August 22, Wednesday

Přibližně po čtyřech letech plánování (nekecám xDDDDDD), ač jsem tomu už snad ani nevěřila, jsme opravdu odjely s Térou prozkoumat Vídeň. Mě se nějak nikdy nenaskytla příležitost (a i kdyby, měla jsem ji “rezervovanou” na ten roky omílaný výlet s Terezou) a ona si ji vybavovala jen matně z návštěvy v asi sedmi letech.

Protože jsme ne-zrovna-penězi-oplývající studentstvo, rozhodly jsme se, že všechny “povinné” památky stihneme vidět během jediného dne, abychom nemusely ve Vídni přespávat. Jely jsme autobusem Student Agency ve 3.30 z Prahy (a doteď jsme vděčné T. za to, že byl té lásky a odvezl nás tam v tu šílenou hodinu), takže jsme těsně po osmé ráno vystoupily u stanice metra Praterstern a mohly začít naši nabitou tour.

Automat na jízdenky nechtěl strávit mých 5,40 eur asi ve čtyřiceti mincích a před vhozením předposlední dvakrát všechny vysypal zpět. Dvacetiminutová fronta za mnou. Fakt dík. Ale donutila jsem ho nakonec. Každej gram navíc v kabelce se počítá a potřebovala jsem se toho kovu zbavit :D

Během prvních dvaceti minut se nám snažili s něčím iniciativně pomoct tři lidé. Začínaly jsme mít pocit, že musíme vypadat hodně zoufale. Ale měly jsme všechno úplně pod kontrolou!

Ačkoli jsme do do poslení chvíle měly v plánu úplně naopak, ani nevíme jak a jedeme přes půl Vídně k Schönbrunnu, což se nakonec ukázalo jako nejlepší nápad, ráno jsme měly nádherné zahrady skoro pro sebe a když jsme odcházely, k zámku proudily davy ze všech směrů. Po půl hodině chození jsme si vzpomněly, že jsme nezapnuly krokoměr, což byla jediná věc, na kterou jsme “nesměly” zapomenout po vystoupení z autobusu :) Ze zámku i zahrad jsme byly ohromené. Dokázaly bychom tam bez problému strávit celý den. Že se Schönbrunnu říká “rakouské Versailles” jsme věděly, ale že se jedná o tak podobná místa nás trochu vyvedlo z míry.

Opět jsme se trochu svezly metrem a vystoupily někde v půlce Mariahilferstrasse s tím, že si alespoň rychle něco pěkného koupíme, natěšené na Forever 21, který máme obě rády a s objednaných věcí jsme většinou nadšené. Stejně jako loni v Londýně absolutní zklamání, nechápu. Nekoupily jsme si NIC (ok, stíny Gosh a spona do vlasů, ale to je tak malý, že se to nepočítá).

Pokračovaly jsme na Museumquartier, podívat se na památník Marie Terezie, který byl celý pod lešením. Pokochaly jsme se parčíky mezi muzei, popovídaly si s párečkem holandských důchodců a osvětlila jsem Téře, jak to funguje, když s sebou máme jenom hodně drahý foťák a chceme od někoho vyfotit, protože se divila, že ho dám z ruky :) Přes Hofburg jsme prošly na Stephansplatz, kde jsme si po prohlédnutí katedrály daly obligátní sacher v doporučené cukrárně / kavárně Aida. Sacher i Mozarttorte byly výborné, z prostředí už jsme tak nadšené nebyly, ale naštěstí jsme neměly v plánu nějak dlouho se zdržovat.

Svezly jsme se na Karlsplatz, chvíli odpočívaly na kašně/jezírku (ani jedním, ale nemám to správně slovo) před Karlskirche, obrovským barokním chrámem, který nám trochu připomínal Tádž Mahal. Ta voda a sloupy, chápete.. :D

Terka s duhou :)

Čekám na svojí fotku s duhou, ale nějak už nepřišla :/ :D

Byly jsme rády, že jsme si nenechaly ujít Nachsmarkt, obrovské tržiště převážně s jídlem. Nevěděly jsme, kam dřív koukat, skoro jsme ani nevnímaly šílenou bolest nohou. Něco takového bych přesně potřebovala někde poblíž, čerstvé olivy, koření, druhy ovoce a zeleniny, o kterých jsem vážně ani neslyšela <3 Nakoupila jsem si výborné velké olivy s mandlí a papričky plněné čerstvým sýrem, na Téřino doporučení poprvé vyzkoušela falafel a rozhodně nelitovala :)

Po chvíli v nejistotě jsme úspěšně našly i zahrady Belvederu, čímž naše kulturní část končila, nezbývalo nám už nějak hodně času a chtěly jsme se pohybovat pro jistotu o něco blíž Pratersternu, odkud nám v půl osmé odjížděl autobus domů.

A protože cesta se obešla i přes nějaké uzavírky metra bez problémů, zbyla nám chvíle na kafe (konečně! usínaly jsme za chůze), zmrzlinu a… Prater!’ Sice jen na jednu atrakci, ale Terka je ochotná vždycky jít stejně jenom a pouze na sjezd na kládě a já jsem ochotná na to přistoupit, když mi slíbí, že si potom koupíme tu fotku :D Vypadalo to v pohodě, ale po prvním malém přípravném kopečku, kdy jsme obě málem letěly dopředu před kládu (úplně vážně!), jsme myslely, že to ten opravdový bude naše smrt. A už nešlo dělat nic, než zavřít oči a si pořádně zařvat :D

V Prateru taky vznikla naše nejhorší, nejnekvalitnější a nejdražší společná fotka xDDDD

Celkově mě hodně překvapilo, jak moc mi Vídeň připomínala oblíbenou Paříž, trochu jsem snila a vzpomínala na minulé léto.

Ušly jsme 21 6xx kroků a něco přes 15 km. A to jsme proti původnímu plánu hodně vyměkly a dost se vozily metrem! Pokud se někdo v dohledné době do Vídně chystáte, poradím vám, stejně jako lucousek a Mary radily mě – pro turisty jednodenní je úplně ideální Vienna shopping ticket na metro, což je lístek, který platí bez omezení od 8.00 ráno do 8.00 večer a stojí tuším těch 5.40 €. Možná vám ulehčí práci mapa, kterou jsme si na cestu připravily. A ač se to zdálo skoro nemožné, stihly jsme opravdu skoro všechno :) A pak už jen pětihodinová cesta domů, další balíčky sušeného masa <3 (kdo by čekal, že vepřové bude úplně nejlepší?), další filmy. Utahaný jak koťata, nadšený Vídní a pyšný, jak jsme všechno zvládly. Nechte se inspirovat a pokud jste Vídeň ještě neměli možnost navštívit, udělejte si výlet, stojí to za to!

Celou dobu, co píšu, mě žere nějaký hmyzí zvíře pod stolem nohu a nemůžu ho najít a ulovit! Dobrou :)