Stejně jako všichni ostatní školou povinní mám za sebou první školní den. Můj osmý první školní den na téhle škole a zároveň poslední první školní den na střední. Ach ano, maturitní ročník. Co vám budu povídat, už teď je mi z toho zle.

Sešli jsme se jako vždy na školním pozemku a jako vždy nám poměrně přálo počasí. Nevím, kde má vedení školy kontakty, ale co si pamatuju, snad nikdy nepršelo. I když dneska mělo. Zajímalo by mě, jak by se to řešilo totiž, přece jen je to ozvučená akce a 500 lidí se ani do tělocvičny nevejde. Už se to asi nedozvím. Co jsme se ale dozvěděli je to, že škola má ještě míň peněz než kdy předtím, takže odhaduju, že letos se vážně asi nebude topit ani v topné sezóně, natož mimo ni. Úplně nás vidím, to bude stejný jako loni. Děkujeme vám, sire Jamesi Deware, za termosku. Budeme ji potřebovat. Nehledě na to, že po snaze inovovat školní síť nefunguje ani to, co dřív fungovalo. Takže jsme pravděpodobně bez wifi a taky budeme, dokud se to nevyřeší, používat papírové třídnice. Back to basics, opravdu vtipné. To je tak asi vše. Po dvaceti minutách jsme se přesunuli do Iluzí a vydrželi tam cca do půl třetí, někteří i déle. A možná tam ještě jsou, co já vím. Aspoň Márovi to vstávání, aby nám po pondělní domluvě otevřel o osm hodin dřív, než to běžně dělá, stálo za to. Pokud vás zajímá můj rozvrh, prosím (zelená okénka).

Miluju balíčky! Už chybí jen jeden malej z Etsy a ten bude na dlouhou dobu asi poslední. Přišla nám obří forever21 krabice, téměř komplet rozdána majitelům. Zbyly mi jen dvě věci, ale z obou mám radost. A brýle pro Izorku. Ty předám, jak to půjde. Mám „zlatý“ řetízek s ptáčkem a dalšími přívěsky a šedé tričko s nabranými delšími rukávy. Už nevím, kolik stálo, ale bylo nějak hrozně výhodný, proto jsem to riskla. A ono je úplně super nakonec, moc příjemnej materiál, dobře mi sedí a vypadá i docela kvalitně, že by nemuselo být po dvou vypráních nenositelný.

Přišel mi i balíček nudných, ale potřebných, komponentů na šperky od paní z Fleru. Takže jsem přívěsky z minulého příspěvku okamžitě proměnila v hodnoty = nositelné naušnice a ségra, pro kterou byla velká sova, se s ní už taky pyšní. Musím si ji někdy alespoň půjčit.

Nevěděla jsem, kam je zavěsit, aby visely a nepadaly, tak jsou na stránce z knížky Flights near and far, kterou jsem nikdy nečetla, ale odhaduju, že to budou nějaké pohádkové povídky. Vzala jsem si ji kdysi u školní knihovny jako jednu z označených cedulí „K odběru nebo do sběru“ s tím, že ji možná někdy využiju k nějaké kreativní činnosti. Zatím ten čas nepřišel. Ale ta knížka se mi strašně líbí. Původně byla majetkem Coghlan elementary school Algergrove v Kanadě (má razítka), pak našeho gymplu. I přes to je absolutně netknutá. Jsou v ní zajímavý ilustrace a každá je úplně jiná. Myslím jako styl, techniky a tak. Možná vám někdy nějaké vyberu a ukážu, taky si je ráda prohlížím. Nevím, proč jsem si ji nikdy nečetla.

Trpím. Bez velkýho (a hlavně kvalitního) foťáku si připadám jako bez ruky teď pořád. A ještě dva týdny, než je naskladní do Čech, nejsou k dostání. Oh god. Nikdy by mě nenapadlo, že mi takhle bude chybět.