Monthly Archives

September 2015

life & stories, Thailand, travels

Jak zapomenout na bolavý osmičky

posted by cassidy on 2015-09-11 at 7.48 PM, 0 comments

Zjistili jsme, kde by mi mohli opravit rozbitý objektiv a přišel tak ten správný čas a s dětskou radostí si skoro běžíme půjčit kola. Už u půjčovny úsměvy trošku vadnou, když nám místo černých, který se nám líbí víc, přidělujou stříbrný a tyrkysový a jedno z nich musíme vyměnit okamžitě za jiný kus, protože je v nepojízdným stavu. Rámy a výška sedaček přizpůsobené thajské minipostavičce, ale za 50 baht (cca 35 Kč) na 24 hodin, co bysme chtěli.

Brázdíme ulice neuvěřitelně busy centra Chiang Mai, s vynaložením velkýho úsilí se snažíme splynout s místní dopravou, která z chodníku vypadá o dost míň nebezpečně. S mírnou zajížďkou kvůli tomu, že se nám nepodařilo probojovat se do odbočovacího pruhu, úspěšně dovezeme můj objektiv do opravny v Pantip Plaze, údajnému “top IT” místu ve městě. Ok, přesně takhle si představuju “top IT” obchoďák na přelomu tisíciletí, ty bílý iBooky a iMacy i5, co byly v nabídce k prodeji, byste na rukou jedný ruky nespočítali ;) Ale objektiv prý technik možná do zítra do rána opraví a s pocitem, že nějak nemám co ztratit, jim ho nechávám. I zpět dojedeme jen lehce otřesení z neustálýho strachu o život a o dvě hodiny později parkujeme kola před naší ubykací.

Následující den ráno opět nasedáme na kola, ale tentokrát s tím přežitím už to tak horký není. Protože jak všichni víme, doprava v Asii a Thajsku zejména se řídí víc zákonem silnějšího a odvážnějšího, popřípadě rychlejšího víc než jakýmikoli oficiálními pravidly silničního provozu a protože jsem očividně slabší článek, rozhodla se mi těsně před koly vskočit do silnice pětičlenná rodinka turistů, které přestalo bavit čekání na to, až budou moct bezpečně přejít silnici. Zamáčkla jsem prudce skřípající brzdy, zastavila těsně před nimi a vedle mě dobrzdilo tmavomodré Isuzu D-Max, které do té doby jelo za mnou. Bohužel s hlasitým křupnutím přímo na mojí pravý noze. “Bože, mám po noze, teď vytáhnu zakrvácenej pahýl. Budu brečet? Omdlim? Doprdele! Co budem dělat? Tyjo, jsem myslela, že to bolí víc, když auto přejede nohu, to nebylo tak hrozný…” proběhne mi ve zlomku vteřiny hlavou a mezitím kolo sjede z mojí nohy, která je kupodivu v celku. Každopádně asi jsem minimálně leknutím vyjekla, protože než se rozkoukám, je u mě jak K., tak řidič auta. Zkouším hýbat prstama a krom trochu odřenýho palce a šoku se noha zdá celkem ok. Říkám si, že možná ta pěnová Hawaianas žabka trochu absorbovala tu tíhu, nemám tušení – fyzik amatér, ale nějaký vysvětlení potřebuju :D Řidič odjíždí s čistým srdcem s tím, že nehoda je bez následků, rodinka pro jistotu zmizela okamžitě. Když se ale rozhodnu znovu rozjet, projede nohou taková bolest, že okamžitě znovu sesedám a rovnou do polohy ležmo na chodník, protože tenhle pocit znám hodně dobře – mám tak deset vteřin, než se mžitky před očima promění v černo a poletím k zemi v bezvědomí. Zažehnáno. Tak takhle asi bolí, když máte něco zlomenýho, aha. Poprvý v životě.

Musím se sebrat, abysme vyzvedli objektiv, za chvilku nám kvůli svátku zavřou. Se zatnutýma zubama (já bolestí, K. vzteky ze svýho neustále padajícího řetězu) dojedeme do opravny, k všeobecnýmu překvapení je objektiv vážně opravený. Takže přece jen zas budou fotky! Dostávám jahodový ledový smoothie jako bolestný. Cestou zpět K. řetěz přestane padat – prostě praskne a spadne kompletně a on má tak místo kola epesní odstrkovadlo. Vracíme kola a zas budeme asi chvíli chodit pěšky :)

První slunečný odpoledne za posledních deset dní trávíme stylově v thajský nemocnici, což samo o sobě zní jako horor. Ale náhodou…! Měla jsem štěstí, že zrovna kousek od nás se nachází nemocnice, se kterou mají cizinci v Chiang Mai asi nejlepší zkušenosti, většina zaměstnanců mluví na místní poměry dobře anglicky a přibližně po hodině a půl zaplatím 1090 baht a pajdám pryč s tím, že podle rentgenu je malíček jen hodně pohmožděný a to hlasitý lupnutí byla asi “jen” chrupavka. Tak si tu tak občas potichu kníknu a až u večeře jsem si pořádně vzpomněla, že mě už třetí den tak bolí osmička, že nemůžu skoro otevřít pusu. Má to i pozitivní stránku! :D

Vlastně to má i druhou pozitivní stránku – bolestný ^^

… a protože jak konstatoval Jirka, kterýmu K. historku právě převyprávěl: “To si děláte srandu. Jako v tu chvíli asi ani jednomu úplně do smíchu nebylo, ale pro děti a vnoučata – story hadr.”

life & stories, Thailand, travels

9 věcí, které mě bavily v Chiang Mai

posted by cassidy on 2015-09-02 at 8.30 PM, 1 comment

1. Toulat se po městě
Zní to tak jednoduše a obyčejně, ale zvlášť staré město, čtvercové centrum Chiang Mai k tomu doslova vybízí. Je dostatečně velké na to, abyste i po týdnu procházek pořád nacházeli nová místa a věci, které si získají vaši pozornost, zároveň se po pár dnech i bez mapy začnete dobře orientovat a vodní příkopy obklopující centrum ze všech čtyř stran vám nedovolí dojít nepříjemně daleko. Zapomeňte jednou telefony doma a ztraťte se v uličkách.

DSC_4821

DSC_4778

DSC_4844

2. Chrámy, chrámy, chrámy
Kamkoli se vydáte, vždycky cestou narazíte na chrámový komplex, protože v samotném Chiang Mai a okolí je jich údajně asi 300. Podle mě je hezký zůstat na jednom místě delší dobu a čím jsem starší a navštívila jsem víc míst, tím víc mám pocit, že se danou lokalitu užiju bez spěchu a radši si řeknu, že se do země vrátím, abych viděla další zajímavá místa někdy jindy, než snažit stihnout vidět highligty celého státu během pár dní. Díky tomu, že jsme každý den navštívili třeba jen jeden nebo dva z chrámů neslývají všechny tolik dohromady a v zahradách kolem nich bylo příjemné trávit čas hlavně ráno, kdy se kolem nich nemotalo tolik spěchajících turistů. I když nebyl z nejhonosnějších, můj nejoblíbenější byl komplex Wat Lok Moli se sochami slonů v životní velikosti.

DSC_4723

DSC_4721

DSC_4795

DSC_4851

DSC_4978

3. Přivstat si
Tenhle bod hodně souvisí s předchozím. Vstaňte jednou vážně brzo a užijte si buď klidné ulice města, které rozjasňují mniši oblečení v zářivě oranžové, zatímco sbírají od lidí příspěvky, almužnu, většinou jídlo na aktuální den. A nebo si večer předtím pronajměte motorku, vyšplhejte se během necelé hodiny do hor a kochejte se výhledem na probouzející se město z chrámu Wat Phra That Doi Suthep v absolutní tichosti, než se začne hemžit turisty na organizovaných výletech. A vezměte si na to lehký svetr :)

DSC_4914

DSC_4917

DSC_4897

4. Výborná káva
… a za to brzké vstávání je samozřejmě úplně přirozený odměnit se! Co třeba skvělou kávou? Ideální je, když poptávka a nabídka jsou v rovnováze a příliv dlouhodobějších “obyvatel” ze zahraničí výrazně pomohl rozvoji kávové kultury v Chiang Mai. Ve městě a hlavně práve ve čtvrti Nimmanhaemin, kde jsme bydleli první týden pobytu, je vážně nespočet opravdu kvalitních kaváren, jejichž majitelé a zaměstnanci jsou nadšení do přípravy kávy. Prostory většinou nejsou nic tradičního, spíš hodně moderní, často jsme slyšeli “melbournským” stylem kaváren, ačkoli podávaná káva někdy přímo ze severu Thajska pochází, často si ale zakládají na importu single-origin káv z známějších zdrojů jako je Brazílie nebo Ethiopie. Ne všude dostanete espresso, například v Bay’s café, “naší domovské” kavárně Bay připravoval zásadně překapávanou kávu nebo aeropress a pokaždé to byla show. Neodkážu tu ani při nejmenším vyjmenovat všechny dobré kavárny, které jsme navštívili, ale kdybych měla jmenovat úplně top zážitek, bylo to Ristr8to.

5. Masáže
Thajsko bez masáže prostě není Thajsko. Za 300 – 400 baht už v centru dostanete opravdu fajn hodinovou olejovou masáž v hezkém prostředí a klasická thajská často stojí ještě méně. Vždycky se najde důvod, proč si ji zrovna ten den rozhodně zasloužíte!

6. Trhy, které nejsou (úplně) plné cetek
Když pomineme jídlo, najít na trzích v Asii něco, co nebylo vyrobené novodobými otroky v obrovských továrnách z materiálů, které víc než cokoli jinýho připomínají PET lahev, je často mission impossible. O to víc jsme ocenili, že právě v Chiang Mai jsme rovnou na několika místech našli trhy, kde lidé prodávali své zboží z rodinných dílniček přímo v okolí města, byli rádi, když mohli říct alespoň v rámci jazykových možností něco málo k použitým materiálům nebo tradičních postupech, které používají.

DSC_4884

7. Kombinace výhod velkého a malého města
V Chiang Mai, ačkoli má asi 150 000 obyvatel, jsme si za celou dobu ani jednou nepřipadali jako ve velkém městě. Žádné hypermoderní budovy plné kanceláří, žádní lidi v oblecích, doprava (i když je jí opravdu hodně) celý den poměrně plyne a ať zvednete oči v jakékoli části města, vždycky vám zrak ulpí na vysokých horách, které se nad ním tyčí. Zároveň ale vždycky seženete všechno, co potřebujete, ať už to jsou jako v našem případě specializovaný výtvarný potřeby, origináln značkový sportovní oblečení nebo byste si zrovna zasteskli po jídle či surovinách původem z Británie, Německa nebo USA.

8. Možnost pokračovat ve svých koníčcích nebo si najít nové
… zvlášt co se týká pohybu. Lekcí různých typů jógy se nabízí úplně nespočet a často se jedná i o víkendová/podvečerní setkání lidí někde venku na malém kousku trávy (v Chiang Mai jí obecně moc není). Město nabízí vyžití ve spoustě moderních posilovnách nebo dokonce crossfitových tělocvičnách, hotelové komplexy zase často nabízí za relativně nízký poplatek vstup do jejich velkého bazénu i pro veřejnost.

DSC_4839Dělám si srandu! Opravdu tam jsou posilovny, ale mniši si na dvorku za chrámem poradili po svým :)

9. Milí lidi
Ačkoli mi přišlo občas až smutný, jak cizinci “sebrali” město místním, jaká koncentrace turistů ve městě je, místním to očividně nevadí a nestávalo se nám, že by byl někdo nepříjemný nebo se nás snažil nějakým způsobem podvést, jako se to často stává v přímořských, populárnějších oblastech. Musím uznat, že nejvíc cizinců jen v úplném centru a když jsme bydleli v Nimmanhaemin, moc bílých lidí jsme přes den nepotkávali. Takže s tím se asi, z pohledu původního obyvatele, dá prostě žít :)

DSC_4780

Město a jeho okolí toho nabízí mnohem víc. V horách, do kterých město téměř plynule přechází, se nachází národní park Doi Suthep Pui a nesčetné možnosti trekování, od krátkých párhodinových procházek po několikadenní možnosti. Milovníci adrenalinu v pralesích najdou několik stezek v korunách stromů nebo opičích drah, raftování nebo dokonce organizované sjezdy na vorech, nechybí klasicky čtyřkolky a motokáry. Na své byste si přišli, pokud je vaším snem svézt se na slonovi nebo se pomazlit se zfetovaným tygrem v Tiger Kingdom, ale takových tipů se ode mě nedočkáte – my jsme se nakonec obloukem vyhnuli i ZOO. Co se týká přístupu ke zvířatům, Asie je bohužel hodně let pozadu. Ale malý krůčky kupředu občas začínají být vidět, svět možná není ztracenej.