Monthly Archives

August 2015

Australia, travels

Sydney to Brisbane Roadtrip #4

posted by cassidy on 2015-08-02 at 4.25 PM, 0 comments

Protože náš čas v Austrálii letí jako voda a do Brisbane nás čeká pěkný kus cesty, vyjíždíme brzo ráno a ještě před polednem vystupujeme v Newcastle. Protože je zrovna třetí sobota v měsíci, máme to štěstí, že se v městkým parku koná Hunt & Gather Market. Akce, na které nenajdete nic než místní šikovný lidi, kteří se tu každý měsíc sejdou a prodávají svoje výrobky. Kdyby byla trochu větší šance dovízt ho v pořádku do Evropy, myslím, že bez toho obrovskýho lapače snů s vpletenými minerály a peříčky bych neodjela :)

Místo toho mi pořizujeme stříbrný prstýnek – láska na první pohled, myslím, že se ke mně moc hodí a ráda nosím šperky s příběhem. Vlastně nosím asi jenom šperky s příběhem. Kochám se novou ozdobou na prstu, zatímco si vychutnáváme čerstvou kávu z pojízdný kavárny – nádherně zachovalýho / zrenovovanýho Volkswagenu Kombi a posloucháme přitom živou hudbu, o kterou se stará sympatická zrzka Georgina Grimshaw.

DSC_4509

DSC_4504

O chvíli později sledujeme město z vyhlídky a o další chvíli později jsme mysleli, že se budeme procházet kolem bazénu Newcastle Ocean Baths, ale to jsme se spletli. Hladina poměrně rozbouřenýho oceánu byla hodně vysoko a vlny se valily přes stěny bazénu. Příroda :)

DSC_4516

V Newcastle sobotní cesta nekončí. Jakmile to trochu jde, odbočujeme z dálnice na některou z mnoha scenic routes, ačkoli zrovna teď to pro nás znamená na 80 kilometrech o hodinu delší cestu a zrovna času nazbyt nemáme, kvůli tomu, abysme viděli dálnici tu nejsme. A tak se nám v serpenýnách vedoucích eukalyptovými lesy bez přestání vesele přesouvá obsah všech úložných prostor, trochu poprchává a já mám oči na stopkách v naivní naději, že bysme třeba mohli zahlídnout koaly i ve volný přírodě. Nemohli :D Ale viděli jsme prvního divokýho pelikána. Jak se přesvědčíme později, to takový umění není, ale v tu chvíli radost byla :)

Na koaly se zastavujeme v Billabong Koala Wildlife Park. Vbíháme dovnitř přesně minutu po tom, co mělo začít setkání u nich, kluk od pokladny za náma se smíchem  křičí instrukce, kudy k nim dostaneme a je to celý sranda. Koaly jsou takoví bručouni – kdo by nebyl, když je vytrhnou ze spánku. Taková koala spí zpravidla asi dvacet hodin denně a nejaktivnější je většinou někdy mezi šestou večer a půlnocí. Takže ta, kterou jsme si mohli poňuchňat, byla o půl čtvrtý docela grumpy, protože měla ještě tak trochu noc. Ostatní se choulily v klubíčkách na eukalyptech ve výběhu, snažily se být neviditelný a modlily se, aby nebyly pro návštěvníky vybraný ten den zrovna ony :D

DSC_4540

I když má park koaly v názvu, rozhodně nejsou jediné, co tam můžete spatřit. Krom obrovskýho krokodýla, o kterým jsme tak dlouho nevěřili, že vůbec může být živej, až jsme si to museli ověřit u ošetřovatelky, přes papoušky, hady, pavouky, opice, leopardy, velké nelétavé ptáky, další pelikány, červené pandy až po ikony Austrálie – psy Dingo a klokany. Klokani <3 Při probíhání pokladnou jsem mimo lístků koupila sáček krmení pro klokany a říkala si, že jim to teda asi budu moct nasypat přes plot. Houby, kukuřici z ruky přímo ve výběhu. Klokani byli miloučký, přátelský, superroztomilí. A nenažraní :D Myslím, že jsme ve výběhu s desítkama menších klokanů strávili dobrých dvacet minut, jaká s nimi byla sranda.

DSC_4567

DSC_4606

DSC_4601

DSC_4587

Podobných menších ZOO a parků je v Austrálii spousty. Jsme rádi, že jsme si vybrali zrovna tenhle, zvířata vypadala opravdu šťastně, spokojeně, všichni ošetřovatelé byli příjemní, ochotní, o zvířatech rádi a hodně mluvili. Líbilo se nám i prostředí – ačkoli dost autenticky připomínalo právě prostředí přirozené pro místní zvířata – výběhy nebyly upravené zrovna na level anglický trávník a zařízení asi spíš starší, zároveň nikde nic rozbořeného, rozestavěného, všechno hezky promyšlené. Proti aucklandské ZOO asi o deset dní dřív opravdu fajn zážitek.

Australia, travels

Sydney to Brisbane Roadtrip #3

posted by cassidy on 2015-08-01 at 5.12 AM, 0 comments

Než se opravdu vydáme po Pacific Coast směrem k Brisbane, zajedeme si něco málo přes sto kilometrů na západ, do vnitrozemí. Do hor. Do Blue Mountains. Tohle místo je můj sen navštívit od chvíle, kdy Nirrimi před lety postnula na svým blogu první fotku odtamtud.

I přesto, že zeměpis byl na střední asi můj nejoblíbenější předmět, prostě nějak nečekáte, že v Austrálii uvidíte sníh. A že uvidíte papouška kakadu ve sněhu už tuplem ne. To je snad ještě větší paradox než klokan na sněhu. Vystupujeme na parkovišti u na zimu opuštěné Conservation Hut za městečkem Wentworth Falls, pod podrážkou zakřupou zmrzlý krystalky a zafouká ledovej vítr. Měníme kecky za pohorky a jsme rádi, že jsme ovčí termoprádlo nezahrnuli mezi “věci, který v tropech nebudeme potřebovat” (= mezi věci, které jsme před odjezdem z Aucklandu z důvodu úspory místa v batozích uložili do vakuových pytlů a vysáli). Z několika možností si vybíráme asi tříhodinový trek s označením “hard”, který by nás měl po hraně jedné ze skal dovést k vysokým vodopádům Wentworth Falls. A tak vydáváme se lesem po značkách.

Jdeme asi deset minut, než… Než se před náma poprvý otevře nekonečnej výhled na ony Modrý hory. Jsem si docela jistá, že mi v tu chvíli poklesla čelist a v očích se mi zaleskly slzy. Ne kvůli tomu větru, ale dojetím. Čekala jsem, že to bude obrovský, že to asi bude zážitek, ale realita naprosto překonala všechny moje představy. Myslím, že na tenhle moment nikdy nezapomenu.

DSC_4489

DSC_4484

DSC_4435

DSC_4448

DSC_4456

Krásný výhledy na nekončící divočinu nás doprovázely po zbytek cesty a my jsme se nemohli vynadívat. Škoda, že na fotkách to zdaleka nevyzní tak, abyste mohli cítit se mnou, jaká to byla síla. Za celou dobu potkáme jen pár tichých lidí, kteří jakoby na cestě skoro nebyli. Je sice zima, ale dokážu si představit, jak moc musí tohle místo ztratit v hlavní sezóně, kdy tu pravděpodobně proudí davy. O tom jsme se přesvědčili na vyhlídce na Three Sisters o pár kilometrů dál – přijedete přímo na ni autem, uděláte si fotku s výhledem, přičemž se kolem vás motá i v tomhle nečase minimálně stovka lidí… výhled krásnej, neoddiskutovatelně. Ale atmosféra nějak schází. Kdyby věděli, o co přicházejí…

“Will it be easy? Nope. Worth it? Absolutely.”