Browsing Category

do, make, create

do, make, create, photos, stuff

August 26, Friday

posted by cassidy on 2012-08-26 at 5.58 PM, 6 comments

Asi před měsícem mi došlo, že bez kola prostě nemůžu být. Nemůžu a hlavně možná nechci. Prostě mi chybělo. Tož zaškrabkala jsem prstíčkem a vlastně i udělala dobrou věc – ulehčila tátovýmu skladu všemožnýho (užasnýho) bordelu o jedno kolo. A půl. Ta půlka jsou díly z jiného, ještě zničenějšího.

Historie se opakuje a já se po dvou letech, skoro na den přesně raduju z nového kola, které byste možná na první pohled označili jako šťastně nalezené to staré. Bohužel tomu tak není.

I původní si byla dost podobná, tohle naneštěstí bylo (i když to tak možná nevypadá) v o dost horším stavu. 

Rez všude, zlomený řetěz (což se ukázalo jako dost závažný problém, jelikož tenhle typ řetězu se údajně používal jen do roku 1945 a není úplně sranda sehnat v současné době odpovídající náhradu), nepoužitelné duše a dost rychlá domácí renovace ve stylu “na to co rozebírat, když to můžu přetřít složený” znamenající barvu zaschnou na všech šroubech a další libůstky. Ale co!

Rozhodla jsem se pro změnu a pár dní toužila po mentolově světle zeleno-modrém kole. Úspěšně jsme (na druhý pokus :D) našli oblíbený graffiti shop přesunutý z Veverkovy do Janovského, já se vybavila zelenou a stříbrnou. Když jsem se po dvou dnech strávených střídavě s vrtačkou s brousícím kartáčem a šmirglem chystala konečně na barvu, nějak se u toho vyskytl táta a říká mi: “Proč jsi vlastně byla v Praze kupovat ty barvy? Vždyť tady máš ještě celou plnou od minule.” “No, já už nebudu mít růžový kolo…” V tu chvíli téměř dvojhlasně oba mí Tomášové: “Ty nebudeš mít růžový kolo?” A já si říkám: “Nojo, fakt nebudu mít růžový kolo?” Ne, to nešlo. Myšlenka, že už vlastně nebudu mít růžový kolo se najednou v tu chvíli zdála naprosto nepředstavitelná, všechny myšlenky na mint káru byly v trapu a hledali jsme strarou canu růžový.

V procesu. Sice jako na všech fotkách je Tomáš, takže to nevypadá, ale fakt jsem si na něm mákla a proti tomu prvnímu jsem zůstávala celý odpoledne na zahradě zoufalá ze všeho nářadí a broušení sama mnohem častěji.

Nakonec se podařilo vyřešit i problém s nesehnatelným řetězem (díky, pane prodavač) a vyviklaným předním kolem (díky, dědo!), zjistit, kam patří všechny ty šroubky bez přemýšlení sesypané do jedné krabičky (zbylo mi jich možná až podezřele moc, ale kolo drží :D) a tradá! Sice teda nemůže už nic být tak dokonalé, jako moje první, takže se trošku hůř řídí a trochu (víc) hůř brzí, ale to je o zvyk :)

Here we go – v celé své kráse :) Už jen nosič, přece jen – potřebuju kolo pro dva :D

Už z první testovací jízdy (do hospody :D) Přežili jsme oba.

Omluvte rozdílnou kvalitu fotek, věčně jsem byla jak čuník, takže se mi na foťák moc sahat nechtělo a fotila jsem tím, co zrovna přišlo pod ruku. Taky jsem si to teď vytrpěla při sbírání všech materiálů asi z milionu zařízení :D

do, make, create, photos, stuff

July 30, Monday

posted by cassidy on 2012-07-30 at 12.31 PM, 14 comments

Fotky. Všichni milujeme fotky a ty papírové tím, že je většinou nemáme tak často jako dřív, o to víc. V době, kdy se fotilo na filmy běžně, jsem to jako dítě nijak neprožívala, ale teď, když jsi jdu jednou za půl roku / rok vyzvednout ten balík fotek, nemůžu se dočkat. I když jsem je všechny předtím milionkrát viděla. A většinu z nich jste viděli i vy. Fotky po pár prohlédnutích (vždycky je zvědavá celá rodina :) ) pak končily v onom papírovém sáčku, ve kterém jsem si je přinesla, někde v šuplíku nebo v krabici. A pak jsem objevila něco, čímž se mi uchovávání fotek povedlo dovést k dokonalosti. O Smashbooku od K and company a prvních polepených stránkách jsem psala tady, trochu nevědomky jsem tak odstartovala na zejména na Plurku šílenou scrapbooking epidemii :D A to je super!

Ze začátku jsem si nebyla úplně jistá, jestli mě to bude bavit. Teď vím, že Smashbooky jsou vážně výborně investované peníze i čas.  Nikdy mě nepřestane bavit si je prohlížet, na barevných pevných stránkách doplněné o všechny tyvstupenky, lístky, účtenky, plánky.. Prostě blbosti, které vám dělají nepořádek v peněžence, nevíte co s nimi, je vám líto je vyhodit, ale nakonec stejně skončí v koši. Je to boží. A nemusí to být zrovna Smashbook, někomu předpotištěné stránky dost nevyhovují.. Když trochu popátráte, na internetu se dá sehnat spousta různých typů scrapbooků, takže si každý vybere přesně to, co se mu hodí.

Nevracím se úplně do minulosti. Začala jsem o něčem jako scrapbook přemýšlet proto, že jsem měla uložených spoustu těch “blbostí” a fotek z okamžiků, na které jsem nechtěla jen tak zapomenout, z loňského léta, kdy jsem navštívila Londýn a dvakrát Paříž a potřebovala jsem nějaký způsob, jak všechno uchovat důstojněji, než v krabici. Ke starším fotkám se vracet by se mi asi nechtělo. První Smashbook, do kterého se mi vešlo vše od začátku minulého léta před začátek toho letošního, jsem dokončila v pátek. Předevčírem jsem měla chuť odpočívat u něčeho, co mě baví, začala jsem s druhým a lepení mi šlo tak dobře, že jsem se dopracovala až do poloviny druhé “knížky” – do současnosti :)

A protože jste zvědavci zvědaví a mezi plurk-stationery-úchyláky se objevil nejeden request po nafocených stránkách, here we go :)

Malá část materiálů k “uchování”  a dokončený první smashbook.

Nové (poslední) stránky modrého alba…

… a první plus mínus polovina zeleného :)

do, make, create, food & lifestyle, life & stories

April 7, Thursday

posted by cassidy on 2011-04-07 at 8.48 PM, 11 comments

Dnešek mi připomínal úplně takové ty dny z konce školního roku. Nic jsme nedělali, po obědě jsme si s Terezou šly koupit zmrzlinu, celý den jsme se i přes podepsaný zákaz všichni vykláněli z oken a užívali si sluníčko. Víc takových dní. A když jsme u toho, po konci školního roku už by taky mohlo být. Zatím nejsem nijak nervózní nebo cokoli, ale kdo už by to nechtěl mít za sebou. Na druhou stranu, když jsme o volnou hodinu seděli na lavicích a smáli se blbostem, hromadně jsme museli konstatovat, že nám to vážně bude chybět.

Svačinka školní dopolední, dobře přemístitelná v plastové krabičce.

A domácí odpolední. Jahody pro mě v jakékoli formě. Tyhle se zakysanou smetanou a trochou cukru byly zvlášť skvělý :)

Taky mám earcuff. Víte co, že. Napsala bych “záušnice”, jak tuhle srandu občas nazývám, ale to zní spíš jako nemoc nějaká.. :D Vadí mi, že to nemá české jméno, vymyslete někdo nějaké lepší! Bydlí u mě tak dva tři týdny. Baví mě, baví, ale kamarádi moc nebudem, jestli nějak nevymyslím lepší upevnění. Moje stále lehce odstáté uši tuhle ozdobu odmítají držet na svém místě a každou chvíli musím kontrolovat, jestli je tam, kde má být, nebo zašmodrchaná kdesi ve vlasech, proto ji budu nosit asi jen hodně zřídka a rozhodně né ve větru. Můžou za to moje uši, nebo máte někdo podobný problém? Měla jsem v plánu vyrobit si ještě jinou barvu, fialová pírka čekají, ale tohle mě odrazuje. Každopádně co mě baví, jsou zvědavé pohledy ostatních. Ptají se, jestli mám nové vlasy, zjišťují, kde se to peří vzalo a odkud vlastně visí, upozorňují, že se mi asi zamotala náušnice.. sranda je to :)

Venku to začíná vypadat docela strašidelně, až na bouřku skoro, že by?

do, make, create, life & stories

March 16, Wednesday

posted by cassidy on 2011-03-16 at 4.13 PM, 22 comments

Padá do mě na střídačku Raffaello a Toffifee. Přesně před týdnem jsem měla narozeniny. 19 už. V sobotu jsem je oslavila s kamarádama a  tuhle sobotu budeme slavit komorněji s rodinou. K narozeninám patří i dárky a já se vám musím pochlubit s tím největším, který jsem dostala. Napůl se ségrou, má narozeniny čtyři dny po mně. Koukejte!

Možná si vzpomínáte, jak jsme malovali pokoj před třema rokama a byly jsme z toho obě nadšený úplně. Všechno se okouká a všechno zestárne, to, co se nám zdálo děsně zajímavý (dvě barvy, kytky na zdi…), navíc my jsme obě strašný sběratelky a kupíme strašný množství věcí pořád, takže se tu skoro nedalo hnout už. Nábytek jsme měly odmalička a koberec z doby, kdy byla děsně moderní kombinace žlutá/oranžová a k tomu modrá. Těsně před začátkem vystěhovávání to tu vypadalo takhle. Nutno podotkout, že vidina brzké změny nás poslední měsíc velmi brzdila v jakékoli snaze o úklid :D

Původně jsme si přály nové skříně. Protože jsme si ale usmyslely vymýtit z pokoje modrou přítomnou na  obložení, koberci a ségřiným stole, všechno bylo náročnější, jak finančně, tak na práci. Nadřeli jsme se tu všichni, ale výsledek stojí za to, já to zbožňuju! Oáza klidu, všechno je / bude zavřené, skryté. Působí to čistě a barvu na zeď, i když jsem z počátku pochybovala, jsem prostě vybrala dobře :)

Ještě jsme samozřejmě neskončili. Druhá postel bude nastěhována co nevidět, dnes večer skříně dostanou dveře. I když mě zatím vůbec neomrzel ten pohled na urovnané oblečení, konečně zas vím, co mám, a klidně bych to ještě chvíli nechala takhle, baví mě koukat se na to :D Konečně budu mít zrcadlo, ve kterém se uvidím celá, ani bych musela sběhnout schody do verandy. Zebra přijde na volnou zeď, kterou nevidíte nikde, nad druhou postel, a na komodách ji nahradí televize, která bude časem vystřídána nějakou menší LCD, protože takhle to tu kazí :D

Pohled, který miluju úplně nejvíc. Dvakrát dokoupená ramínka a pořád chybí a pořád si nemůžu donést letní oblečení xD Strašně to nabylo na objemu, jak se to zvířilo :D

Nejlepší vynález. Nic se nezamotá a po kolejničce si to můžete vytáhnout do prostoru vez ze skříně a vybírat <3

Možná to vypadá trochu prázdně, zatím nejsme úplně zabydlené, přece jenom to zase získá ještě trochu jiný ráz. Ale já mám ráda vážně pořádek, nic mě nerozptyluje a už teď se mi tu žije krásně.

do, make, create, food & lifestyle

Cukrátkovej :))

posted by cassidy on 2010-12-05 at 1.43 PM, 10 comments

Chtěli jste recepty na cukrátka, April přímo konkrétně na loňské perníčky. Letos jsem zkoušela dost nových, něco se podařilo, něco už méně. Nebo takhle – uvidíme, jestli to změkkne, nebo ne :D

Co že to letos máme: Klasika – linecké, u nás nejoblíbenější, vanilkové rohlíčky, moje osobně nejoblíbenější, perníčky, ty teprve čekají na ozdobní, polomáčené kolečko a počmáraný váleček jsou skořicové, váleček ještě lepený Nutellou, nepečené kokosovo čokoládové kuličky, kakaové rohlíčky, na které narážím v úvodu, jsou trochu tužší, ale ještě jim dám šanci v chladu a krabici s jablkem :D, tmavé linecké s čokoládou, ty budeme ještě lepit ořechovou náplní a polomáčené banánky. Na později ještě plánujeme včelí úlky, ty by do vánoc ztvrdly.

Přímo v akci :)

Recepty jsou, krom perníčků a lineckých, z internetu. U každého receptu vám odhadem píšu, na jaké množství asi vystačí. Já jsem si všechna těsta udělala v pátek večer a v sobotu už jsem se nemusela zdržovat umatlanýma rukama, nepořádkem a čekáním na vychlazení. Pokud není udáno jinak, pečeme v horkovzdušné troubě cca na 170°C. Doba pečení se říct nedá, každá trouba peče vážně jinak a hodně záleží na tloušťce těsta i velikostech tvarů. Je potřeba do trouby pořád koukat a cca po 5 minutách začít hlídat bedlivě. Vše jsem měla upečené max do 10 minut. U světlých je jasno – jakmile začnou první zlátnout, ven s nimi, u tmavých je to složitější a spálí se jednoduššeji, protože to na nich není vidět.

Banánky

  • 27 dkg Hery nebo másla
  • 37 dkg hladké mouky
  • 10 dkg moučkového cukru
  • 1 žloutek
  • 1/2 balíčku vanilkového pudinkového prášku
  • marmeláda na slepení
  • čokoláda nebo čokoládová poleva na ozdobu

Zpracujeme si těsto, které nemusíme dávat do lednice odpočinout, jestli-že ho budeme vytlačovat na plech zdobičkou. Pokud budeme banánky dělat strojkem na maso, klidně těsto může být tuhé z lednice. Banánky děláme dlouhé asi 4 cm, pokládáme na pečící papír a pečeme v předehřáté troubě asi 9 minut. Hotové slepujeme marmeládou a po několika hodinách (marmeláda se vsákne a nebude klouzat) máčíme v čokoládě. Banánky jsou měkké hned po upečení. Z této dávky budete mít asi 2,5 plechu, ale po slepení se množství zmenší na polovinu.

Vanilkové rohlíčky

  • 15 dkg hladké mouky
  • 2 dkg moučkového cukru
  • 10 dkg Hery
  • 5 dkg rozemletých vlašských ořechů
  • 1 žloutek
  • 1 vanilkový cukr
  • moučkový a vanilkový cukr na obalení podle potřeby

Ze všech surovin zpracujeme těsto a dáme ztuhnout do lednice. Tvarujeme rohlíčky, nebo pokud máte formičku, usnadníte si práci. Rohlíčky pokládáme na plech s pečícím papírem. Pečeme v předehřáté troubě na 180 stupňů asi kolem deseti minut. Hotové sundáme z plechu a až nebudou tak vařící, obalíme je v moučkovém cukru smíchaném s vanilkovým. Budete mít 1 a čtvrt plechu. Pokud je máte rádi tak jako já, chce to alespoň zčtyřnásobit :D

Linecké

  • 21 dkg hladké mouky
  • 14 dkg Hery
  • 7 dkg moučkového cukru
  • marmeláda (rybízová, třešňová) na slepení

Ze všech surovin zpracujeme těsto a dáme ztuhnout do lednice. Vyválíme plát vysoký 2-3 mm.Vykrajujeme tvary a pečeme na pečicím papíře. Po úplném vychladnutí slepujeme marmeládou. Z této dávky je něco málo přes 2 plechy. Táta je miluje tak, že pečeme alespoň z pětinásobku. Jako obměnu lze část mouky nahradit oříšky nebo přidat lžíci kakaa a lepit například ořechovou náplní nebo nutellou, případně ozdobit čokoládou.

Skořicové cukroví

  • 25 dkg hladké mouky
  • 20 dkg másla (Hery)
  • 10 dkg moučkového cukru
  • 2 sáčky vanilkového cukru
  • 1 lžíce mleté skořice

Ze všech surovin vypracujeme těsto. Protlačujeme mlýnkem na maso nebo vyválíme na tloušťku asi 4 mm a vykrájíme tvary. Po upečení můžeme ozdobit čokoládou nebo slepit, já jsem je slepila nutellou a počmárala polevou. Vyjde asi na 2,5 plechu.

Kokosové kuličky
… jsem vymyslela, když jsem si nalila rozpuštěnou mléčnou čokoládu do studený misky a začala mi rychle tuhnout. Nasypala jsem do ní strouhaný kokos tak, aby se z hmoty dalo jakž takž něco tvarovat, uplácala kuličky a obalila v kokosu. A jakože fakt mňam!

Perníčky
Ty mám i s inspirací na zdobení připravené z loni, klikněte na obrázek pro zvětšení.