July 23, Friday

Erika chtěla, ať napíšu víc o Itálii, zážitky a tak. Takže tohle je espešly pro ní, ale zas nějaký extra vzrůšo to úplně nebude.

Naše dny byly totiž tak trochu stereotypní, protože jsme chudé studenstvo a neměli jsme prostředky na to, aby jsme jeli autama nebo si platili výlety. Ráno jsem většinou trochu trpěla, protože vstávám brzo, nejpozdějš úplně je pro mě půl devátá a to fakt už musí bejt něco. A oni všichni by vyspávali do odpoledne snad klidně! Většinou ale někdo vstal, začal štrachat a lavinově se všichni kolem jedenáctý dostali z postelí. Hned jsme se přesouvali k bazénu, kde jsme se dvě hodiny flákali a strašná pohodička.

Pak nám ale v jednu bazén zavírali – siesta. Nejhorší věc a zakázala bych jim to. Neni bazén, není kam si jít koupit něco dobrýho, nic. V největším horku jsme zalezli do klimatizovanýho apartmánu a vařili kuřecí na jeden z milionu způsobů, každý den jinak. Protože jiný maso nikdo nechtěl a bez masa to pro nás zas není moc jídlo.

Odpoledne jsme chodili k moři, plavili se daleko od pobřeží na matračkách. To mám úplně nejradši v moři. Nesnáším plavat, když nedosáhnu na dno, nebo když u dna je studená voda, to je takový strašidelný. A bojim se, že se utopim a na růžový matračce je to stejně úplně jiná liga to moře pak, vážně. Možná i máme nějaký fotky, nevím, co Dan stihnul, než se mu vybil foťák a já jsem ten svůj na pláž brát nechtěla, myslím, že by to bez újmy nepřežil. Fotila jsem si občas i na Ely foťák, ale žádný fotky se ke mně ještě nedostaly. Když tam budou nějaký povedený, ještě je pak někdy postnu. Půjčili jsme si už zmiňované šlapadlo a už v Čechách jsme se těšili na banán a on tam nikde nebyl :(

Navečer jsme se procházeli, chodili do Pizzy Pazzy na skvělou pizzu za pár šupů, okukovali krámky a jedli obrovský porce zmrzliny. Taky jsme si často kupovali vážený bonbony v La Caramele, což byl obchod od podlahy ke stropu plnej nádob s neskutečným množstvím druhů sladkostí. La Caramela byla světlá, barevná, krásně to tam vonělo a všichni tam byli takoví milí a prostě jste si tam museli něco koupit pokaždý, když jste šli okolo. Většinu obchodů tam měli k mému překvapení všemožní Asiati a Indové.

Pak jsme ještě dlouho do noci seděli na terase, přelejzali plot k samozřejmě zavřenému bazénu, koupali se po tmě a připravovali tak zábavu znuděným ostatním ubytovaným tiše posedávajícím na balkonech jejich apartmánů.

Mám pro vás ale fotky mých dvou úplně nejoblíbenějších výloh, které jsem v Caorle viděla.  První je docela zřejmě výloha obchodu se slunečníma brýlema, ale ten slogan (?) se mi strašně zalíbil a koukala jsem se na něj každej den. Druhá patřila, trochu nepatřičně, obchodu s dekoracemi, oblečením a doplňky ve stylu něco, jako je u nás Komodo. Taková ta Afrika, etno a tak. Ale všechno to ve výloze bylo super, jak se to třpytilo, svítilo, lesklo a úplně bych se tam šla válet na ten kobereček měkkej.

Pořád jsem koukala, co krásnýho bych si přivezla domů a ono tam nikde nic extra úžasnýho nebylo. Takový to něco, bez čeho prostě nemůžete za žádnou cenu odejít. Ale přivezla jsem hezký suvenýry, to jo :) Ještě nikdo nic nedostal, protože rodina mě úplně opustila a odjela si na dovolenou beze mě, takže tu teď žiju tak nějak sama. První den to bylo strašně divný, ale už jsem si zvykla. Nemusím moc uklízet, můžu si klapat do počítače jak dlouho chci, aniž bych někoho budila a tak. Na druhou stranu nemám třeba pro koho vařit a jen pro mě se mi moc nechce, tak ani nevařím.

Vínka, ochucené oleje (musíme co nejdřív vyzkoušet), krásnej šátek (pro mamku, ale už se těším, jak si ho půjčím!), placka, korálky, několik balíčků různých sušenek (i když Mikada zrovna italský teda fakt nejsou, ale pokaždý si je v zahraničí koupím a mám radost, když je vidím), stříbrný náramek a Hello kitty krabičky. V hranaté jsou žvejky, v srdíčkové třešňový balzám na rty a v oválné s cupcakem maličké bonbónky.