May 31, Monday

Mám za sebou náročný jak týden, tak víkend a jen doufám, že ještě alespoň měsíc v tomhle tempu vydržím, aniž by mě to skolilo. Tak mi držte palce.

Minulý týden jsem, jak jsem vám říkala, strávila na sportovním kurzu se školou. Akce, na kterou jsme se ze školních let těšili asi nejmíň, ale jak to tak bývá, nakonec to bylo strašně super a ještě bych jela zpátky. Začali jsme velmi úspěšně a na cestě strávili místo očekávaných tří a půl hodiny hodin téměř osm, vychytali jsme všechna zpoždění a výluky, co jen šly (pro nás vlastně výhoda, doufali jsme, že se vyhneme odpoledním kolům :D). Nejsem příznivcem jízdy na kole a už vůbec né v počasí jiným, než absolutně ideálním, tudíž vyrazit do deště a bahna se zdálo neskutečným. Druhý den se ukázalo, že nic z toho není problémem větším, než otlačený sedací kosti plína neplína (cyklokalhoty). My jsme je s Eliškou pro jistotu neměly, předem jsme je odsoudily jako zbytečnou investici bez možnosti dalšího využití a dobře jsme udělaly, ostatní trpěli úplně stejně.

Takže jsme se každý den o půl osmé rozcvičovali a běhali kolem fotbalového hřiště, celý dny jezdili na kolech, oživovali Andulu, jezdili na kánoích, hráli softball a jedli nejúžasnější jídla, jaký si v kempu dokážete představit. Strach po zkušenostech z jiných míst byl neskutečnej a vidina celodenní jízdy na kole následovaná dvěma oplatkama v případě nepoživatelný večeře nic moc. O to víc jsme byli překvapený, takže reklama – Sportovní areál Doubí u Třeboně rozhodně palec nahoru. A když jsme u reklamy, lepší místo pro ježdění na kolech byste asi taky těžko hledali, krásný rovinky, provoz ok, polní cesty sjízdný, jízda po hrázích rybníků nejlepší úplně, pořád je na co koukat.

Teď už jen aby se nám alespoň takhle povedl třídní výlet za deset dní a bude to paráda :)

Víkend jsem strávila úspěšně v práci, a příští bude ještě horší, od rána do večera. Mňam. Ale musim vydržet prostě! Taky jsem zjistila, že se tam nějak dají fasovat sladkosti, občas si někdo jen tak nese dvě Milky a vzadu se věčně válí želé bonbony a tak, vždycky mi řeknou, ať si vezmu, ale pořád jsem nepřišla na to, jak je získat. Takže to je můj špiónskej úkol na příští týden. A nebo bych se taky mohla zeptat :D

A pořád nemám vyfocenou řetězovku, snad to zítra nějak stihnu, strašně jí chci udělat!

Můžu si něco přát ke dni dětí, i když už nejsem oficiálně dítě? Já bych chtěla, aby už bylo hezky strašně, aby nás ve škole štvalo, že nás tam držej, i když je venku strašně krásně a mohla bych chodit v páskovejch sandálkách, zapomínat doma deštník a tak. Ono vlastně všechno můžu dělat, i když je hnusně, ale tak.. Chápete. Prosím. Pretty please with sugar on the top ^^ (to je prej jakože takový to největší prosení, říkal náš pan Američan)