Bože, jsem nějaká rozlámaná strašně, z hor ze včera.
‘Úplně nejvíc ale fakt nejvíc trapně a dětinsky’ (kopyrajt Natálije) šérnu dárky, ať to máme za sebou a můžete závidět :D Vsadila bych se, že neuhodnete všechno, co na tý fotce je xD Táta a jeho originální dárky by vám daly zabrat.
Vytáhla jsem rodinu na bruslení, což byla osudová chyba. Bruslim dost slušně na to, abych se vracela s omlácenejma kolenama a rozervanejma džínama, nebo se celou dobu plazila podle mantinelů. Ale stala se mi taková nehoda xDDDDDDD Stojim, mluvim, mluvim a najednou ležim tváří na ledě xD Vubec nechápu, vlastně nikdo nechápe, jak se to stalo, a to jsem si tam eště dala ruce :D Modřina je naštěstí jenom světloučká, ale bolí mě to od pátku a blbě se mi kouše :D Co na to říct.
Včera jsem vstávala uplně strašně brzo, v šest. Jeli jsme na hory, za kotětem do Rejdic, zalyžovat si. Krásnej den, -4°C, sluníčko, azuro, bezvětří, sníh sice umělej, ale parádní, prostě luxus, že lepší by si člověk nevymyslel. Jestli jsou to jen blbý náhody nebo nějaký prokletí, kdo ví, ale loni, když jsme tam jeli, tak si Tom zlomil ruku, letos odvážel nejdřív skútr a pak sanitka jeho taťku. Au au. Je po operaci, ale ještě přesně nic moc nevíme, snad to bude brzo dobrý, no :(
Jdu si umejt hlavu, včera celej den v helmě, ale večer už fakt nebyla síla. Ať mě Téra pozná, až pro ní pudu na nádro vubec :D Přemejšlim, co budem dělat, venku je strašná zima, všechno omrzlý… A předtim si ještě chci dodělat fimo, mam tu mističku hotovejch věcí čekajících na nějaký další použití.
