Hodně dotazů ze všech stran na mě směřuje ohledně práce. Ani já ani K. nemáme bohužel zatím vyřešenou práci, teda zaměstnání. Pořád je pro mě trochu zklamání přístup velký většiny lidí tady. Když už není nepřekonatelnou překážkou absence “tertiary education in design” (neb tady něco, co má v názvu design můžete studovat téměř na každým rohu a momentálně to oblast, co zní dost cool, takže absolventů s hodně rozdílnými schopnostmi je prostě dost), máte prý “beautiful style” práce, ale nikam vás nepošlou, neboť nemáte dostatek commercial experience, což v překladu znamená, že nejste dost dobří proto, že jste nebyli zaměstnaní v reklamce :)
Na druhou stranu je pochopitelný, že z Čech na to, že by byl problém chybějící oficiální vzdělání v oboru, nejsme zvyklí a jde o to, co doopravdy dokážete, když škol na to máme hodně poskrovnu a navíc jsme si dobře vědomi toho, že freelancer dokáže odvést výbornou práci s nižšíma nákladama a zpravidla si ještě obě strany užijou osobitost tý spolupráce. Zéland si na tohle prozření bude muset ještě pár let počkat.
Na jednu stranu to je nahouby, protože přece jen životní náklady nejsou zrovna nízký, ale na tu druhou nemůžu říct, že bysme si to zatím neužívali. Neznamená to ale rozhodně, že bysme se flákali celej den u seriálů. Vlastně mám pocit, že nepromrháme ani minutu z našeho dne. Když zrovna nevyvíjíme nějakou aktivitu týkající se hledání práce, hodně se oba věnujeme tématům, který nás zajímají, rozvíjíme nápady, přemýšlíme, jak zařídit sobě i ostatním lepší svět :) Vzděláváme, našli jsme si čas přečíst si věci, o kterých jsme chtěli vědět víc už dávno a pořád si rozšiřujeme obzory. A to je hodně cool. Snad nebudu mít brzo hlavu jak pátrací balón :)
Krom toho, že mám taky pořád relativně plný ruce práce na dálku, protože se do druhý etapy přehoupl zatím nejrozsáhlejší projekt, na kterém jsem kdy pracovala, a do toho se pořád objevují nějaké zajímavé drobnosti, se docela velký věci začínají dít kolem Číči v kleci a protože víc hlav víc ví, doufám, že se tím výsledek znásobí. Stay tuned!
Ačkoli tu roční období odpovídá našemu začátku listopadu, je krásně, většinu času svítí slábnoucí podzimní sluníčko a venku je na tričko s lehkým svetrem nebo košilí pro případ, že začne foukat. Není den, kdy bysme nevyrazili objevovat nový aucklandský zákoutí (a zpravidla narazíme na něco mindblowing ve stylu kráteru sopky uprostřed města). Našli jsme si dokonce dvě “domovský” kavárny, kde se nás asi jen tak nezbaví.
Užívám si, že máme po víc než pěti týdnech v autě k dispozici vybavenou kuchyň a jídelníček se neomezuje na jídla, který se dají připravit v jednom hrnci pod deset minut. K. mi možná brzo odejme sociálka, protože když jsme si stoupli na váhu, zjistil, že moje narážky na to, že na něm visí oblečení, nebyly neopodstatněný a zhubnul pět kilo. (Já dvě, yay, očividně mi změna a spousta chození po zajímavostech prospěla. Ale vidět to není. Nebo takhle. My jsme v Christu měli hodně zeštíhlující zrcadlo, což není vůbec fajn, protože máte hodně zkreslenou představu. A pak se třeba náhodou vidíte na fotce.) Rozhodla jsem se taky využít toho, že zatím nepadám na tlamu po celým dnu v práci a začala jsem zase pravidelnějš cvičit. Plavková sezóna mě letos mine. Naštěstí. Klobouk dolů všem lidem na cestách, kteří si dokážou uržet nebo dokonce budovat formu, stojí to o dost víc úsilí, než jsem si představovala :)
Dnešek je byl z těch horších dnů. Ráno jsem se rozhodla jet s K. na jednu jeho pracovní schůzku s tím, že alespoň uvidím novej kus Aucklandu. Nabídka se neukázala tak fajn, jak zněla, a celkově na mě nějak tak padl stres z aktuální situace, ze všeho. Takový to, že kdybych měla sepsat seznam svejch aktuálních struggles, byl by sakra dlouhej, a zatímco K. řídí k jedný pracovní agentuře, střídavě nervózně vyklepávám rytmus Hey Brother do hliníku Macbooku na klíně a píšu tohle.
Ale bude dobře.
No Comments