První týden whole30 jsme končili tím, že se nám začalo dělat líp. Což bylo dobře, protože nás v sobotu čekalo We run Prague a skoro celej rok se Adam mluví o tom, že poruší paleo a dá si pořádnej boost s těstovinama, což kvůli tomu, že jsme se po půlce srpna rozhodli pro whole30, nepřicházelo v úvahu, a měli jsme dost strach, co to s náma udělá. Vůbec desítku v kuse jsem běžela naposled snad někdy na přelomu května a června a ambice na čas jsme měli v porovnání s předchozími ročníky na nás dost vysoko.
Přemejšleli jsme, co teda celý den se sebou, když závod začínal až v 19.00. Zvolili jsme strategii prvního a druhýho úplně normálního jídla a odpoledne se nacpat povolenýma sacharidama. Banán, banán, Nakd tyčinka (rozmixované datle a kešu), nedoslazené sušené ovoce. A běželi jsme ze všech sil. A doběhli jsme tak, že jsme se mohli pomyslně poplácat po zádech. Cíl byl pod padesát minut, Aduš to měl za 47 a nějaký drobný, já s půlminutovou rezervou. Nicméně asi od půlky to byl fakt pain. Shodli jsme se, že pocit, že by nám chyběla energie kvůli jídlu, jsme neměli. U mě to bylo o nohách. Dřívější problémy “neudejcháním” jsou pryč docela dávno, v hlavě problém taky nemám. Ale i když bych to úplně nečekala, chyběla síla v nohách. Hned po závodě se taky ozvala kolena, kterým jsem děkovala, že mě nechala aspoň doběhnout. Den na to jsme se kompletně dodělali na kruháči a zbytek týdne si lízali rány. Šílená šílená šílená únava první dva dny po sportovním víkendu, která nešla zahnat ničím.
Adam si zamiloval bulletprooof coffee, já zatím ne. Ale myslím, že to je jen otázka času, když vím, jak moc se mi změnily chutě za poslední třeba rok.
Že vaříme dvě teplý, zpravidla rozdílný, jídla denně, to jsem si zvykla. Naopak, je to dost fajn. Nevaříme nic extra časově náročnýho a stejně je to úplně jinej level, než do sebe napráskat tuňáka z konzervy. Když jsem ale spěchala se svým obědem a ze tří směsí mražený zeleniny v mrazáku neodpovídala požadavkům whole30 kvůli obsahu hrášku a/nebo kukuřice ani jedna a volala jsem na Adama, ať mi ji jde pomoct přebrat, připadali už jsem si jako dementíci docela oba.
Co dobrýho jsme měli druhej týden (a pamatujem si to)?
– Vepřový výpečky s fazolovýma luskama na slanině
– Naked burger z Dishe s batátovýma hranolkama
– Lososa se špenátem
– Boží vepřovej guláš
– Hovězí na česneku s brokolicí
– Banánovej trhanec s banánovou dření
– “Katův šleh”
– Hovězí steak s dušenou zeleninovou směsí
– Dýňovou polévku
– Mleté maso s rajčatovou omáčkou a lusky
– Domácí burgery s domácí chilli majonézou
– Kuřecí kousky se zelenou paprikou
– Sekanou s dýňovou kaší
– Vařené hovězí s květákovou kaší
– Vepřovou pečeni se zelím
Jednoznačnou peckou tohohle týdne byla naše srdcovka Dish, kde jsme museli samozřejmě hodně upravovat požadavky na burgery z nabídky, ale bez problému nám vyšli vstříc. A jejich batátový hranolky? Věc, pro kterou bysme riskovali život!! V docela těsným závěsu guláš.
Na přelomu druhýho a třetího týdne jsme začli mít brutální chuť na něco sladkýho a to takovou, že jsme si začali říkat, že FAKT dobrý, že v tom jsme dva, že sami bysme asi ztratili motivaci a prostě si něco dali. Odneslo to několik mang v řadě, ale udrželi jsme se. Naše počáteční nadšení pro W30 ale lehce opadlo :D
Tenhle týden si chystáme rozmazlovat držtičky s pečenou kachnou, kterou jsme samozřejmě nikdy nezkoušeli (stejně jako třeba guláš, kterej byl nakonec fakt top), tak snad dopadne!
