Monthly Archives

January 2013

life & stories, photos, stuff

January 22, Tuesday

posted by cassidy on 2013-01-22 at 12.00 PM, 9 comments

 Zkouškové stále v plném proudu, i kvůli tomu tahle frekvence příspěvků, však to znáte. Za tu dobu se mi v telefonu nashromáždilo dost fotek, můžete se mrknout, co poslední dny vystihovalo.

Samozřejmě občas je potřeba trochu rozptýlení, protože (i když by to asi bylo potřeba) v tom učení se nedá ležet věčně. Plesová sezóna u nás v lednu vrcholí, plesy gymplu jsou zpravidla výborný a jeden náš čeká i tenhle pátek. V sobotu se mi povedlo vidět se s kamarádkama, po opravdu dlouhý době jsme navštívily čajovnu (na gymplu, zvlášť v nižších ročnících, to bývala skoro naše základna) a v neděli jsme si udělali s partou lidí výlet na Říp, kde jsem byla naposled někdy na základce. Ale o tom příště, mám i dost fotek, takže – stay tuned! Ve čtvrtek máme naplánovanou pohodu s T., slíbili jsme si konečně zajít na oběd, neměli jsme naše milovaný čínský nudle ani nepamatujeme. Už se nemůžu dočkat!

nejčastější výhledy posledních dní

… protože něčím si to učení zpříjemňovat musíme

… protože jsem včera udělala finance podniku (a na výbornou dokonce!) a protože jsem na posledním plese doslova protančila svoje nejpohodlnější (a jediné) lodičky (což úplně nevysvětluje tričko, šampon, tužku na oči, vanilkovou svíčku a gumičky… XD)

… a protože všechna ta těžká práce si zaslouží těžce odměnit!

…protože mít oblečení seřazené podle barvy je prostě správně :D Makes freaks like me happy.

… protože ten den jsem fakt měla ráda svoje vlasy

abych se měla na co těšit ^^

life & stories

January 10, Thursday

posted by cassidy on 2013-01-10 at 6.44 PM, 4 comments

Nikdy jsem žádnou bilanci, shrnutí uplynulého roku, nepsala, a byla jsem si ještě před pár dny úplně jistá tím, že opět nic psát nebudu, ale nakonec mi to ve vlaku nedalo, začala jsem listovat diářem a zjistila jsem, že už jsem zapomněla na tolik věcí, že si to chci připomenout.

Leden
Vrátili jsme se z hor a hodně jsem se učila. První zkouškový, zn. úspěšně. První oficiální placený focení akce – na maturitním plese. Sáňkování na Černé hoře a láska k tamním sjezdovkám. Začínáme s Élou chodit na balet.

Únor
Spousta pracovních schůzek. Úspěšných. Za odměnu si pořizujeme iPad, náš první společný majetek. Po nějaký šílený párty se jedem rozloučit s Nat na letiště. Natáčíme s plurk lidma únorovou videochallenge. Třídní zras v casinu. Doufáme v léto v Paříži. Začíná semestr, každý čtvrtek snídáme v McDonalds. Poprvé vybíháme do polí.

Březen
Slavíme společně s Térou a Impym dvacetiny. Jsem dojatá z přání. Nová občanka. Zameškávám týden školy v Dolomitech a v některých předmětech následný skluz nemůžu dohnat do konce semestru. Peču 50 muffinů na prezentaci, ano – vysoká škola.

Duben
CCF party. Fandíme dvojčatům na jejich posledním MČR. Spousta školy, Velikonoce, čarodějnice. Únava a vyčerpání, přestáváme chodit na balet.

Květen
Pět let spolu <3 Majáles. Adam a Natála se milujou, zjištění měsíce! Paříž nebude, práci na léto nemůžu sehnat. Ukradli mi kolo, volala jsem policajty poprvý v životě.

Červen
I druhý zkouškový bez failu, sama tomu nevěřím. Mám čas na focení a radost z fotek Rádi&Terky, Téry a Denisy. Ptáme se s Tomem po skútru a téměr na místě kupujeme auto. Tomáš je na Jezerce a my s Adamem jedem na kolech na Okoř. Přestal mi fungovat Akismet antispam na blogu a od té doby musím (doteď!) všechny komentáře probírat od spamu ručně. Mácháč se třídou byl boží.

 

Červenec
Nechávám se fotit. Zvláštní, být na druhé straně foťáku, výsledek hezký, ale zůstanu na té “své” straně, “za” se cítím líp :) Lidice s Adamem a Nat, silný zážitek a největší horko ever. Týden u moře. Slavíme Tomášovy jednadvacetiny, párty all night, přesun do Krkonoš, dvakrát během 24 hodin na Sněžce, čtyři dny téměř bez zavření oka. Denní rekonvalescence a následuje voda. Spousta levného, rychlého, dobrého, leč nekvalitního jídla. Spousta deště a nádhernej poslední den. Mám pocit, že jsme si vynahradili pomaturitní prázdniny, takovýhle nějaký jsem o nich měla představy! Po čtyřech letech se do ČR vrátili Holanďani z našeho exchange projektu, trávím s nimi odpoledne a večer, ráda je vidím, ale mám potom úplně zavařený mozek z neustálý angličtiny. Každodenní hodiny na gymplu chybí, no. Plurksraz v Naganu.

Srpen
Pořád rozdýcháváme všechny červencový zážitky :) Archivuju fotky do smashbooků. Trávím dlouhé dny prací na novém kole, i když jsem se zařekla, že na to kašlu, začalo mi chybět. Jedeme s Térou na výlet do Vídně. Navštěvujeme bývalé profesory, teď už spíš kamarády, v Kostelci nad Černými lesy, šíleně se ztratíme bez mapy a navigace (milujeme vybité smartphony) a na hodinové cestě nabereme hodinu a půl zpoždění. Týdenní česko-německá turistická dovolená. Fotíme s Anetou na Strahově. Trpíme s Tomem bolestí kolen a skoro nemůžeme trénovat.

Září
We run Prague, endorfiny, dobíháme lépe, než jsme čekali, nadšení přetrvává další tři dny. Piknik na gymplu, profesoři nás rádi vidí a my je taky. S holkama spíme u Jíti, jako za mlada :D Roadtrip, nejlepší zakončení letošního léta, z toho budeme žít ještě dlouho. Plynule (doslova :D) přešel v první školní den. Openair na Strahově, poznávám T. spolužáky z vejšky a jsou fajn :)

Říjen
Nějak ignorujeme školu, nikdo po nás nic moc nechce a jak už všechno znám, vůbec mě to nevyčerpává tolik, jako loni touhle dobou. Pořád jsme s holkama v koktejlu nebo se třídou v casinu, začíná narozeninová sezóna. Chodíme na čtvrteční obědy s Haničkou. Sedím u voleb do krajských zastupitelstev. Mám pocit, že toho mám málo, absolvuju pracovní pohovor. Úspěšně. A tak chodím do práce. Je potřeba dát dohromady kompletní účetnictví, chci se něco novýho naučit a beru to celý na sebe. Po dvou měsících – checked! Pelikán hlásí poslední tři volná místa v letu do Tokia v termínu, který jsme zvažovali, bez přemýšlení vybrakuju účet a kupuju letenky. Tohle je příležitost, která nepočká.

Listopad
Povinností začíná přibývat. Celé dny jsem pryč, ze školy rovnou do práce, jakmile mám chvilku volnou, spím. Jsme v kině víckrát, než za zbytek roku dohromady. Začínám celkem dost cvičit, z neustálýho sezení u počítače mě všechno bolí a taky smlouva. Po půl roce jdu ke kadeřnici a cejtím se zas trochu víc jako člověk než jako rusalka :D Kafe s Quanti, Haničkou a Sylvinkou, ráda jsem Q. a S. poznala i osobně :) Opouští nás po bez měsíce čtrnácti letech Fredy, strašně brečíme všichni.

Prosinec
Rozsvícení vánočního stromu na Staromáku je místo romatický procházky trága, jedeme pozdě, nemůžeme zaparkovat a nakonec ho ani nevidíme :D Studentský ples. Trávím dlouhý dny se semestrální prací, s téměř třiceti stranami jde fakt o moje životní dílo :D Fotíme další maturiťák, už z toho nejsem tak na prášky, ale měla bych si zapamatovat, že pokud za celý večer nevyměním baterky v blesku, dojdou v půlce půlnočního představení. Stalo se to už minule, asi na tom něco bude. Už nechodím do práce, nedávalo mi to vůbec tolik, jak jsem si představovala, když už, potřebuju dělat něco kreativnějšího nebo se učit nový věci. Czech Press Photo. Ještě před Vánocemi se mi podaří ukončit čtyři předměty, dva z toho jsou sice jen zápočty a navíc počítám i tělocvik, ale věřte, že zrovna ten mě stál víc úsilí a přemlouvání, než kdeco jinýho :D Proti loňsku su užívám Vánoce mnohem víc. Nemám skoro chuť na cukroví, strange. Hory a celkově nejlepší možný zakončení roku. Bylo to nabitý, ale bylo to boží! 2013, buď taky takhle super :)

Nemám ráda předsevzetí, který vysloveně nutí do nějakých konkrétního hodnot, protože jsem strašnej puntičkář a fakt bych se nutila do toho jich dosáhnout a byla bych strašně zklamaná, kdyby se mi to nepovedlo, ale jsou věci, které bych chtěla v tomhle roce nějak vylepšit nebo dělat víc, tak alespoň trochu motivačně si je tu napíšu:

  • Víc fotit
  • Vidět další nová místa
  • Víc tvořit
  • Běhat a cvičit (alespoň jako doteď)
  • Pracovat na flexibilitě a vůbec fyzické zdatnosti (trénovat standing bow, stojku a chtěla bych se naučit handspring)
  • Doplnit archívy blogu (tohle je jedno toho typu, který nemám ráda, ale bude tu, protože mi tu chybí minimálně čtyři roky a čím dál to odsouvám, tím víc se bojím, že to už nikdy všechno neposbírám)
life & stories, parties & events, photos, travels

January 4, Friday

posted by cassidy on 2013-01-04 at 12.44 PM, 6 comments

Hory, konečně! Na tenhle výlet jsme se těšili od loňského ledna. (A taky jsem se teď dva dny těšila, jak až se zbavím zkoušky z MOO, půjdu tohle všechno napsat, a když na to došlo, nějak nemám slova. Jako vždycky.)

Problémy nastaly už při odjezdu. Naplánovat, jak se posbíráme po celé horní polovině středních Čech a včas vyrazit – to nemohlo vyjít. Naštěstí jsme všichni zpomalení celkem podobně, takže jsme se u McDonald’s na dálnici za Prahou sešli sice o hodinu později, ale nikdo dlouho nečekal. A ještě se nám vlastně povedlo se předtím náhodně potkat. Cesta dál bezproblémová, sníh nikde, námraza taky ne, proti loňskému roku paráda. Jsme natěšení, že nám je úplně jedno, že se v autě nedá hnout, že máme batohy na zadních sedačkách s Impym vyskládaný skoro až pod hlavu a rakev musíme při každý zastávce rozvazovat a znova přivazovat provazem, protože klíče (ani zámky vlastně xDDDDDD) se nekonají :D

Úplněk cestou. Kvalitní, já vím.

První večer se aklimatizujem, domek na správný samotě hned pod lesem je ideální. Všude se hemží spousta lidí. Neumíme topit a tak pořád větráme kouř. Jura má celý večer na hlavě kameru a díky tomu následně doma zjišťuje, what the hell happened :D Dlouhá noc.

Ráno se fakt hecnem (respektive dva lidi se hecnou a nedovolí zbytku jinak :D skok velryby Impyho doprostřed postele se těžko zaspává xDDDD), v 6.55 se necháme vytáhnout z postelí a odhodlaní klepat na turnikety v osm nasedáme do aut. Upřímně – ani sami tomu nevěříme :D Na Černé hoře je nejlepší ježdění, jaký jsem u nás zažila. Je nádherně, svítí sluníčko, sněhu je na sjezdovkách dost..

Family portrait <3

K všeobecnému nadšení Jura zvrací z lanovky. Kolem jedenáctý přichází hlad. Poslední moment, kdy vidíme Juru. Po zjištění, že nemá u sebe telefon a dvouhodinové snaze ho najít na všech sjezdovkách a po všech skibarech ho považujeme za definitivně lost a doufáme, že se sejdem odpoledne u auta. (Kdyby to nevyšlo, tak fakt nevím :D Naštěstí jo!). Ve dvě se objevují konečně i Nat s Meďákem a máme radost, že umí lyžovat i když “to absolutně neumí a lyžovala naposled před dvanácti lety”. Dobrý to je! Chceme si užít první den na sněhu co nejvíc, ke konci už vážně padáme na hubu. Zjišťujeme, že Jura u auta čekal už dobrý tři hodiny (happy end!). Nikdo neumřel a odměňujem se boží obrovskou večeří na Dvoračce.

Přes všechno ponocování (ty večery mi dost splývaj) vstáváme i druhý den a díky božímu nápadu koupit si permanenky na ten den už den předtím večer si můžem sjet dokonalej manšestr na černý. Smějeme se polskýmu překladu borůvkovýho koláče, ale doma zjišťuju, že to je v pohodě. Každopádně na první pohled to vypadalo zvláštně. Objevují se loňský zimní tlustý kočky. Mám na prkně první křížek za lyžaře :D Ale jako his fault. Na sjezdovky (zvlášť tyhle slušný) by měl být snad řidičák na lyže, špatní lyžaři jsou úplně asi milionkrát nebezpečnější a nepředvídatelnější a děsí mě :D

Tomíkova radost z kočky ^^

Krmení kočky…

… šikana kočky :D

Přece jen jako správný computer kids toho začínáme mít po obědě už celkem dost.. A taky aby s náma mohl něco podniknout Rubi a jeho vyhozené rameno, plán na odpoledne je jasný – saně! Saně nikde nemají, aha :D Tři půjčovny a ani ň. Naštěstí Nat kamarádi v půjčovně o kus dál mají saní dost, patery saně v Superbu, why not.

Jediná společná <3

Kdyby na tý fotce byl s Tomášem kdokoli jinej, napíšu, že ho Tomáš šikanuje. Ale tady si fakt nejsem jistá :D

A jedém! Saně dokonalý, dráha vedla trochu jinudy, než loni (možná ten jeden úsek zavřeli kvůli týpkovi, co vylítl z ledu někam asi dvacet metrů do lesa?), ale bylo to tak akorát umrzlý a uježděný, že jsme jeli celou dobu jak blázni, ale ještě bylo možný se eventuelně vyhnout běžkařům a tak. Ale šíleným pádům jsme se nevyhnuli, myslím, že Lukáš vede v počtu, ale stylem se tomu skoro vyrovnal Rubi, který radši vyskočil ze saní nebo hromadná bouračka s hloučkem běžkařů bez běžek. Natála říkala, že si to sjede jednou a pak počká ve skibaru, že jí to moc nebere. Po první jízdě jsme k lanovce skoro běželi a jezdili jsme úplně do poslední chvíle, co to šlo, poslední jízdu  nahoru dvě minuty před zavíračkou, dolů už celou za tmy úplně. Cestou domů máme všichni chuť na čínský polívky, ale když jsme si představili tu hromadu mastných talířů, přehodnotili jsme situaci a nechali se radši rozmazlovat na Dvoračce. Pomalu se z ní stává domovskej podnik :)) Večer mimo jiné chcípáme smíchy u videí, fakt doufám, že se z toho povede nějakej sestřih, ze kterýho to vyzní :)

Třetí den už to nedáváme :D

Paleo.

Z lyžování v Bukách nadšení nejsme, ale aspoň budem trochu odpočatí na večer.

Jak od maminky <33 Já docela nerada jím v restauracích, protože se bojím, že to nebude podle mých představ a nebude mi to, co si vyberu, chutnat, ale tady prostě si fakt člověk mohl dát úplně cokoli a vždycky to byla dokonalost.  Jako bonus fakt za pár korun. Víc takových restaurací!

Silvestrovský večer trávíme na chatě, v jedenáct vyrážíme na túru na náměstí, na ohňostroj. Sympatický, jak mají v TU ohňostroj už před půlnocí a všichni pak bouchají šampusy a přejí si na námku :)) U nás to vždycky bývalo tak, že si “ťukli” všichni doma a pak teprve vyrazili na půl jednou na oslavy. Chceme jít s Nat někam tančit, ale kluby jsou narvaný k prasknutí a zbytek skupiny s náma nechce jet do legendární Deprese. Vydáváme se na soukromou párty k sekvoji :D Chtěla jsem ji vidět dávno. Prej má měkkou kůru. Má fakt. Dlouho nejdem, hledají nás, doufáme, že si Adam z léta pamatuje, kde je sekvoj. Nepamatuje. A těžko to popsat jinak, žejo :D Šly jsme celkem dloujo, nějaký louky, pole, les, tma. A jedna sekvoj uprostřed ničeho. “Tyvole, jsem si musel založit účet na geocachingu, abysme vás našli.”  Takový dvě kešky, to se vyplatí ;)

Poslední oběd na Dvoračce a trochu smutná cesta zpátky do reality. A zkouškovýho. Nejradši bysme zůstali na horách navždycky, je to tak takový milý a bez všech těch problémů všedních dní. Přemýšlím, na co jsem zapomněla, ale jestli na něco jo, ona vám to určitě napíše Natálička. Dík kamarádi, skvělý to bylo! Prej i video bude. Ale když se vystříhají všechny nepublikovatelný části, bojím se, že moc nezbyde :D The end.

(A co bude příště? ^^)