travels

Ještě než jsem Jirku s vykroucenou hlavou k vedlejšímu stolku u snídaně stačila okřiknout, ať “nečumí tak nahlas,” povídá K.: “Na ní koukáš, jak kdybys jí chtěl sežrat.” “Já bych jí CHTĚL sežrat.” Dopoledne doplňujeme nějaký zásoby a nádrž v…

Pokračovat ve čtení...

2. 4. 2015 /ČTVRTEK/ Prší. Snídáme pod altánkem na začátku Hollyford tracku zbytky jídla. Batohy váží 1876 kilo, vůbec nevím, jak s tímhle dokážu jít. Určitě je těžší, než když jsem letěla na Zéland. Foťák trek nepůjde, finální rozhodnutí. Dávám…

Pokračovat ve čtení...

Budíky nastavený na 5.25 a 5.30 a neodkladný vstávání, docela nezvyk. Na to, že ještě před deseti dny to byl úplnej standard – rychle si člověk zvykne na lepší :) Se zalepenýma očima přeskládáváme narychlo auto, snídám za běhu banán…

Pokračovat ve čtení...

Ráno se vracíme asi 20 km zpět do Te Anau. Jirka si celý dopoledne hraje na schovávanou s pojistkama, protože jsme si těma nabíječkama včera odpálili zapalovač (NOACO!) a naše originál japonská příručka k autu není zrovna nápomocná. A Japonci…

Pokračovat ve čtení...

Hlavně, že jsem včera večer říkala, že se mi za celou dobu v autě nezdál žádnej sen, co bych si pamatovala. Na nejstrašidelnějším kempovacím místě se mi zdály děsivý sny celou noc <3 Ale probuzení vycházejícím sluníčkem nad jezerem bylo…

Pokračovat ve čtení...