September 18, Saturday

Nejradši bych zalezla do postele a spala až do zítra, ale musím to překonat, protože úplně nesnáším ten pocit po probuzení, když člověk usne uprostřed dne, jsem pak jak praštěná.

Ve čtvrtek jsme si s Térou udělaly výlet do Prahy, takovej sprint tříhodinovej, chtěly jsme být zase brzo doma. Jely jsme hlavně z nutnosti, pro učebnice. Něco jsme sehnaly, něco ne a nakonec jsme se usnesly, že se státní maturitou nám stejně nic nepomůže :D Po dlouhý době jsme někde byly samy, tak jsme si strašně dobře popovídaly, daly jsme si úžasnej shake na Hlaváku a bylo to celý fajn. Ten koktejl (či jak to nazvat) si musíte dát, jestli se tam občas vyskytujete. Je to ledový, hustý, trošku jako rozteklá zmrzlina, nevím, jak to popsat moc :D A prodávají to v tý vstupní hale hned, před krámem mají ceduli. A za 15,-Kč jako xD Měla jsem vanilkovej a byl super :))

Našla jsem svý vysnění podzimně zimní boty. Černý, nízkej širokej podpatek, do půlky lýtek asi, vepředu šněrování a vzadu zip (ideální kombinace) a navíc ještě pohodlný! Kalhoty jdou zastrčit do nich, ale nevypadají blbě ani přetažený a šly by dobře i k sukním. Problém je v tom, že v New Yorkeru. A nevím, co si o tom mám myslet, no. Jestli by alespoň tu sezónu vydržely. Nemůžu najít fotku na internetu, akorát z Polyvore – jsou jim podobné, akorát vyšší a naopak na polovičním podpatku (co se týče výšky).  Takže to je teď dilema, jestli pro ně ségru v pondělí poslat, nebo ne. Ale myslím, že už jsem rozhodnutá, v NY problémy s reklamacemi nejsou, okamžitě vrací peníze, kdyby náhodou nechtěly držet.

Co je ale nejlepší věc úplně.. Ve středu začínám zase chodit na aerobik. Jako dřív prostě, ne? Víte? Asi ne. Pět let jsem cvičila, fitness teamy. Skončila jsem né z lenosti, ze zdravotních důvodů. A nikdy mě to nepřestalo mrzet. Takhle mě to baví, nacvičovat něco, dresy, závody, vystoupení. Né si jít někam zacvičit, pokaždý s jinýma lidma cizíma a tak. Ne, to ne. A chápu, že nechápete moje nadšení a váš odpor k aerobiku, protože mě to “hopsání”, co si asi většina z vás vyzkoušela, taky nebere. Ale tohle je jiný úplně. Mi to o prázdniny nabízela bejvalá a budoucí trenérka s tím, že “vrátit se k tréninkům a výkonům nějakejm po roční pauze bude asi docela hustý”. Na moje “myslíš tříletý?” reagovala vytřeštěním očí. Strašně to letí. Možná jsem si vzala velký sousto do maturitního ročníku a zatím si tréninky od devíti večer nedokážu představit ani ve snu, ale jindy to nejde, jindy se prostě nesejdeme. Nehledě na dojíždění. Ale o tohle vážně stojím strašně moc teď.

Prej chlap řekne za den 2000 slov a žena 7000. A já prej ještě dvakrát tolik a čtyřikrát rychlejš xD Mě to vůbec nepřijde, že bych mluvila hodně, ale každej den mi někdo řekne, že ho ze mě bolí hlava teda. Tak nevim teda.