November 20, Tuesday

Pokud mám nějaké čtenáře z řad ne-plurkerů, možná už začínali pochybovat, jestli vůbec ještě existuju. Existuju. Jenomže Plurk je rychlejší, aktuálnější a navíc si většinou všechno “vyplýtvám” právě tam a pak už se mi nechce o tom znovu psát na blog. A neměla jsem čas. Jakože vůbec, fakt. Ale minulý týden jsem zase udělala nějakou změnu ve svém životě a tak teď možná zas napíšu něco častěji :) Pár postřehů a událostí poslední doby..

Zamilovala jsem se do čaje Magic Apple od Teekanne. Dokonalost. Za poslední týden jsem dokázala nechat zmizet celou krabičku a celou zimu jiný nechci! Chutná přesně jako Hot Apple, jenom tím, že to je čaj a ne ty předpřipravené prášku, které se zalijí vodou, to není ten šílený hubolep. Láska na první hrnek prostě.

Měla bych si uvědomit, že už je zima a v zimě nosím zimní kabát. A že ten můj má bohužel hodně mělké kapsy a když se rozeběhnu, vyskočí mi z něj mobil. A to není dobrý.

Za poslední měsíc jsme byli v kině víckrát, než za celý rok předtím. Ani ne z toho důvodu, že by v poslední době vyšly filmy, které by nás do kina extrémně nalákaly. Spíš jsme přišli na to, že nám hodně vyhovuje ten typ zábavy – pocit, že člověk vyrazil za kulturou, pocit příjemně a relativně kvalitně stráveného společného času a zároveň výlet, který nevyžaduje příliš mnoho času ani energie. Premiéra Few Words byla skvělá, Skyfall mě úplně nenadchnul (zpracování skvělé, ale asi jsem čekala nějaký výraznější příběh), ze Sinister jsem se klepala celý zbytek večera a ačkoli na Breaking Dawn bych se klidně podívala doma, T. mi udělal radost dotazem, jestli na to půjdeme. Asi když na to chtěj všechny holky. Milé.

Výjimečně volný den, minulé úterý. Museli jsme využít toho, že to není “ráno za tmy, večer domů za tmy” a nabrat trochu energie z podzimního sluníčka. 

Svíčky zapaluju skoro jednu od druhé, když na něčem pracuju doma od počítače, je mi tu mnohem příjemněji. Aktuální oblíbenec je vanilková Tindra. Společně s Magic Apple bezpodmínečně nutná výbava pro trávení času u počítače.

Po půl roce jsem se dneska konečně dostala ke kadeřnici. Poslední měsíc už jsem si připadala jak jezinka. Zas nezvyk mít kratší vlasy, ale prokoukla jsem hodně.

Měla bych občas provětrat foťák. Už mě ty fotky z mobilu nebaví.

Koupila jsem letenky do Japonska. Bylo potřeba jednat rychle. Na jaro v Tokiu se nemůžu dočkat. Vůbec těch plánů na cestování by bylo, ale vím, že i jeden zameškaný týden ve škole mi bude chybět. Určitě bych ale příští rok chtěla zvládnout na pár dnů Nizozemsko. Už to Annick slibuju dlouho a moc ráda bych se tam zase podívala.

Strašně rychle utekl semestr. Zbývají poslední čtyři týdny, neskutečný, neskutečný. Zatím se mi daří (ťuk ťuk ťuk), kéž by to vydrželo. Musím napsat jednu šílenou práci, všechno jsem si odbyla jak nejdřív to šlo, abych pak měla na tuhle hrůzu čas a klid. Ale nevím stejně. On totiž nikdo neví, takže to není s kým zkonzultovat a začínám lehce propadat panice.

Mám radost z toho, že jsem se naučila docela slušně ovládat účetní program. Dobrovolně, ne z nutnosti. Vždycky jsem obdivovala lidi, co dělají něco pro sebe jen tak, aby se něco naučili. Chce to hodně odhodlání, silnou vůli. Poslední roky mi na něco takového moc nezbývá energie. Není to sice nějak obdivuhodná znalost, ale využívám ji a třeba se mi to i v budoucnu bude hodit.

Pomalu se blížím k druhé desítce spotřebovaných kosmetických produktů, nečekala jsem, že to zvládnu, ale článek je v dohlednu :)