Workin’ hard or hardly workin’? Both, I’d say.

Článků týkajících se hledání kvalifikovaný práce na Zélandu není zrovna hodně a sama bych bývala určitě detailnější zkušenosti někoho konkrétního ocenila. Nedávno mi přišel dlouhej mail od Ondry (zdravím!), který se potýká s podobnou situací, v jaké jsem byla já a je hodně pravděpodobný, že není jedinej. S jeho svolením použiju ještě delší odpověď jako podklad pro tenhle článek. Chystala jsem se ho sepsat už dlouho, tak tohle je takový dobrý nakopnutí – děkuju.

Do Aucklandu jsem šla s tím, že mi všichni tvrdili, jak to tu s prací bude výrazně lepší, ať vůbec nemám obavy z novýho začátku a celkově jsem si od toho kvůli (ano, kvůli) tomu všemu slibovala trochu víc. Měla jsem hlavně radost, že tu jsou nějaké agentury, které se kreativou zabývají, ne jako v Christu, kde jsou agentury zaměřené skoro výhradně na manuální praci a řemesla a holku obecně nevidí moc rádi. Postupně jsem domluvila schůzky ve čtyřech z nich. V The Creative store, Talent Recruitment, 3rd eye a The Pond. Ačkoli slečny a paní, se kterýma jsem měla pohovor (trval zpravidla 30 min až hodinu), byly hodně příjemný a měla jsem z pohovorů hodně dobrej dojem, vypadalo to, že jsem se hodně líbila a všichni se dušovali, jak mají práce spoustu, většinou byl nakonec s něčím problém…

— ZKUŠENOSTI S AGENTURAMI
Talent Recruitment
Slečna z Talent Recruitment mi po skvělým slibným pohovoru po následný údajný konzultaci s nadřízenou sdělila, že ačkoli miluje moje práce, z důvodu nedostatečný praxe (srsly?) mě nebudou zastupovat vůbec.

The Creative Store
V Creative Store jsem se jim nezdála dost dobrá proto, že nemám agenturní zkušenosti. Nakonec mě z Creative Store ale asi po třech týdnech poslali na týden pomoct do jedné reklamní agentury, která měla i vlastní tiskárnu, navíc asi jen 25 minut pěšky od domu, bylo to supr, kolega mi v pátek odpoledne nabídl třetinku Plzně a končila jsem s perfektní referencí a kdybych mezitím neměla domluvenou práci od následujícího týdne za téměř dvojnásobnou mzdu před 3rd eye, mohla bych zůstat o pár dnů dýl.

3rd Eye
Za 3rd eye díky, díky, díky bože. Agentka nebyla holka v plus mínus mým věku jako u předchozích dvou, ale paní ve středním věku, která místo toho, aby zpochybňovala moje schopnosti kvůli absenci oficiálního vzdělání v oboru řekla, že naopak sakra klobouk dolů, jestli jsem se to, co ve svým věku umím, naučila prostě sama. Ale že u nich může být problém vízum končící za necelých šest měsíců, že krátkodobý kontrakty moc často k dispozici nemívají. Každopádně jsem měla asi štěstí a šanci jsem dostala hodně rychle – následující týdny jsem strávila v jedný z nejprestižnějších zélandských agentur s božíma kancelářema v nejcentrovatějším centru Aucklandu a jako bonus s pohádkovým platem. Čas strávený tam rozhodně považuju za jednu ze svých top pracovních zkušeností. Ačkoli se mi nestalo, že bych se s nějakou zadanou prací zasekla nebo si nevěděla rady, rozhodně jsem se za tu krátkou dobu naučila dost nových věcí a celkově asi zase na spoustu věcí trochu (trochu víc?) změnila úhel pohledu.

Bylo to takový trošku posh pracovní prostředí, první den jsem se cítila trochu jak uťáplá myška mezi všema těma sebevědomýma profíkama, ale už druhej jsem začínala mít pocit, že mě berou vážně a jako rovnocennýho kolegu. Později jsem zjistila, že agentura freelancery využívá poměrně často, takže se stálým zaměstnancům nedivím, že se nesnaží hned se s každým nově příchozím nějak přátelit. Stejně jako v předchozí agentuře jsem hned od začátku pracovala na zakázkách pro známý značky, významný klienty a mimo jiný jsem si střihla několik reklam do kulturní přílohy nejčtenějšího novozélandskýho deníku The NZ Herald nebo 35 metrový billboard pro automobilku, který visí přímo u dálnice vedoucí skrz město. Ačkoli moje podnikatelská dušička by tomu nikdy nevěřila, do týhle 9-5 (ok, 9-6 a někdy i dýl) práce jsem vstávala ráda a každej den se těšila, na čem budem pracovat a co mě čeká. Bohužel dýl než domluvený dva týdny jsem zůstat nemohla, moje role tam byla jen záskok do doby, než nastoupí už dřív přijatý člověk na dobu neurčitou. Loučila jsem se opět úplně v dobrým.

Hned jsem zkoušela agenturu “otravovat”, ať mě pošlou někam dál. Kolega původní paní mě vyslal na půl dne zachránit odeslání jedný asi 80 stránkový nabídky pro NZ Navy. A pak se ptal, jaká byla práce:
“To jsou docela střelci, že nechají cizího člověka dělat na takhle důležitý práci pro NZ Navy s deadlinem, přes kterej nejede vlak, za čtyři hodiny… Ta firma byla celkově organizačně dost špatná a i když jsem následující hodinu rozdýchávala ten čtyřhodinovej sprint, ve výsledku jsem z toho měla dobrej pocit, že jsem byla užitečná, a radost, že jsme to zvládli včas.”
“Díky za tvojí profesionalitu, Lucie. S tím “cizím člověkem” to není úplně pravda, měl jsem na tebe z tvojí předchozí práce tak výbornou referenci, že jsem byl přesvědčenej’, že to zvládneš bez problému.”

To je takový hodně srdíčkový, žejo? Můžete odvádět ze svýho pohledu opravdu dobrou práci a snažit se ze sebe dostat maximum, ale slyšet něco podobnýho od někoho jinýho, to člověka potěší mnohem víc, než dobrej pocit ze sebe sama. Nicméně od tý doby ani ťuk. Krom další dvou jednodenních záskoků v té super agentuře, která si o mně požádala. Super všechny znovu vidět, příjemnej přivýdělek, ale nic, co by mě nějak vytrhlo a hlavně se na to nedalo spolehnout. Jednoduše ani skvělý reference z první ruky mi nedokázaly získat další kontrakt.

The Pond
Poslední agentura, ve které jsem byla, byl Pond. Doporučila mi ji právě jedna kolegyně v té agentuře a po dalším super pohodovým pohovoru plným nadšení, kdy mi naslibovali, že následující týden určitě budu mít práci, když už docela brzo odlítám, mi po týdnu uhánění nabídli nic moc práci za nic moc peníze na dva týdny, která by začínala za měsíc.

Portfolio Recruitment
Ještě jsem kontaktovala agenturu Portfolio recruitment, ale ti moji aplikačku úspěšně vyignorovali i po připomínajícím se telefonátu.

— JAK TO JE S PLATEM?
Jsou asi tři hlavní možnosti, jakým způsobem můžete být placeni, když získáte práci prostřednictvím pracovní agentury.
a) Vystupujete jako zaměstnanec agentury. Agentura klientovi za vás vyúčtuje nějakou částku, část si nechá jakožto poplatek za svoje služby, ze zbytku za vás odvede zálohy na daně a vy pak obdržíte svůj plat. Je to asi nejčastější způsob a byla jsem takhle placená od The Creative Store.
b) Pracujete “sám na sebe”,něco jako živnostník v Čechách. Agentuře vyfakturujete částku podle předem smluvené hodinové mzdy a odvody jsou vaše starost a většina lidí využívá služeb nějakého účetního / poradce. Klient vaši fakturu nevidí, agentura mu vyfakturuje o něco víc (zahrne svůj poplatek).
c) Pracujete taky “sám na sebe”, ale díky tomu, že tu ale každý, kdo legálně pracuje, má své daňové číslo (IRD), není třeba (pokud si vyděláte méně než 40 000 NZD ročně, protože jinak se musíte registrovat k GST) řešit nějaké další administrativní úkony (třeba obdobu živnostenského oprávnění). Vystavila jsem fakturu přímo klientovi, na ní jsem uvedla své IRD číslo a požádala klienta, aby zálohu na daně odvedl za mě, než fakturu proplatí. Já to mám díky tomu bez práce. Kopii faktury jsem poslala agentuře, která z ní pravděpodobně vypočte procentuálně nějaký poplatek a vyfakturuje jej klientovi zvlášt. Na jednu stranu mi přijde fajn, že klient ví, kolik z peněz, které ho stojíte, se k vám doopravdy dostane, na druhou trochu ztrácíte ten pocit bezpečí, protože agentura jsou většinou poměrně spolehlivá a zaplatí vám, i kdyby se klient nějak zdráhal platit a případný problém by si s ním vyřešili sami. Tenhle způsob praktikuje 3rd Eye a se mzdou jsem nikdy neměla problém.

—

Práce přes agenturu samozřejmě není jediná možnost. V Christchurch se mi práci povedlo získat přes inzerát přímého zaměstnavatele a zkoušela jsem to i v Aucklandu, ale nezadařilo se. Nicméně agentury jsou v tomhle odvětví, zvlášť chystáte-li se na místě zůstat delší dobu a neřešíte nějaké existenční problémy (jakože život v Aucklandu není zrovna levná záležitost), poměrně fajn volba a pokrývají určitě převážnou většinu trhu, zaměstnavatelé se na ně obrací mnohem častěji než aby si pořádali vlastní výběrová řízení. Já s vidinou relativně brzkýho odjezdu neměla svědomí naslibovat hory doly na dobu neurčitou, i proto byly možnosti dost omezený.

Shrnuto a podtrženo, z dvanácti týdnů v Aucklandu jsem jako zaměstnaná strávila přesně tři a půl. To není moc. Co jsem teda dělala ve zbytku času a co se chystá dál? O tom zase příště. Ale přece se jen tak nedáme – přidávám se k tomu, co psal Ondra: “Freelancerům a grafice zdar!”