Od rána mám pocit, že je večer a strašně se mi chce spát, to bude produktivní den :D Je to počasím, zataženo, vichr, žene se sem nějaká bouřka. Tak se kochám fotkami z pátku, kdy bylo nádherně, vy si je taky užijte :)

Včera jsem se po delší době viděla s mejma kamarádkama nejlepšíma a došlo mi, jak mi chyběj a jak teď bude těžký prostě vymyslet, kdy se sejít. Taky Elišce už milion let slibuju focení a i následujících čtrnáct dnů prostě vždycky aspoň jedna pracuje, takže to nejde.

Zítra jdu poprvé v životě na samosběr jahod a vůbec to nebude takový to šílený horko na poli, jak jsem si to vždycky představovala. Ale jahody, jahody.. (mmm) Musím udělat nějaké džemy, dřeně, přejíst se čerstvými, těším se na knedlíky, ty mi snad udělá zase někdo (mami?) na oplátku.

Jak jsem se těšila, až bude po maturitě, jak si odpočinu… Jo, kdyby, úplně mám pořád strašně moc věcí, co dělat a svoje stejně nestíhám. V pondělí a v úterý jsem si dala parádní maraton v práci, od doby, kdy jsem večer vypadla neuběhlo do chvíle, než jsem tam ráno byla znovu, ani devět hodin.

Měla bych se učit na přijímačky,  ale vždycky mi do toho vleze něco „životně důležitýho“, co zabije celý den. Ve středu jsem dlouho dlouho dospávala deficit z dní předchozích, šla běhat, s Tomášem se na chvilku sešla a byl večer, ve čtvrtek jsme zjistili, že ve škole jsou výsledky maturit a zorganizovali hromadnou návštěvu, následně jsme neskutečný úspěchy (pětkrát za jedna, jsem na sebe pyšná :D) šli oslavit obědem, zdrželi se u táty v práci, dneska jsme se jeli podívat na neoficiální den otevřených dveří Multimédií na VŠE a ze dne taky moc nezbylo. Je to všechno strašně milý a fajn, ale už ať je ještě po těch přijímačkách a mám jasno. Na jednu stranu bych je chtěla udělat, na druhou vůbec nevím, co bych si vybrala, kdybych se dostala. Předbíhám, třeba to bude vyřešený za mě. Uvidíme.

Majálesové z víkendu. Dolů se mi nechtělo, chvilku jsem pozorovala dění z břehu při procházce se psem,  z okna jsem koncerty slyšela, jako by mi kapely hrály pod balkonem, což je někdy výhra, někdy spíš i za trest :D

Během posledního týdne jsem měla možnost vyzkoušet si práci na plný úvazek, což byl taky důvod, proč o mně nebylo slyšet. Dojíždění a fyzicky vyčerpávající práce mě utvrdily v tom, že budu ještě nějaký ten rok ráda studovat a práci čas obětovat jen nějak částečně. Nekončím po týdnu, nevzdávám nic, jen jsem ráda, že nadále mě to čeká jen na poloviční úvazek. Minimálně moje chodidla mě totiž vážně musí nenávidět.

Achjo, tady byl ještě jeden odstavec, co jsem napsala naposled a při nahrávání se zrovna něco dělo na serveru, zápisek se nenahrál a po obnovení z posledního konceptu si ani za nic nemůžu vzpomenout, co jsem sem předtím napsala :D

Fotky na kolejích jsou trochu ohraná záležitost, ale tyhle koleje, to je něco jiného. Roky nepoužívaná dráha vedoucí do Aera objevená v polích při procházce.. Další z míst, kde jsem si připadala jak v jiném světě.