life & stories, Thailand, travels

Next destination: Chiang Mai

posted by cassidy on 2015-08-30 at 9.12 PM, 2 comments

Jak nás napadlo zrovna Chiang Mai? Vždyť je v plným proudu sezóna dešťů a moře byste tam taky hledali marně…

Sever Thajska je známý svojí bohatou kulturou a koncentrací památek. Zároveň ale dostupností poměrně spolehlivého internetu a takové té “civilizace,” vymožeností moderní doby. Díky tomu konkrétně “růže severu,” jak místní údajně Chiang Mai říkají, krom spousty turistů láká také stovky digitálních nomádů z celého světa. A jako na potvoru naším cílem pro následující dva týdny bylo najít nové příjemné prostředí pro práci, učení se, čtení, kreslení a zároveň jsme chtěli také mít zase co objevovat, kam se jít projít a kam jít zkoušet novou odpolední kávu… Takže naprosto ideální! A získalo nás hodně rychle.

Aby taky ne. První týden jsme bydleli v lehce “hip” části města, Nimmanhaemin. Ubytování v “guesthousu” jen se třemi pokoji k pronájmu a božím zdravým bistrem a kavárnou ve spodní části bylo pro naše potřeby úplně dokonalý. Velký světlý pokoj, spolehlivé připojení, výborný jídlo a káva (často i s krátkou přednáškou o původu nebo přípravě) vždycky na dosah a perfektní venkovní “ofis” pod přístřeškem, takže déšť nedéšť, vždycky byl k dispozici. Během prvních dnů jsme objevili místo, kde se dala sehnat snídaně dřív než v deset hodin ráno, na “curry chicken mango salad” z “našeho domovského” Bay’s café nezapomenu nikdy v životě (jakmile se mi ho povede nějak úspěšně napodobit doma, slibuju, že se podělím o recept!), mívali jsme vážně flow a práce nám šla skvěle od ruky, dohnali spoustu restů a odměňovali se zásadně v papírnictvích, která jsou v Thajsku nepřekonatelná – sortimentem i cenami. Ráj na zemi. Aby všechno nebylo tak dokonalý, ničily nám život veřejné prádelny – jeden ze světlých kusů oblečení zpravidla letěl do koše hned po vyjmutí z pračky. Bavila nás kreslená mapa města s “tajnými” místy od Nancy Chandler, bavilo nás půjčovat si večer kytaru z kavárny do pokoje a hlavy jsme měli zase plný nápadů.

DSC_4747Chvilku jsem se bála o myš! Prý nepřišla lovit magicmouse ale nápady :)

Curried chicken mango salad. Salátový nebe.

DSC_4735Prosklený výklenek ve druhém patře a obrovský strom, ze kterýho se v noci s rozsvícením světýlek stával kouzelnej <3

Abychom měli změnu a posunuli se blíž chrámům, které se v největší koncentraci objevují právě v centru města, Bay z předchozího ubytování nám na následující týden doporučil Mountain View Guesthouse a ačkoli jsme se občas o koupelnu museli dělit s ještěrkami a komáři se opravdu činili, za žití v téhle zahrado/džunglo/oáze to rozhodně stálo! Před vstupem do pokoje tekl potůček, všechno bylo TAK zelený a svěží, v korunách stromů nepřestávali zpívat ptáci… Úplně živě si pamatuju, jak jsem zalapala po dechu, když jsme poprvé přišli. Naše dny v centru byly trochu míň o práci a trochu víc o toulání se úzkýma uličkama, objevování dalších a dalších chrámů, zkouškách obleku na míru, masážích, o (nakonec úspěšném, no worries) hledání ztraceného pasu, jízdě na kolech a motorce a zjišťování jsme, že na rýžovou zmrzlinu nejsme pořád ještě dost badass.

DSC_4988

DSC_4979

DSC_4971

2015-08-01 19.44.48

Vůbec se nedivím, že právě Chiang Mai se stává přechodným domovem tolika lidí, kteří si dokážou zařídit práci, která není vázaná na fixní lokalitu. Přemýšleli jste někdy o návštěvě thajského vnitrozemí? Nebo přemýšlíte teď? :)

Australia, travels

Roadtrip po Austrálii chytře + rozpočet

posted by cassidy on 2015-08-26 at 5.28 PM, 7 comments

Odmítáme ten (bohužel pořád tak smutně častej) model trávit denně čas v nenáviděný práci a šetřit půl roku na týdenní dovolenou, proto nás nemůžou čekat hotelový komplexy s bazény o rozloze menšího bytu a all inclusive. Druhá věc je, že po tom tak nějak netoužíme…

11951295_10152965473521512_2212423586334508050_nAutor: David Wolfe
Fotka pěti-milionovo-hvězdičkovýho hotelu: Jordan Alexander

Jak jsme si za poslední rok vyzkoušeli, dokážeme se ale zařídit tak, abychom si mohli dovolit na cestách žít delší dobu s tím, že nám bohužel (zatím?) odnikud neplynou žádný pasivní příjmy. Ačkoli se nesnažíme se stáhnout náklady na úplný minimum k přežití, vážíme si svých těl a zdraví natolik, že jim dopřáváme kvalitní opravdové jídlo a dobrá káva (nebo dvě?) v našich dnech má svoje stálý místo. O svých výdajích ale přemýšlíme a máme prostě nějak nastavený priority. Vždycky je to o prioritách. Nechtěla jsem tenhle článek nazvat něčím ve stylu “Roadtrip po Austrálii levně,” protože to prostě pak laciný je. Vy to nechcete za každou cenu nejlevněji, ale chytře. A spousta věcí se dá pořídit mnohem výhodněji než se může na první pohled zdát, stačí vědět, jaký jsou možnosti a pokusit se využít tu nejvhodnější. To platí vždycky a všude. Jaké z nich jsme využili na cestě po Austrálii?

UBYTOVÁNÍ
Nebudeme si nic nalhávat, Sydney, kde jsme začínali, je extrémně drahé město. Ubytování jsme sháněli hodně narychlo (vzhledem k několika dalším okolnostem jsme se rozhodli nechat to “na místo”, protože jsme věděli, že jinak bychom mohli být zbytečně omezení a/nebo ztrácet drahocenný čas), Airbnb moc nepřicházelo v úvahu nehledě na to, že případný možnosti v centru města byly úplně mimo naši cenovou relaci, nějaký kompromis zkousnutelnýho prostředí a ceny by znamenal spoustu zbytečnýho cestování hromadnou dopravou (čas + peníze)… Protože nám šlo o přespání na jednu noc, řekli jsme si, že si s vidinou úspory vybereme z nabídky hostelů. $45 za osobu na palandách ve sdílených pokojích pro osm lidí? To nechceš. To z devadesáti dolarů zase dokážem vytřískat o dost víc. Zatímco na letišti v Sydney čekáme na batohy, je čas provětrat moji oblíbenou Hotel Tonight appku. Za hodinu se ubytováváme v nádherným 57 Foveaux Street hotelu v centru Sydney asi 250 metrů od vlakové stanice, na kterou jsme přijeli, posloucháme seznam benefitů, které máme v ceně a na účtu je o 82 dolarů méně. Takže jsme právě vyměnili palandu a šest cizích lidí v místnosti za luxusní postel a vlastní koupelnu a za ušetřených osm dolarů si dáme to kafe. Neříkám, někdy je super potkat nový lidi. Ale po předchozí noci na letišti jsme nadšení ze soukromí a pohodlí.

Jak teda na lepší přespání za fajn cenu? Aplikace Hotel Tonight (existuje pro Android i iOS) nejenže přináší sama o sobě výhodné ceny hotelů na nadcházející noc (hotely přes aplikaci nabízejí last minute volné pokoje za “výprodejové” ceny), ale pokud s appkou začínáte, můžete cenu ubytování ještě snížit díky pozvánce. Buď se vás na kód někoho, kdo vám ji doporučil, zeptá už při registraci a nebo ho můžete vyplnit v záložce Account / Redeem Promo code. Když vyplníte můj kód LKEPPLOVA, dostanete do začátku 20 EUR nebo ekvivalent v měně, kterou používáte. A když si pak rezervaci uděláte, dostanu za odměnu (za to, že se s váma dělím o takovýhle tríčky) kredit i já, takže se zase třeba budu moct mnohem snadněji brzo někam podívat (nebojte, nedozvím se ani kdo jste, natož kam se chystáte). Rezervace hotelu před appku je záležitost chviličky, číslo platební karty nemusíte ani opisovat, stačí kartu “naskenovat” foťákem v telefonu, na konci rezervaci potvrdit obtažením loga aplikace. Každý hotelový pokoj, který si takhle zabookujete, je automaticky pro dvě osoby. Pokud cestujete ve dvou, asi si hravě domyslíte, že z benefitů za novou registraci můžete profitovat ještě několikrát. Co ještě brání rychlýmu útěku?

Nevybrali jste si? Na úplně stejném principu funguje aplikace Hotel Quickly. I tady můžete ušetřit krásných $30 nebo jejich ekvivalent, pokud v menu vyberete Credits, kliknete na tlačítko Redeem Voucher a vyplníte LKEPP. Nemáte zač!

I přes všechny slevy jsou hotely volba jen na superkrátkou dobu. Když sháním ubytování na delší dobu nebo jsem si jistá datem a lokalitou víc dopředu, mířím na Airbnb. Ačkoli poslední dobou už se hemží i komerčními objekty, naleznete tam ubytování především v soukromých domech, bytech, u místních lidí. Může se jednat od pronájmu jednoho lůžka po celou vilu (nebo třeba stromo dům a jiný speciality!) a většinou je to sympatická volba. Mám skvělou zkušenost z Německa, když jsme loni na jaře jeli s kamarádama objevovat Berlín, a rozrostla se o další velký plus za ubytování, které jsem nám vybrala na následující týden v Chiang Mai v Thajsku. I Airbnb vám při využití pozvánky přispěje na první výlet – 600 Kč do začátku není vůbec marných, co říkáte? Stačí se registrovat přes tenhle odkaz.

IMAG1744

— AUTO
Spát v autě je taky možnost. Když ovšem nějaký máte. Jak takový auto ale získat? Samozřejmě – půjčovny fungují. Fungují dost dobře, ale zvlášť pokud byste auto rádi vrátili v jiným městě, než si ho vyzvedáváte (což je dost možný, proč jet stejnou cestou tam a zpět?), krom půjčovného budete hodně pravděpodobně muset zaplatit poplatek za tenhle luxus. Například v Austrálii by nás auto na šest dní, na kolik jsme ho měli, vyšlo na 6×60 dolarů (půjčovné), 6×3 dolary za druhého řidiče a 200 dolarů jakožto “jednosměrný” poplatek. Jestli dobře počítám, tak jsme na $578. Zaplatili jsme ale $126. Za campervan, auto s postelí, což znamená, že následujících 5 nocí neřešíme ani žádný hotel nebo hostel. Jak jsme to sakra udělali, že za $21 na den máme čím jezdit a kde spát? Relokace. Jo, je to něco, na co se nemůžete spolehnout úplně vždycky, ale s trochou snahy a štěstí je hodně velká pravděpodobnost, že vám to vyjde.

Jak to funguje? Půjčovny často potřebují (právě z toho důvodu, že spousta lidí chce vrátit auto jinde, než kde si ho vyzvedla) přesunout některé vozy na jiné pobočky, aby dokázaly pokrýt poptávku. A tak nabídnou auto na internetu zadarmo nebo nějaký úplně směšný poplatek (třeba $1 – $5 na den). A to je vaše šance! Předem víte, o jaký typ auta se bude jednat a při výběru záleží na vašich preferencích. Můžete takhle získat snad cokoli od maličkého osobáku po karavan pro šest lidí. A viděla jsem dokonce i kamion, ale to už není zrovna standard a samozřejmě bez adekvátního řidičáku to nepůjde :)

Teď jste možná hodně nadšení, tak vám zase ty růžové brýle zase trošku sundám. Relokace mají spoustu omezení, o tom žádná. Ale dá se! Pojďme si to rychle projít.

  • Musíte najít stránky, které se zabývají relokacemi ve vybraným státě. V Austrálii a na Zélandu bylo nejvíc nabídek asi na imoova.com, ale nakonec jsme auto získali přes transfercar.co.nz
  • …a pak je hlídat třeba několikrát denně, protože samozřejmě o auta za pakatel má zájem mnohem víc lidí.
  • Většinou je možné je získat jen pár dnů před plánovaným datem cesty (my jsme auto získali 3 dny před vyzvednutím)
  • Je možný, že se auto ve vašem termínu prostě neobjeví.
  • Je možný, že se objeví nějaký úplně bláznivý a mimo vaše potřeby a za palivo pro karavan, který žere 20 l / 100 km byste ve dvou dali víc než na regulérní půjčovný za osobák.
  • Větší auto nemusí být výhra ani v jiných ohledech. Karavan (a třeba i takový vyšší campervan) je ve městě za trest, nevejde se do krytých parkovišť a na motání se uzšími uličkami to taky není žádná sranda. Naopak možnost připravit si teplý jídlo i když venku lije, moct se pohodlně postavit a v případě karavanu dokonce vyřešená sprcha.. to taky není k zahození. Opravdu záleží, kam jedete a co se tam chystáte dělat. Za sebe můžu říct, že VaNZ (maličká dodávka NEpřestavěná na kempování) byl skvělej kompromis.
  • Relokace je většinou dost časově omezená a na velký poznávání cestou by vám nemusel zbýt čas. V tomhle ohledu je taky potřeba být realista a nepřecenit svoje schopnosti, abyste z cesty něco měli a ne ji strávili za volantem. Ale zase vzdálenost na míň zajímavých usecích se dá překonávat za tmy a tak. A nebo můžete mít štěstí v tom, že auto není zabookované hned na následující den po tom, co ho máte vrátit, chtít trochu zainvestovat a pár dnů půjčovného si doplatit. Tak jsme to udělali my. Na čtyři dny máme auto úplně zdarma, další dva jsme doplatili po šedesáti dolarech za den. Už jen z toho důvodu, že díky autu neplatíme za jiné ubytování, se nám jakoby půjčovné zaplatí.
  • Někdy jste omezeni nejen časově, ale i počtem kilometrů, které autem smíte ujet. Pokud je auto nutné převést mezi městy vzdálenými nejkratší cestou 1000 km a půjčovna vám dovolí ujet 1200 km, asi si taky výlet a poznávání moc neužijete. Většinou je ale limit absolutně dostačující a nebo vůbec není.

Mimochodem, do tý svobody, která jde ruku v ruce s autem, ve kterém se dá přespat (a tím nemyslím přečkat noc s tělem zkrouceným na sedačce), jsem se zamilovala tolik, že jednou bych nějakým takovým ráda disponovala. A že se dá pohodlně spát v autech mnohem menších, než byste řekli :)

IMAG1699

— LETENKY
Letíte někam dál? Nebo ani né zrovna daleko, ale cestou přestupujete? A co třeba naplánovat si cestu “s přestupem navíc” úplně od začátku? Náš australský výlet nebyl žádný rozmar, který by (co se týká letenek) nějak výrazně zasáhl do rozpočtu.. Jednoduše jsme využili možnosti, kterou nabízela naše roční zpáteční letenka do Prahy a za doplatek jsme nemuseli na cestě zpět do Evropy v Brisbane jen přestoupit, ale let jsme úplně opustili a na stejnou pravidelnou linku na stejném místě nastoupíme až o týden později.

Abychom mohli jet autem jen jednu cestu ze Sydney do Brisbane, museli jsme se nějakým způsobem dostat do Sydney. A v případě, kdy není času nazbyt jak jinak, než letecky. V poslední době jsme si hodně oblíbili vyhledávače Kayak a český SkyPicker, ten hlavě právě pro jihovýchodní Asii. Pokud jste trochu flexibilní a trochu dobrodruzi, díky možnostem vyhledávání, které nabízí (několik výchozích i cílových letišť, flexibilní data, vyhledávání podle mapy…), můžete najít letenky za zlomek ceny. Co na tom, že až následující den a z jinýho letiště? Pokud to alespoň trochu jde, nebuďte fajnovky, využijte to ve svůj prospěch – utraťte peníze ušetřené na letence za zážitky v mezičase.

Řekněte si, co byste rádi viděli cestou a zkuste zjistit, jaký jsou možnosti! Když letěl ze Zélandu Vilda, zpáteční letenku neměl. S K. udělali “průzkum trhu” a nejen, že rozfázovaná letenka byla výrazně levnější, než kdyby koupil cestu z Christchurch do Prahy (samozřejmě by se stejně několika přestupům nevyhl), ale taky si během tří dnů projezdil Melbourne na kole a setkal se s dávným známým, užil si čtyři dny plné milovaný jízdy na motorce a potápění na Bali a další čtyři dny nevěděl, kam dřív koukat v uličkách jihovietnamského Ho Chi Minh a jeho okolí. Jasně, tyhle “přestávky” něco stojí, na druhou stranu kdybyste se do zmíněných lokalit chtěli vypravit jen tak z Čech, právě letenka tvoří převážnou část ceny.

“It’s the journey, not the destination.”

— ROZPOČET
O penězích úplně často nepíšu, ale na druhou stranu orientační ceny a rozpočty jsou jedny z věcí, které při cestování na internetu hledám nejčastěji. Nejen, že jsme se díky informovanosti několikrát nenechali “oškubat,” ale hlavně aby bylo cestování dlouhodobě udržitelné, je potřeba přemýšlet trochu dopředu. Neděláme si nějaké přesné plány, jejichž dodržování by nás stresovalo, to nikdo nechce. Spíš si řekneme, za jakou částku bychom určitou etapu rádi pořídili. Na Austrálii to bylo 2000 dolarů, ale novozélandských, ať v tom udělám trochu zmatek, to je asi 1800 AUD. Když jsem teď dosčítala tu tabulku, co jsme pro vás s  zpětně K. sepisovali, zjistila jsem, že jsme ho dodrželi ukázkově. Na kolik nás týdenní roadtrip po Austrálii vyšel přesně a za co jsme utráceli?

Letenka Brisbane > Sydney x2 150 AUD
Ubytování (hotel a kempy) 242 AUD
Benzín 174 AUD
Auto (půjčovné, poplatek za druhého řidiče, registrace do systémů mýta) 140 AUD
SIM karta s datovými balíčky x2 40 AUD
Vlak letiště > centrum Sydney x2 34 AUD
Vstupné do Billabong wildlife park x2 54 AUD
Pohledy a známky 26 AUD
Stříbrný prstýnek 40 AUD
Odeslání balíku do Čech 108 AUD
Jídlo, pití (a možná nějaké neidentifikované výdaje) 744 AUD
Celkem 1752 AUD
Australia, life & stories, travels

Sydney to Brisbane roadtrip #6

posted by cassidy on 2015-08-24 at 7.37 PM, 0 comments

Poslední dva dny v Austrálii utekly úplně bláznivým tempem a já jsem si nějak nenapsala ani jedinou poznámku, takže teď opravdu pátrám v paměti.

Naší další zastávkou bylo předměstí Golden Coast. Široká písčitá pláž, která ve všední den dopoledne zela prázdnotou <3 V Golden Coast jsem si za docela nepříjemných 14 AUD objednala svoji první acai bowl v životě a po prvním soustu jsem absolutně pochopila, proč je Kayla Itsines tak zbožňuje. Neslyšeli jste náhodou o nějakém místě v Praze, kde by je připravovali? Moc ráda bych si zas někdy nějakou dala. (Případně pokud jste nějak spříznění s někým, kdo má kavárnu, restauraci… navrhněte jim to! Tohle je vážná situace. :D)

DSC_4636

DSC_4658

Processed with VSCOcam with t1 preset
New babies na výletě :))

Taky jsme se ten den rozhodli, že vážně radši odlehčíme krosnám, protože představa, že do nich všechny věci takhle pod tlakem budeme muset cpát následující téměř dva měsíce, byla děsivá a riskovat poplatky za nadváhu (většina asijských low cost aerolinek povoluje jen 15 kg zavazadlo) nemůžeme. Vybrali jsme zimní věci, které v Asii rozhodně potřebovat nebudeme a vypravili na úplně nejlevnější možnou tříměsíční cestu lodí asi osmikilový balík. Jsem ráda, že už si vůbec nevybavuju, co jsem si do něj dala, takže mi nemá co chybět,  kdyby náhodou někde cestou zmizel… Protože za 126 AUD přece nemůžete čekat nějaké tracking number ;) Zajímá mě, jestli dorazí nakonec dřív on nebo my.

DSC_4661

DSC_4668Australský dolary a unavená já kdesi na parkovišti. Taky jsou, stejně jako novozélanský, plastový – voděvzdorný a celkově mnohem odolnější. Nejvíc se mi líbila padesátka, měla na bankovku takový neotřelý barvy, ale to by byl drahej suvenýr :)

Naše první setkání s Brisbane bylo krásný a dechberoucí, protože nás přivítalo nočními světly. Sledovali jsme ho s hrnečkem mátovýho čaje v rukou z vyhlídky na hoře Coot-tha a bylo to vážně bjútyfl.

DSC_4686
Na Mount Coot-tha jsme se vrátili hned následující den ráno, protože se na ní rozprostírá botanická zahrada a botanický zahrady jsou, jak jste si asi mohli pomalu všimnout, taková naše úchylka. Střídavě svítilo sluníčko a pršelo, povídali jsme si tak hezky o budoucnosti a trochu o businessu a moje největší přání v tu chvíli bylo mít jednou někde poblíž (ideálně na svojí zahradě, skromnost nade vše) podobnej koutek jako japonská zahrada, do které byl stylizovaný kousek právě té botanické.

DSC_4696

DSC_4697

Měli jsme nejvyšší čas vrátit auto. Chytře jsme si do letištní úschovny (letiště v Brisbane není daleko od města) odvezli batohy a ušetřili si tak spoustu hodin jejich nošení na zádech. Ačkoli nás od toho mechanik v autopůjčovně odrazoval s tím, že to je dálka, měli jsme pocit, že jsme toho za poslední týden naseděli až až a vydali se do centra města pěšky. Měl pravdu. Jen co jsme trošku nasáli atmosféru historického centra, zmizeli jsme v takovém těžce undergroundovém baru a než jsme napsali všechny pohledy, venku byla tma. Zatímco jsme čekali na taxík na letiště, kluk na druhém chodníku hrál na kytaru a zpíval dokonalou verzi Wonderwall.

Z australského Brisbane nás čekaly tři lety za sebou, což samo o sobě zní dost náročně. Ale nejobávanější, asi osmihodinový let do Taipei, navíc zpříjemněný překvapivě dobrým letadlovým jídlem, utekl – únava udělala svoje. Šestihodinová pauza na letišti, které je tak daleko od všeho, že není dobrý nápad riskovat a opouštět ho (tak jsme si alespoň stihli vyzkoušet čínskou kaligrafii se slečnou, co mluvila zásadně jen čínsky), let do Bangkoku, třicetikilometrový přesun mezi letišti Suvarnabhumi a Don Muaeng bezplatným letištním autobusem a nakonec už jen krátký, hodinový let v letadle, kde jsme mezi samými Thajci byli jediní běloši… kam? O tom zas někdy příště :)

2015-07-22 07.44.54

Australia, travels

Sydney to Brisbane roadrip #5

posted by cassidy on 2015-08-23 at 7.15 PM, 0 comments

Neděle začala velkým neštěstím. Jakmile jsme vystoupili u velkýho banánu (zapomeňte na chvíli na to, jak perverzně to zní, vážně to je banán) a zamířila jsem na něj foťákem, bylo jasný, že něco nehraje a po chvilce pátrání jsem zjistila, že se uvolnily všechny čepele tvořící clonu a vesele teď lítají v útrobách objektivu. Je mi jasný, že tohle není sranda a konzultaci s Jirkou jsem ještě trochu nešťastnější, protože kvůli náročnosti a tím ceně opravy v porovnání s cenou stejného bazarového objektivu se jako nejlepší řešení nabízí vyhodit objektiv do nejbližšího koše. Se slovy, že to ještě zkusím nějak vyřešit, ukládám na následující dny objektiv do batohu a focení se hodně omezí.

The Big Banana je první z několika velkých wtf random věcí, které se v Austrálii nachází. V městečku Coffs Harbour je už od roku 1964, množství atrakcí v okolí se za tu dobu rozrostlo a tak tam momentálně najdete celý zábavní park.

Nás ale zaujala hlavně malá rodinná továrnička na bonbóny. Na parkovišti se linula sladká vůně desítky metrů od vstupu a šli jsme alespoň nahlídnout, co prodávají. K velkýmu nadšení zrovna začínali vyrábět novou várku a mohli jsme tak sledovat celý postup od míchání barev přes skládání, rozválení na spoustu metrů až po nasekání na jednotlivé bonbóny (a ochutnávání, yay) naživo. Úplně mi to připomnělo, jak jsem před spoustou let úplně stejným způsobem vyráběla ovocný plátky a kytičky z Fima, ale když pak výsledek můžete sníst, je to ještě mnohem lepší! Pánové to měli hodně v malíčku a několik kilo bonbónů s “thank you” nápisem v průřezu jim vzniklo pod rukama snad během patnácti minut.

Projíždíme míň osídlenou oblastí. U silnic se zase objevují improvizované “stánky,” ve kterých můžete “nakoupit”, co majitelům na zahradě zrovna přebývá. Nakoupit v uvozovkách, ovoce nebo zelenina tam jsou vystavené společně s pokladničkou, do které vhodíte napsanou částku. Tohle nás vždycky bavilo při toulání Zélandem, tak jsme rádi, že se s nimi setkáváme i jinde. Poprvé jsme tak vyzkoušeli malé, nepřešlechtěné banány, jejichž chuť připomínala banán, který známe z domova, jenom hodně vzdáleně. Takhle asi chutná banán doopravdy – ne tak sladký, zato mnohem krémovější, jestli si to dokážete nějak předtavit, myslím, že by z nich byla úplně dokonalá zmrzlina. A konec banánů pro dnešek! :D

Projíždíme městečka, která vypadají jak vystřižená z westernu. Nejde si nevšimnout, kolik “komunitních” událostí a akcí se všude pořád děje a celkově je znát silný vliv církví na každodenní život místních obyvatel.

Mrzí nás, že nám nevyjde návštěva Crystal Castle – místo, který bychom si, kdyby to jen trochu šlo, nenechali ujít, bohužel už je nám jasný, že není šance, že bysme se k němu dostali před zavíračkou. Kdybyste se vydali v našich stopách, nenechte si ho ujít, my snad na místa s podobně kouzelnou atmosférou narazíme v Asii.

Na Zélandu jsme se dostali na nejjižnější i nejsevernější cípeček ostrovů, v Austrálii jsme nemohli vynechat další extrém – Cape Byron je nejvýchodnější bodem Austrálie. Den končíme za soumraku na Cape Byron Beach, ve vodě se na prknech vznáší desítky surfařů a písek už trochu studí do bosých nohou.

DSC_4633

DSC_4624

DSC_4617

“Always take the scenic route.”

life & stories, Thailand

Time to celebrate!

posted by cassidy on 2015-08-19 at 6.58 PM, 15 comments

angelic-perfection_10_let

Když jsem 19. 8. 2005 spouštěla angelic-perfection.net, všichni jsme měnili domény a subdomény každých pár měsíců a jsem si jistá, že mě ani nenapadlo, že by mi moje první doména mohla vydržet nějak dlouho. Už vůbec ne, že třeba deset let! A here we go.

Pamatuju si to úplně živě. To, co je v současné době záležitost pár kliků a asi minuty a půl tehdy znamenalo po úspěšným odeslání registračního formuláře vyplňovat s tátovou asistencí příkaz k úhradě na papír, odnést ho osobně do Spořitelny, čekat několik dní na provedení platby a potom myslím ještě dalších několik na aktivaci všech služeb. Pipni v tu dobu na freehostingu nepodporovalo php, takže o vysněným redakčním systému CuteNews jsem si mohla nechat zdát a bylo pod pohrůžkou zablokování služeb zakázaný psát jim na podporu. FTP přístup přes Internet Explorer byl takovej hell, že jsem si už po pár dnech to random vygenerovaný heslo pamatovala nazpaměť a pamatuju si ho doteď. Upřímně doteď nechápu, jak jsme ve třinácti letech zvládli tak nějak sami pochopit, jak tyhle věci fungujou a k tomu si od nuly nakódovat stránku. Myslím, že to muselo stát šílený úsilí, navíc když vezmu v potaz, jak maličko jsme třeba uměli anglicky. Museli jsem bejt fakt cool děti, jednou bych takový chtěla :D Už jsem něco málo natrénováno měla, protože angelic jsem spouštěla s layoutem zarovnaným na střed, což kdo blogování v té době pamatujete, to byl vždycky záhul, žejo :D Nikdy jsem se nespokojila s málem, haha.

Založit si blog byl jeden z nejlepších nápadů, který jsem měla. Vážně. I když se doba hodně změnila a s ní důvody, proč lidi blogy píšou a mě občas zamrzí, že jsem nezačla nikdy pracovat na tom “posunout ho někam dál,” ve výsledku jsem ráda, že zůstal opravdu hodně osobní. Hodně často se ke starším článkům vracím, když něco hledám, a pokaždý si připomenu drobný detaily, který by jinak dávno skončily v propadlišti dějin. Detaily, za který jsem moc vděčná, chyby, ze kterých jsem se poučila, překážky, který se podařilo překonat. Je fajn zpětně se podívat, jak se člověk vyvíjí, jak se mění jeho záliby a priority. Je skvělý, když si uvědomím, jaká přátelství, známosti nebo setkání mi blog přinesl, jsem ráda, když se dozvím, že články zároveň někomu pomohly a možná ještě o něco víc, že pár z vás se sem vrací pravidelně jen tak, protože je prostě zajímám. Děkuju! Lichotí mi to a motivuje mě to nepřestávat s psaním. Stejně jako před deseti rokama se raduju z každýho novýho komentáře a zajímá mě, kdo sedí “na druhým konci drátu”. Z angelic se stala neodmyslitelná část mýho života, dělá mi radost a ta databáze příspěvků je jednou z nejcennějších věcí, který mám :)

Posílám pozdrav z Thajska! Cesta z Austrálie (v posledním článku) sem na sever Ko Samui byla ještě dlouhá a hodně zajímavá, všechno bude! Mějte se krásně :)

DSC_5765_s

DSC_5770-2_s

DSC_5784_s

A bonus na závěr :) Včera mě to zaměstnalo na pěknou chvilku, ale nakonec jsem se v hloubi externího disku dopátrala – tady je přesně ta Cass, která si angelic-perfection.net založila :)

angelic-perfection_10_let_cass_2005