Australia, travels

Sydney to Brisbane Roadtrip #4

posted by cassidy on 2015-08-02 at 4.25 PM, 0 comments

Protože náš čas v Austrálii letí jako voda a do Brisbane nás čeká pěkný kus cesty, vyjíždíme brzo ráno a ještě před polednem vystupujeme v Newcastle. Protože je zrovna třetí sobota v měsíci, máme to štěstí, že se v městkým parku koná Hunt & Gather Market. Akce, na které nenajdete nic než místní šikovný lidi, kteří se tu každý měsíc sejdou a prodávají svoje výrobky. Kdyby byla trochu větší šance dovízt ho v pořádku do Evropy, myslím, že bez toho obrovskýho lapače snů s vpletenými minerály a peříčky bych neodjela :)

Místo toho mi pořizujeme stříbrný prstýnek – láska na první pohled, myslím, že se ke mně moc hodí a ráda nosím šperky s příběhem. Vlastně nosím asi jenom šperky s příběhem. Kochám se novou ozdobou na prstu, zatímco si vychutnáváme čerstvou kávu z pojízdný kavárny – nádherně zachovalýho / zrenovovanýho Volkswagenu Kombi a posloucháme přitom živou hudbu, o kterou se stará sympatická zrzka Georgina Grimshaw.

DSC_4509

DSC_4504

O chvíli později sledujeme město z vyhlídky a o další chvíli později jsme mysleli, že se budeme procházet kolem bazénu Newcastle Ocean Baths, ale to jsme se spletli. Hladina poměrně rozbouřenýho oceánu byla hodně vysoko a vlny se valily přes stěny bazénu. Příroda :)

DSC_4516

V Newcastle sobotní cesta nekončí. Jakmile to trochu jde, odbočujeme z dálnice na některou z mnoha scenic routes, ačkoli zrovna teď to pro nás znamená na 80 kilometrech o hodinu delší cestu a zrovna času nazbyt nemáme, kvůli tomu, abysme viděli dálnici tu nejsme. A tak se nám v serpenýnách vedoucích eukalyptovými lesy bez přestání vesele přesouvá obsah všech úložných prostor, trochu poprchává a já mám oči na stopkách v naivní naději, že bysme třeba mohli zahlídnout koaly i ve volný přírodě. Nemohli :D Ale viděli jsme prvního divokýho pelikána. Jak se přesvědčíme později, to takový umění není, ale v tu chvíli radost byla :)

Na koaly se zastavujeme v Billabong Koala Wildlife Park. Vbíháme dovnitř přesně minutu po tom, co mělo začít setkání u nich, kluk od pokladny za náma se smíchem  křičí instrukce, kudy k nim dostaneme a je to celý sranda. Koaly jsou takoví bručouni – kdo by nebyl, když je vytrhnou ze spánku. Taková koala spí zpravidla asi dvacet hodin denně a nejaktivnější je většinou někdy mezi šestou večer a půlnocí. Takže ta, kterou jsme si mohli poňuchňat, byla o půl čtvrtý docela grumpy, protože měla ještě tak trochu noc. Ostatní se choulily v klubíčkách na eukalyptech ve výběhu, snažily se být neviditelný a modlily se, aby nebyly pro návštěvníky vybraný ten den zrovna ony :D

DSC_4540

I když má park koaly v názvu, rozhodně nejsou jediné, co tam můžete spatřit. Krom obrovskýho krokodýla, o kterým jsme tak dlouho nevěřili, že vůbec může být živej, až jsme si to museli ověřit u ošetřovatelky, přes papoušky, hady, pavouky, opice, leopardy, velké nelétavé ptáky, další pelikány, červené pandy až po ikony Austrálie – psy Dingo a klokany. Klokani <3 Při probíhání pokladnou jsem mimo lístků koupila sáček krmení pro klokany a říkala si, že jim to teda asi budu moct nasypat přes plot. Houby, kukuřici z ruky přímo ve výběhu. Klokani byli miloučký, přátelský, superroztomilí. A nenažraní :D Myslím, že jsme ve výběhu s desítkama menších klokanů strávili dobrých dvacet minut, jaká s nimi byla sranda.

DSC_4567

DSC_4606

DSC_4601

DSC_4587

Podobných menších ZOO a parků je v Austrálii spousty. Jsme rádi, že jsme si vybrali zrovna tenhle, zvířata vypadala opravdu šťastně, spokojeně, všichni ošetřovatelé byli příjemní, ochotní, o zvířatech rádi a hodně mluvili. Líbilo se nám i prostředí – ačkoli dost autenticky připomínalo právě prostředí přirozené pro místní zvířata – výběhy nebyly upravené zrovna na level anglický trávník a zařízení asi spíš starší, zároveň nikde nic rozbořeného, rozestavěného, všechno hezky promyšlené. Proti aucklandské ZOO asi o deset dní dřív opravdu fajn zážitek.

Australia, travels

Sydney to Brisbane Roadtrip #3

posted by cassidy on 2015-08-01 at 5.12 AM, 0 comments

Než se opravdu vydáme po Pacific Coast směrem k Brisbane, zajedeme si něco málo přes sto kilometrů na západ, do vnitrozemí. Do hor. Do Blue Mountains. Tohle místo je můj sen navštívit od chvíle, kdy Nirrimi před lety postnula na svým blogu první fotku odtamtud.

I přesto, že zeměpis byl na střední asi můj nejoblíbenější předmět, prostě nějak nečekáte, že v Austrálii uvidíte sníh. A že uvidíte papouška kakadu ve sněhu už tuplem ne. To je snad ještě větší paradox než klokan na sněhu. Vystupujeme na parkovišti u na zimu opuštěné Conservation Hut za městečkem Wentworth Falls, pod podrážkou zakřupou zmrzlý krystalky a zafouká ledovej vítr. Měníme kecky za pohorky a jsme rádi, že jsme ovčí termoprádlo nezahrnuli mezi “věci, který v tropech nebudeme potřebovat” (= mezi věci, které jsme před odjezdem z Aucklandu z důvodu úspory místa v batozích uložili do vakuových pytlů a vysáli). Z několika možností si vybíráme asi tříhodinový trek s označením “hard”, který by nás měl po hraně jedné ze skal dovést k vysokým vodopádům Wentworth Falls. A tak vydáváme se lesem po značkách.

Jdeme asi deset minut, než… Než se před náma poprvý otevře nekonečnej výhled na ony Modrý hory. Jsem si docela jistá, že mi v tu chvíli poklesla čelist a v očích se mi zaleskly slzy. Ne kvůli tomu větru, ale dojetím. Čekala jsem, že to bude obrovský, že to asi bude zážitek, ale realita naprosto překonala všechny moje představy. Myslím, že na tenhle moment nikdy nezapomenu.

DSC_4489

DSC_4484

DSC_4435

DSC_4448

DSC_4456

Krásný výhledy na nekončící divočinu nás doprovázely po zbytek cesty a my jsme se nemohli vynadívat. Škoda, že na fotkách to zdaleka nevyzní tak, abyste mohli cítit se mnou, jaká to byla síla. Za celou dobu potkáme jen pár tichých lidí, kteří jakoby na cestě skoro nebyli. Je sice zima, ale dokážu si představit, jak moc musí tohle místo ztratit v hlavní sezóně, kdy tu pravděpodobně proudí davy. O tom jsme se přesvědčili na vyhlídce na Three Sisters o pár kilometrů dál – přijedete přímo na ni autem, uděláte si fotku s výhledem, přičemž se kolem vás motá i v tomhle nečase minimálně stovka lidí… výhled krásnej, neoddiskutovatelně. Ale atmosféra nějak schází. Kdyby věděli, o co přicházejí…

“Will it be easy? Nope. Worth it? Absolutely.”

Australia, travels

Sydney to Brisbane roadtrip #2

posted by cassidy on 2015-07-30 at 4.09 AM, 2 comments

16. 7. 2015

Budíme se do krásnýho rána, ale už cestou na snídani králů v sympatickým podniku v jedný z nenápadných bočních uliček, Bugaboo, začíná poprchávat a cestou zpět utíkáme před regulérním deštěm.

DSC_4411

DSC_4415

Díky tomu, že náš plán na dopoledne zní “přejet půl Sydney autobusem k autopůjčovně” nás to nějak extra nemrzí až do chvíle, než zjistíme, že jsme o kilometr a půl přejeli zastávku, na který jsme měli vystoupit a tak k půjčovně přicházíme deštník nedeštník mokří na kost. I kdyby totiž nějaký autobus opačným směrem zrovna jel (jezdí asi ve 20 minutových intervalech), ani bysme si neškrtli, jízdenku totiž musíte mít koupenou předem (nejčastěji z nějaké večerky typu 7/11) a my jsme byli kdesi uprostřed průmyslový zóny za letištěm a mě je do toho zrovna úplně extrémně špatně z jídla. Ale co! Pobočku Travellers AutoBarn nacházíme snadno narozdíl od polského páru, který kolem bloku s kufry na kolečkách bloudí dobrých dvacet minut. Ještě, že potkali nás. V půjčovně vládne docela zmatek a kvůli několika předávkám aut najednou se vyřízení táhne o trochu víc, než by se nám líbilo, ale nakonec úspěšně odjíždíme v přestavěné Toyotě Hiace a yayy!

Yayy trošku opadává hned na první křižovatce, kdy manuální převodovka (po devíti měsících a spoustě tisíc kilometrů) v kombinaci s prokluzující spojkou a vykvrdlanou řadící pákou dělá trošku problémy… K tomu auto vydává trochu děsivý zvuky, údajně proto, že do něj lidi lijou nejlevnější benzín, který se v Austrálii prodává lehce namíchaný s ethanolem. Spousta majitelů hlavně starších aut to dělá i v Čechách, je to levnější, ale očividně to autům moc nesvědčí, nebo alespoň některým. Ale pořád jedeme :D

“Já bych to zrušil, víš, jak blbě se při řízení pije kafe, když levačkou musíš řadit?!”

Vyzvedáváme si autem v hotelu velký batohy (díky za ten spásnej nápad nechat si je tam, představa, že bychom měli v tu chvíli promočený krom malých báglů s macbooky i všechno oblečení…) a vydáváme se směr Bondi Beach!

Bondi, aww. Kocháme se výhledem opření o zábradní, ledovej vítr mi cuchá vlasy zatímco se snažím zalízt co nejhloubš do bundy a ve vodě lítají děti v plavkách a na vlnách se pohupuje dobrá desítka odvážných surfařů. Tak jo. Obědváme dokonalý burrito v mexický Beach Burrito Company jen přes ulici od pláže. Deset minut na to je mi znova fakt hodně špatně, jsem zvyklá, že mě žaludek trochu bolí přibližně po dvou ze tří jídel, ale v Austrálii je to extrém, nakonec nepřestane bolet skoro celou dobu a už moc nevím, co se sebou.

DSC_4420

vlcsnap-2015-07-27-11h30m52s141

Když ale zahlídnu město včetně Harbour Bridge ve zlatým podvečerním světle, na chvíli na všechno zapomenu a z posledních sil se škrábu ještě výš v Hugh Bamford Reserve, abych si tenhle pohled mohla archivovat nejen v hlavě, ale taky v digitální podobě.

DSC_4422#nofilter. Fakt.

Australia, travels

Sydney to Brisbane roadtrip #1

posted by cassidy on 2015-07-28 at 9.21 PM, 2 comments

15. 7. 2015

Nebudu tajnůstkářka – podle nadpisu je jasný, o co jde. Ale abysme se mohli vydat na tuhle cestu, do Sydney se nejdřív musíme dostat. Z Aucklandu jsme odlítali 14.7. po sedmé večer. Čtyři hodinu letu, dvouhodinový časový posun, po půl desáté místního času už stojíme nohama na zemi obtěžkaní batohy zepředu i zezadu, já (překvapivě bez problému :D) projdu namátkovou kontrolou na drogy a rozhlížíme se kolem dokola. Protože check-in na navazující let máme v pět ráno z jiného terminálu, na těch “pár hodin” nemá smysl nic moc řešit – zvládneme je na letišti.

První, co nás ale trefí do očí, je zářivě žluto tyrkysový stánek Optus, operátora, kterého jsme byli rozhodnutí hledat klidně i ve městě. To nám hodně usnadní život. Optus totiž nabízí předplacenou simkartu s tarifem, který jako cestovatel rozhodně oceníte. 500 MB dat (a neomezené volání a sms) za 2 AUD denně. Každý den 500 MB, ne na měsíc. Dobít si tedy musíte kredit v minimální výši 20 AUD, takže pokud se tu zastavujete na tři dny, taková pecka to není, ale na našich osm dní je to hodně fér nabídka – plánujeme za pochodu, hodně využíváme navigaci a nemuset přemýšlet nad omezeními typu FUP (protože udělat 500 MB za den na telefonu, to by člověk neviděl asi nic jinýho než displej) je velkej palec nahoru pro Optus.

“Hele, brzdi, mám na tebe nějak podezřele moc čísel…”

Letiště v Brisbane se noční pobyt na letišti nesnaží cestujícím nijak znepříjemnit a hned kousek od příletové haly nabízí dobrých patnáct gaučíků, na které se menší člověk celkem pohodně natáhne. V rámci “bezpečnosti” alespoň sepneme všechny čtyři batohy a vozík tak nějak dohromady a až překvapivě dobře se prospíme. Kolem půl pátý ráno se přesouváme letištním autobusem z mezinárodního terminálu na vnitrostátní a koncentrace upozornění na maximální hmotnost příručního zavazadla při letu s Tiger Air nás znepokojí natolik, že před odevzdáním velkých zavazadel děláme nějaké přesuny z malých batohů do velkých. Jsme za to hodně rádi jen o pár chvil později, když ostatním cestujícím neprojde ani 100 g navíc a nezbývá jim než zaplatit poplatek 43 AUD. Levný letenky je potřeba někde dohnat a nám se po tolikátý potvrdilo, že nemá smysl snažit se za každou cenu “se vším vyjebat”.

Let do Sydney už uteče jako voda, na letišti jsme přijmuli žádost o to, abychom seděli u emergency exitu, takže máme trojsedačku pro sebe a mnohem víc místa pro nohy a jen zamhouřím oči, probudí mě hlášení, že budeme přistávat. Kéž by to takhle bylo pokaždý :) Zatímco v Sydney čekáme na batohy, je docela nejvyšší čas vyřídit, kde následující večer složíme hlavu. Po zjištění, jaký jsou možnosti, si bookujeme hotel v centru s pocitem dobrýho dealu a za dvacet minut už u něj vystupujeme z vlaku. Protože není ještě ani deset hodin (na check-in příliš brzo), ukládáme si jen velký batohy a vydáváme se do ulic. Nemůžeme se zbavit pocitu, že je odpoledne, jak máme extrémně dlouhý den.

Sydney vypadá přesně tak, jak jsem si celej dosavadní život představovala New York. Svět mě nepřestává překvapovat :) Centrum města je nádherný. Za tři čtvrtě roku jsme si na Zélandu zvykli, že když je nějaká budova stará sto let, je to historická památka, najednou jsme v šoku ze vší tý “kultury” a můžeme si ukroutit hlavy.

DSC_4234

Processed with VSCOcam with t2 preset

DSC_4248

 

Jsme zvědaví, jak vypadají australský dolary, při první příležitosti si vybíráme z bankomatu a jéé, hezký jsou hodně! Stejně jako novozélanský nejsou z papíru, ale z takové “plastové” fólie – nepromokavé. Mince jsou dost mimo zdravej rozum, vždycky mi v UK přišel divný takový kontrast mezi padesáti pencemi a librou… Tak tady ho tak ztrojnásobme, mince v hodnotě padesáti centů by rozměry i hmotností mohla posloužit jako docela slušná zbraň.

DSC_4668

Užíváme si krásnej slunečnej den a míříme pěšky k Harbour Bridge a Opeře. Díky tomu, že je asi nejvíc off-season, jak může být a relativně brzo, jsme ušetřeni davů. Milujeme botanickou zahradu. A s kelímkem kávy v ruce ji milujem ještě trochu víc. Najednou mi kolem hlavy prosviští něco bílýho. “Tyjo, to snad ani nebyl racek,” povídám K. a ještě než to dořeknu, vidím před námi na trávníku minimálně dvacet velkých bílých papoušků kakadu. Moje vnitřní dítě má druhý Vánoce. Milujeme ležet na trávě u jednoho z mnoha jezírek a milujeme i Art gallery, ale už né tolik, protože nás v tuhle chvíli máme v nohách víc než deset kilometrů a conversky prostě nebyly vymyšlený na poznávání nových měst.

DSC_4263

DSC_4277

DSC_4283

DSC_4286

DSC_4309

DSC_4331

DSC_4354

DSC_4390

DSC_4259

Cestou zpět k hotelu potkáváme další papoušky, jen tak na ulici na plotě místo vrabčáků :))

DSC_4401

DSC_4394

První postřehy z Austrálie? Mnohem víc se tu dbá na životní styl. Tolik běžců jako u Opery není snad ani v londýnským Hyde parku a ačkoli fast foody najdete na každým rohu, procento silnějších lidí tu je v porování se Zélandem (kde štíhlej člověk je snad spíš výjimka) úplně mizivý. Že by tomu přispíval i fakt, že téměř všechny řetězce fast foodů a kaváren u dezertů uvádí krom ceny i energetický hodnoty? Na mě to rozhodně odrazujícím dojmem působí :D U ledový kávy už zase nemusím vysvětlovat, že bych dovnitř ráda vážně espresso a né ten cukrovej syrup s kávovou příchutí a smoothie je vážně smoothie, ne ovocnej koncentrát rozmixovanej s vanilkovou zmrzlinou a mlíkem – čtete dobře. Zéland miluje sladký a důsledky nějak moc neřeší.

NZ life, travels

Throwback video – Christchurch

posted by cassidy on 2015-07-27 at 4.12 AM, 0 comments

Konec jara, léto a začátek podzimu, to všechno jsme stihli zažít od listopadu do března v Christchurch a jeho okolí.

K. posledních pár dnů bojoval s iMovie – myslím, že to hodně vyhrál a vzniklo tak (cíleně) krátký, ale nabitý vzpomínkový video. Mám z něj hodně radost, myslím, že nám všem připomene zážitky asi líp než tisíc fotek a vám možná trochu víc přiblíží atmosféru dnů, o kterých jste tu četli.