Dnešek byl fajn den. Původně jsme měli v plánu nějaký výlet, ale vzhledem k počasí z toho sešlo. Poprvé od začátku září mám pocit, že jsem si stihla alespoň trošku odpočinout. I když jsem musela dělat ráno nějaký věci do školy, i když jsem uklízela, i když mě bolí svaly z aerobiku a zítra mám další trénink. Ale celý den jsem nikam nemusela, nemusela jsem vylézt z teplých ponožek, tepláků a plyšových bačkor a navečer jsem se ve stejném stavu přesunula k Tomovi, jen pár plyšových bačkor domácích stačí vyměnit za identický pár u něj. Teď se mu válím v posteli, okupuju mu notebook a relaxuju. Neumím si představit, jak bych přežila bez prodlouženého víkendu, všechny předchozí dny jsem měla nabité od rána do večera.

Tom teď: „Uka fotku,“ jak to tu píšu. Tak vyscrolluju výš a on: „Takhle se válíš, ty seš teda kremrole líná.“ xDD

Čas na Gossip girl :) Takhle jsem se flákala odpoledne, potřebovala jsem konečně na chvíli vypnout. Druhá fotka vypadá děsně přeplácaně, ačkoli když máme uklizeno, náš pokoj je vážně taková oáza klidu. Hodně to chaotizuje ta barevná scéna ze začátku GG S04E03. Tak.

Když jsem u pokoje, začínáme se ségrou snít a přemýšlet o změně. Přijde mi to nedávno, co jsme pokoj předělávali, ale ono už je to dva a půl roku. Zelenou na stěnách bysme chtěly vyměnit za studenou fialovou, šedou s černýma nálepkama a bílý strop prosím nechat. Vybraly jsme si skvělé (tj. vyšší, prostornější a se zrcadlem alespoň na jednom křídle dveří) skříně. A pak jsme zjistily, že se nám o 4 centimentry nevejdou. Pořád přemýšlím, jak to vyřešit, protože by se vážně hodily :D

Pořídila jsem si barvu na vlasy. L’oreal casting 801 – Sametová blond. Na obrázku taková pěkná, úplně prostě přesně „ta moje“. Ještě že jsem si prozíravě natřela jeden proužek melírovanej a jeden přírodní kdesi uprostřed vlasů. Po 20 minutách to smyju, původní přírodní pramínek nazrzlej a melír takovej, jako byl před aplikací. Takže naštěstí je v háji jen 150 korun za barvu, né i moje vlasy. A já jsem furt bělohlavá.

Líbila se mi dvojstránka o parfémech v Ona dnes či co to bylo. Pomalu začínám přemýšlet, jaký parfém si budu přát k Vánocům a zase mám o pár tipů o očuchání víc :) Přidáte mi nějaké vaše osobní tipy?

Konečně to přišlo! Lépe řečeno, on přišel. Samozřejmě se to neobešlo bez dramat a problémů, ale jako ve správný pohádce to nakonec dobře dopadlo. Protože páni íšopisti jsou hloupý, nekomunikujou a pak to dopadá tak, že mi v deset hodin večer přijde mail od Toptransu, že mi druhej den dopoledne přivezou dobírku asi milion káčé na adresu, kde nikdo nebude, žejo. Takže já o půl jedenáctý volám na všemožný centrály a snažím se změnit dodací adresu. Pán na telefonu je milej, splete všechny čísla, který mu říkám a pak z něj vypadne, že se to pro mě pokusí zařídit, ale nemůže mi nic slíbit, protože nemaj centralizovanou databázi těch balíků, co převážejí, nebo tak to alespoň vyznělo. Když jsem tátovi vybírala peníze z kasičkya přemýšlela, co bych za ně všechno mohla mít.. :D Takovej (a vlastní) balik jsem v ruce ještě nedržela. A asi zase dlouho nebudu, no xD

Well… Meet Mark!

Nějakých fotek se snad dočkáte už brzy. Zatím jsem si ho nestihla ani pořádně vyzkoušet, pořád objevuju nový věci :) Fotili jsme jen u Toma na párty a na rovinu říkám, že většina těch fotek stojí celkem za houby. První postřehy jsou takové, že – potřebuju externí blesk, protože ten, co má foťák nesedí k většímu objektivu, který vlastním a dělá na fotkách občas stín. Docela rychle jsem vybila baterku, protože jsem se rozmazlila na focení na Live view, které je možné pro všechny programy, né jen pro pár vyvolených, jako u mého ex. Takže mám pořád zapnutý displej vybíjím si jí, že. Potěšili mě, že u objektivu byla rovnou sluneční clona a nemusela jsem si jí dokupovat, jak jsem se chystala, dobrých ušetřených 700,-. Absolutně mi vyhovuje zoom, který je dvakrát takový, než jsem byla zvyklá. Jsem nadšená z kvalitních videí, myslím, že i to hodně využiju. K tomu se vážou úvahy o větší paměťové kartě. A už to jede :D Každopádně myslím, že si s Markem budeme rozumět! A jestli se ptáte, co je Mark vlastně zač, je to Nikon D5000 s objektivem s ohniskovou vzdáleností 18-105 mm a světelností 3.5-5.6. [edit] Samozřejmě je to Nikon a zářivě žlutý nápis na šňůře vás nemůže vyvést z míry přesvědčit o ničem jiným, než že já píšu a myslím přitom na něco úplně jinýho a pak si po sobě ty hovadiny nepřečtu xD Díky za upozornění. [/edit]

V noci mě štípnul komár do ucha.

Před hodinou přestalo po dvou dnech pršet a je to úplně nezvyk :D

Pan nejvyšší víkendovej skladník nám v práci vyprávěl super pohádku. Asi se veškerá brigádničící omladina tvářila hodně přešle, protože přišel a při plnění Pickwick stojanů čajema nám říká, že nám právě poví pohádku. Nebyla moc dlouhá, cca takhle: „Víte, bylo jednou jedno malé království a jmenovalo se Wincanton. A všichni tam tak makali, že z toho chcípli.“ A docela to vystihl :)

A „meet Cass“. Starší fotka, ale s mým oblíbeným drdolem. Ještě před kadeřnicí. Moje vlasy teď vypadají dost nepřirozeně. Vždycky po kadeřnici vypadají nepřirozeně zdravě, to jo, to ony jsou. Ale teď mají i hodně nepřirozenou barvu. Rok si nechávám odrůst platinový melíry a žiju si se svojí přírodní barvou se třema melírama a jsem šťastná. Ona mi říká, že mi dodělá jen ty, co mám, že to mám fakt pěkný, smeje mi to a co? Bílá hlava, žejo. Mě to naštvalo, vůbec to takhle nechci mít. Zítra si koupím nějaký přeliv, nějakou medovou blond nebo tak něco a zkusím to trochu vylepšit. Snad nebudu ještě litovat :D Máte zkušenosti nějaký? Nikdy jsem si vlasy nebarvila, červenej přeliv na čtyři umytí v šestý třídě, co mi vydržel tři čtvrtě roku, se nepočítá :D Víte, značku alespoň nebo tak. A hlavně mi držte palce, aby to nebylo žlutý / nazrzlý.

Oh my. Zase mi všechno začíná přerůstat přes hlavu. Jsem fakt produktivní poslední dobou a ráda si odškrtávám splněný „položky“ na růžových papírcích nalepených na monitoru, ale pořád to nestačí nějak. A hlavně všichni furt straší, jak bude ještě mnohem hůř a to už nepůjde :D Od zítřka začínáme psát asi milion testů od Scia, druhou část nějakejch asi tři čtyři roky starejch. Jakože na porovnání. A za tři tejdny maturity nanečisto haha.

Annick už má booklej let. Šestadvacátýho prosince, nemůžu se dočkat. „Moje Holanďanka“ z výměny, pamatujete? Někdo možná jo. Ani nevím, jestli jsem to psala už, že přiletí. Dva roky zpátky už to je, šíleně to letí. Na pět dnů u mě bude a bude to strašně super zas. A až budu v balíku, tak taky vyrazím, v Holandsku se mi vážně líbilo. Moc. I když jsme tam byli v listopadu a byla zima, vlhko, ráno mlhy a prostě takový to nepříliš turistický počasí. Ale všechno tam bylo takový krásný, čistý, útulný a milý. Cestovatelských plánů bych měla nespočet, tak až budu jednou bohatá.

Nevíte, jak se nemůžu dočkat kvalitních fotek zase, to fakt nevěříte, jak je těžký zvykat si na horší.

Umím prvních 14 ruských písmen. Jako né prvních za sebou, ale jakože prostě nějakých čtrnáct napřeskáčku. Psace jen zatím. Ale je to hustý, jak se to píše jako naše písmeno a čte se to jinak. Ještě 19. To už zmáknem zítra myslím. Minulý úterý jsme celý dvě hodiny psali 14 A4 písankových listů a pak jsem myslela, že budu mít nejmíň zánět šlach v tý ruce :D Okno, radar, Utka, Onan (xD), takt, brat, park, trud… takový a pár dalších přínosných slov bych vám dokázala přečíst už :D

Ne, foťák pořád nemám, pořád se čeká na naskladnění do Čech. Ale už se to blíží.

Jo a po vyzkoušení dalších asi pětadvaceti džínů jsem si fakt jedny vybrala. A ještě za 539. Pobavila jsem u toho svým monologem na téma tvar mých nohou údajně veškerý lid v kabinkách Jennyfer.