Ráno se vracíme asi 20 km zpět do Te Anau. Jirka si celý dopoledne hraje na schovávanou s pojistkama, protože jsme si těma nabíječkama včera odpálili zapalovač (NOACO!) a naše originál japonská příručka k autu není zrovna nápomocná. A Japonci…
Tři dny přemýšlím o nějakém výstižném českém překladu a nějak jsem neuspěla, tak zůstanu u nazývání věcí pravými jmény a budu vesele komolit češtinu s angličtinou. Oil pulling je tisíce let stará metoda, kterou jsem objevila teprve před pár týdny…
Hlavně, že jsem včera večer říkala, že se mi za celou dobu v autě nezdál žádnej sen, co bych si pamatovala. Na nejstrašidelnějším kempovacím místě se mi zdály děsivý sny celou noc <3 Ale probuzení vycházejícím sluníčkem nad jezerem bylo…
Budík v 7.20, abychom do deseti, kdy máme zmizet z kempu, stihli, co potřebujem. A je mi úplně zázračně dobře! Všichni sprchu – já to s vlasama mám celkem na dýl, přeorganizovat auto, uvařit si snídani, vyprat, sušičku, díky třem…
Kluci říkaj, že jsme se probudili přesně do toho tuláckýho rána, o kterým zpívaj Nedvědi. Já moc nevím, protože tu písničku znám od nich teprv pár měsíců. Škoda, že mě bolí dehydratovaný ledviny, vrátila se mi zimnice, sotva se držím…