Browsing Category

stuff

New Zealand, stuff

December 7, Sunday

posted by cassidy on 2014-12-06 at 11.52 PM, 2 comments

Rozhodla jsem se, že každej den alespoň do Vánoc budu číst. I kdyby to měla být jedna stránka na telefonu těsně před tím, než usnu. Rozečtený tři knížky zároveň, tu nestarší ještě z Čech. Hlavně jsem si začala víc vzpomínat na to, jak hodně mě to baví a jak hodně mi knížky třeba loni v zimě dokázaly dát, a je škoda se tomu nevěnovat, když vím, že i ať si člověk myslí, že je jakkoli busy, pár minut se najít dá.

Jak jsem celej dosavadní život neměla ráda čtečky knih a dělal mi radost ten proces courání NeoLuxorem a následný ňuchňání se s papírovou knížkou odrbanou z věčnýho tahání v kabelce. Ale rozhodnutí žít nějakou dobou s množstvím věcí takovým, který se dá líp či hůř narvat do krosny, se prostě s papírovýma knížkama neslučuje. Se stařičkou půjčenou Kindle keyboard jsme se staly hodně kámo a začala jsem se snažit užívat si i ten trochu zdlouhavej nákup na palmknihy.cz, kde prodávají knihy mýho oblíbenýho nakladatelství Jan Melvil.

V Kindle mě čeká ještě skoro půlka Webu ostrýho jako břitva od Jana Řezáče, Vzkvétání od Martina Selingmana, ze kterýho jsem zatím viděla jen pár prvních stránek. A dva týdny tam leželo Ukaž, co děláš! od Austina Kleona, který jsem včera večer právě na základě tohohle rozhodnutí dočetla.

Ta knížka se mi líbila, stejně jako její předchůdce Kraď jako umělec. Utkvěly mi dvě myšlenky z posledních pár stránek, který bych si tu chtěla schovat.

“Pokud do práce nikdy nepůjdeš, tak z ní ani nemůžeš odejít.”

“Kdo se nestydí z své loňské já, se pravděpodobně dostatečně neučí.”

Kluci hráli na kytaru a já jsem se válela po cizím polštáři na zemi s knížkou. Ne s knížkou, se čtečkou. Vlastně jak se to vezme.

“Panebože! To je lepší než drogy!”

do, make, create, life & stories, stuff

May 23, Friday

posted by cassidy on 2014-05-23 at 9.06 AM, 3 comments

Hoši, je to tu! Oficiálně jsme s Natáličkou spustily náš novej projekt, Číča v kleci! Je mi ctí vás seznámit :)

Asi víte docela, že obě milujeme hezký věci, grafika nás baví / živí a z tun lístečků s motivačními texty, oblíbenými citáty a hláškami, kterýma mám oblepenej pokoj, se občas něco dostaly i sem. Když budu mluvit za sebe, docela dlouho už mi chybělo udělat si něco “jen tak, pro sebe”, jako dřív, vždycky jsem to vytěsnila s tím, že jsou důležitější věci. Tohle je úplně perfektní možnost, jak si užít vytváření něčeho podle sebe s tím, že doufáme, že pomůžeme a uděláme radost spoustě dalších lidí. Jak píšeme na úvodní stránce webu – neviset mi v pokoji Nefňukej a makej, kdoví, jestli bysme to v jednu z těch probdělejch nocí nad připravováním e-shopu nevzdaly :)

Připravily jsme pro začátek deset designů s různými motivačními či k-nějaký-aktivitě-nakopávajícími hesly v češtině, protože čeština je hezká a naše, protože to je mnohem větší výzva.. Navíc sehnat něco, co vypadá (podle našeho názoru) použitelně a zároveň česky je dost problém. Kvalita materiálu i tisku je výborná, takže pokud si vyberete z nabízených motivů, ani zpracování vás následně nezklame a cenu uznáte za odpovídající nebo dokonce nízkou.  Snažily jsme se. Navíc poštovné pro začátek zatáhnem za vás.

Každý like a share potěší, objednávka o to víc! Klidně nám do poznámky napište, odkud jste se o Číče dozvěděli, budeme rády, když budeme vědět, že naše výrobky zdobí stěnu některého z čtenářů našich blogů :)

Číča v kleci
Facebook Číča v kleci
Instagram @cicavkleci

life & stories, stuff

March 27, Thursday

posted by cassidy on 2014-03-27 at 5.44 PM, 2 comments

Prý opožděný dárek k narozeninám a taky trochu takový “díky”. Bylo to velký překvapení, nečekaný (nečekaně, když překvapení, že), promyšlený do posledního detailu, pečlivě zabalený na cestu, logisticky náročný… a přece se ke mně ta těžká krabice dostala. O to víc si toho cením. Vyrazilo mi to dech a samozřejmě udělalo obrovskou radost. A to, že si ho prý “doopravdy zasloužím” snad ještě větší. Obrovský DĚKUJU.

Welcome home, můj první profesionální fotoaparáte :)

Canon A-1 s pevnou 50 mm f/1.8, edice “Official camera of the footbal world cup 1982”, 28 mm f/2.8 macro, telekonventor Marexar multi-coated auto tele conventer 2x, tím se ještě “rozšíří” obzory a to, co bych na první pohled automaticky považovala za battery grip, je prosím automatický “převíječ” filmu.

Jestli mi přišlo, že na Zenitu je (v porovnání s Dianou Mini) hodně různých koleček a páček, proti tomuhle fešákovi to nebylo absolutně nic. Zase se mám hodně co učit. Neustále si ho prohlížím, tohle mě jen tak nepřestane fascinovat. S “když něco novýho, tak ať to stojí za to,” v hlavě jsem do něj navinula první černobílej film v životě a… už abych ho provětrala!

life & stories, photos, stuff

January 22, Tuesday

posted by cassidy on 2013-01-22 at 12.00 PM, 9 comments

 Zkouškové stále v plném proudu, i kvůli tomu tahle frekvence příspěvků, však to znáte. Za tu dobu se mi v telefonu nashromáždilo dost fotek, můžete se mrknout, co poslední dny vystihovalo.

Samozřejmě občas je potřeba trochu rozptýlení, protože (i když by to asi bylo potřeba) v tom učení se nedá ležet věčně. Plesová sezóna u nás v lednu vrcholí, plesy gymplu jsou zpravidla výborný a jeden náš čeká i tenhle pátek. V sobotu se mi povedlo vidět se s kamarádkama, po opravdu dlouhý době jsme navštívily čajovnu (na gymplu, zvlášť v nižších ročnících, to bývala skoro naše základna) a v neděli jsme si udělali s partou lidí výlet na Říp, kde jsem byla naposled někdy na základce. Ale o tom příště, mám i dost fotek, takže – stay tuned! Ve čtvrtek máme naplánovanou pohodu s T., slíbili jsme si konečně zajít na oběd, neměli jsme naše milovaný čínský nudle ani nepamatujeme. Už se nemůžu dočkat!

nejčastější výhledy posledních dní

… protože něčím si to učení zpříjemňovat musíme

… protože jsem včera udělala finance podniku (a na výbornou dokonce!) a protože jsem na posledním plese doslova protančila svoje nejpohodlnější (a jediné) lodičky (což úplně nevysvětluje tričko, šampon, tužku na oči, vanilkovou svíčku a gumičky… XD)

… a protože všechna ta těžká práce si zaslouží těžce odměnit!

…protože mít oblečení seřazené podle barvy je prostě správně :D Makes freaks like me happy.

… protože ten den jsem fakt měla ráda svoje vlasy

abych se měla na co těšit ^^

do, make, create, photos, stuff

August 26, Friday

posted by cassidy on 2012-08-26 at 5.58 PM, 6 comments

Asi před měsícem mi došlo, že bez kola prostě nemůžu být. Nemůžu a hlavně možná nechci. Prostě mi chybělo. Tož zaškrabkala jsem prstíčkem a vlastně i udělala dobrou věc – ulehčila tátovýmu skladu všemožnýho (užasnýho) bordelu o jedno kolo. A půl. Ta půlka jsou díly z jiného, ještě zničenějšího.

Historie se opakuje a já se po dvou letech, skoro na den přesně raduju z nového kola, které byste možná na první pohled označili jako šťastně nalezené to staré. Bohužel tomu tak není.

I původní si byla dost podobná, tohle naneštěstí bylo (i když to tak možná nevypadá) v o dost horším stavu. 

Rez všude, zlomený řetěz (což se ukázalo jako dost závažný problém, jelikož tenhle typ řetězu se údajně používal jen do roku 1945 a není úplně sranda sehnat v současné době odpovídající náhradu), nepoužitelné duše a dost rychlá domácí renovace ve stylu “na to co rozebírat, když to můžu přetřít složený” znamenající barvu zaschnou na všech šroubech a další libůstky. Ale co!

Rozhodla jsem se pro změnu a pár dní toužila po mentolově světle zeleno-modrém kole. Úspěšně jsme (na druhý pokus :D) našli oblíbený graffiti shop přesunutý z Veverkovy do Janovského, já se vybavila zelenou a stříbrnou. Když jsem se po dvou dnech strávených střídavě s vrtačkou s brousícím kartáčem a šmirglem chystala konečně na barvu, nějak se u toho vyskytl táta a říká mi: “Proč jsi vlastně byla v Praze kupovat ty barvy? Vždyť tady máš ještě celou plnou od minule.” “No, já už nebudu mít růžový kolo…” V tu chvíli téměř dvojhlasně oba mí Tomášové: “Ty nebudeš mít růžový kolo?” A já si říkám: “Nojo, fakt nebudu mít růžový kolo?” Ne, to nešlo. Myšlenka, že už vlastně nebudu mít růžový kolo se najednou v tu chvíli zdála naprosto nepředstavitelná, všechny myšlenky na mint káru byly v trapu a hledali jsme strarou canu růžový.

V procesu. Sice jako na všech fotkách je Tomáš, takže to nevypadá, ale fakt jsem si na něm mákla a proti tomu prvnímu jsem zůstávala celý odpoledne na zahradě zoufalá ze všeho nářadí a broušení sama mnohem častěji.

Nakonec se podařilo vyřešit i problém s nesehnatelným řetězem (díky, pane prodavač) a vyviklaným předním kolem (díky, dědo!), zjistit, kam patří všechny ty šroubky bez přemýšlení sesypané do jedné krabičky (zbylo mi jich možná až podezřele moc, ale kolo drží :D) a tradá! Sice teda nemůže už nic být tak dokonalé, jako moje první, takže se trošku hůř řídí a trochu (víc) hůř brzí, ale to je o zvyk :)

Here we go – v celé své kráse :) Už jen nosič, přece jen – potřebuju kolo pro dva :D

Už z první testovací jízdy (do hospody :D) Přežili jsme oba.

Omluvte rozdílnou kvalitu fotek, věčně jsem byla jak čuník, takže se mi na foťák moc sahat nechtělo a fotila jsem tím, co zrovna přišlo pod ruku. Taky jsem si to teď vytrpěla při sbírání všech materiálů asi z milionu zařízení :D