Australia, travels

Sydney to Brisbane roadrip #5

posted by cassidy on 2015-08-23 at 7.15 PM, 1 comment

Neděle začala velkým neštěstím. Jakmile jsme vystoupili u velkýho banánu (zapomeňte na chvíli na to, jak perverzně to zní, vážně to je banán) a zamířila jsem na něj foťákem, bylo jasný, že něco nehraje a po chvilce pátrání jsem zjistila, že se uvolnily všechny čepele tvořící clonu a vesele teď lítají v útrobách objektivu. Je mi jasný, že tohle není sranda a konzultaci s Jirkou jsem ještě trochu nešťastnější, protože kvůli náročnosti a tím ceně opravy v porovnání s cenou stejného bazarového objektivu se jako nejlepší řešení nabízí vyhodit objektiv do nejbližšího koše. Se slovy, že to ještě zkusím nějak vyřešit, ukládám na následující dny objektiv do batohu a focení se hodně omezí.

The Big Banana je první z několika velkých wtf random věcí, které se v Austrálii nachází. V městečku Coffs Harbour je už od roku 1964, množství atrakcí v okolí se za tu dobu rozrostlo a tak tam momentálně najdete celý zábavní park.

Nás ale zaujala hlavně malá rodinná továrnička na bonbóny. Na parkovišti se linula sladká vůně desítky metrů od vstupu a šli jsme alespoň nahlídnout, co prodávají. K velkýmu nadšení zrovna začínali vyrábět novou várku a mohli jsme tak sledovat celý postup od míchání barev přes skládání, rozválení na spoustu metrů až po nasekání na jednotlivé bonbóny (a ochutnávání, yay) naživo. Úplně mi to připomnělo, jak jsem před spoustou let úplně stejným způsobem vyráběla ovocný plátky a kytičky z Fima, ale když pak výsledek můžete sníst, je to ještě mnohem lepší! Pánové to měli hodně v malíčku a několik kilo bonbónů s “thank you” nápisem v průřezu jim vzniklo pod rukama snad během patnácti minut.

Projíždíme míň osídlenou oblastí. U silnic se zase objevují improvizované “stánky,” ve kterých můžete “nakoupit”, co majitelům na zahradě zrovna přebývá. Nakoupit v uvozovkách, ovoce nebo zelenina tam jsou vystavené společně s pokladničkou, do které vhodíte napsanou částku. Tohle nás vždycky bavilo při toulání Zélandem, tak jsme rádi, že se s nimi setkáváme i jinde. Poprvé jsme tak vyzkoušeli malé, nepřešlechtěné banány, jejichž chuť připomínala banán, který známe z domova, jenom hodně vzdáleně. Takhle asi chutná banán doopravdy – ne tak sladký, zato mnohem krémovější, jestli si to dokážete nějak předtavit, myslím, že by z nich byla úplně dokonalá zmrzlina. A konec banánů pro dnešek! :D

Projíždíme městečka, která vypadají jak vystřižená z westernu. Nejde si nevšimnout, kolik “komunitních” událostí a akcí se všude pořád děje a celkově je znát silný vliv církví na každodenní život místních obyvatel.

Mrzí nás, že nám nevyjde návštěva Crystal Castle – místo, který bychom si, kdyby to jen trochu šlo, nenechali ujít, bohužel už je nám jasný, že není šance, že bysme se k němu dostali před zavíračkou. Kdybyste se vydali v našich stopách, nenechte si ho ujít, my snad na místa s podobně kouzelnou atmosférou narazíme v Asii.

Na Zélandu jsme se dostali na nejjižnější i nejsevernější cípeček ostrovů, v Austrálii jsme nemohli vynechat další extrém – Cape Byron je nejvýchodnější bodem Austrálie. Den končíme za soumraku na Cape Byron Beach, ve vodě se na prknech vznáší desítky surfařů a písek už trochu studí do bosých nohou.

DSC_4633

DSC_4624

DSC_4617

“Always take the scenic route.”

1 Comment

  • Reply Jak zapomenout na bolavý osmičky – angelic-perfection.net 2015-09-11 at 7.48 PM

    […] jsme, kde by mi mohli opravit rozbitý objektiv a přišel tak ten správný čas a s dětskou radostí si skoro běžíme půjčit kola. Už u […]

  • Leave a Reply