September 26, Wednesday

ROADTRIP den 1

Vzniklo to dost nedávno. Nechtělo se nám poslední “prázdninový” víkend strávit čekáním na začátek semestru a rozhodli jsme se, že si ho pořádně užijeme. Do poslední chvíle (den předem) jsme nevěděli, jestli opravdu vyrazíme, takže jsme neměli žádný pořádný plán, abysme se zbytečně nenatěšili, kdyby to nakonec padlo. Nepadlo!

Kluci už chodili minulý týden do školy, Jura ve čtvrtek v osm dorazil domů, v devět zjistil, že se rozbila sedačka v autě a nejde narovnat, takže se nám trochu nestíháme odjezd, ale s trochou hrubé síly je auto připravené, kolem desáté se postupně všichni nabíráme a vyrážíme směr Plzeň, Folmava, čeká nás noční transport do rakouských hor.

Balili jsme docela stylem “My jedeme k moři a u moře je teplo.” Co na tom, že pár hodin po odjezdu začal první podzimní den… U moře je přece teplo. Představovali jsme si to tak, jako na fotce z minulého – odjezdového příspěvku. Plavky, sluneční brýle.. Co vám budu povídat, ani mikiny nestačily :D Nějak jsem doufala, že mordorů jsme si  během letošního léta vybrali až až a že to třeba bude jinak. Jak naivní. Sice se to možná trochu zmírnilo, ale bez problémů a překvapení se to asi neobejde nikdy :D

Vzhledem k tomu, že všichni zúčastnění krom řidiče spí, můžeme jenom doufat, že auto v momentu pořizování téhle fotky stálo :D

Jura prohlásil, že když už jedeme na Grossglockner a když jsme neviděli východ slunce na Sněžce, uvidíme ho právě tam. Co na tom, že silnice nahoru se otevírá v šest hodin, je potřeba ujet 30 kilometrů serpentýn, překonat nevímjaké (šílené) převýšení a slunce vychází v 6.40 xDDDDDD Ale ok. Před závoru přijíždíme kolem páté, chvíli spíme. Začíná se rozednívat a nám se otvírá pohled na hory, které nás obklopují ze všech stran. SNÍH VŠUDE. What?! To jsme nečekali. (My jedeme k moři!) Venku jsou dva stupně. Přichází žena, čekáme dalších 10 minut, než připraví kasu (takže už jen 30 minut na 30 kilometrů, aha). Platíme něco přes 30 eur za vjezd a předává nám brožurku se slovy: “Be careful, it`s a bit icy there.”

Nádhera, nádhera, kocháme se výhledy, kluci si fotí / točí materiály na time lapse videa, ale je zima i na udržení foťáku v ruce, východ slunce radši sledujeme z úkrytu – auta.

Dolů musíme tady docela pospíchat, držíme v ruce papír s informací, že v 8:30 zavřou silnici na x hodin z důvodu nějaké Grand prix, bližší info nemáme. Dole zjišťujeme – závod veteránů do vrchu, takových historických formulí a závodních aut vůbec jsem v životě neviděla! Ale nejlepší bylo to červené cabrio na fotce :)

Následoval přesun k vodopádu Galitzenklamm. Trochu nás vyvedlo z míry zjištění, že navigace nám hlásí dvě hodiny cesty, když Google mapy nám doma naplánovaly hodinu. Hm. Měli uhnout už někde v cestou dolů a sjet na druhou stranu hor, což jsme nejzjistili, protože poslouchat 5x za minutu “po sto metrech zahněte doleva” a “zahněte doprava” v serpentýnách. Fakt už bysme si měli pořídit tu papírovou mapu. Tož hory jsme si objeli a docela náhodou zdárně neminuli i odbočku k vodopádu. U vstupu jsme vyfásli slušivé helmy jako bonusový zážitek :)

Až po tom můstku, co je sotva vidět, jsme šli :) Vlastně právě kvůli nim jsme k vodopádu jeli, od začátku se mi líbily. Jen jsem neměla tušení, v jaké jsou výšce.

Inženýři :))

Naše cesta pokračovala pořád tak nějak na jih, abychom se blížili pátečnímu cíli. Z Lienzu (od vodopádů) jsme jeli směrem Sextenské Dolomity. Nádherná, asi hodinová cesta, panoramata jak z pohledů…

Zajímal nás přírodní park Tre Cime, konkrétně jsme chtěli vidět útvar Tre Cime di Lavaredo. Zastavili jsme u jezera Lago Antorno, odkud byl nádherný výhled a dokonce už začínalo být teplo.

Poslední zastávkou byla neplánovaná pauza u blízkého Lago di Misurina. Pokochali jsme se pohledem a vyrazili směrem moře – Lignano.

Všichni jsme odpadli. Probudilo nás zastavení auta, přičemž následovalo Jurovo lehce nervózní stěžování na to, že nám auto brzdí i z kopce a strašně píská. Po konzultaci s naším společným známým automechanikem jsme došli k závěru, že při bržnění na třicetikilometrovém sjezdu z Grossglockneru se nám “připekly brzdy” a prostě to asi pískat bude, že to máme obouchat (???). Kluci chvíli něčím mlálili a pak už to jen pískalo, ale nebrzdilo. Teda brzdilo samozřejmě, ale jen ve chvíli, kdy jsme chtěli.

Začíná trochu hra o čas. Ve vytipovaném kempu je recepce v provozu do 19:00 a italové v okolních malých městech jezdí TAK pomalu, všude se tvoří kolony. Nakonec dorážíme v 18:50. Chceme si pronajmout nejlevnější mobilhome pro pět osob, recepční nám ale oznamuje, že už jsou zazimované, že je možné mít jen ten nejdražší. Rozdíl přes 30 € na noc je trochu čára přes rozpočet, váháme, říkáme, že jsme počítali s jinou cenou. “Okay, I can make it that price.” OK, to by šlo. Sice se nevyhneme poplatku za závěrečný úklid, o kterém na internetu nebyla ani zmínka, ale odpouští nám alespoň poplatek za auto a obrovský čistý kemp přímo na pláži máme snad úplně sami pro sebe. A ubytování na úrovni, na kterou z Mácháče vážně nejsme zvyklí ;) Let’s get the party started!

Párty terasa. Co víc si ještě přát :)

Fotky já, Jura, Tom, Zuu, dík všem!