Monthly Archives

October 2016

life & stories, Norway, travels

Snatches of thoughts

posted by cassidy on 2016-10-31 at 3.59 AM, 0 comments

Psáno 26. 8. 2016
Vypadá to, že se mě pokouší skolit chřipka, ale odmítám se jí úplně poddat. Uděláme nějaký kompromis, budu respektovat to, že si moje tělo říká o odpočinek, ale ono mě na oplátku nechá alespoň trochu fungovat. Oblečená v teplém svetru sedím u dřevěného stolu útulné kavárny, venku prší, a zatímco skrz velké okno sleduju nepříliš rušnou pěší zónu a kamenné budovy naproti, dávám si kávu jako bolestné za to, že se na stejné místo budu muset vypravit zítra znovu, protože už celé tři hodiny před zavíračkou mě z policie, kde jsem se potřebovala zaregistrovat k delšímu než tříměsíčnímu pobytu, poslali domů s tím, že dnes už frontu vystát nestihnu a mám se vrátit následující ráno. Ale díky paní u vchodu za to, že mě tam nenechala tři hodiny čekat předtím, než bych odešla se stejným výsledkem.

Tomovy pracovní plány nevyšly zdaleka podle představ. Předevčírem jsem ho odvezla na letiště a jsem tu teď zhruba na (snad) něco málo přes měsíc sama. Myslím, že mě čeká náročná výzva, nepoddat se v nějakej okamžik v neznámým prostředí, navíc proslaveným počasím, které většina lidí vnímá spíš negativně, pocitům osamělosti a nějakým smutkům. Takhle to být nemělo. Ale všichni víme, že jaký si to uděláš… Budu se snažit.

Před pár dny jsem zjistila, že je otevřené výběrové řízení do organizačního týmu jedné akce a protože to je něco, v čem vidím velký smysl, ráda bych přiložila ruku k dílu. Navíc jsme se zrovna nedávno bavily s holkama na Plurku přesně o tom, že pustit se do nového projektu je skvělá prevence potenciálních smutků v těhlech obdobích slaměných vdov. Takže případný win win na obzoru? Začínám být hodně nadšená, žejo? Neměla bych asi zapomínat na to, že do všech klubů a organizací pod záštitou školy se podle slov mých spolubydlících organizují přijímací řízení skoro jako do zaměstnání a projev zájmu zdaleka neznamená to, že se stanete členem, ale na to se mi nějak myslet nechce. Přihláška je odeslaná a pohovory příští týden, držte mi palce :)

Napadlo mě teď při psaní posledních vět… Bavily jsme se včera trošku dýl s jednou slečnou a říkala, že je až neuvěřitelný štěstí, jak mi / nám v životě všechno vychází. Ta věta mi pak dlouho zněla v hlavě. Dějou se tragédie, který bych určitě nechtěla zlehčovat, ale myslím, že je potřeba, abychom si víc uvědomovali, že život z obrovský části není o štěstí, ale o vnímání a přístupu, o tom, jak se postavíme k tomu, v jaké situaci se právě nacházíme a jak dokážeme pracovat s tím, co máme.

Psáno 13. 9. 2016
Když je alespoň trochu hezky nebo dokonce na chvilku vysvitne slunce, chodím si číst na skálu, kterou jsme s Tomem objevili den předtím, než odjel. Chvíli z dálky pozoruju lodě mířící do přístavu ve městě, přečtu většinou jen pár stránek, protože nebývá moc teplo. Večer pak z terasy nebo zpoza okna pozoruju, jak za horami nad fjordem zapadá slunce a v hlavě počítám, kolik takových západů zbývá, než se zase uvidíme.

Je asi nejkrásnější večer, jakej zatím byl. Dneska poprvý pláču. Držela jsem se dlouho, ale jednou to přijít muselo. Donesla jsem utahaná domů těžkej nákup a z měsíce se tak nějak stalo neurčito. Tak silná nejsem.

Ztratila jsem svůj oblíbenej dřevěnej kartáč na vlasy, nechci si koupit tu plastovou hrůzu ze supermarketu a v momentálním rozpoložení se to zdá jako nevyřešitelnej problém.

Ale to výběrový řízení?„Welcome on board!“ Zaměstnat hlavu ještě o něco víc. Někam patřit. Vidět, že je kolem pár stejně naladěných lidí s podobnými hodnotami. Usínat s pocitem, že dělám zase něco maličko pro dobro světa. To je to, co na příští týdny a měsíce potřebuju.

Pokud to znělo trochu chaoticky nebo jako emoční roller coaster, vystihuje to můj aktuální (a vlastně celej) život asi dobře.

life & stories, Norway, travels

První dojmy ze života v Norsku

posted by cassidy on 2016-10-15 at 2.33 AM, 3 comments

Zní to neuvěřitelně, ale dnes jsem v Bergenu přesně dva měsíce. Tenhle článek jsem rozepsala chvilku po příjezdu, ale až včera jsem si našla čas projít všechny fotky, které jsem za tu dobu nashromáždila – ačkoli to asi zní jako blbá výmluva, to je takový můj blok psaní. Možná je na čase se o první dojmy z Norska podělit? :)

Je dlouho světlo (už neplatí!)
Ačkoli Bergen od polárního kruhu dělí ještě skoro stejná vzdálenost jako od České republiky, rozdíl v délce dní jsme v létě poznali okamžitě. Ještě v srpnu, když jsme přijeli, se stmívalo před desátou a ráno slunce vycházelo podobně jako v Čechách. Bylo to zvláštní, pořád jsem měla pocit, že je odpoledne, zatímco „oficiálně” byl skoro čas jít spát. Ale asi by mi to vůbec nevadilo, zůstávala jsem produktivní a akční mnohem dýl. Bohužel s blížící se zimou to bude brzy vykoupené výrazně kratšími dny, ale bylo zajímavé to zažít.

Bergen, sunset, Sandviken

Prší
Jsou věci, který můžete tisíckrát číst a který přesto nechcete přijmout. Bergen se dlouhodobě umisťuje na předních příčkách žebříčků nejdeštivějších míst v Evropě a když prší, stojí to za to. Neprší totiž jen zeshora, ale taky zleva, zprava a možná i zespodu. Všichni se snaží vychytat nejúčinnější úhly deštníků a i tak se jich všude válí spousta rozbitých :) Na přelomu srpna a září nepřestalo pršet dva týdny v kuse a to prý si nedokážeme představit, jaký je třeba listopad. Zatímco místní si s tím hlavu nedělají a svůj pravidelný běh si jdou užít bez ohledu na srážky, s ostatními výměnnými studenty jsme se shodli na tom, že semestr je na to, abychom si na to zvykli, prostě málo. Ale ta radost z každý chvíle, kdy neprší? Jdu do školy a neprší, yay! Jdu z nákupu a nepřijdu mokrá na kost? Yay! Je víkend a vypadá to, že nebude lejt od rána do večera? My máme TAKOVÝ štěstí, povinnosti jdou stranou a MUSÍME na výlet. Norské počasí rozhodně naučí radovat se z maličkostí :)

Pokémoni jsou „a thing”
Ok, jsem přesvědčená, že to je chvilková záležitost, ale stejně jako jsem zmiňovala v příspěvku z Dánska, Pokémon Go je v Norsku vážná věc. Taková, že se v úvodní uvítací prezentaci o škole dostal na čtvrtý slide. Hned za Welcome to Norway, Welcome to Bergen a Welcome to NHH jsme se dozvěděli o tom, jaké pokéshopy a gymy se nacházejí na půdě campusu a v jakém levelu je naše koordinátorka.

V neděli je všechno zavřené
…a v sobotu je otvírací doba zkrácená. Výjimku tvoří benzínky, obchody s potravinami menší než 100 m2 (= pár trafikoobčerstvení 7eleven a Narvessen v centru města) a květinářství. Takže víkendový výlety „za kulturou do OC” se tu nepořádají. Některé další národy jsou na to zvyklé, ale pro nás na to zapomenout může být celkem nepříjemný.

S alkoholem je to složitý
Aneb pro víno si do večerky neskočíte. V obchodech s potravinami se smí prodávat jen pivo, cidery a takové ty míchané drinky, jednoduše věci, ve kterých obsah alkoholu nepřesahuje 4.75 %. Navíc jen do osmi hodin večer, v sobotu maximálně do šesti. Nápoje s vyšším obsahem alkoholu koupíte jen ve speciálních obchodech. V okruhu 5 km kolem Bergenu, druhého největšího norského města, jich najdete celých pět.

Umí anglicky
Norsko je první ne-anglicky mluvící země, kde žiju delší dobu. Vybrala jsem si ho i právě z důvodu menší jazykové bariéry, ale tou úrovní jsem vážně překvapená. Každý umí anglicky. Děti, důchodci, lidi, kteří by to vzhledem k povaze svojí práce absolutně nepotřebovali. Samozřejmě, že mě zajímalo, jak to je možné, jak se tedy učí, protože tohle chceme přeci taky. Odpověď většiny lidí zní, že jen ze školy to nemají – podobně jako třeba v Nizozemsku Norové nedabují zahraniční pořady, od dětství jste v denním kontaktu s angličtinou v televizi a prý to dělá vážně hodně. (Note to self: Jestli někdy budu mít děti…)

Všichni jsou neuvěřitelně fit
Nemůžu si odpustit další podobnost z Dánskem – lidi jsou tu opravdu aktivní. V tělocvičnách a posilovnách se dveře netrhnou a na hory, které obklopují město, nevylezli jednou se školním výletem, ale pokud počasí alespoň trochu dovolí (a že tu mají měřítka o dost posunutá), vyběhnou (mnozí k mému nepochopení doslova) některou z nich běžně i po práci. Nebo před prací. Nebo přes oběd.

Sandviksfjellet, Stolzen, Bergen, Norway.

Lidi jsou milí a dělají věci s láskou
Celkově mi Norové připadají míň uspěchaní a utahaní, mnohem víc v psychické pohodě. Vypadají, že mají rádi svou práci a jsou na ni pyšní, ať už jsou profesory na univerzitě nebo doplňují zboží v malém supermarketu naproti ní. Pokud bych měla zmínit někoho extra speciálního, neznám snad člověka, který by byl víc „na svým místě” než Norunn, koordinátorku výměnných studentů. Trpělivě odpovídá už od jara na všechny naše e-maily, na jejích bedrech bylo dostat k nám všechny důležitý studijní informace a vyřešit všechny naše problémy, každou chvíli je s někým v přátelským hovoru někde po campusu, poradí i s nemožným (jak vyřešit proclení zásilky, když všechny informace a dokumenty jsou v norštině :D), dá vám jablka ze zahrádky nebo malou masáž zablokovanýho krku (to říkala Bree!) a ještě nám v deset večer napíše na Facebook, ať nezapomeneme sledovat nebe, že je vyhlášený „aurora alert“, tedy že reálně hrozí, že bude vidět polární záře.