See, see, see the wild full moons in my head?

28.9.

Pamatujete předminulý příspěvek, kdy jsme se vyloupli na slovenské svatbě? Protože když už jsme se vydali tímhle směrem a protože já bych svoje dosavadní pobyty na Moravě dokázala spočítat na prstech jedné ruky, byla by škoda toho nevyužít a neudělat si takový “stopover” v místech, která mě zajímala už dávno.

Ten víkend byla obloha bez mráčku, na zádech hřálo slábnoucí podzimní slunce a sklizeň všudypřítomných hroznů byla v plným proudu. Krásný počasí do areálu zámku Lednice přilákalo víc než příjemný množství lidí a tak jsme utekli o kousek dál – rozlehlý, trošku zpustlý zahrady Valtic byly jen naše. Jenže den utekl jako voda a s blížícím večerem se taky stávala čím dál aktuálnější otázka, kde složíme hlavu. Ach, jak jsme vzpomínali na VaNZe, když jsme dobrou půlhodinu v zámecké kavárně oba trapně koukali do telefonů a snažili se ze všech sil najít nějaké trochu slušné místo na přespání. Bylo to vyčerpávající. S posledním lokem kávy jsme tenhle problém odložili na později, protože to bylo jednoduše moc vyčerpávající a časově náročný na to, že zbývaly poslední desítky minut světla.

Chvíli na to jsem riskovala a procházela se po rozpadající se zdinad pětimetrovým srázem ohraničující jednu z nespočtu vinic a mžourajíc do zbytečků slunce nemusela dlouho pobízet Toma, ať se vyleze dívat taky… A tak nějak nás najednou napadlo to samý – vážně to neřešit, vždyť přece spát v autě umíme dost dobře…

A tak složíte zadní sedačky kombíku, místo patnácti stovek za hodně nic moc přespání zaplatíte 289,- Kč v Lidlu za velkou deku a po romantické večeři sestávající z masových koulí s bramborovou kaší a brusinkami v Ikea (když vám řeknu, že to byla jediná věc, kterou jsme vymysleli, když jsme v létě na cestách přemýšleli, co nám chybí z Čech, potažmo z Evropy, pochopíte, že v předchozí větě se skrývá míň ironie, než by se mohlo na první pohled zdát – ano, až takhle!) a večeru s výhledem na všechna světla Brna ze Špilberku parkujete v million star hotelu v aleji mezi poli, kde je největší tma v širokým okolí, nastavujete budík na 4.40, protože rudý měsíc a usínáte se vzpomínkami na zélandskou divočinu.

Protože noc trávíte střídavě sledováním noční oblohy skrz mlžící se okna a snahou zahřát si zmrzlý nohy, ráno se probudíte sice trošku unavení, ale šťastní. Podivíte se dvěma dodávkám České televize, které vám z ničeho nic dělají společnost.. Pro jistotu až o kus dál, u Brněnské přehrady, se konečně trochu protáhnete, úspěšně si vyčistíte zuby a užíváte si to neskutečný ticho, do kterýho se v půl osmý ráno ozývá jenom občasnej zpěv ptáků..

Kocháme se z poza okýnek oblastí Pálavy, po mrazivý zastávce na rozhledně na Fajtově kopci obědváme na pohádkovým náměstí v Čáslavi a odpolední kávu už si vychutnáváme Na kozím plácku v Kutné hoře, bavíme se pozorností, kterou už třetí den budí naše kiwi-svatebně-vyzdobený auto a Prahou projíždíme už za tmy. Taky jste se zasnili…? Dobrodružství čeká za každým rohem, kdy vyrážíme zase? :)