“Už nebloguješ?”
“Už nebloguju asi. Nestíhám.”
“Dělej. 10 minut. Rychlovka.”
21.32 je, tak 10 minut fakt ale. Mám tu pár poznatků/věcí, o který jsem se s váma podělit chtěla.
V Café Palanda mají fakt dokonalý burgery. Říká se to, ale – “důvěřuj, ale prověřuj,” takže jsme s Adamem prověřovali. A shodli jsme se na jednom – že vám dáme radu. Nechoďte na rande na burger. Nebo možná naopak jděte hned na první, když pak bude ještě nějaký druhý, tak zvládnete spolu kde co xDDDDD Je to fakt prasárna. Ještě teď úplně si vybavuju ten pocit bezmoci, když jsem držela tu obří věc v rukou a neměla absolutně tušení, jak se do toho mám zakousnout, aniž by mi všechen obsah v tu chvíli nevypadl druhou stranou. A to já si dokážu nacpat do pusy pěst, hoši, žádná slabota. Natlemili jsme se hodně u toho. Ale nějaký “dělat dojem” by se tam provádělo asi docela těžko :D
Při učení na test z psychologie jsem si objevila “diagnózu”. Věc, která mi udělala fakt radost v tu chvíli, že má jméno. Anticipační fantazie. Hodně ji “používám” a myslím, že díky tomu je můj život a moje vnímání spousty věcí úplně někde jinde. To by bylo na hodně dlouhý povídání, rozhodně ne na deset minut.
Přišli jsme o Punto. Prudká známá zatáčka, ale mokrá silnice asi ve spojení s několika stresujícíma situacema zároveň, nezvládnutý řízení, pole a škody takový, že oprava neměla smysl. Tři otočky přes střechu, au. Naštěstí bez újmy na zdraví, to je hlavní. První auto, citovej vztah, naučila jsem se na něm řídit, žejo. A jak jsme byli pyšný, že jsme si pořídili auto sami (dokonce navzdory protestům všech čtyř rodičů)… Vždycky jsem myslela, že to budu já a moje “dynamická jízda”, kdo ho jednou pošle do věčných lovišť. Nestihla jsem to. Měla jsem ho ráda. RIP.
Nepijte na léky na chřipku. Blbý, že díky těm lékům vám bude mnohem líp a zapomenete, že jste se vlastně necítili dobře a vzali jste si na to nějaký léky.
Mám spoustu modřin z dvou workshopů pole dance a sedřený bříška prstů z horolezecký stěny. Nový věci. Miluju nový věci. Oboje mě nadchlo a obojímu bych se ráda věnovala i dál, nebo si to prostě alespoň ještě někdy zkusila. Jsem před chvílí popisovala pocity z lezení, a protože jsem řekla, že rychle to napíšu, tak copy&paste.
“Bylo to super, bylo. Ale takový, že chvílema na hranici něčeho příjemnýho. Nevylezla jsem úplně nahoru teda, asi 2 m pod vršek. Odhadem fakt. Nevím, kolik to má, ale tak třeba 85% tý stěny? Bylo to dost vysoko. Kdyby mi Radek neradil zespodu, co mám dělat, a neodmítal mě pustit dolů, tak bych to nedala takhle vůbec. Bylo to hodně náročný pro mě, měla jsem obrovskej strach a nahoře už takový pocity bezmoci docela fakt.”
Pamatujete si, jak jsem v minulým postu psala o poníčcích z Kinder vajíček? O tom, jak N. řekla, že pak koupí další, abych měla šanci najít jednoho i pro sebe? Zapomněly jsme na to, vzpomněly si až úplně na poslední chvíli, a už je nikde nekoupila. Tři dny po návratu přijdu po tmě ze školy, na stole na mě čeká neočekávanej balíček a v něm… A RŮŽOVEJ prostě ještě! Jsem měla na krajíčku, no <3
A mám ráda svojí vesmírnou mikinu. Bych napsala proč, ale ono je to takový dost podobný jako s tou anticipační fantazií a myslím, že by to nebylo pochopeno úplně :)
22:09. Už nikdy jí nebudu věřit, že to napíšu za deset minut. Vím, žejo. Vždycky to trvá.
Vymejšlím(e) věci. Budou se dít věci?
5 Comments
Palanda je nej! <3
Beru si značně osobně, že jsem nebyla zmíněna jako tvůj hlavní zachránce páteční noci..nebo spíš našeho gauče((
To je novinek… tak RIP Punto, shodou okolností moje první auto taky, jen jsem ho řídila sotva jednou. Ale i tak, žejo.
Café Palanda se chystám zkusit už dlouho!! A s tou radou na první rande souhlas. :D Ta mikina je boží! Poník taky! Zkoušení nových věcí je TOP, s tím nikdy nepřestávej. Auto mě mrzí, ale hlavně, že je Tom ok. A teď si jdu vygooglit, co je “anticipační fantazie”. :))
S tím burgerem, to přesně znám, když už před někým jím burgera takovýho toho velkýho, tak to znamená, že máme spolu důvěrnej vztah :D protože u toho vypadám jak hovado vždycky.