food & lifestyle, recipes

Indický dhal

posted by cassidy on 2018-02-28 at 2.50 AM, 0 comments

Někdy na podzim jsem objevila další skvělý jídlo, o který se s vámi ráda podělím. Pro mě je to další z comfort foods ideálních pro chladný dny a užívám si ho tak, že ho klidně budu pomalu lžičkou ujídat z misky při sledování filmu místo něčeho nezdravýho. Zároveň je ale plný superzdravých ingrediencí – kurkumy, která je protiznánětlivá a detoxikující, zázvoru, který všichni známe jako nakopávač imunity, a červené čočky, která je zdrojem bílkovin, ale díky tomu, že narozdíl od jiných luštěnin nemá slupku, je mnohem snáz stravitelná a nenadýmá.

Je to takový typický sezónní podzimní a zimní jídlo – i když je v něm spousta vlákniny, obejdete se bez jakýkoli dovezený skleníkový zeleniny a skvělý chuti se dá dosáhnout i bez použití čerstvých bylinek, které na podzim a v zimě nemají úplně sezónu (neříkej!)

indicky_dhal_z_cervene_cocky_recept

Na 6 porcí potřebujeme:

  • Tři lžíce olivového oleje
  • Jednu menší cibuli
  • 4 stroužky česneku
  • Půlkilové balení červené čočky
  • Vrchovatou lžíce kurkumy
  • Lžičku drceného koriandru
  • Lžičku garam masaly
  • Lžičku drceného nebo mletého římského kmínu
  • Špetku nastrouhaného muškátového oříšku
  • Lžíci nastrouhaného zázvoru
  • 5 hrnků vody (1 hrnek = 250 ml, já mám takovou „půlhrnkovou“ odměrku a je to u nás v kuchyni jedna z nejpoužívanějších věcí :) )
  • Plechovka červených fazolí
  • 3 lžíce rajčatového protlaku
  • Sůl
  • Pepř
  • Chilli

Na oleji opečeme cibuli, když začne zlátnout, přidáme nastrouhaný zázvor, prolisovaný česnek, kurkumu, garam masalu, římský kmín, koriandr a muškátový oříšek. Necháme trochu otevřít chutě, zasypeme červenou čočkou a pořádně ji promícháme s kořením. Potom zalijeme vodou, přidáme rajčatový protlak a vaříme pod pokličkou, dokud čočka nezměkne. Dejte jí přibližně dvacet minut. Nakonec jídlo dochutíme solí, pepřem a trochou chilli a vmícháme propláchnuté červené fazole.

Ty fazole tam originálně vůbec nepatří. Nemusíte je tam dávat a svět se nezboří, ale když jsem se s tímhle jídlem setkala poprvý – když jsem fakt už šilhajíc hlady zahlídla v hradeckém Vegg Go a skoro se tam rozeběhla radostí, byly tam a mně se to zalíbilo.

Hotový dhal se dá se jíst samotný nebo s rýží. S basmati, ta se k němu hodí nejlíp.

erasmus, Norway, travels

Erasmus v Norsku – Jak se stát Norem v 6 krocích

posted by cassidy on 2018-02-10 at 8.40 AM, 1 comment

Přesně takhle se jmenovala krátká prezentace Klary, naší učitelky norštiny, a vystihla v ní vážně hezky to, jak nám hned druhý školní den přiblížit život v Norsku, dát nám takový základ pro pochopení toho, jak tu věci chodí. A protože je Klara boží a podpořila mě v tom, můžu vám to tu volně převyprávět, abyste taky věděli :)

1. Naučte se milovat přírodu
To asi nepotřebuje komentář. Norové v přírodě tráví každou volnou chvíli a jakmile to jen trochu jde, odjíždějí načerpávat energii do svých malých chatiček daleko od všeho a mimo dosah vymožeností dnešní doby.

2. Gå på tur
„Choďte na túry“ – na jaře, v létě, na podzim pěšky, v zimě na běžkách. Před prací, po práci, během volný neděle. Popovídat s kamarádkou? Ne nad kávou, ale při šplhání na jednu z milionu hor obklopujících město.

jak_se_stat_norem_1

3. Naučte se milovat počasí
Neexistuje špatné počasí, jen špatné oblečení. Měřítka se tu poněkud posouvají a pokud neprší, znamená to, že je hezky. Zataženo a více než deset stupňů se považuje za OK počasí jak v létě tak v zimě. A pokud náhodou vysvitne slunce, je to znamení, že máte okamžitě nechat všeho, co děláte (ať je to sebedůležitější) a mazat ven.

jak_se_stat_norem_2

4. Užívejte si ticho
Alias “Don’t talk to strangers, don’t say hi.” Pokud promluvíte na cizího člověka, buď:

  1. Máte vážně vážnej důvod
  2. Jste Američan
  3. Jste blázen
  4. Jste kombinace dvou předchozích

5. Trochu jiné “normální” chování
Výjimkou je, pokud jste na túře a potkáte za celý den sotva živou duši, té se „hei” říct může. Vlastně i doporučuje, protože v horách se občas „kámoš” může hodit. V poslední době na mě několikrát na internetu vyskočila série obrázků o introvertních Finech, přesně to samé by se dalo aplikovat na Nory. Dokonce existuje knížka The Social Guidebook to Norway, kterou napsal lektor norské kultury Julien Bourdelle a je až neuvěřitelně výstižná a vtipná, zvlášť když ty situace vážně každou chvilku vidíte na vlastní oči.

6. Začněte pít
Kafe. Norsko je (hned po Finsku) největší světový konzument kávy s průměrnou spotřebou 7.2 kg na osobu za rok. Možná vás při čtení nadpisu napadl alkohol. S tím je to takový zvláštní. Přes týden se ho dotkne málokdo a se skleničkou vína k večeři byste mohli sklidit pár významných pohledů, ale o víkendu se většina mladých zlíská po třech pivech, zpívá, vříská, tančí na stolech a všechno je to v pořádku.

Bonusová otázka, kterou jsem často dostávala: “A co norština?” Norština mi sedla. Bavila mě a mám pocit, že mi i celkem šla. I když neumím německy (to je prý pak o dost jednodušší) a z Čech jsem i přes všechny původní ambice odjížděla s tím, že umím norsky akorát napočítat do deseti (později jsem zjistila, že ještě ke všemu špatně :D). Ve škole jsem měla norštinu jako jeden z předmětů dvakrát týdně a na konci semestru jsem jako závěrečnou zkoušku zvládla hodinu konverzovat s ostatními. Samozřejmě šlo o jednoduchou norštinu (když se bavili mezi sebou mí spolubydlící – rodilí mluvčí, byla jsem ráda, že jsem postřehla jedno slovo ve větě), ale i tak jsem měla pocit, že po necelých čtyřech měsících jsem na podobné úrovni jako po pěti letech učení se francouzštiny na gymplu.

O Erasmu už jsem napsala:

Chystám články:

  • Erasmus v Norsku – Na kolik to vyjde?
  • Erasmus v Norsku – Aplikace, které by se vám mohly hodit
  • Erasmus v Norsku – Co jste o Norsku možná nevěděli
  • Erasmus v Norsku – Jak jsem pomáhala organizovat TEDxBergen
erasmus, Norway, travels

Erasmus v Norsku – studium

posted by cassidy on 2018-02-09 at 7.48 AM, 2 comments

Svoje vysokoškolský studium minulý pátek úspěšně zakončila. A pak jsem v autě cestou z posledního výstupu – obhajoby diplomky – dost vzpomínala. Vždycky, když se ponořím do reflexe roků ve škole, vyvstanou mi v hlavě dvě velký pozitivní věci. Vedlejší specializace Multimédia a Erasmus. A právě o Erasmu v Norsku to dneska bude.

Rozhodla jsem se k tomuhle tématu vrátit, protože na řadě škol se blíží období, kdy je možné podávat přihlášky na zahraniční studijní pobyty v příštím roce a proto jsem si říkala, že zkusím tu změť poznámek, které jsem si během svého života v Norsku poznamenala do Evernote, přeměnit v pár alespoň o trochu srozumitelnějších článků pro případ, že by to někomu mohlo pomoct tuhle zemi z pohledu studenta nebo obecně studijní pobyty  zahraničí přiblížit.

JAKÝ BYLO STUDIUM V NORSKU?
Jiný, než u nás. Ale kvůli tomu se do zahraničí jezdí – poznat něco novýho. Asi nejzásadnější rozdíl jsem pozorovala v tom, jak moc se studenti věnují škole. U nás jsem měla pocit, že každý kmitá mezi školou, prací, koníčky, sociálním životem, nějakými vlastními projekty… Život studenta v Norsku se odehrává víceméně ve škole. Doteď nevím, jestli na život při studiu většině tak výrazně přispívají rodiče, ale určitě existují i varianty studentských půjček. Za školu je možné dělat téměř cokoli – sporty od těch klasických jsou fotbal a volejbal až po pro nás skoro nepředstavitelný paragliding nebo jachtaření, hrát divadlo, hrát v orchestru, organizovat festivaly a výstavy, být členem fotografického nebo multimediálního kroužku, štábu studentské televize nebo redakce novin. Nebo třeba organizovat konferenci TEDx. Na co si vzpomenete. Jednotlivé organizace si navzájem pomáhají, takže grafici vytvoří hudební skupině logo, na koncert skupiny ve školní aule přijde fotograf, redaktoři o něm napíšou článek a publikují ho na webu a ve školním časopise. Takhle se “dělá” praxe. I hobby sportovní vyžití najdete hned vedle školy (o tom později), takže vážně nemáte skoro důvod opustit akademickou půdu.

Většina lidí tak tráví ve škole během semestr čas zhruba od osmi do pěti, čím víc se semestr blíží ke konci, tím dříve přicházejí a později odcházejí. Škola je otevřená 24 hodin denně sedm dní v týdnu, dovnitř se dostanete pomocí čipové karty. Studenti chodí na svoje hodiny a v mezičase poctivě čtou doporučené knihy a píšou samostatné práce ve studovnách nebo knihovně (všude je tolik míst, že pokaždé nějaké najdete, ale nebývá to úplně snadné – tyhle prostory jsou vážně hodně využívané) nebo se věnují týmovým pracem, kterých je taky dost, a taky pro ně existují desítky malých moderních týmových studoven pro cca 6 lidí.

Study in Norway

Study in Norway

„Please, don’t have too much fun doing this,“ komentoval zadání jedné z týmových prací vyučující. Obecně od vyučujících se toho naopak tolik co u nás nedozvíte. Spoléhá se hodně na samostudium a vyučující působí spíš jako mentoři s občasnou přednáškou několikrát za semestr. Výjimkou byl náš ruský lektor programování, kde šlo o klasickou “nalejvárnu” – a zrovna tam jsme mu za to byli dost vděční.

Výběr předmětů je taky trochu rozdílný – krom pár specialit jich je většina bez kapacitních limitů. Zhruba polovina předmětů se vyučuje v angličtině, takže i pro zahraniční studenty je výběr dost široký. Na začátku semestru probíhá závazná registrace až několik týdnů po začátku výuky, takže máte prostor navštívit různé hodiny a ujistit se o tom, jestli daný předmět odpovídá vašim představám nebo naopak není pro vás. Říká se tomu „shopping around” a všichni vám to vřele doporučí.

Co se týká zkoušek, klade se mnohem větší důraz na anonymitu a maximální nestrannost. Zkoušky jsou skoro vždy písemné, studenti dostanou na každou zkoušku nebo i jen seminárku unikátní kód, který na esej uvádějí místo jména nebo studentského čísla. Zkoušky má na starosti speciální Exams office (to jsou většinou senioři v důchodu, kteří takhle vypomáhají), vyučující není u testu často ani přítomný. Udělat zkoušky nebyla úplně sranda. A tak jsme se prostě hodně učili. I když jsem měla pocit, že moje angličtina je v pohodě, anglicky běžně funguju, čtu, v anglicky mluvících zemích jsem předtím žila i pracovala, akademická angličtina byla o dost náročnější. Prokousat se všemi materiály a napsat všechno, co bylo potřeba, mi dávalo pěkně zabrat a často trvalo mnohonásobně dýl, než by bývalo v češtině. Viděla jsem, že spousta národů má daleko lepší základ ze svých škol (západní Evropa, nebo pak samozřejmě rodilí mluvčí – USA, Austrálie, Kanada…), ale setkala jsem se naopak i se studenty, kteří na tom byli jazykově výrazně hůř (zpravidla jižní Evropa, Asie), až jsem občas přemýšlela, jak vůbec dokážou studovat oni.

Study in Norway


MÍSTNÍ SPECIALITY, KTERÉ DOKÁŽOU ZVEDNOUT KVALITU STUDENTSKÉHO ŽIVOTA
Neomezený přísun kávy
Snad tenhle deal stále platí – věřím, že jo, mezi studenty byl vážně oblíbený. Kavárna, která má ve škole dvě “pobočky” a na dalších univerzitách ve Bergenu další, nabízí za necelých 1000 Kč termohrnek, do kterého si můžete celý semestr chodit pro kávu. V Norsku je standard (stejně jako v dalších severských státech) filtrovaná, tak pro tu. Školní televize dělala mezi studenty výzkum a našli i člověka, co byl schopný vypít 17 šálků za den! Stejné dealy mají i některé benzínky.

Neomezená permanentka do sportovního centra
Velká budova hned vedle školy skrývá studio na sportovní lekce (od kruhového tréninku přes aerobik, taneční hodiny po jógu – několik lekcí každý den), dvoupatrovou posilovnu, tělocvičnu na sálový sporty, kurty na squash a další sporty s raketama, který neznám, nebo třeba saunu. Za v přepočtu zhruba 3000 Kč (nebo cenu cca 13 návštěv) získáte neomezený vstup na celý semestr včetně skupinových lekcí. Tma je brzy, sezení ve škole hodně – je fajn vzít to cestou domů přes trochu pohybu nebo se jít probrat, když už v knihovně usínáte a pak se vrátit k učení.

AKTIVITY, KTERÉ PRO NÁS ORGANIZOVALI DOBROVOLNÍCI Z INTERNATIONAL COMMITTEE
Musím říct, že o nás bylo skvěle postaráno. Od prvního kontaktu se studijním oddělením, který tvořily skvělý ženy v čele s Nørunn přes všechno, co pro nás dělali studenti – dobrovolníci, členové International Committee. Zorganizovali třeba:

  • Welcome week – týden plný poznávání, takový letní tábor pro dospělý a když se k tomu člověk postavil s nadhledem, byla to zábava. Většinu času bylo krásně, takže jsme poznávali nejen sebe navzájem, ale taky Bergen a okolí, seznamovali se s kulturou a oblíbenými aktivitami Norů a neobešlo se to bez rovnou několika velkých párty.
  • Cabin trip, kdy jsme dvěma autobusy odjeli na školní chatu v horách. Padesát lidí, možná o něco míň postelí, sauna ve strašidelným sklepě…
  • World dinner – mezinárodní festival jídla, na kterém se mohl podílet každý a připravit nějaké jídlo typické pro svou zemi. A tak jsme vařily 200 borůvkových knedlíků. Včetně bezlaktózové a vegan varianty, aby mohl ochutnat vážně skoro každý :) Návštěvníci (ostatní studenti) platili drobné vstupné a to se přerozdělilo mezi vařící, aby se pokryly náklady na suroviny.
  • Farewell dinner – rozlučková večeře o čtyřech chodech ve společenském oblečení, na kterou vyšperkovali školní kantýnu, zahrály studentské kapely a vyhlašovala se anketa, třeba o největšího gym-freaka, párty-člověka nebo nejhezčí zadek. Ten večer už všichni tak trochu zamačkávali slzu.

Cabin trip Kramboden

Cabin trip Kramboden

_DSC5317


DALŠÍ UDÁLOSTI, KTERÝCH JSEM SE ZÚČASTNILA

  • TEDxBergen
  • International food festival – pořádaný přistěhovalci dlouhodobě žijícími v Bergenu. Byl to správný underground, ale zároveň oči-otevírající zkušenost
  • Přípravy a otevíračka prvního bergenského zero waste obchodu – Råvarene
  • Přednáška na téma Social responsibility of coffee trade v rámci CEMS Global sustainability week

_DSC5573


UBYTOVÁNÍ
Sehnat místo k žití nebylo vůbec snadný. Protože se mnou měl původně bydlet v Norsku většinu času Tom, nepřipadala v úvahu kolej a hledala jsem pronájem mimo. Po desítkách obepsaných inzerátů a pouhých třech (a navíc negativních) odpovědích přišla jediná pozitivní teprve pár dní před odjezdem. A tak jsem bydlela deset minut od školy v klasickým severským rodinným domě z bílýho dřeva, ve stráni s výhledem na moře, ostrůvky a most, který je spojoval, se čtyřmi mladými Nory – dvěma holkami a dvěma kluky. Norskou kulturu jsem tak měla z první ruky. Moc jsme se nebavili, protože Norové toho obecně moc nenapovídají, ale alespoň trochu jsem je zlomit dokázala, a občas je překvapila, když jsem pochytila nějaké nové slovíčko. Kamarády jsem měla spíš z řad zahraničních studentů, společně jsme si často vařili večeře nebo o víkendech vyráželi na výlety a túry.

_DSC5330

_DSC4744

_DSC4760

_DSC4750

_DSC4752


Závěrem bych chtěla říct, že kdybych měla možnost vyjet na Erasmus už na bakaláři (tahle možnost se na VŠE objevila až když jsem byla ve třeťáku) a moje zkušenost byla podobná téhle, s velkou pravděpodobností bych se snažila v zahraničí studovat full degree. Takže pokud vám v hlavě pořád visí otazník, jestli do zahraničí vyjet nebo ne – za mě rozhodně.

O Erasmu už jsem napsala:

Chystám články:

  • Erasmus v Norsku – Na kolik to vyjde?
  • Erasmus v Norsku – Aplikace, které by se vám mohly hodit
  • Erasmus v Norsku – Co jste o Norsku možná nevěděli
  • Erasmus v Norsku – Jak jsem pomáhala organizovat TEDxBergen
life & stories

2017.

posted by cassidy on 2018-01-29 at 4.05 AM, 8 comments

Z Norska jsme se vrátili pár dnů před loňskými Vánoci. Utahaní, špinaví a plní zážitků, ale nějak jsem od tý doby neměla chuť psát. Mám trochu zvláštní blok, nechce se mi o věcech psát, dokud nejsou nějakým způsobem vyřešený – jako bych se bála, že se něco změní, dopadne jinak, a tím pádem budou zveřejněný informace vlastně “nepravdivý”. A ono toho bylo pořád otevřenýho docela hodně. Ale měla jsem pocit, že by mě nakonec mrzelo, že až budu za pár let pátrat a nebudu mít k čemu se vracet, že mi ty příspěvky budou chybět. A taky trochu pocit, že to byl v porovnání s předchozími ne-až-tak-vzrůšo rok. Když to takhle vidím takhle pokupě, byla to vlastně zase docela jízda :) Takže… můj rok 2017 ve zkratce?

Leden
Prvního dopoledne jdeme poprvý a naposled za celou zimu na lyže. Asi po dvanácti letech jsem zpátky v Peci, kam jsme jezdili skoro celý dětství a cítím se skoro jak doma, všechno při starým <3 Setkáváme se s Nat s Weef a Petrem a je to večer, ze kterýho mi jde kvůli neustálým slovním hříčkám, ve kterých Petr mluví, hlava kolem, ale je to sranda. Dáváme hlavy dohromady ohledně možný spolupráce. Většinu dnů trávím s Tomem v dílně, ze začátku ji pořád ještě velkou část času dáváme dokupy z neuvěřitelně zanedbanýho stavu, v jakým ji převzdali, ale musím mezi tím vším nepořádkem a prachem vždycky najít kousek místa na počítač, abych se mohla věnovat grafice a jak dny utíkají, čím dál víc taky na učení. Když jsem v Kralupech, jezdím za Térou do Roudnice na jógu, takže se vidíme častěji. Poprvý od lyžáku v sedmý třídě zkouším běžky – není to jednoduchý, ale jsem sama v šoku z toho, jak mě to najednou baví. Asi do nich člověk musí dospět. Motivující setkání po dlouhý době s Luci a Nicole, tak dobrej crowfundingovej nápad, že nás rozbrečel, a první schůzka s projektanty ohledně projektu na budoucí bydlení. Všude jsou spousty sněhu. Prý nejlepší zima minimálně za posledních sedm let!

leden

Processed with VSCO with f2 preset

Únor
Státnice z ekonomie checked, padá mi velkej kámen ze srdce – největší strašák je za mnou. Protože jsme se dlouho pořádně neprojeli autem, hned druhý den brzo ráno vyrážíme do Anglie. Tom tam má nějakou práci, já to tam miluju a cesty autem milujem oba, takže není co řešit. Navíc vezeme hodně věcí tam a ještě víc věcí zpět. Každý večer celý týden se potkáváme se starými známými z naší britský etapy života, zažijem soukromej koncert ve zkušebně i podvečerní vyhlídku nad celým Londýnem. Už tradičně natáčíme únorovou videochallenge. Na konci měsíce mě a mých pár krabic Tom nakládá a odváží do Krkonoš. Jakože už „napořád“. U našich jsem za poslední roky pobývala docela sporadicky, ale pořád vždycky to bylo moje oficiální doma. Teď se stěhuju se do svýho první opravdovýho bydlení. Jedeme na koncert Two Door Cinema Club. Už druhej rok prodlužuju doménu, která na svý využití pořád ještě čeká. Táta po 25 letech zavírá obchod. Přeju mu větší samozřejmě pohodu, ale je mi z toho ouzko.

Březen
Pětadvacátiny slavím docela komorně ve středu doma v obýváku s norským mexickým bezmasým tacos. Je čas začít řešit práci – cítím, že na pár dnů v týdnu chci mezi lidi. Ale zase ne moc. Vím, že zaměstnání není pro mě, den až dva každý týden budu pokračovat v práci na volné noze, kterou se nám s Davidem, který na volnou nohu přešel teprve předchozí měsíc, daří posunout na novou úroveň. Nějakou dobu to trvá, ale ze tří kontaktů jsou nakonec tři pracovní nabídky. Rozhoduju se nakonec srdcem, i když to racionálně znamenalo slevit ze svých požadavků a nesáhnout po pozici s nejlepšími podmínkami. Některý věci holt vyřeším trochu jinak, důležitý pro mě je, aby mě práce bavila, naplňovala, posouvala dál a mohla jsem na ni být pyšná. Dobrá zpráva, brečíme s Nat radostí každá u svýho počítače a poprvý někomu posílám kytku. Začínám chodit na softballový tréninky. Učit se v pětadvaceti letech, jak správně hodit míčem. Promítání Rolling Stones OLÉ OLÉ OLÉ!, geniální. Pokud budete mít možnost, podívejte se, ale v kině to mělo opravdový grády. Na konci měsíce se teda poprvý na pár dní ukazuju ve studiu a první, na čem pracuju, je důležitej tender. V zápětí poprvý osiřím v novým bytě, Tom je pracovně v Hamburku a tak večery trávím malováním ložnice, abysme se do ní mohli přesunout postele z obýváku. Dokud byly stěny modrý, nedalo se tam skoro ani vkročit. Připravuju grafiku pro jedno bistro na Gold Coast a hodně u toho vzpomínám – na Austrálii, Zéland. Uháníme projektanty – původní plán byl začít stavět, jakmile sleze sníh,což se pomalu blíží – ale marně.

ole_ole_ole_rolling_stones

Duben
Jedeme do Kralup na amatérský softballový turnaj. Poprvý „hraju“ a jsem nervózní jak blázen, i když to neumí skoro nikdo a já mám mít vlastně alespoň maličko natrénováno :D Další víkend se hraje baseballový turnaj v Bukách, to vypadá, jakože sezóna je oficiálně zahájená. Hodně večerů trávíme na trénincích a na hřišti a uvědomuju si, jak mě baví na něčem makat, když jde o skupinový úsilí. Koncert Monkey Business mě úplně neoslovil, zato Anna K. je geniální. Jezdím občas do Prahy, veliká pracovní výzva.

17634608_10213218351560358_2221744931171219624_n

Květen
Pokud se snažít dát dokupy roky zanedbávanou zahradu jako úplnej amatér, nemějte velký očekávání. Hodně úsilí, hodně bolavých zad, hodně hlíny za nehtama, výsledek ne-zrovna-ideální. Ale jdu do toho další rok znovu! Ve studiu jsme vzali na praxi úplně všechny středoškoláky, co nás o to požádali, starám se o ně jak nejlíp dokážu, ale po miliontý se potvzuje, že jaký si to uděláš… Lidi, co mají zájem, si praxe užili a odnesli si z nich krom nabídky další spolupráci i spoustu nových zkušeností. Ti, který nic moc nezajímalo do tý doby, si to tak nějak přežili a zmizeli.

Červen
Zase se dost učím. S prací, do který pár dní v týdnu potřebuju jezdit, to je ještě trochu komplikovanější než předchozí zkoušky, kdy jsem si jako volnonožka mohla naplánovat víc volna. Ačkoli si dáváme velikou časovou rezervu, na státnice přijedu asi o 20 minut později, protože na dálnici je bouračka v zúžení a nedá se s tím dělat fakt NIC. Naštěstí komise netrvá na žádném pořadí, neshánějí se po mě a ve výsledku si toho asi ani nikdo nevšimne. Úspěšně za mnou i třetí – poslední státnice. Znamená to, že už fakt nic nebrání tomu, abych začala psát diplomku, kterou jsem doteď odsouvala s tím, ať nepřijde vniveč, kdyby mě od zkoušek nakonec vyhodili. Vzhledem k tomu, že jsem v tom za jedna, to byla asi přeci jen trochu výmluva, abych neměla pocit, že na diplomku kašlu. Slavíme 5000 fanoušků na FB stránce Číča v kleci (SLEDUJTE NÁS TAKY!) a máme takovou radost, že ty nafukovací čísla/písmena vláčíme několik dnů s sebou, i nahoru na Medvědín. Za odměnu mizíme na pár dní na sever Polska. Setkání s Vildou a jeho rozbitou motorkou na dálnici, společnej festival, Foo Fighters a Jimmy Eat World naživo, studený větrný pláže, noci v autě <3 Oprava řazení 700 km od domoviny stahovací páskou – a nejen, že jsme dojeli, ujeli jsme “na ni” dalších 1500 km. Pamatuju si, že jsem v létě hodně spokojená se svojí pletí, snažím se dávat si pozor na jídlo a vypadá to, že je všechno na dobrý cestě. Když jsem se teď zpětně dívala na pár detailních fotek z tý doby, nemohla jsem uvěřit, jak špatně vypadala. Kdyby další půlrok přinesl podobnou změnu k lepšímu, bude snad už úplně zdravá a skoro bez jizev!

Číča v kleci 5K

Číča v kleci 5K

Polsko

Processed with VSCO with hb1 preset

Roadtrip Polsko - Łodz

Roadtrip Polsko - Open'er Festival 2017 Jimmy Eat World

Roadtrip Polsko - Open'er Festival 2017 Foo Fighters

Roadtrip Polsko - pláž

Roadtrip Polsko - pláž

Roadtrip Polsko

Roadtrip Polsko

Roadtrip Polsko – pláž

Roadtrip Polsko

Roadtrip Polsko - rozbité auto Volkswagen Caravelle T4

Roadtrip Polsko

Roadtrip Polsko - Varšava

Roadtrip Polsko – vegan restaurace Varšava

Roadtrip Polsko - Varšava

Červenec
Vstáváme každý den hodně brzo a užíváme si společný rána, když snídáme za východu slunce na balkóně. Někdy v kraťasech, jindy zabalení do dek, ale nevynecháme snad den. Jíme hodně okurek, který Tomový mamce skoro přerůstají přes hlavu v novým pařníku a hlavně hodně bramboráků, který se na zahradě chystají průměrně třikrát týdně. Když nad tím teď zpětně přemýšlím, možná tohle vysvětluje, proč jsem trošičku zhubla teď během podzima a zimy, kdy se přirozeně spíš nabírá – žádný bramboráky! :D Hraje se MČR ve slowpitchi a Buky neobhájí titul, ve finále podléhají, ale nikomu to nevadí. Vstávám ve tři, fotíme východ slunce na Černý Hoře s Jirkou Lízlerem a jeho boží ženou Lu, mám na to jen dohlížet, ale protože nikdo nesehnal modely, budu na billboardech. Naštěstí jen zezadu. Přijíždějí na návštěvu naši a poprvý se potkávají s Tomovýma rodičema. Mamky byly kámo fejsbuku, takže „už přece o nic nejde“ a do noci zpívaj s kytarou. Roste strašně moc hub a sklízím nakonec přeci jen docela pěknou úrodu na zahradě. Největší horko na baseballovým zápasu v Jablonci a koupání v přehradě. Slavíme s T. výročí seznámení pizzou bez sýru a chystáme novou grafiku pro Anie, Lukyho a jejich Továrnu na sny.

IMG_4731

Jedna ze tří analogových, co vyšly.

Processed with VSCO with t1 preset

Srpen
Pomáháme organizovat příjezd Jirky, Tomovýho bráchy, ze Zélandu. Tomu se podaří díky složitostem s časovými posuny všechny ostatní napálit a s trochou pomoci tak překvapuje a objevuje se o den dřív, než nahlásil, a navíc ještě se strašně fajn Míšou po boku. Jedeme s Nat na vodu, tak nějak spontánně – každá po práci vyrazíme, sejdeme se hodinu a půl na to na Malý Skále. Tou dobou už asi týden v kuse lije. Parkujeme dodávku před hospodou, abychom to po pár pivech (to nechápu, jak se stalo!!) měly blízko do postele. Snídáme na obrubníku, ráno dostáváme loď s nekonečnými výstrahami o tom, jak je voda proti běžný situaci kvůli dešti divoká. Nikdy jsme ani jedna loď neřídily. Jde nám to úplně krásně, cestou zachraňujeme život ovci a ještě z toho děláme přímý přenos na instastories. Fotím kamarádům svatbu. Každý rok fotím alespoň jedněm kamarádům svatbu a je to taková milá „pracovní povinnost“, cením si tý důvěry. Jdeme na procházku s Ävchen a Toníkem kdesi na konci světa nad Pecí, kde nabírá síly na čerstvým vzduchu a nabíráme síly s nimi. Setkáváme se s nejvíc cool grafičkou – paní, která je mnohonásobná babička, vypráví o přechodu z klasický na digitální tvorbu a o tom, jak si hýčká svůj iMac a přitom z ní čiší pohoda, klid a okouzlující francouzskej šarm. Inspirace až na měsíc. Vyrážíme objevovat Krkonoše z polský strany a mají to tam HODNĚ pěkný. Z očekávaný hodinový procházky je celodenní túra, ale to se nám nestalo poprvý a asi ani naposled, jenom bychom s tím mohli už začít preventivně počítat a brát si s sebou víc jídla. S holkama ze softballu jdeme noční výstup na Sněžku a jsme samy překvapený z toho, jaký jsme hrdinky a nebojíme se. Nádherně nám vychází počasí. Poprvý si zkouším produkci natáčení promo videí v terénu, rovnou si v nich „zahraju“, protože lidi jsou vždycky nedostatkový zboží a zamilovávám si vylidněnej Špindl, kde už se o slovo hlásí podzim. Letíme s mojí Térou a jejím Vojtou do Itálie, Cinque Terre je oblast, kterou už mám hodně let v hlavě. Začíná to trochu dramaticky, poprvý v životě jdeme z letiště pěšky a nakonec je to krásnej výlet se spoustou pizzy, těstovin, zmrzliny a vína a takový uspokojivý pomyslný rozloučení se s létem. Rada do života: conversky nejsou ideální jediný boty na pětidenní chození.

Jizera

Voda Jizera - Malá Skála a zachráněná ovce

Polsko

Kocioł malego stawu Polsko

Kocioł malego stawu Polsko

Kocioł malego stawu Polsko

Itálie

_DSC1462

_DSC1619

_DSC1507

_DSC1958

_DSC1908

_DSC1825

_DSC1799

_DSC1836

IMG_3760

_DSC1681

_DSC1721

_DSC2020

Září
Bavíme se při snaze napodobit fotky Toma a jeho bráchů z dětství, jedeme kvůli tomu někam a nikdo z nich si nepamatuje kam, mrzneme v ledový Úpě, peču baseballovej dort a slavíme řadu narozenin. Posílám do tisku další vysázenou knížku. Kvůli počasí odpískáváme víkendový ferraty se mojí ségrou. Po víc než půl roce jdu ke kadeřnici a dostává se mi úplně geniálního provedení mýho požadavku na přirozený prosvětlení vlasů, který nebude vypadat blbě, když bude odrůstat, takový ombré-melíry. Po pěti měsících potvrzuju, že to klaplo a ještě dlouho nikam nemusím <3 Na konci měsíce nás přijíždí navštívit T., jednu noc lezeme na Sněžku, druhý den po skalách v Adršpachu, společně s dalšími kamarády opékáme na jednorázovým grilu, přespáváme na místě s nádherným výhledem na skály, ráno dostáváme zelenou natrhat si jablka v přírodně udržovaným sadu, kde je každý strom jiný. Vidíme se s Puffčou, dává si dvě kafe během jedný návštěvy kavárny <3 Máme velkou novinku na Číče, vytvořily jsme nejoblíbenější plakáty i mnohem větší velikosti a milujem je od prvního okamžiku. „Barcelona 3.–5.11. za 2,5k?“ „Možem.“ Kupuju letenky.

Východ Slunce na Sněžce

Východ Slunce na Sněžce

Bišík Adršpach

Adršpach

Adršpach

Adršpach

Říjen
Občas si vzpomenu na diplomku a občas i něco tvořím, ale zatím to má takový nejasný obrysy. Hodně pracuju ve studiu i mimo. Po Poslední pálce končíme se softballem. My s Tomem jedeme ještě následující víkend do Německa. On hrát, já fotit, společně courat po podzimním Regensburgu. Po hodině cesty si uvědomuju, že veškerá foto výbava zůstala doma. Na místě mi Mertlas půjčuje batoh vybavení, který je asi tak o tři úrovně jinde a fotoreport dopadá supr a hra je vlastně taky hodně nad očekávání. Poslední letošní noci v autě. Tom měl jet pracovně na dva týdny do Francie, tak jsem si naplánovala program, aby mi nebylo doma smutno. Nakonec neodjíždí, ale já jo. S Nat hledáme Design Blok úplně někde jinde, než kde je, pak na něj nějakým omylem projdeme bez vstupenek a den na to mu spadne/uletí střecha. Jedu do Kralup na Halloween, všichni jsou překvapení a je to super večer se starýma kamarádama.

Processed with VSCO with t1 preset

Processed with VSCO with x1 preset

Halloween 2017

Listopad
Následující víkend letíme s Nat do Barcelony. Barcelona je náš společnej sen, kterej už několikrát nevyšel. Před odletem nás z médií začaly bombardovat zprávy o nepokojích a násilných demonstracích týkající se osamostatnění Katalánska, Vlastně nás ani nepřekvapilo, že krom pár vlajek vyvěšených z balkonů jsme nic nezaznamenaly. 49 listopadových hodin v tričkách s krátkým rukávem a na růžových kolech byly něco, co jsem v podzimním šedu a zimě potřebovala, energie toho víkendu mě hřeje, ještě když si na něj teď vzpomínám. Hodně píšu. Nic jinýho už mi vzhledem k blížícímu se datu odevzdání diplomky nezbývá. Začínají mě bolet záda a jsem tak hloupá, že ani to mě nedonutí si nějak trochu přeorganizovat čas a netrátvit i počítače tolik času. Všechen čas. S lidmi ze studia jedeme na Marketing Festival, kterej je super, jsem ráda, že můžu po delší době poslouchat angličtinu a z afterparty přicházím v šest ráno. To taky nevím, jak se stalo. Ráno nakládám Davida skoro v kómatu, musím mu otevřít okýnko a dáváme se do kupy hranolkami a kafem v Mekáči na dálnici. Ale konference nás baví a tak vyrážíme ještě na Social Restart. Vyzvedávám poslední vánoční dárky, vzala jsem tuhle pro mě milou starost na sebe a zařídila za nás všechny, protože to je věc, kterou Tom na Vánocích nemá rád. Tak snad je díky tomu měl hezčí :) Listopad zakončujeme akustickým koncertem Davida Kollera. Mám všeho docela dost, sedím na koncertě a mám pocit, že mám úplně vygumováno.

Barcelona

Barcelona západ slunce

Barcelona

Barcelona růžová kola

Prosinec
Odevzdávám diplomku, oslavuju to s Adamem, T. a Anet v Baru, druzí dva mě následující den vezou zpět do Krkonoš a beru je za to na výlet ve sněhu, tolik potřebný vypnutí hlavy po náročných předcházejících dnech. K svátku dostávám masáž a zachraňuje mi to život, protože poslední měsíc jsem se skoro doslova nezvedla od počítače – studio, práce, diplomka, nebylo vyhnutí. Pan masér mi rovná nohy, záda, dostávám zákaz sedět s překříženýma nohama, vracím se k pravidelnějšímu cvičení a vypadá to, že se dám dokupy :) Jsme s Číčou na Dyzajn Marketu, atmosféra je proti loňskýmu roku mnohem příjemnější, pořád někdo nosí svařáky a punče, takže se ani nebojíme mluvit s lidmi, nikdo nám nenadává do zasraných feministek jako předloni a majitelé našich sousedních stánků jsou taky fajn – loni nás paní nechtěla skoro ani pustit projít na záchod :D Vzpomínáme s Tomem na předchozí dva roky, kdy jsme jeli do poslední chvíli před Vánoci naplno a během svátků pak usínali na návštěvách a vlastně si je ani nestihli moc užít. Připravujeme se proto letos dřív, stíhám upíct trochu zdravějšího cukroví, on už od začátku listopadu neslibuje do Vánoc vyrobit nikomu nic, na poslední týden před Vánoci si neplánuje vůbec žádnou práci, díky čemuž stíhá v klidu dořešit všechny drobnosti a resty a během svátků nepracujeme vůbec. Do dílny jedeme asi dvakrát a na chvíli, jednou tam trochu poklidit, podruhý vyrobit si něco pro sebe. Dostáváme dokončený projekt. Tak pokud i všechen ten zbytek klapne, třeba začneme stavět, až sleze ten další sníh. Máme parádní firemní párty, sáňkujeme, blbneme na sněžnicích a v gangsterských převlecích, přemlouváme kouzelníka, ať nás naučí triky… kluci truhlářskou besídku taky, protože se oba sejdeme doma až nad ránem. Sobota před Štědrým dnem je taková hodně naše, užíváme si skoro neznámý volno a navečer se společně s Míšou těšíme na její cestu za Jirkou na Nový Zéland. Na Štědrý den jedeme oba k našim, za to jsem hodně vděčná. Líbí se nám, jak je svět pusto prázdnej, jak jsou všichni doma a užívají si pohodu. Tak happy happy 2018.

_DSC2676_copy

_DSC2677

26165565_10212651690702123_6877041246343733292_n

food & lifestyle

Kokosová rýže s kurkumou

posted by cassidy on 2018-01-26 at 6.50 AM, 0 comments

„Cass by mohla zase vydat nějakou kuchařku,“ povídala nedávno Michelle. Chce to hodně uvozovek, „vydání“ a „kuchařka” v předchozích dvou případech znamenalo vytvoření čtyřstránkovýho pdfka se čtyřmi recepty a rozeslání odkazu zájemcům z řad kamarádů :)

Předevčírem jsem koukala do poloprázdný lednice, ze který od víkendovýho nákupu zbyly už jen tři mrkve a dva pomeranče a snažila se přijít na to, co bychom si mohli uvařit k večeři (a ideálně k následujícímu obědu). Naše lednice nikdy nepraská ve švech, nesnáším plýtvání jídlem, sníme většinou fakt do puntíku všechno (teď se snažím nemyslet na tu dýni, co nám omylem shnila minulý týden. Ale držela se dlouho – od léta, co jsem ji sklidila!). Takže naše poloprázdná lednice objektivním okem už znamená vážně docela žalostnej pohled.

Pinterest zachrání kdejakou situaci, takže chvilku scrolluju, když mě zaujme jakási rýže s kokosovým mlíkem. Miluju rýži, miluju kokosový mlíko, to bude ono! (To si Pejsek a Kočička říkali taky…). Původní recept byl popisovaný jako příloha, vyžadoval čerstvý bylinky a řádku exotickýho koření, ale jako inspirace pro úterní improvizaci posloužil skvěle – výsledkem bylo nový jídlo, který se zařadilo na seznam „Jídla, na přežrání kterýma bych mohla umřít,“ a to si nemůžu nechat pro sebe! Pokud máte rádi asijské / indické chutě, tohle si zamilujete. Je to tak krémový a plný chuti, že si fakt vychutnáte každý sousto. A je to bez lepku, bez mléka, bez ořechů, vegan… Takže to může skoro každej, jup!

Rýže s kokosovým mlékem a kurkumou

Na 4 porce kokosové rýže s kurkumou (budem tomu tak říkat, jo?) potřebujeme:

  • Půl cibule (nebo celou menší)
  • 3 stroužky česneku
  • Lžíci kokosového (jakéhokoli) oleje
  • Jednu velikou nebo dvě menší mrkve
  • Plechovku kokosového mléka
  • 2 hrnky rýže (použila jsem tmavou basmati)
  • 2 hrnky vody
  • Lžíci kurkumy
  • Půl lžičky tymiánu (nebo dvě snítky čerstvého)
  • Lžičku drceného koriandru (nebo čerstvý, bude to hezčí)
  • Sůl
  • Chilli

Na kokosovém oleji necháme zesklovatět cibuli, přidáme mrkev nakrájenou na malé kousky, prolisovaný nebo nakrájený česnek, kurkumu a drcený koriandr a chvilku ještě necháme na pánvi, aby se otevřely chutě. Chce to míchat, aby se česnek nepřipálil a nezhořkl. Přisypeme na pánev rýži a pořádně promícháme, až bude celá žlutá. Zalijeme plechovkou kokosového mléka a vodou a pod pokličkou vaříme na mírném ohni tak dlouho, dokud rýže není měkká (bílé to trvá kolem 20 minut, hnědé může až tři čtvrtě hodiny). Dochutíme solí a pokud máte rádi pálivější, přidejte chilli. Pokud máte čerstvý koriandr, teď je ta chvíle ho taky přidat.

Abych jídlu doplnila bílkoviny, nakrájela jsem proužky chilli tofu, opekla na pánvi a pár kousků dala nahoru na každou porci. Nahoře mám petrželku, protože to je jediný čerstvý zelený, co mám v mrazáku :)