Monthly Archives

September 2012

Italy, life & stories, parties & events, photos, travels

September 29, Saturday

posted by cassidy on 2012-09-29 at 6.50 PM, 3 comments

ROADTRIP, den 2

Celkem dlouho jsme dospávali předchozí noc probdělou v autě a to, jak se nám večer chtělo víc kecat o všem možným  i nemožným než jít spát. Na sobotu jsme měli naplánovaný odpočinek, pláž a moře v Lignanu, kam jsem se po třech letech moc ráda vrátila. Kemp s pláží přímo sousedil, nic lepšího si člověk nemůže ani vymyslet.

Fascinováni teplým pískem. Všichni úplně mimo :D

Nemohli jsme se nabažit teplého písku a ačkoli slunce už tolik nepálilo a nohy po pár minutách chůze vodou dokonce i docela zábly, byli jsme všichni strašně šťastní a spokojení, jak máme skoro výhradně pro sebe kilometry pláže a proti počasí v Čechách je vážně teplo.

Radost :)

Mysleli jsme, že budeme mít sílu maximálně na to se tam svalit a ve spánku na ručnících si užívat poslední sluníčko. Proto nás všechny hodně překvapilo, že jsme pořád šli a šli a vlastně chodili celé odpoledne, přešli jsme celý poloostrov od paty až na úplnou špičku a zase zpět do kempu. Sedm hodin, čtrnáct kilometrů. Ke konci jsme už ale vážně nemohli.

Oblíbené rozsáhlé letovisko, které je celé prázdniny hlava na hlavě, bylo jako město duchů. Apartmány prázdné, zavřené okenice, nikde nikdo, zavřené supermarkety.. Byli jsme rádi, že alespoň na hlavní promenádě se nám povedlo sehnat pizzu k umlčení kručících žaludků. Strašný nezvyk, ale na druhou stranu bylo skvělé projít si město bez toho, aniž bychom se museli neustále hledat, hlídat, kde se kdo zpozdil, prodírat se davem.

To be continued.

Fotky by Jura, Tom, Zuu

Austria, Italy, life & stories, parties & events, photos, travels

September 26, Wednesday

posted by cassidy on 2012-09-26 at 9.43 PM, 8 comments

ROADTRIP den 1

Vzniklo to dost nedávno. Nechtělo se nám poslední “prázdninový” víkend strávit čekáním na začátek semestru a rozhodli jsme se, že si ho pořádně užijeme. Do poslední chvíle (den předem) jsme nevěděli, jestli opravdu vyrazíme, takže jsme neměli žádný pořádný plán, abysme se zbytečně nenatěšili, kdyby to nakonec padlo. Nepadlo!

Kluci už chodili minulý týden do školy, Jura ve čtvrtek v osm dorazil domů, v devět zjistil, že se rozbila sedačka v autě a nejde narovnat, takže se nám trochu nestíháme odjezd, ale s trochou hrubé síly je auto připravené, kolem desáté se postupně všichni nabíráme a vyrážíme směr Plzeň, Folmava, čeká nás noční transport do rakouských hor.

Balili jsme docela stylem “My jedeme k moři a u moře je teplo.” Co na tom, že pár hodin po odjezdu začal první podzimní den… U moře je přece teplo. Představovali jsme si to tak, jako na fotce z minulého – odjezdového příspěvku. Plavky, sluneční brýle.. Co vám budu povídat, ani mikiny nestačily :D Nějak jsem doufala, že mordorů jsme si  během letošního léta vybrali až až a že to třeba bude jinak. Jak naivní. Sice se to možná trochu zmírnilo, ale bez problémů a překvapení se to asi neobejde nikdy :D

Vzhledem k tomu, že všichni zúčastnění krom řidiče spí, můžeme jenom doufat, že auto v momentu pořizování téhle fotky stálo :D

Jura prohlásil, že když už jedeme na Grossglockner a když jsme neviděli východ slunce na Sněžce, uvidíme ho právě tam. Co na tom, že silnice nahoru se otevírá v šest hodin, je potřeba ujet 30 kilometrů serpentýn, překonat nevímjaké (šílené) převýšení a slunce vychází v 6.40 xDDDDDD Ale ok. Před závoru přijíždíme kolem páté, chvíli spíme. Začíná se rozednívat a nám se otvírá pohled na hory, které nás obklopují ze všech stran. SNÍH VŠUDE. What?! To jsme nečekali. (My jedeme k moři!) Venku jsou dva stupně. Přichází žena, čekáme dalších 10 minut, než připraví kasu (takže už jen 30 minut na 30 kilometrů, aha). Platíme něco přes 30 eur za vjezd a předává nám brožurku se slovy: “Be careful, it`s a bit icy there.”

Nádhera, nádhera, kocháme se výhledy, kluci si fotí / točí materiály na time lapse videa, ale je zima i na udržení foťáku v ruce, východ slunce radši sledujeme z úkrytu – auta.

Dolů musíme tady docela pospíchat, držíme v ruce papír s informací, že v 8:30 zavřou silnici na x hodin z důvodu nějaké Grand prix, bližší info nemáme. Dole zjišťujeme – závod veteránů do vrchu, takových historických formulí a závodních aut vůbec jsem v životě neviděla! Ale nejlepší bylo to červené cabrio na fotce :)

Následoval přesun k vodopádu Galitzenklamm. Trochu nás vyvedlo z míry zjištění, že navigace nám hlásí dvě hodiny cesty, když Google mapy nám doma naplánovaly hodinu. Hm. Měli uhnout už někde v cestou dolů a sjet na druhou stranu hor, což jsme nejzjistili, protože poslouchat 5x za minutu “po sto metrech zahněte doleva” a “zahněte doprava” v serpentýnách. Fakt už bysme si měli pořídit tu papírovou mapu. Tož hory jsme si objeli a docela náhodou zdárně neminuli i odbočku k vodopádu. U vstupu jsme vyfásli slušivé helmy jako bonusový zážitek :)

Až po tom můstku, co je sotva vidět, jsme šli :) Vlastně právě kvůli nim jsme k vodopádu jeli, od začátku se mi líbily. Jen jsem neměla tušení, v jaké jsou výšce.

Inženýři :))

Naše cesta pokračovala pořád tak nějak na jih, abychom se blížili pátečnímu cíli. Z Lienzu (od vodopádů) jsme jeli směrem Sextenské Dolomity. Nádherná, asi hodinová cesta, panoramata jak z pohledů…

Zajímal nás přírodní park Tre Cime, konkrétně jsme chtěli vidět útvar Tre Cime di Lavaredo. Zastavili jsme u jezera Lago Antorno, odkud byl nádherný výhled a dokonce už začínalo být teplo.

Poslední zastávkou byla neplánovaná pauza u blízkého Lago di Misurina. Pokochali jsme se pohledem a vyrazili směrem moře – Lignano.

Všichni jsme odpadli. Probudilo nás zastavení auta, přičemž následovalo Jurovo lehce nervózní stěžování na to, že nám auto brzdí i z kopce a strašně píská. Po konzultaci s naším společným známým automechanikem jsme došli k závěru, že při bržnění na třicetikilometrovém sjezdu z Grossglockneru se nám “připekly brzdy” a prostě to asi pískat bude, že to máme obouchat (???). Kluci chvíli něčím mlálili a pak už to jen pískalo, ale nebrzdilo. Teda brzdilo samozřejmě, ale jen ve chvíli, kdy jsme chtěli.

Začíná trochu hra o čas. Ve vytipovaném kempu je recepce v provozu do 19:00 a italové v okolních malých městech jezdí TAK pomalu, všude se tvoří kolony. Nakonec dorážíme v 18:50. Chceme si pronajmout nejlevnější mobilhome pro pět osob, recepční nám ale oznamuje, že už jsou zazimované, že je možné mít jen ten nejdražší. Rozdíl přes 30 € na noc je trochu čára přes rozpočet, váháme, říkáme, že jsme počítali s jinou cenou. “Okay, I can make it that price.” OK, to by šlo. Sice se nevyhneme poplatku za závěrečný úklid, o kterém na internetu nebyla ani zmínka, ale odpouští nám alespoň poplatek za auto a obrovský čistý kemp přímo na pláži máme snad úplně sami pro sebe. A ubytování na úrovni, na kterou z Mácháče vážně nejsme zvyklí ;) Let’s get the party started!

Párty terasa. Co víc si ještě přát :)

Fotky já, Jura, Tom, Zuu, dík všem!

life & stories, parties & events

September 20, Thursday

posted by cassidy on 2012-09-20 at 6.01 PM, 3 comments

Poslední letní den je pravý čas vyrazit za posledními letními dobrodružstvími, než nás v pondělí naženou zpátky do škol.. (jestli se stihneme vrátit ;) ) Plán velmi hrubý, balení hodně narychlo. Šortky, kalhoty, tři trička  a pár drobností. Hlavně navigaci, pas a pojištění. Ačkoli denní zpravodajství bych vám poskytovala velmi ráda, obávám se, že internetové připojení bude stejně nedostatkovým zbožím jako volné místo v autě.

LET’S GO ON A ROAD TRIP! Uvidíme se v pondělí ;)

parties & events, photos

September 19, Wednesday

posted by cassidy on 2012-09-19 at 5.02 PM, 5 comments

Je to měsíc zpátky, co jsme se vrátili, ale na naší dovolené s mamkou a dalšími “účastníky zájezdu” jsme v srpnu navštívili spoustu míst, na která bych nechtěla úplně zapomenout a která by vás možná mohla inspirovat k nějaké dovolené budoucí :) A taky jsem slíbila, že o tom blognu ;) Jakmile něco nesepíšu hned, nemám už pak v hlavě přesně ty situace, které bych chtěla zmínit a podobně, takže jen stručně spíš ve formě popisků k fotkám. Zato to bude opravdu photo-heavy :)

Hned první den jsme využili příležitosti konání Chodských slavností a s očekáváním něčeho jako jsou krumlovské Slavnosti pětilisté růže (lidé – civilisté ve středověkých kostýmech po celém městě, nezapomenutelný zážitek), jen v krojích, jsme se vydali do Domažlic. Stánky, kam se člověk podíval, v centru města docela pěkné, s ručně vyráběnými věcmi, občerstvením apod., k okrajům měnící se v tržiště s laciným čínským zbožím, ale krojů by se člověk nedohledal. Trochu zklamání, ale chodský koláč z první ruky k odpolední kávičce celkový dojem zlepšoval :)

Večerní objevování místa ubytování – vesničky Babylonu

Dokonalá červenopomerančová na v italském bistru u místní plovárny

Plovárna sama o sobě… :D Volný vstup a takové pěkné, čisté a upravené místo mi přijdou jako neslučitelné věci, ale bylo to tak :)

Den druhý a snaha o turistiku – výstup na vrchol Čerchov. Pět kilometrů šplhání do kopce. Opět v očekávání – rozhledny a oběda nahoře. Oběd se nahoře nenacházel. Kompletní obsluha čítala jednu paní se silným ruským přízvukem, která buď prodávala lístky na rozhlednu, nebo rozhlednu zamknula a mohla nám prodat utopence. Aha. Tak nic. Vůbec, my Češi tak umíme dělat byznys… Na Čerchově se krom pěkné rozhledny nachází několik chátrajících bývalých vojenských budov, ze kterých padá omítka, obložení a skleněnými dveřmi vidíte pytle s odpadky. Úplně jsme tam vymysleli na fleku, jak by měly zmizet, nehyzdit výhled, postačila by jedna, ze které by bylo vojenské muzeum a ukázka toho, jak vojáci před lety na Čerchově žili a hlídali pohraničí.

Ta pěknější část. Ta, co jí fotí na pohledy.

Poprvé v životě jsem hrála minigolf. A dokonce jsem vyhrála :D

Třetí den jsme strávili na zámku v Horšovském Týně. Viděli jsme pěknou expozici – prohlídkovou trasu purkrabstvím. Normálně prohlídky hradů a zámků zrovna nemusím, ale tohle bylo moc pěkně udělané a průvodce takový dost nad věcí, co věta, to hlod :)
Pan grafik asi Popelku nikdy neviděl. Taky vám tu něco nesedí? ;)
Austy!
Kidz.. Prodačky by neměly nechávat křídu vedle tabule :D
Trocha vylepšení chuti po nepříliš povedeném obědě. V Chodské chalupě umí!
Cass a pes 1
Cass a pes 2
Středu jsme nevychytali. Měli jsme v plánu nákupy na okraji přes sto kilometrů vzdáleného německého Regensburgu a nikoho nenapadlo zjistit předem, zda-li v Německu není státní svátek, nebo tak něco, co by způsobilo, že obchody budou zavřené. Byly. A možná dobře :) Díky tomu jsme měli mnohem víc času projít si centrum města a jet na výlet lodí k Walhalle.
kamenný most
regensburgská katedrála
bros
bíločokoládová <3
making of ;)
Dunaj
Walhalla
Při odjezdu z parkoviště. Asi těžce protekční ;)
Ve čtvrtek pršelo a vůbec nevím, co jsme dělali, ani nemám žádnou fotku :D
Poslední výlet jsme podnikli na horu Grosser Arber (Velký Javor). Navigace nás trochu přechytračila a za každou cenu se nás snažila vyvést opravdu až úplně nahoru, kam se vyjet prostě nedá :D Po půlhodinové zajížďce jsme se tedy dostali k parkovišti pod lanovkou ;) Proti takovému Čerchovu… zážitek :) Moc hezké místo, hodinové pochození po vrcholu, dolů se opět vezeme lanovkou a přesouváme se k poslednímu cíli celé dovolené – k jezeru Arbersee.
Lin
Arbersee s mommy :)
Večer jsme se ještě zastavili v malém pohraničním městě Furth im Wald, kde celý týden probíhaly slavnosti draka. Tak se podívejte alespoň na draka připraveného na představení. Prý ho vyráběli přímo v Hollywoodu a šest pánů s vysílačkama mělo co dělat, aby ho řídilo. Ale klobouk dolů, vypadal vážně promakaně, realisticky, vydával zvuky, pomalu mrkal, hýbal pusou..