life & stories, New Zealand, travels

10 věcí, které jsem se naučila za 11 měsíců na cestách

posted by cassidy on 2015-10-19 at 10.53 PM, 13 comments

Dneska je to přesně rok od chvíle, kdy jsme se ve čtyři ráno po dvou hodinách spánku sešli na letišti v Praze a absolutně bez jedinýho plánu, zato plní očekávání, nasedli do letadla na druhý konec světa. Myslím, že to je úplně ideální příležitost zavzpomínat, co mi těch jedenáct měsíců hodně za hranicema vlastní komfortní zóny dalo, co jsem se naučila a co si uvědomila. Chcete se mnou? :)

cicavkleci_opravdovej_zivot

1. Méně je více
Kdybyste mýmu jednadvacetiletýmu já, vracejícímu se po dvou měsících v UK s druhým obřím kufrem navíc, že si sbalí na deset měsíců jedné menší krosny, asi by se vám hodně vysmálo. Pochopila jsem, že méně je více… a pokud si své věci budete nosit na zádech, platí to dvojnásob. A věřte, že batoh, který se doma zdál podezřele lehký, se po dvou hodinách hledání ubytování v pětatřiceti stupních v Bangkoku pronese.

Zejména při cestách do oblastí, s nimiž nemáme osobní zkušenost, se vyplatí mít alespoň trošku jasno v tom, co se v dané destinaci chystáme dělat a věnovat trochu času průzkumu na internetu – zjistit, co ostatní využili nejvíce, co by jim příště rozhodně místo v batohu nezabíralo a co by byl případně problém sehnat na místě. I když nějaký přešlapy v balení asi uděláme všichni, čím míň jich bude, tím líp.

Když jste najednou schopní veškerý svůj materiální majetek vtěsnat do jednoho batohu, uvědomíte si, jak málo ve skutečnosti potřebujete. A to jsem si jistá, že mám ještě rezervy :)

2. … ale nezapomenout na nic důležitýho
Když jsme v tom sbírání informací na internetu, ideální je začít si přitom dělat seznam věcí, které si sbalit chceme. A pak ho hlavně používat. Díky průběžnému odškrtávání toho, co už v batohu nebo kufru mám, si ušetřím stres a zběsilé přehrabování se v něm ještě cestou na letiště.

3. Keep it simple, stupid
Tenhle bod souvisí s prvním. Během roku života na Novém Zélandu mě něco osvítilo a rozhodla jsem se výrazně zjednodušit “péči” o sebe. Péče je v uvozovkách proto, že jsem si uvědomila, jak moc jsem používáním všech těch “pečujících” přípravků na vlasy, “zpevňujících” laků na nehty a podobně svému tělu škodila. Chvíli to trvalo, než moje vlasy začaly vypadat “nositelně” bez použití fénu, žehličky, uhlazujících sér, přípravků na konečky a kdoví čeho všeho, ale pocit, že se vystačím jen s šamponem a kondicionérem je vážně osbovozující. Třepící se nehty jsou problém, na který už si nevzpomenu a pár týdnů po tom, co jsem přestala používat hutné tělové krémy, o kterých jsem si myslela, že bez nich nemůžu žít, moje kůže najednou není standardně suchá, naopak, žádnou speciální péči nevyžaduje. Ne, nechystám se zkoušet no-poo nebo si přestat holit nohy. Jen jsem konečně přišla na to, že jsem to prostě dlouho přeháněla.

4. Nejsem v tom sama
Ačkoli pro mě není úplně snadný seznamovat se, s lidmi povídám ráda. Ztěžoval mi to fakt, že spousta z nich mě nějakým iracionálním způsobem děsila. Za poslední roky jsem se ale přesvědčila o tom, že vážně většina lidí je přátelská, nápomocná a nesnaží se nějakým způsobem uškodit – všichni jsme nakonec na stejné lodi.

Pořád se na povídání s úplně cizími lidmi necítíte? Ať už se člověk ocitne téměř kdekoli, v dnešní době díky internetu a zejména sociálním sítím je snadnější než kdykoli dřív v případě nouze požádat o radu nebo pomocnou ruku v lokálních a cestovatelských skupinách na Facebooku, získat nejaktuálnější informace z dané lokality na Twitteru nebo se nechat inspirovat drobnými místními zajímavostmi, na které bychom v průvodcích nenarazili, při vyhledávání prostřednictvím hashtagů na Instagramu.

11043286_10155307027940204_1949372555994626516_o

4. Není to tak děsivý, jak se zdá
Cestování – nadšení z nadcházejícího dobrodružství, ale taky spousta obav. Ty jsou někdy tak tak velké, že dokonce můžou převážit touhu objevovat a z plnění cestovatelských snů sejde. Takhle by to být nemělo. Naučit se vypořádat se se světem úplně jiným, než na jaký jsme zvyklí, odvážit se za hranici svojí komfortní zóny. Nakonec je člověk překvapený, co všechno zvládne. A navíc s úsměvem, protože pokud jsme rozhodnutí si život užít, nic jiného stejně nezbývá.

5. It’s the journey, not the destination
Přestat se neustále za něčím hnát a užít si každý okamžik na cestě.

V tu dobu téměř cizího člověka zajímaly při procházce v Bristolu fotky z mého cestování v Japonsku, byl to jeden z našich prvních rozhovorů – kdo by čekal, že rok na to vedle něj budu sedět v letadle na Zéland? Ve stejném letadle se náš společný kamarád seznámil se svým spolusedícím Holanďanem – díky tomu jsme dostali spoustu užitečných tipů a on necestoval úplně sám.

Znám spoustu lidí, která by dlouhé cesty autem nejradši vymazala z povrchu země. Já si užívám, že na chvíli “musím” odpočívat, že v autě není zas tolik co dělat a je to skvělá příležitost prostě relaxovat při sledování toho, co ubíhá za okýnkem nebo si jednoduše povídat. Během pět tisíc kilometrů dlouhého novozélandského roadtripu jsme bezkonkurenčně největší záchvaty smíchu prožili právě v autě a kdybychom ty desítky hodin na cestě nestrávili, jsem si jistá, že bych se rozhodně nezvládla podělit se čtenáři svého blogu o tak detailní zážitky. Mimochodem, taková chvilková auto-zábava z jednoho nedávnýho výletu – vzpomenete si na vyjmenovaný slova?

Je skvělý užít si tenhle v očích mnohých “ztracený” čas, poslechnout si kousek příběhu člověka, který sedí vedle vás a vyměnit si pár cestovatelských zážitků nebo tipů.

6. Nemít neadekvátně velký očekávání
Je skvělý zachovat si pozitivní myšlení, věřit, že věci půjdou dobře. Ono to pak většinou tak je. Ale je to rozdíl od upínání se k vysněným, ideálně fakty nepodloženým, očekáváním a scénářům, které znáte z amerických filmů. To je nejkratší cesta k nespokojenosti. Naučme se víc žít okamžikem a nechat si udělat radost maličkostmi.

DSC_2834_copy

7. Když nejde o život, jde o houby
A co tě nezabije, to tě posílí. O cestování to platí dvojnásob. Cestování, ačkoli občas vyžaduje impulzivní rozhodnutí, mě naučilo řešit věci, které by mě dřív vystresovaly, s klidem, jakoby ani nešlo o problém. To, že občas něco trochu nevychází podle našich představ je jen malá daň za to, co nám cestování dává. Navíc právě tyhle okamžiky jsou nakonec nejčastěji ty, o kterých pak vyprávím a na který budu vzpomínat. A když přeci jen něco způsobí větší nepříjemnosti, vždycky si připomenu na citát: “Někdo by byl vděčný za tvůj špatný den.”

8. Není to jednoduchý. Ale stojí to.
Nedávno jsem měla slabší chvilku a můj bývalý přítel T. mi řekl, ať přestanu fňukat, že tím, že jsem žila rok v zahraničí jsem dokázala něco velkýho a určitě ne jen sobě. Ne, není to jednoduchý. Ale rozhodně to stojí za to.

9. Vděčnost
Obecně si myslím, že lidi se moc nemění, spíš se jim někdy daří líp zakrývat, jací jsou doopravdy, ale cestování člověka v určitém smyslu změní. Otevře vám oči, posune vaše limity do míst, na která byste dřív nepomysleli, naučí vás vděčnosti. Vděčnosti za každý den, který prožijeme, za to, že tu možnost vydat se do cizí země mám. Za to, z jakého pocházím prostředí, za to, jakou mám rodinu, které nakonec nezbylo nic jiného, než mě podpořit v mých rozhodnutích, za kamarády, které mám okolo i za ty, kteří jsou daleko a přesto na mě nezapomněli a těší se, až se zase potkáme. Vděčnosti za to, kolik toho můžeme vidět, zažít, naučit se.

10. Nejde o to, kde jste, ale s kým tam jste
Poslední moudro a největší pravda na světě <3

DSC_6254

Jak jste na tom vy, co vás naučily cesty? Nebo máte pocit, že se na nějakou potřebujete vydat, protože byste teprve rádi k některým ze zmíněných věcí došli? :)

Fotky K., Anie Songe a já

13 Comments

  • Reply Michaelius 2016-01-03 at 2.51 PM

    Život je cesta, život nás učí, pokud budeme žít, sami se sebou a s ostatníma, minulostí, budoucností a hlavně přítomností… Naděje umírá poslední.
    Michaelius

  • Reply m^3 2015-12-02 at 4.00 PM

    S tim prvnim bodem je to dost subjektivni…ja si treba nedokazu predstavit, ze bych tu byl bez lana a lodi (a to jsem este nestastnej, ze tu nemam bicykl a prkynka)…a to se ti do jednoho kletru moc nevejde. Nicmene pokud chces jezdit “na Japonca”, tak mas urcite pravdu. Jinak peknej clanek :-)

  • Reply Lenka 2015-10-31 at 2.44 AM

    Vsechny tyhle cestovni a experience clanky jsou fakt super. Vzdycky mam obrovskou chut popadnout krosnu a zmizet.

    Mam jen jednu konkretnejsi otazku ohledne vasich letenek. Vim, ze jste v prubehu roku menili plany, menili jste i nejak letenky nebo jste proste od zacatku meli jasne dane odkud a kdy odletite a toho se drzite? V kvetnu se chystam do Asie a nechci mit pevne dane kde a jak dlouho budu, ale nejak porad premyslim, jak to udelat s letenkou, az se rozhodnu vratit domu. Jestli je lepsi proste koupit nejakou zpatecni letenku a pak ji prebookovat, az se rozhodnu jet domu a nebo koupit one-way ticket a pak dalsi one-way ticket zpatky. Predem moc diky za pripadnou odpoved.

    • Reply cassidy 2015-11-04 at 7.40 PM

      Ahoj Lenko, já taky – asi tak třikrát denně :)) Co se týká letenek, ze Zélandu jsme měli zpáteční, kterou jsme si dvakrát přebookovali a využívali na ní stopovery, třeba v Asii jsme si udělali stopover zhruba na 7 týdnů a během něj jsme měli “volný program” – z hodiny na hodinu jsme si kupovali další kratší lety, přesouvali se mezi destinacemi v Asii a tak. V praxi to vypadalo tak, že jsme prostě po půlce července vystoupili v Bangkoku a věděli, že naše letenka pokračuje z toho stejného místa 6. září. Mezi tím jsme strávili čas na severu Thajska, v Barmě, na Koh Samui a tak a po tom celým spontánním létě jsme se jednoduše ve správný termín vrátili do Bangkoku a odtud se vrátili přes Bangkok do Prahy. Za mě to je ideální řešení, pořádit si přebookovatelnou zpáteční letenku na dlouhou cestu a zbytek řešit operativně :) Snad to pomohlo. Budu si moct o tvých dobrodružstvích někde přečíst? :)

  • Reply Kristýna 2015-10-24 at 8.26 PM

    Každá moje dlouhodobější výprava byla spíš únikem od věcí, který mě tady v Čechách trápily, ale vždycky mi pomohla trochu víc dospět a uvědomit si ty správný hodnoty. Strašně moc vám tohle cestování závidím, fandím vám a doufám, že se kolem mě brzy objeví někdo, kdo by se mnou něco podobnýho chtěl taky zažít, protože když ten zážitek není s kým sdílet, tak je to poloviční. Hodně lidí totiž mluví o tom, jak moc by chtěli někam vyrazit, ale nic pro to neudělaj, vymlouvaj se na peníze atd., ale řekla bych, že rozhodně platí, že když člověk chce, tak to prostě jde…
    Neplánujete nějakou přednášku? Moc ráda bych si o vašem cestování poslechla víc :)

  • Reply Puffin 2015-10-21 at 10.09 AM

    Skvělej článek… A ty fotky! Moc ti/vám fandím, cass! ;)

  • Reply Athelas 2015-10-21 at 8.24 AM

    Krásný článek, plný věcí k zamyšlení. Je zajímavé si uvědomit, jak člověk najednou dospěje… Těším se na další vyprávění :)

  • Reply Misa 2015-10-20 at 8.24 PM

    Me cestovani naucilo cenit si domova, ja se proste vzdycky tak rada vracim! Asi jsem rarita,vetsina lidi ma pri navratu domu depky a hned chce zas pryc… Nerozumej tomu spatne, ja kdybych mohla, tak cestuju porad:D ale je tu neco co me porad laka zpet do Cech, aspon na chvilku, nemuzu si pomoct:)
    Jinak mas tu ve vsem pravdu, hlavne v tom, jak strasne zalezi na lidech, se kterymi cestujes! Jednou mi nekdo rikal, ze pokud s nekym vydrzis cestovat, vydrzite spolu uz vsechno:)

    • Reply cassidy 2015-10-21 at 12.02 AM

      Míšo, ale i na tom něco je! Myslím, že to tak má spousta lidí. Přeci jen jsme tu vyrostli a Česko je náš domov. Jasně, má svý mouchy a není jich málo, ale na druhou stranu tu máme krásný místa, ale hlavně rodiny, kamarády a táhne nás sem spousta vzpomínek. Musím říct, že jsem po návratu byla trochu v šoku z toho, jak se mi za ten skoro-rok zkreslily k lepšímu vzpomínky na známý místa a tak, ale ačkoli už se mi zase trochu zapalujou kecky, myslím, že vracet se budu vždycky spíš pozitivním přístupem :)

  • Reply Adela 2015-10-20 at 7.41 PM

    To je krasny <3
    nemuzu uverit, ze uz je to rok! Musim rict, ze vas moc obdivuju za odvahu a nemuzu se dockat az si prectu dalsi clanek o vasich dobrodruzstvich!

    • Reply cassidy 2015-10-20 at 11.52 PM

      Adelko, viď? Ale na druhou stranu když si uvědomím, kolik jsem toho za ten rok zažila, přijde mi, že to musely být alespoň tři. Mám ještě dost příběhů v záloze, doufám, že je během podzimu stihnu odvyprávět :)

  • Reply Anet 2015-10-20 at 2.19 PM

    Krásnej článek! Děkuju! :-) ve většině věcech mi mluvíš z duše.. cestování je pro mě ten největší dar a jsem neskutečně vděčná za tu možnost poznávat celý svět a prasknout tu “bublinu” komfortní zóny, ve které jsem většinově žila v ČR. A taky jsem neskutečně vděčná za tvoje články! I když většinou nekomentuju, klikám na tvůj blog skoro denně a těším se, kdy mě zase něčím inspiruješ :-) Měj se krásně, Aneta.

    • Reply cassidy 2015-10-20 at 11.50 PM

      Anet, já děkuju za krásnej komentář, udělal mi ráno obrovskou radost :) Přeju ti spoustu štěstí na cestách – člověku to vážně otevře oči a i když to často není vůbec jednoduchý, stojí to za to, viď?

    Leave a Reply