Browsing Category

Italy

Italy, life & stories, parties & events, photos, travels

October 3, Wednesday

posted by cassidy on 2012-10-03 at 11.55 AM, 4 comments

ROADTRIP, day 3

Vstávat se nám po tom, co jsme ulehli těsně předtím, než začalo svítat, zrovna nechtělo, ale motivoval nás plán posledního dne – Benátky. Město, které jsme nikdo předtím neviděl, a na které se názory výrazně liší.

V rámci ušetření za parkovné jsme se rozhodli zaparkovat v Mestre, městě, ze kterého vede asi čtyřkilometrový násep, po kterém se dá do Benátek dostat. Po chvíli praní se s parkovacím automatem (1,2 € na hodinu) jsme zjistili, že máme štěstí a v neděli je parkování úplně zadarmo. V tu chvíli kolem nás úplnou náhodou projel autobus, na kterém svítil nápis Venezia, vydali jsme se tedy směrem, kam zabočil, a doufali, že zastávka bude nedaleko a za chvíli pojede nějaký další. A bylo to tak. Za lístky jsme také ušetřili :D Při nastupování jsem se snažila řidiče zeptat, jestli nám může prodat jízdenky on, ten však netušíc, co po něm chci, neustále opakoval: “Venezia, Venezia…” a ukazoval rukou, ať postupujeme dál do vozu. Dobře pro nás.

Autobusová.

Vytrestány předchozí den sedmihodinovou túrou v žabkách jsme obuly sice nepříliš slušivou, zato kvlitnější a mnohem pohodlnější obuv. A dobře jsme udělaly :) Tip hned na začátek – věřte, že v Benátkách opravdu chcete utratit tři eura za mapu :)

Vyrazili jsme na radu prodejce mapy po žlutě zvýrazněné cestě směrem k Náměstí Svatého Marka, neměli jsme tušení, kolik času budeme potřebovat, takže jsme vsadili na jistotu. Cestu zpět už jsme přibližně věděli, jak na tom jsme a co si můžeme dovolit, aby se nám povedlo včas se vrátit k autu a tím pádem i úplně domů, takže jsme si s radostí zvolili trasu o něco méně rušnou, proplétali jsme se uzounkými uličkami a jen udržovali kýžený kurs.

Bude následovat změť fotek, protože absolutně nejsem schopná přiřadit fotky k nějakým konkrétnějším místům. Byli jsme občas trochu zmatení, ale jako u vytržení, nadšení atmosférou města, a fotili často dost od boku, abychom si všechno mohli co nejvíc vychutnat naživo, ne vidět půl dne jen přes hledáček. Tímto díky hlavně klukům, že fotili hodně, i když jsem pak trochu Tomovi nadávala, že bych si něco vyfotila líp, já jsem si to tím, že jsem nehlídala foťák, užila asi mnohem víc.

Basilica di San Marco

Ve stejné uličce, jen pár metrů vedle La Perly, Furly a dalších… Baťa!

Benátky jsem si neskutečně užila, myslím, že na ně všichni budeme hodně vzpomínat. Místo, kde by se člověk mohl dlouhé dny jen tak procházet se svou drahou polovičkou a užívat si atmosféru, kterou toto místo dýchá. Ráda se tam jednou vrátím a vy, co jste tam ještě nebyli – berte to jako velmi vstřícné doporučení :)

Jsem vážně moc ráda, že jsme jeli. Všichni jsme. Jen pro ty, co si myslí, že to je o penězích. Není. Je to o tom nebýt úplně pohodlný, sbalit se a chtít. Čtyři noci, tři dny, směšných 540,- Kč + 75 eur na osobu a nespočet zážitků z nezaplacení.

 

Italy, life & stories, parties & events, photos, travels

September 29, Saturday

posted by cassidy on 2012-09-29 at 6.50 PM, 3 comments

ROADTRIP, den 2

Celkem dlouho jsme dospávali předchozí noc probdělou v autě a to, jak se nám večer chtělo víc kecat o všem možným  i nemožným než jít spát. Na sobotu jsme měli naplánovaný odpočinek, pláž a moře v Lignanu, kam jsem se po třech letech moc ráda vrátila. Kemp s pláží přímo sousedil, nic lepšího si člověk nemůže ani vymyslet.

Fascinováni teplým pískem. Všichni úplně mimo :D

Nemohli jsme se nabažit teplého písku a ačkoli slunce už tolik nepálilo a nohy po pár minutách chůze vodou dokonce i docela zábly, byli jsme všichni strašně šťastní a spokojení, jak máme skoro výhradně pro sebe kilometry pláže a proti počasí v Čechách je vážně teplo.

Radost :)

Mysleli jsme, že budeme mít sílu maximálně na to se tam svalit a ve spánku na ručnících si užívat poslední sluníčko. Proto nás všechny hodně překvapilo, že jsme pořád šli a šli a vlastně chodili celé odpoledne, přešli jsme celý poloostrov od paty až na úplnou špičku a zase zpět do kempu. Sedm hodin, čtrnáct kilometrů. Ke konci jsme už ale vážně nemohli.

Oblíbené rozsáhlé letovisko, které je celé prázdniny hlava na hlavě, bylo jako město duchů. Apartmány prázdné, zavřené okenice, nikde nikdo, zavřené supermarkety.. Byli jsme rádi, že alespoň na hlavní promenádě se nám povedlo sehnat pizzu k umlčení kručících žaludků. Strašný nezvyk, ale na druhou stranu bylo skvělé projít si město bez toho, aniž bychom se museli neustále hledat, hlídat, kde se kdo zpozdil, prodírat se davem.

To be continued.

Fotky by Jura, Tom, Zuu

Austria, Italy, life & stories, parties & events, photos, travels

September 26, Wednesday

posted by cassidy on 2012-09-26 at 9.43 PM, 8 comments

ROADTRIP den 1

Vzniklo to dost nedávno. Nechtělo se nám poslední “prázdninový” víkend strávit čekáním na začátek semestru a rozhodli jsme se, že si ho pořádně užijeme. Do poslední chvíle (den předem) jsme nevěděli, jestli opravdu vyrazíme, takže jsme neměli žádný pořádný plán, abysme se zbytečně nenatěšili, kdyby to nakonec padlo. Nepadlo!

Kluci už chodili minulý týden do školy, Jura ve čtvrtek v osm dorazil domů, v devět zjistil, že se rozbila sedačka v autě a nejde narovnat, takže se nám trochu nestíháme odjezd, ale s trochou hrubé síly je auto připravené, kolem desáté se postupně všichni nabíráme a vyrážíme směr Plzeň, Folmava, čeká nás noční transport do rakouských hor.

Balili jsme docela stylem “My jedeme k moři a u moře je teplo.” Co na tom, že pár hodin po odjezdu začal první podzimní den… U moře je přece teplo. Představovali jsme si to tak, jako na fotce z minulého – odjezdového příspěvku. Plavky, sluneční brýle.. Co vám budu povídat, ani mikiny nestačily :D Nějak jsem doufala, že mordorů jsme si  během letošního léta vybrali až až a že to třeba bude jinak. Jak naivní. Sice se to možná trochu zmírnilo, ale bez problémů a překvapení se to asi neobejde nikdy :D

Vzhledem k tomu, že všichni zúčastnění krom řidiče spí, můžeme jenom doufat, že auto v momentu pořizování téhle fotky stálo :D

Jura prohlásil, že když už jedeme na Grossglockner a když jsme neviděli východ slunce na Sněžce, uvidíme ho právě tam. Co na tom, že silnice nahoru se otevírá v šest hodin, je potřeba ujet 30 kilometrů serpentýn, překonat nevímjaké (šílené) převýšení a slunce vychází v 6.40 xDDDDDD Ale ok. Před závoru přijíždíme kolem páté, chvíli spíme. Začíná se rozednívat a nám se otvírá pohled na hory, které nás obklopují ze všech stran. SNÍH VŠUDE. What?! To jsme nečekali. (My jedeme k moři!) Venku jsou dva stupně. Přichází žena, čekáme dalších 10 minut, než připraví kasu (takže už jen 30 minut na 30 kilometrů, aha). Platíme něco přes 30 eur za vjezd a předává nám brožurku se slovy: “Be careful, it`s a bit icy there.”

Nádhera, nádhera, kocháme se výhledy, kluci si fotí / točí materiály na time lapse videa, ale je zima i na udržení foťáku v ruce, východ slunce radši sledujeme z úkrytu – auta.

Dolů musíme tady docela pospíchat, držíme v ruce papír s informací, že v 8:30 zavřou silnici na x hodin z důvodu nějaké Grand prix, bližší info nemáme. Dole zjišťujeme – závod veteránů do vrchu, takových historických formulí a závodních aut vůbec jsem v životě neviděla! Ale nejlepší bylo to červené cabrio na fotce :)

Následoval přesun k vodopádu Galitzenklamm. Trochu nás vyvedlo z míry zjištění, že navigace nám hlásí dvě hodiny cesty, když Google mapy nám doma naplánovaly hodinu. Hm. Měli uhnout už někde v cestou dolů a sjet na druhou stranu hor, což jsme nejzjistili, protože poslouchat 5x za minutu “po sto metrech zahněte doleva” a “zahněte doprava” v serpentýnách. Fakt už bysme si měli pořídit tu papírovou mapu. Tož hory jsme si objeli a docela náhodou zdárně neminuli i odbočku k vodopádu. U vstupu jsme vyfásli slušivé helmy jako bonusový zážitek :)

Až po tom můstku, co je sotva vidět, jsme šli :) Vlastně právě kvůli nim jsme k vodopádu jeli, od začátku se mi líbily. Jen jsem neměla tušení, v jaké jsou výšce.

Inženýři :))

Naše cesta pokračovala pořád tak nějak na jih, abychom se blížili pátečnímu cíli. Z Lienzu (od vodopádů) jsme jeli směrem Sextenské Dolomity. Nádherná, asi hodinová cesta, panoramata jak z pohledů…

Zajímal nás přírodní park Tre Cime, konkrétně jsme chtěli vidět útvar Tre Cime di Lavaredo. Zastavili jsme u jezera Lago Antorno, odkud byl nádherný výhled a dokonce už začínalo být teplo.

Poslední zastávkou byla neplánovaná pauza u blízkého Lago di Misurina. Pokochali jsme se pohledem a vyrazili směrem moře – Lignano.

Všichni jsme odpadli. Probudilo nás zastavení auta, přičemž následovalo Jurovo lehce nervózní stěžování na to, že nám auto brzdí i z kopce a strašně píská. Po konzultaci s naším společným známým automechanikem jsme došli k závěru, že při bržnění na třicetikilometrovém sjezdu z Grossglockneru se nám “připekly brzdy” a prostě to asi pískat bude, že to máme obouchat (???). Kluci chvíli něčím mlálili a pak už to jen pískalo, ale nebrzdilo. Teda brzdilo samozřejmě, ale jen ve chvíli, kdy jsme chtěli.

Začíná trochu hra o čas. Ve vytipovaném kempu je recepce v provozu do 19:00 a italové v okolních malých městech jezdí TAK pomalu, všude se tvoří kolony. Nakonec dorážíme v 18:50. Chceme si pronajmout nejlevnější mobilhome pro pět osob, recepční nám ale oznamuje, že už jsou zazimované, že je možné mít jen ten nejdražší. Rozdíl přes 30 € na noc je trochu čára přes rozpočet, váháme, říkáme, že jsme počítali s jinou cenou. “Okay, I can make it that price.” OK, to by šlo. Sice se nevyhneme poplatku za závěrečný úklid, o kterém na internetu nebyla ani zmínka, ale odpouští nám alespoň poplatek za auto a obrovský čistý kemp přímo na pláži máme snad úplně sami pro sebe. A ubytování na úrovni, na kterou z Mácháče vážně nejsme zvyklí ;) Let’s get the party started!

Párty terasa. Co víc si ještě přát :)

Fotky já, Jura, Tom, Zuu, dík všem!