvou předchozích

5. Trochu jiné “normální” chování
Výjimkou je, pokud jste na túře a potkáte za celý den sotva živou duši, té se „hei” říct může. Vlastně i doporučuje, protože v horách se občas „kámoš” může hodit. V poslední době na mě několikrát na internetu vyskočila série obrázků o introvertních Finech, přesně to samé by se dalo aplikovat na Nory. Dokonce existuje knížka The Social Guidebook to Norway, kterou napsal lektor norské kultury Julien Bourdelle a je až neuvěřitelně výstižná a vtipná, zvlášť když ty situace vážně každou chvilku vidíte na vlastní oči.

6. Začněte pít
Kafe. Norsko je (hned po Finsku) největší světový konzument kávy s průměrnou spotřebou 7.2 kg na osobu za rok. Možná vás při čtení nadpisu napadl alkohol. S tím je to takový zvláštní. Přes týden se ho dotkne málokdo a se skleničkou vína k večeři byste mohli sklidit pár významných pohledů, ale o víkendu se většina mladých zlíská po třech pivech, zpívá, vříská, tančí na stolech a všechno je to v pořádku.

Bonusová otázka, kterou jsem často dostávala: “A co norština?” Norština mi sedla. Bavila mě a mám pocit, že mi i celkem šla. I když neumím německy (to je prý pak o dost jednodušší) a z Čech jsem i přes všechny původní ambice odjížděla s tím, že umím norsky akorát napočítat do deseti (později jsem zjistila, že ještě ke všemu špatně :D). Ve škole jsem měla norštinu jako jeden z předmětů dvakrát týdně a na konci semestru jsem jako závěrečnou zkoušku zvládla hodinu konverzovat s ostatními. Samozřejmě šlo o jednoduchou norštinu (když se bavili mezi sebou mí spolubydlící – rodilí mluvčí, byla jsem ráda, že jsem postřehla jedno slovo ve větě), ale i tak jsem měla pocit, že po necelých čtyřech měsících jsem na podobné úrovni jako po pěti letech učení se francouzštiny na gymplu.

O Erasmu už jsem napsala:

Chystám články:

  • Erasmus v Norsku – Na kolik to vyjde?
  • Erasmus v Norsku – Aplikace, které by se vám mohly hodit
  • Erasmus v Norsku – Co jste o Norsku možná nevěděli
  • Erasmus v Norsku – Jak jsem pomáhala organizovat TEDxBergen
erasmus, Norway, travels

Erasmus v Norsku – studium

posted by cassidy on 2018-02-09 at 7.48 AM, 2 comments

Svoje vysokoškolský studium minulý pátek úspěšně zakončila. A pak jsem v autě cestou z posledního výstupu – obhajoby diplomky – dost vzpomínala. Vždycky, když se ponořím do reflexe roků ve škole, vyvstanou mi v hlavě dvě velký pozitivní věci. Vedlejší specializace Multimédia a Erasmus. A právě o Erasmu v Norsku to dneska bude.

Rozhodla jsem se k tomuhle tématu vrátit, protože na řadě škol se blíží období, kdy je možné podávat přihlášky na zahraniční studijní pobyty v příštím roce a proto jsem si říkala, že zkusím tu změť poznámek, které jsem si během svého života v Norsku poznamenala do Evernote, přeměnit v pár alespoň o trochu srozumitelnějších článků pro případ, že by to někomu mohlo pomoct tuhle zemi z pohledu studenta nebo obecně studijní pobyty  zahraničí přiblížit.

JAKÝ BYLO STUDIUM V NORSKU?
Jiný, než u nás. Ale kvůli tomu se do zahraničí jezdí – poznat něco novýho. Asi nejzásadnější rozdíl jsem pozorovala v tom, jak moc se studenti věnují škole. U nás jsem měla pocit, že každý kmitá mezi školou, prací, koníčky, sociálním životem, nějakými vlastními projekty… Život studenta v Norsku se odehrává víceméně ve škole. Doteď nevím, jestli na život při studiu většině tak výrazně přispívají rodiče, ale určitě existují i varianty studentských půjček. Za školu je možné dělat téměř cokoli – sporty od těch klasických jsou fotbal a volejbal až po pro nás skoro nepředstavitelný paragliding nebo jachtaření, hrát divadlo, hrát v orchestru, organizovat festivaly a výstavy, být členem fotografického nebo multimediálního kroužku, štábu studentské televize nebo redakce novin. Nebo třeba organizovat konferenci TEDx. Na co si vzpomenete. Jednotlivé organizace si navzájem pomáhají, takže grafici vytvoří hudební skupině logo, na koncert skupiny ve školní aule přijde fotograf, redaktoři o něm napíšou článek a publikují ho na webu a ve školním časopise. Takhle se “dělá” praxe. I hobby sportovní vyžití najdete hned vedle školy (o tom později), takže vážně nemáte skoro důvod opustit akademickou půdu.

Většina lidí tak tráví ve škole během semestr čas zhruba od osmi do pěti, čím víc se semestr blíží ke konci, tím dříve přicházejí a později odcházejí. Škola je otevřená 24 hodin denně sedm dní v týdnu, dovnitř se dostanete pomocí čipové karty. Studenti chodí na svoje hodiny a v mezičase poctivě čtou doporučené knihy a píšou samostatné práce ve studovnách nebo knihovně (všude je tolik míst, že pokaždé nějaké najdete, ale nebývá to úplně snadné – tyhle prostory jsou vážně hodně využívané) nebo se věnují týmovým pracem, kterých je taky dost, a taky pro ně existují desítky malých moderních týmových studoven pro cca 6 lidí.

Study in Norway

Study in Norway

„Please, don’t have too much fun doing this,“ komentoval zadání jedné z týmových prací vyučující. Obecně od vyučujících se toho naopak tolik co u nás nedozvíte. Spoléhá se hodně na samostudium a vyučující působí spíš jako mentoři s občasnou přednáškou několikrát za semestr. Výjimkou byl náš ruský lektor programování, kde šlo o klasickou “nalejvárnu” – a zrovna tam jsme mu za to byli dost vděční.

Výběr předmětů je taky trochu rozdílný – krom pár specialit jich je většina bez kapacitních limitů. Zhruba polovina předmětů se vyučuje v angličtině, takže i pro zahraniční studenty je výběr dost široký. Na začátku semestru probíhá závazná registrace až několik týdnů po začátku výuky, takže máte prostor navštívit různé hodiny a ujistit se o tom, jestli daný předmět odpovídá vašim představám nebo naopak není pro vás. Říká se tomu „shopping around” a všichni vám to vřele doporučí.

Co se týká zkoušek, klade se mnohem větší důraz na anonymitu a maximální nestrannost. Zkoušky jsou skoro vždy písemné, studenti dostanou na každou zkoušku nebo i jen seminárku unikátní kód, který na esej uvádějí místo jména nebo studentského čísla. Zkoušky má na starosti speciální Exams office (to jsou většinou senioři v důchodu, kteří takhle vypomáhají), vyučující není u testu často ani přítomný. Udělat zkoušky nebyla úplně sranda. A tak jsme se prostě hodně učili. I když jsem měla pocit, že moje angličtina je v pohodě, anglicky běžně funguju, čtu, v anglicky mluvících zemích jsem předtím žila i pracovala, akademická angličtina byla o dost náročnější. Prokousat se všemi materiály a napsat všechno, co bylo potřeba, mi dávalo pěkně zabrat a často trvalo mnohonásobně dýl, než by bývalo v češtině. Viděla jsem, že spousta národů má daleko lepší základ ze svých škol (západní Evropa, nebo pak samozřejmě rodilí mluvčí – USA, Austrálie, Kanada…), ale setkala jsem se naopak i se studenty, kteří na tom byli jazykově výrazně hůř (zpravidla jižní Evropa, Asie), až jsem občas přemýšlela, jak vůbec dokážou studovat oni.

Study in Norway


MÍSTNÍ SPECIALITY, KTERÉ DOKÁŽOU ZVEDNOUT KVALITU STUDENTSKÉHO ŽIVOTA
Neomezený přísun kávy
Snad tenhle deal stále platí – věřím, že jo, mezi studenty byl vážně oblíbený. Kavárna, která má ve škole dvě “pobočky” a na dalších univerzitách ve Bergenu další, nabízí za necelých 1000 Kč termohrnek, do kterého si můžete celý semestr chodit pro kávu. V Norsku je standard (stejně jako v dalších severských státech) filtrovaná, tak pro tu. Školní televize dělala mezi studenty výzkum a našli i člověka, co byl schopný vypít 17 šálků za den! Stejné dealy mají i některé benzínky.

Neomezená permanentka do sportovního centra
Velká budova hned vedle školy skrývá studio na sportovní lekce (od kruhového tréninku přes aerobik, taneční hodiny po jógu – několik lekcí každý den), dvoupatrovou posilovnu, tělocvičnu na sálový sporty, kurty na squash a další sporty s raketama, který neznám, nebo třeba saunu. Za v přepočtu zhruba 3000 Kč (nebo cenu cca 13 návštěv) získáte neomezený vstup na celý semestr včetně skupinových lekcí. Tma je brzy, sezení ve škole hodně – je fajn vzít to cestou domů přes trochu pohybu nebo se jít probrat, když už v knihovně usínáte a pak se vrátit k učení.

AKTIVITY, KTERÉ PRO NÁS ORGANIZOVALI DOBROVOLNÍCI Z INTERNATIONAL COMMITTEE
Musím říct, že o nás bylo skvěle postaráno. Od prvního kontaktu se studijním oddělením, který tvořily skvělý ženy v čele s Nørunn přes všechno, co pro nás dělali studenti – dobrovolníci, členové International Committee. Zorganizovali třeba:

  • Welcome week – týden plný poznávání, takový letní tábor pro dospělý a když se k tomu člověk postavil s nadhledem, byla to zábava. Většinu času bylo krásně, takže jsme poznávali nejen sebe navzájem, ale taky Bergen a okolí, seznamovali se s kulturou a oblíbenými aktivitami Norů a neobešlo se to bez rovnou několika velkých párty.
  • Cabin trip, kdy jsme dvěma autobusy odjeli na školní chatu v horách. Padesát lidí, možná o něco míň postelí, sauna ve strašidelným sklepě…
  • World dinner – mezinárodní festival jídla, na kterém se mohl podílet každý a připravit nějaké jídlo typické pro svou zemi. A tak jsme vařily 200 borůvkových knedlíků. Včetně bezlaktózové a vegan varianty, aby mohl ochutnat vážně skoro každý :) Návštěvníci (ostatní studenti) platili drobné vstupné a to se přerozdělilo mezi vařící, aby se pokryly náklady na suroviny.
  • Farewell dinner – rozlučková večeře o čtyřech chodech ve společenském oblečení, na kterou vyšperkovali školní kantýnu, zahrály studentské kapely a vyhlašovala se anketa, třeba o největšího gym-freaka, párty-člověka nebo nejhezčí zadek. Ten večer už všichni tak trochu zamačkávali slzu.

Cabin trip Kramboden

Cabin trip Kramboden

_DSC5317


DALŠÍ UDÁLOSTI, KTERÝCH JSEM SE ZÚČASTNILA

  • TEDxBergen
  • International food festival – pořádaný přistěhovalci dlouhodobě žijícími v Bergenu. Byl to správný underground, ale zároveň oči-otevírající zkušenost
  • Přípravy a otevíračka prvního bergenského zero waste obchodu – Råvarene
  • Přednáška na téma Social responsibility of coffee trade v rámci CEMS Global sustainability week

_DSC5573


UBYTOVÁNÍ
Sehnat místo k žití nebylo vůbec snadný. Protože se mnou měl původně bydlet v Norsku většinu času Tom, nepřipadala v úvahu kolej a hledala jsem pronájem mimo. Po desítkách obepsaných inzerátů a pouhých třech (a navíc negativních) odpovědích přišla jediná pozitivní teprve pár dní před odjezdem. A tak jsem bydlela deset minut od školy v klasickým severským rodinným domě z bílýho dřeva, ve stráni s výhledem na moře, ostrůvky a most, který je spojoval, se čtyřmi mladými Nory – dvěma holkami a dvěma kluky. Norskou kulturu jsem tak měla z první ruky. Moc jsme se nebavili, protože Norové toho obecně moc nenapovídají, ale alespoň trochu jsem je zlomit dokázala, a občas je překvapila, když jsem pochytila nějaké nové slovíčko. Kamarády jsem měla spíš z řad zahraničních studentů, společně jsme si často vařili večeře nebo o víkendech vyráželi na výlety a túry.

_DSC5330

_DSC4744

_DSC4760

_DSC4750

_DSC4752


Závěrem bych chtěla říct, že kdybych měla možnost vyjet na Erasmus už na bakaláři (tahle možnost se na VŠE objevila až když jsem byla ve třeťáku) a moje zkušenost byla podobná téhle, s velkou pravděpodobností bych se snažila v zahraničí studovat full degree. Takže pokud vám v hlavě pořád visí otazník, jestli do zahraničí vyjet nebo ne – za mě rozhodně.

O Erasmu už jsem napsala:

Chystám články:

  • Erasmus v Norsku – Na kolik to vyjde?
  • Erasmus v Norsku – Aplikace, které by se vám mohly hodit
  • Erasmus v Norsku – Co jste o Norsku možná nevěděli
  • Erasmus v Norsku – Jak jsem pomáhala organizovat TEDxBergen
erasmus, life & stories, Norway, travels

Rok po odjezdu do Bergenu

posted by cassidy on 2017-08-16 at 8.01 AM, 12 comments

Dneska je to přesně rok od chvíle, kdy začal poslední semestr, kdy jsem chodila do školy. Poprvý to nebylo v Praze, poslední první den v nový škole (přitom jsem si myslela, že tohle mám dávno za sebou) mě čekal v norském Bergenu. Ale poprvý za těch pět let na vysoký jsem měla pocit, že takhle to má být. Nebylo to jen o výuce a naprosto odlišným přístupu vyučujících i studentů. Bylo to o všech těch malých i větších dobrodružstvích, který si budeme pamatovat celý život, o všech těch kilometrech, který jsme našmajdali a ujeli autem, o všech norských tradicích a pro většinu z nás tak zvláštních standardech socializace, které jsme poznávali, o organizaci konference TEDxBergen, což byla zkušenost k nezaplacení, o všech těch společných večeřích, které jsme vařili a všech těch vynálezech, do kterých nás dovedlo mírný zoufalství z norských cen, o všech těch rozdílech a naopak nečekaných podobnostech mezi námi všemi z celé zeměkoule a o tom, jak jsme se s nimi dokázali vypořádat a užít si společný čas.

Tussen takk, Norsko, že jsi mi na poslední chvíli ukázalo studentskej život z úplně jiného úhlu. Díky, upršenej Bergene, že jsi byl tak příjemný a bezpečný místo, kterýmu jsem mohla dočasně říkat “doma”. A hlavě díky všem lidem, bez kterých by takhle zkušenost měla úplně jiný grády. Jsem vděčná za to, že vám můžu říkat “kamarádi”.

_DSC4581
erasmus_bergen_norsko_2
erasmus_bergen_norsko_3
erasmus_bergen_norsko_5
erasmus_bergen_norsko_4

Jak jsem si teď otevřela administraci po takový době, zjistila jsem, že to s tím psaním není tak náročný, jak jsem si za ty měsíce vsugerovala. Tak dáme nějaký norský články? :)

food & lifestyle, Norway, travels

Chilly Norwegian Roadtrip #5

posted by cassidy on 2016-12-05 at 9.58 PM, 2 comments

„Slunce“ nepomohlo a budíme se snad nejpozději ze všech dosavadních vstávání, v 8.20. To je pořád úplně akorát na to, abysme si uvařili snídani, uklidili postel a oblékli se, než se začne rozednívat. Venku sněží. A je dost zima. Ještě aby ne, Røros (vyslovováno [rerus]) je se svým subarktickým podnebím nejchladnější obcí v Norsku. Přijde nám to trochu divné, protože spousta měst je mnohem severněji položená, ale hádám, že díky kontinentálnímu podnebí (v porovnání s přechozími dny jsme hodně ve středozemí) a nadmořskou výškou by na tom něco být mohlo.

_dsc5921

_dsc5922

Jdeme se znovu projít do města, mám takovou úplně dětskou radost – po několika dnech neprší, bývalý hornický městečko je samo o sobě takový útulný, všude svítí vánoční výzdoba, v pekárno-kavárě si dáváme filtrovaný kafe a boller (takový typický Norsko – kávu si můžete doplňovat podle vlastního uvážení a boller je měkká kulatá houstička s rozinkami, něco jako náš sladký rohlík – loupák, ale ne tak suchá, a Tom ji zatím ještě neochutnal, tak musel), kupujeme vánoční dárek pro N. a celkově vánoční nálada na topu. Po pár driftech naší pět-a-půl-metrovou dodávkou na parkovišti má dětskou radost v očích i Tom.

Dělím se o tohle nadšení na Plurku, načež se Honny ptá, jestli máme 4×4 nebo jen náhon na zadek. Druhé je správně, občas sice musíme vypínat EPS, abychom se někam vyškrábali, ale řetězy jsme zatím nepotřebovali. Plus máme takovou drobnou neshodu v tom, jestli je vůbec máme. Já tvrdím, že jo, Tom říká, že o tom nic neví. Necháváme si to jako překvapení.

Zase jsou všude značky „pozor sobi“, tak zrovna napjatě čekáme na setkání :))

_dsc5924

_dsc5928

K obědu máme tortilly se směsí na styl chilli con carne, kterou jsem uvařila ve čtvrtek ráno, než jsme odjížděli z Bergenu. Tohle je velká výhoda rostlinný stravy. Dřív jsem neustálý psycho z toho, že je zkažený, vždycky mi všechno maso už v lednici přišlo zkažený, natož představa mít ho chvíli mimo ni.

Sledujeme krásný západ slunce za horami ve 14:17 :D Tohle je taky docela psycho. Zajímalo by mě, jestli se na to dá zvyknout nebo to je navždycky divný. Jako jsme si třeba mysleli, že Thajci musí být na to teplo zvyklí a ono jim bylo stejně celý den hrozný horko a polehávali a žili a dělali věci až pozdě večer.
Perlím s norštinou a vysloužím si tak uznalé pohlazení po vlasech :)

Odbočujeme na ještě menší silničku číslo 219 obklopenou lesy z obou stran. „Cejtim soba,“ zašeptá Tom, já si nadšeně zatleskám, mrknem na sebe a oběma se nám natěšeně zablejská v očích. Pořád omílám ty soby. Ono to s nimi je tak, že bysme si fakt přáli nějakýho vidět. Volně žijícího nejlíp, samozřejmě. Na Zélandu jsme se deset měsíců snažili vidět kiwiho. Nepovedlo se to, tak jsme poslední den v Auckladu šli do aucklandský ZOO, abysme ho viděli alespoň tam, po dvou hodinách bloudění jsme našli vážně i tu jeho expozici, a ani tam kiwi nebyl. A v Norsku bysme samozřejmě chtěli vidět soba. A zbývá nám už posledních pár dní.

Téměř zamrzlá světle tyrkysová řeka <3 I když se k ní brodím v bílých Reebok teniskách, což jsou momentálně moje nejzimnější boty, půlmetrovým sněhem a připadám si jak Kačenka v S tebou mě baví svět. V té scéně s bačkůrkama, jak jinak. Takhle jsem si vždycky představovala Aljašku.

_dsc5930

_dsc5932

_dsc5935

_dsc5936

_dsc5939

A nádhera se stupňuje. Vyšplhali jsme dost vysoko, silnička nás vede zasněženými pláněmi bez stromů, obloha hraje všemi barvami od oranžové po modro fialovou, na nebi svítí měsíc a první hvězdy a my si připadáme jako ve snu.

_dsc5950

_dsc5969

_dsc5976

_dsc5967

Z toho nás po chvíli probudí auto zapadlé v příkopě v opačném směru. Chceme zastavit, abychom se zeptali, jestli můžeme zkusit nějak pomoct, když naše pravé přední kolo taky nebezpečně sklouzává do příkopu, který není vidět – silnice je totiž vyfrézovaná o něco víc do šířky, než kde je asfaltový podklad, tricky tricky! A dodávce se nechce ven. Po pár pokusech dopředu a dozadu s lehce zvednutou hladinou adrenalinu v krvi se nakonec daří vyškrábat zpět na silnici, uff, a konečně se jdeme zeptat pána, co tedy s ním a jeho zapadlým autem. Děkuje nám s tím, že přeci jen lépe vybavená pomoc už je na cestě a tak pokračujeme dál. Ale zážitek rozdýcháváme ještě slušných pár minut.

_dsc5980

Večer přijíždíme do Lillehammeru. Sobi nic.

Písnička pro dnešní den: Two Door Cinema Club – Something good can work

life & stories, Norway, travels

Chilly Norwegian Roadtrip #4

posted by cassidy on 2016-12-04 at 8.51 PM, 0 comments

Díky tomu, že se nám tak dobře povedlo vychytat nastavení nezávislého topení a spí se nám v autě vážně dobře, nemáme nejmenší potřebu shánět si třeba jednou za tři dny Airbnb nebo nějaké jiné ubytování, abysme se „dali dohromady“, nicméně sprchu bysme už uvítali. Žádné veřejné jako třeba na německých benzínkách tu nejsou, ale plavecký bazény v Norsku mají. Plavání je fajn a v plaveckých bazénech jsou sprchy – plán na upršený dopoledne v Trondheimu je teda jasný. Jen to znamená strávit krušnou půlhodinku přeskládáváním celého auta v dešti při hledáním mých plavek, které byly před pár dny při balení v Bergenu vyhodnocené jako „nebudu potřebovat cestou“, a tím pádem umístěny v nejzazších krabicích hluboko pod postelí.

Když jsme vyplavaní, vyvýřivkovaní a vysaunovaný, venku je konečně světlo a míříme do centra. Trondheim je krásný město. Útulný, sympatický, navíc vánočně ozdobený vypadá všechno ještě líp.
Máme tip od Terezky, která tu byla na Erasmu před rokem, a tak tentokrát nehledáme kavárnu naslepo, ale naopak do Mormors Stue (Babiččin obývák) přicházíme s poměrně vysokým očekáváním. I to ale naprosto rozseká nabídka „all you can eat coffee & cake“ za 89 NOK. Vzhledem k tomu, že tloustnu jen z toho, že se na ty úžasně vypadající sladkosti jen dívám, s úsměvem odmítáme a kupujeme si jen kávu a jiný deal – dvě libovolné sladkosti, což je v našem případě menší kousek gulrotkake (mrkvový dort) a sjokoladekake (čokoládový dort), a když se povzneseme nad to, že v mrkvovém moc mrkve není, chuťově je jeden geniálnější než druhý, stejně tak prostředí. Několik útulných místností, prostorné stoly s paličkovanými dečkami, všemožné gaučíky, křesílka, židle.. studovat v Trondheimu, asi jsem „u babičky“ často i s učením :)

Bollers at Mormors stue, best cafe in Trondheim.

Carrot and Chocolate cake at Mormors stue, best cafe in Trondheim.

Gamle Bybro, Trondheim

Gamle Bybro, Trondheim

Když ve dvě hodiny odcházíme, je šero, když ve 3:10 nastupujeme do auta, úplná tma.
Sto kilometrů kodrcání se po zbytcích ledo-sněhu rozbitého od pásů rolby po silnici číslo 30 je opravdu výživných a klepání v levém kole čím dál hlasitější, super. Ale cedule „pozor sobi“, které jsme viděli jen úplně první noc, kdy jsme do Norska v srpnu přijeli, jsou víc exciting!

Dneska budeme spát v Røros. Když přijíždíme, všude svítí lampy a vánoční výzdoba a venku to vypadá kouzelně. Vyslovuju svoje přání jít se ještě projít, a po pár vteřinách, když otevřu dveře auta, kterým okamžitě prosviští ledová větrná bouře, přemýšlím, jestli to nepřehodnotím :D Zpoza okýnka ta atmosféra vypadala trochu víc welcoming. Schováváme se do pletených čepic, kapuc, rukavic, šál a vyrážíme. Ve velkém kostele nad hlavní uličkou právě skončil vánoční koncert, takže městem zrovna odchází spousty hezky oblečených lidí a my díky tomu máme možnost alespoň nahlídnout dovnitř.

Christmas at Røros

Můj milý má kvůli bolesti v levém předloktí (existuje asi milion důvodů, proč by ho mohlo bolet jako třeba namožené z řízení, z bazénu, nějaký bouchnutí se v bazénu a tak, ale víme… :) ) pocit, že na něj jde infakt, a rozhoduje se roztáhnout si žíly tatranským čajem. Chvíli přemýšlí, jak moc blbý je nalít si ho do skleničky na víno, když tu Kesida zašátrá rukou pod matrací a z krabice mezi lamelami tahá dva Tupperware kelímečky o objemu 50 cl ve tvaru panáků. „To si děláš srandu, na co to máš…?!“ komentuje trochu podezřívavě se smíchem v hlase. Nalívá nám oběma (proč vlastně i mně?) snad třetinu a uh, na těch 52 % se to asi pije dobře, ale jak vůbec nejsem zvyklá, tak to je docela síla. Nicméně infarkt snad zažehnán.
Vaříme si Díváme se na Návrat idiota, který v nás nechává poměrně dost otazníků a při usínání nám do očí svítí nádražní lampa. Domlouváme se na tom, že to vlastně fajn, že konečně jednou nebudeme vstávat do tmy, ale nahradí nám slunce.

Písnička pro dnešní den: Red Hot Chili Peppers – The Adventures of Rain Dance Maggie