August 23, Thursday

Na tropické pondělí jsme si s Tomem a Terkou nemohli vymyslet lepší plán, než návštěvu v 70 km vzdáleném Kostelci nad Černými lesy. Informační tabule na pražském okruhu hlásila krásných 43°C a nám v našem pártyvoze bez klimatizace nemohlo být hůř. Když se ještě povede kvůli objížďkám pěkně se ztratit a skončit po čtyřech kilometrech uzounkou lesní cestou na mýtině s chatou, nerudným dědou vypadajícím jak z nějaké šílené sekty a bez signálu (= bez internetu = bez mapy… amateurs) a tím si nahlášený příjezd posunout o dobrou hodinu, tím líp! Ale stálo to za to, perfektně strávené odpoledne a večer, spousta povídání, vzpomínání i nových informací pro obě strany, výborná večeře a touha zařizovat si taky vlastní bydlení.

V úterý jsme museli ráno do Prahy pracovně, tak jsme si při té příležitosti vyzvedli startovní sety na We Run Prague. Ač to na fotkách zveřejněných na Facebooku nevypadalo, trička jsou z tenkého funkčního materiálu, což je určitě ta lepší varianta, ale stejně trvám na tom, že se mi ve volnějším tričku běží prostě proti tílku, které se ani nehne, mnohem hůř a pořád na to musím myslet. Včera jsme snídali u nějakého dokumentu o obézních lidech, T. pak nevydržel a v poledne mi říká: “Nechci bejt nikdy tlustej, pojď, jdem běhat!” Tak jsme si alespoň vyzkoušeli, jak se běhá v pravé poledne. Překvapivě – blbě :D Musíme se modlit, ať prvního září je nějaký běhu-příznivý počasí, tohle vážně nešlo. Sice jsme si pak zašli na nudle k obědu, ale abysme nebyli tlustý, stačila nám každému poloviční porce. Ona stačí bohatě, zvlášť, když je horko, jako bylo včera, celá je obří. Tak, že se pak celý odpoledne nemůžete hnout, ale občas tohle přesně potřebujem :D

Máme pořád hodně práce a jsem na nás docela pyšná, jak pěkně pracujem dobrovolně a ještě máme pocit, že si fakt užíváme prázdniny. Na to, že jsem ve škole nebyla dva měsíce a asi pět dnů, můžu říct, že jsem se vážně ani chvilku nestihla nudit. Nějak nechápu, jak se děcka můžou půl roku těšit na prázdniny a po týdnu nicnedělání zas už začít říkat, že by snad radši, aby už začala škola, ale je to tak (minulý týden jsem s dvěma takovýma zrovna strávila) a je to hrozný. Ale na pár dnů bych možná měnila, takhle začnu semestr snad ještě vyčerpanější, než jsem ten minulý končila. Měla jsem v plánu přečíst si třeba spoustu knížek a pořád je tolik důležitějších věcí, že na to pravděpodobně už asi ani nedojde.

Pomalu mi začínají chodit dárečky, měla jsem asi před deseti dny nějaký záchvat a potřebu odměnit se nějakými maličkostmi, když mi přišly peníze za dávno dávno dokončenou grafiku. Dneska na mě čekaly řasenky z krasa.cz, kde momentálně probíhá akce na moje nejoblíbenější Maybelline řasenky akce 1+1 zdarma. Ještě, že mi minulý týden přišlo v Německu hodně dát 12-13 € za One by One, takhle mám za tu cenu dvě :)

V dalším balíčku byly hair chalks. Moje experimenty s barvením vlasů skončily po dvou neúspěšných pokusech. Mezi čtvrtou a pátou třídou jsme si s kamarádkou koupily barevné šampony na čtyři umytí. Z mých tehdy úplně přírodně blond vlasů se červená úplně vymyla po tři čtvrtě roce. Asi ve třinácti jsem už nechtěla riskovat a svěřila se s touhou po tmavorůžových proužcích do rukou kadeřnice. Nádherná magenta v kelímku chytla na mé vlasy jako vypsaný růžový zvýrazňovač a vydržela v tom stavu taky na můj vkus i přes časté mytí hodně dlouho. Od té doby se od všeho krom slabého peroxidu třikrát do roka držím daleko. Až do chvíle, kdy jsem poprvé četla o hair chalks a zatoužila zase něco vyzkoušet. Něco, co opravdu zmizí ve chvíli, kdy se rozhodnu. Ačkoli jsem přesvědčena o tom, že to, co mi přišlo, není žádný specializovaný přípravek na vlasy, i když to tak bylo popisováno (aneb Gallery Soft Pastel zní úplně jako z kadeřnictví :D), jsem absolutně spokojená. Objednala jsem si šest barev jakýchsi kříd, které mi nejvíc připomínají suché pastely od Koh-i-nooru, ty si určitě pamatujete z hodin výtvarné výchovy, jen jsou tvrdší, tolik nepráší a tak. Navlhčíte vlasy, párkrát přejedete křídou, počkáte, až vlasy uschnou. Aby se barva zafixovala, přejedou se vlasy žehličkou a tradá – dočasná paráda je na světě. Prý to vydrží minimálně do umytí. Spíš do prvního velkého česání a spaní, to totiž barva docela rychle světlá a na vlasech zůstane spíš jen takový nádech. Jen růžová je nějaká “trvanlivější” a je trochu patrná i po umytí. Musela jsem hned vyzkoušet všechny barvy, které mi přišly, což nehodlám běžně nosit, ale jinak to nešlo. Jako když si přinesete domů nový Stabila nebo tak :) Docela mě to nadchlo a myslím, že jako občasné oživení je to super neinvazivní metoda pro světlovlásky, které nechtějí o svou barvu vlasů přijít a těším se, až bude příležitost si je někam “vzít” :)