Monthly Archives

July 2012

do, make, create, photos, stuff

July 30, Monday

posted by cassidy on 2012-07-30 at 12.31 PM, 14 comments

Fotky. Všichni milujeme fotky a ty papírové tím, že je většinou nemáme tak často jako dřív, o to víc. V době, kdy se fotilo na filmy běžně, jsem to jako dítě nijak neprožívala, ale teď, když jsi jdu jednou za půl roku / rok vyzvednout ten balík fotek, nemůžu se dočkat. I když jsem je všechny předtím milionkrát viděla. A většinu z nich jste viděli i vy. Fotky po pár prohlédnutích (vždycky je zvědavá celá rodina :) ) pak končily v onom papírovém sáčku, ve kterém jsem si je přinesla, někde v šuplíku nebo v krabici. A pak jsem objevila něco, čímž se mi uchovávání fotek povedlo dovést k dokonalosti. O Smashbooku od K and company a prvních polepených stránkách jsem psala tady, trochu nevědomky jsem tak odstartovala na zejména na Plurku šílenou scrapbooking epidemii :D A to je super!

Ze začátku jsem si nebyla úplně jistá, jestli mě to bude bavit. Teď vím, že Smashbooky jsou vážně výborně investované peníze i čas.  Nikdy mě nepřestane bavit si je prohlížet, na barevných pevných stránkách doplněné o všechny tyvstupenky, lístky, účtenky, plánky.. Prostě blbosti, které vám dělají nepořádek v peněžence, nevíte co s nimi, je vám líto je vyhodit, ale nakonec stejně skončí v koši. Je to boží. A nemusí to být zrovna Smashbook, někomu předpotištěné stránky dost nevyhovují.. Když trochu popátráte, na internetu se dá sehnat spousta různých typů scrapbooků, takže si každý vybere přesně to, co se mu hodí.

Nevracím se úplně do minulosti. Začala jsem o něčem jako scrapbook přemýšlet proto, že jsem měla uložených spoustu těch “blbostí” a fotek z okamžiků, na které jsem nechtěla jen tak zapomenout, z loňského léta, kdy jsem navštívila Londýn a dvakrát Paříž a potřebovala jsem nějaký způsob, jak všechno uchovat důstojněji, než v krabici. Ke starším fotkám se vracet by se mi asi nechtělo. První Smashbook, do kterého se mi vešlo vše od začátku minulého léta před začátek toho letošního, jsem dokončila v pátek. Předevčírem jsem měla chuť odpočívat u něčeho, co mě baví, začala jsem s druhým a lepení mi šlo tak dobře, že jsem se dopracovala až do poloviny druhé “knížky” – do současnosti :)

A protože jste zvědavci zvědaví a mezi plurk-stationery-úchyláky se objevil nejeden request po nafocených stránkách, here we go :)

Malá část materiálů k “uchování”  a dokončený první smashbook.

Nové (poslední) stránky modrého alba…

… a první plus mínus polovina zeleného :)

life & stories, parties & events, photos, travels

July 28, Saturday

posted by cassidy on 2012-07-28 at 7.13 PM, 10 comments

Dneska už jsem si tak rozkouskovala den, že žádnou práci stejně neudělám, tak nemusím mít výčitky, že trávím čas psaním blogu. Ráno jsem byla nucena vstávat v 5.20, jet pomáhat tátovi do práce, pak mi bylo strašné vedro na to, abych seděla u počítače, pak jsem potřebovala něco poklidit a skončilo to tím, že jsem strávila X hodin dolepováním smashbooku. Ale o tom příště. Třeba zítra už. Nevím. Dlužím sobě i vám VODU.

Den 1

Začíná to slibně. Máme nějak víc bagáže, než dokážeme unést :D

Společná fotka na startu. Kluky si domyslete :D

Kvůli Impyho Whooper Menu jsme běželi přes celý Hlavák jak vyšinutí a zjistili jsme, že když je krize, ty tašky, které jsme nemohli unýst ve čtyřech, zvládnou pobrat tři lidi. Budiž nám za to odměnou papírový pytlík, který nás zabavil cca na hodinu a půl.

Vždyť to říkám :D

Volá paní z půjčovny lodí, jestli si je můžeme vyzvednout zítra ráno v devět. Nevěříme vlastním uším, nemůžeme. V devět?! Je docela neoblomná. Tak prý v půl desáté :D Cesta vlakem dost úmorná, dvouvagonový motoráček stavěl většinou po dvou minutách jízdy na cca deset minut :D Pomalu se psychicky připravujeme na to, že Petulky chatu budeme muset vážně najít. Jsme zkušení keškaři, ale jediný hint v podobě fotky stejné jako tahle s popiskem “výhled z okna” nás dost vyvedl z míry.

To byl vtip. Prý. No, známe Pet a všichni jsme byli přesvědčení, že by nás vážně s tím nákladem nechala bloudit po Šternberku a ještě nás pobaveně sledovala někde z povzdálí. Sledovala nás opravdu. Naštěstí na Foursquare a přili nás společně s Tpkem vyzvednout na zastávku <33

A nadešel náš čas. Náš s Nat.  Čas zavřít se na chvíli do pokoje, všechno najít, vybalit z igelitek, poskládat a zabalit do balíčků, které by cestu neměly šanci přežít, čas na naší strašně promyšlenou a připravenou ceremonii předávání přísně utajených startovních balíčků. Nikdo krom nás dvou se nevypadá zrovna nadšeně z barvy našeho výletu xDDDDD Ale všem to moc sluší :D:D

Nejlepší buřty! Pražáci, povinně se zeptejte Petulky, kde je koupila a jiný nechtějte!

Impy stihl hned první den zabít sebe i lavičku :D

Jsme ve strašným stavu a čekáme, až zhasne hrad. Zhasl.

Den 2

Ráno ok, stíháme převzít lodě, balíme do konví a lodních pytlů, nakupujem poslední drobnosti, jíme obří točenou zmrzlinu, čekáme, až se Tpk vrátí z práce, líbí se nám naše trička a před jednou je konečně všechno ready a čas vyplout. Máme před sebou 15 km do kempu, kde jsme si vyhlídli nocování.

Plujem. Tři z nás na vodě už byli, tři ne. První jez asi po sto metrech. Hodně krátká instruktáž a vyšlo to, všichni přežili! Tpk během hodiny docela ovládl kormidlo a už se pohybují i jinak než po kružnicích :D Potkáváme boží občerstvení přímo na vodě. První utopenci. Zahajujeme testování snad všech dostupných utopenců na Sázavě. Tenhle do konce cesty neměl konkurenci. Druhý jez si nepamatuju, ten jsme tuším museli přetáhnout, protože nebylo dost vody. Zato na třetím si to užijeme na dlouho dopředu. Dole půlmetrovej kohout, jsem turch od hlavy až k patě, v lodi deset čísel vody. Kolíbáme se, Tom trochu vyšiluje, když se snažím otočit se s GoPročkem na hlavě, abych natočila i ostatní pod sprchou. I když nám přišlo, že víc vody by loď nezvládla, nakonec máme jí ze všech nejmíň xDDDDD Zjišťujeme, jak vypadá doslova “šedesátilitrovej batoh”, aneb naivně jsme si nezabalili batohy :D Vylejváme lodě a plujem. Holky turch. Další pauza. Čaje, “lžičky z NDR”, další utopenci. Plujem dlouho. Petulka se nás snaží přesvědčit, že bysme mohli jet až do Sázavy, naštěstí je přehlasována a “kotvíme” ve Sportareálu Samopše.

Vybírala jsem schválně velké kempy, které měly dobré recenze, slušné sociální zařízení a možnost se najíst, sehnat potřebné apod. O to víc v šoku jsme, když jsme v areálu, kde by mohlo být ubytováno odhadem 400 lidí v budovách + tři miliony ve stanech, sami. Jako fakt. Sami. Ubytování v pokojích za stejnou cenu jako pod stanem. What. Jsme princezny. Jsme unavení, vysílení, je nám zima. Berem pokoje :D Sprchy v budově, v dobrém stavu, bez časového omezení. A horká sprcha je přesně to, co potřebujem po čtyřech hodinách v mokrých kalhotkách a osmnácti stupních Celsia :D Na chvíli se jdeme posadit do restaurace, kde se nachází jediná další civilizace (=obsluha) v okruhu X kilometrů. Začíná série kotlíkových čínských polévek, děláme hovadiny, strašíme se, hrajem frisbee na metr široké a padesát metrů dlouhé chodbě… A nikomu to nevadí. Protože jsme tam sami. A kdyby nás někdo přišel zabít, taky to nikomu nevadí teda.

První noc v mokrém spacáku. Myslím, že jsme špatně zavřeli lodní pytel. Šérujem hlavně Tomášův a snažíme se mokrého se moc nedotýkat xDDDDDD

Kluci balí, holky radí :D Úplně všechny jsme takhle stály stejně. Ideální stav :)) Na scéně se poprvé objevují moje / tátovy úchylné banánové pláštěnkové kalhoty, které mi někdo následující dva dny závidí přibližně každé dvě minuty :D

Z druhého dne si nějak moc nepamatuju. Nebylo moc teplo, nebylo moc hezky. Do Sázavy dojíždíme cca po 2,5 hodinách jízdy a děkujeme své prozíravosti, že jsme tam nechtěli pokračovat ještě včera. Stavíme, obědváme to u lodí to, co jsme si ulovili v Tesco Express kousek od řeky. Stahovat loď jezem bez vody na gumicuku není úplně ideální stav. Pořizujeme si Tesco prádelní šňůru a děláme z ní koňadru. Prej se tak jmenuje ta šňůra od špičky ke konci lodi. Prostě máme provaz a nejsme dál odkázáni na půjčování si psího vodítka od cizích vodáků xDDDDDDD V plánu máme uplout 22 km, což je na netekoucí Sázavě docela slušný výkon. Musíme hodně pádlovat. I když mělo podle předpovědi lejt jako z konve celý den, prší opravdu jenom občas a trošku. Ale tak jsme rádi, žejo.

Do RS Poddubí “k Bořkovi” zase doplouváme skoro za tmy. Poté, co se nám povede vytáhnout loď na provázku do krpálu, který jsme nemohli vyjít s lodí na pádle, titulujeme šňůru  na nejpevnější provaz ever. Adam sklouzl a zapadl do bahna u břehu a je jak prase. Nevím vůbec, jak se to děje, ale najednou platím za všechny místo stanů chatičky xDDDD

Docela se vám líbily počty v minulém článku. Tady je spánková statistika taky zajímavá. Ale plně naopak než na Sněžce :D Usnuli jsme něco po sedmé večer s tím, že dáme rychlý “powersleep” podle Tpka a za půl hodiny budeme ready to party all night long. Probudil nás budík v půl osmé ráno :D

Den 3

Ranní poznatek: DÍKY bohu za chatičky! Lilo celou noc a všude je šílený bahno. Chci sprchu. Jdu do sprchy a už jen “návod k použití” mě děsí a uvádí do stresu. “Vhoďte minci 20,- Kč.” Ok. “Rozsvítí se světýlko u čísla sprchy, do které máte jít.” Ok, klasika. A následuje šílenost prostě!! “Nyní se rozvítí světlo v kabině. Máte 30 sekund na odložení oblečení. Poté začne téct voda a poteče 5 minut. Následně světlo bude svítit 2 minuty, abyste se stihli osušit a obléci.” A prostě kobka bez okýnka, žejo, kdyby mi tam zhasli, zešílím :D:D Sprchou jsem prolítla jak nikdy, strach ze zhasnutí prostě :D Tohle fakt ne.

Podle předpovědi má být celkem dobře. Aha.. Neprší asi přesně tu hodinu, kdy se couráme do umývárek a stěhujeme věci do lodí. Adam klouže do bahna a nemůže najít žabky. Všechno máme. Po deseti minutách od startu dnešní etapy začíná šílenej mordor. Po dvaceti minutách schovávání se pod stromy to vzdáváme a jedem v dešti. Prej do nejbližší “osady”. Někde, kde se budeme moct doopravdy schovat. Máme tu smůlu, že fakt první takové místo je vzdálené skoro dvě hodiny :D Jsem docela turch i přes mojí dokonalou žlutou dvoudílnou pláštěnku. Milujeme, jak je Sázava najednou teplá a můžeme si v ní ohřívat ruce xDDDDDDDDD

Konečně něco vidíme! Kemp Čerčany. Než doplujeme z prostředka řeky k břehu, z ničeho nic přestane pršet. Fakt vtipný xDDDDDDDDD Díky :D Petulka a Tpk vrací loď a výstroj, pracující lid nemá moc na výběr a nemůže si dovolit po zameškaném pátku jet až do pondělního večera. Adam se asi pro něco vrací do lodi nebo nevim. Ale najednou je celej v řece prostě :D Sedíme pod slunečníky, převlíkáme se do suchýho, nabíráme spoustu dalších vrstev, klepem kosu, jsme neskutečně vděční za česnečku a čaje. Po všech zážitcích tohohle týdne si připadáme celkem tragicky už fakt :D

Ale máme dobrej čas. Ve dvanáct už jsme zase v lodích, v plné síle. A blýská se na lepší časy! Sluníčko sem tam, sluníčko pořád, zas se zbavujem všech vrstev a končíme litování, že se nám nechce převlíkat do plavek. BOŽÍ!!

Pozdní oběd na jezu :)

V plánu 19 km, ale jde nám to nějak líp od rukou, do kempu nám zbývají poslední asi dva kilometry a hodin, kdy je světlo, ještě hodně, tak dokonce stavíme a jdeme na výlet na zříceninu Zbořený kostelec, takové trosky, co jsme viděli, že se tyčí v lese nad řekou.

Chvíli se kocháme, skoro zapomínáme, jaký bylo ráno a litujem Pet a Tpka, že už tu nejsou. Na cestu dolů Tom objevil nějakou dokonalou zkratku a protože jsme všichni blbí a nikdo jsme neprotestoval.. :D Je to strašně prudký! A klouže to. A kloužu já :D A padám přímo na foťák, ve snaze nepřeválcovat ho svými sedmapadesáti kily padám nejdřív po hlavě, pak po zadku, úplně rozbiju hubu strašně :D Minutu po mě se veze po zadku Natálka. Znova – děkujem!

Na žabky a pantofle ideální terén prostě.

Přemýšlím, jestli chcete vidět taky tu fotku, kde Natálije dělá, že ten zadek olizuje xDD

Je nejvíc nádhernej podvečer. Sice jsem jak prase, ale snažím se na to nemyslet xDDDDDDD Jedem kolem takových různých starých strašidelných továren a všechno je kouzelný. Kemp krásnej, upravená zelená a nemokrá tráva, teplý zapadající sluníčko <33 Nemůžem se vyhrabat z lodí, břeh je vysokej a kluzkej. Vyskočím nějak nevím jak. Ve snaze povytáhnout loď Adama a Nat se znova vyválim v bahně. A ve snaze vstát znova xDDDDDDD Tomáš mě musí úplně vytáhnout a doufám, že další den bude taky hezky, protože tyhle legíny rozhodně do čista neuschnou. (Takovej interní vtípek. Řekla jsem to Tomovi, když si zaprasil něčím kraťasy, ale ty fakt podle mě měly šanci uschnout do čista. Ostatní si to nemysleli a já jsem to měla na talíři celej výlet xDDDDD)  Poprvý stavíme stany xDDD Konečně. Poslední večer. Říkali jsme, že jednou fakt musíme. A stejně není na výběr. Chtějí se s námi přátelit němečtí důchodci na cyklovýletu. Nikdy předtím neviděli vodáky, až na Sázavě právě a jsou z toho docela na větvi. Ale tak jako dobře na větvi, jakože je to docela asi nadchlo. Vaříme si těstoviny. Pak čínský polívky. Pak čočkovou polívku. Do toho nějaký chleby a nějaký sušenky. Všechno. Strašný chutě celou dobu :D Jíme všechno zářivě růžovými plastovými příbory z jednoho ešusu  a obhajujeme si to dojídáním zbytků.

Hrajeme Hru a vydržíme přesně 28 karet. Většinou dáváme tak 4 balíčky xDDDDDD Jsme socky. Před usnutím komunikujeme ze stanů s cizí skupinou zvířecími zvuky. Celou noc je mi zima, protože jsme přikrytí mokrým spacákem :D Už jsme si docela jistí, že není chyba v našem balení pytle, ale v pytli samotném. Jsme odhodlaní vstát ještě dřív než obvykle a místo běžných devíti vyrážet už v půl, abysme určitě stihli vrátit lodě.

Den 4

Škoda, že se v půl deváté budíme xDDDDDDDD Do neskutečný mlhy. Ta je pryč během doby, než se sbalíme. Ono ještě aby ne, balíme dvě hodiny xDDDD Na pohodu, ne. Když už to nestihnem, tak co spěchat. Je nádherně. Horko. Už jsme vychytali i plavky. Zjišťujeme, že vůbec vlastně to s tím nestíháním není špatný a jdeme na oběd do restaurace. One man show restaurace. Týpek nahoře vaří, servírkuje, kasíruje. Chceme sedět venku, tam neobsluhuje. Role servírky se ujímá Nat. Jídelní lístek (papírek rozměru A6) čítá šest hotovek, utopence a palačinku. Když je uvařeno, křičí z okna v patře, které jídlo je připravené. Dokonalost prostě <33 Jídlo je strašně dobrý. A vůbec je příjemný jíst něco “normálního” :D My ty prasárny všichni máme rádi a k těmhle tripům to patří. Doma bych si v životě neotevřela paštiku nebo si k jídlu nezalila čínský nudle. Ale občas to musí bejt. A pak zas dlouho ne teda.

Luxusní vstup do restaurace po štaflích. Ale kdo se nezalekne, čeká ho vážně výbornej oběd!

ZOO-zážitek týdne. Krmíme nutrie! Tip i chleba nám dal one-man z hostince :))

Jedem nejkrásnější úsek řeky, mezi skalami, ve kterých jsou všude malý chatičky, fantazírujem a vybíráme si :D Žádný stojatý vody, čeká nás asi milion jezů, mezi nimi pořád peřejky, cáká nám studená voda na odhalený nohy a jenom zatínáme zuby v takovým tom křečovitým úsměvu.

Zas jeden z těch jezů, které kvůli nedostatku vody nemůžeme sjet. Stojíme v kobylo a stahujeme lodě, přičemž nějaká nedočkavá skupinka na druhé straně kobyly musí začít taky. Ve chvíli, kdy s Nat máme co dělat, abysme udržely jednu loď se jim ta jejich na provaze začne otáčet a jede přímo na chudáka Natáliji, který není absolutně pomoci a může si vybrat, jestli skočí do jezu sama, nebo se nechá sejmout strašně těžkou naloženou lodí. Naštěstí nebyl žádný silný proud a trefila se mezi kameny, ale vůbec si nechci představit, co by se kvůli cizí blbosti a nedočkavosti mohlo stát. Takhle je to naštěstí jen docela vtipná storka na blog :D A ještě mi u toho stihla zachránit botu, která mi v tom šoku uplavala.

Zasekli se na kameni :)

A najednou jsme před tím mostem, kde to všechno končí, ani nevíme jak. Poslední den byl fakt zábavnej a rychle nám utekl. Na místě jsme dokonce dřív, než přijede pán pro lodě. Cachtáme se ve vodě, sušíme všechno na louce u vody, pomalu balíme z konví do tašek.. Při vytahování lodě komanduju Adama za ty blbý žabky, co se mu každej den milionkrát smeknou, až se mi smekne blbě nazutá crocsa a rozříznu si palec o kámen. Konečně nastupuje zdravotník Natálie s náplastmi v neonových barvách, na které za celou dobu nedošlo! Pak si dokonce vytvoří vlastní zranění, aby taky mohla jednu nosit xDDDDDD

Milujem se prostě <3 I po vodě. Po naší třetí společný vodě. Tpk vyprávěl, že když byli na vodě jeho kámoši, tři ze čtyř párů to nezvládly :D

Všechno STRAŠNĚ páchne. Všechno, co se milionkrát namočilo a zase uschlo. Nejvíc Natálijin batoh.

Ale my jsme živí a (relativně) zdraví a ani tomu sami nevěříme! A nikdo se necvakl! 

Vítězné gesto podruhé, aneb nevěříme náhodným kolemjdoucím “fotografům” a nenecháváme nic náhodě! Co bysme pak daly na blogy, žejo :D

Neonová náplast! You see?

Jsme utahaní jak koťata, spokojení, jak jsme to dobře zvládli a hlavě asi, že už sedíme ve vlaku. Dvě minuty na přestup o 6 nástupišť na Hlaváku. Haha. Nikdy jsem nebyla tak ráda, že má nějakej vlak zpoždění. Měl totiž ten navazující, díky kterýmu jsme stihli nastoupit a dojet zdárně až domů.

Kill me now or let me sleep forever póza :D

Dočasné následky: přismahlý obličej, puchýře od pádla na levé dlani, nespočet modřin, rozřízlý palec, rýmička, kašlíček. Who cares. Dlouhodobé následky: zážitky, ze kterých budem dlouho žít :) K nezaplacení. To bylo tak dobrý! DÍKY HOŠI!

Natalča zas dělá video, zas to bude trochu pozdě, ale bude! A bude hezký snad, hodně jsme točili. Hodně ze sebe dělali blbečky s postrojem na kameru na hlavě xDDDDDDD Fotila jsem tentokrát jen já, proto moc nemám pěkný fotky :D

life & stories, parties & events, photos, travels

July 19, Thursday

posted by cassidy on 2012-07-19 at 10.32 AM, 15 comments

Všechno to začalo v neděli, kdy se z nevinného “na chvíli do kasína” stalo ještě nevinnější “grilovat u Tomáše”, který se následně šíleně zvrhlo a začala jím naše čtyřdenní téměř-non-stop párty. Prostě tak nějak všechny vyzvednem, všichni dojedou, silnější jedinci grilujou v lijáku, jíme, pijem, povídáme, hrajem Activity podle vlastních pravidel, neb jediné, co se podařilo sehnat, byly náhradní kartičky k jedničce, nevěděli jsme, na jakou barvu se co dělá a neměli jsme herní plán… A najednou je světlo. A pak už i svítí sluníčko. Snažíme se s Tomášem alespoň na chvíli usnout, aby se nezačal dožadovat spánku za pár hodin, až bude řídit 200 km do Krkonoš auto plné lidí. Nat nám dává možná dobrých dvacet minut možnost něco naspat, potom se jí zachce naší peřiny a já mám v hlavě úplně obraz, jak se držím deky, někdo ji tahá pryč, ale ze spaní nemám sílu se jí víc držet, natož se třeba zvednout xDDDDDDD Deset minut mrznu a sbírám síly. Přes chodbu v koupelně nám beru župany a přikryju se. Možná dalších deset minut, ostré světlo interního blesku do rozespalých očí a škodolibý smích. Strašná sranda, že někdo spí pod županem, honem si to zdokumentovat. Nesmrtelnou Natálii nenávidí asi čím dál víc lidí :D Vzdáváme to, scházíme se všichni opět v obýváku. V peřině spí Adam na zemi a chrápe strašně. Půl sedmý ráno. Bordel jak v tanku. Povídáme, nemáme sílu, přemýšlíme, co a jak a to nás vyčerpá tak, že v osum ráno konečně i N. usne a díky tomu se nám všem dostane krásných dvou hodin spánku na plovoucí podlaze nebo namačkaným na gauči :D

Statistika: den 1 za námi, spánek 2,5 hodiny.

Vydýcháváme, hrajeme se strašným zapálením značky (hádání značky k části loga) a psychicky se připravujeme na to, že se budem muset dát dokupy a jet do Krkonoš. Od půl třetí postupně objedeme všechny naše domovy, “snídáme” každý hrstičku chipsů, sbalíme nejnutnější a vyrážíme.

Půl čtvrté a konečně první “pořádné” jídlo. Mekáč na prázdný žaludek – ideální!

Trutnovské supermarkety nesplňují naše představy o nabídce, jezdíme jak blázni od jednoho k druhému a nakonec se stejně pokorně vracíme do prvního v řadě. Jsme na cestě už asi pět hodin a zase máme hlad. Čína do krabičky a konečně jsme u chaty. Lehké zabydlení (= zanesení nepříliš velkých prostor obrovským množstvím VŠEHO).

Hromadně se snažíme Jurovi vysvětlit, jak funguje jezení hůlkami xDDDDDDD

Jídlo, pití, aktivity.. round 2. I s Natálčinou maminkou <33 Den druhý se chýlí ke konci. Usínám na půl hodiny na zemi u aktivit, které hrajeme zas úplně blbě, ale máme radost z toho, že všichni dohromady jsme fakt dobrej tým a fakt nám to jde xDDDDDDDDDDDDD Akorát teda těžko zjistit, kdo vyhrál :D

Blíží se půl druhá ranní, čas našeho odjezdu. Čas původní plánované expedice SNĚŽKA. Celý večer aktivně kontrolujeme CHMI, srážkové radary, povětrnostní podmínky a i když se na nás od západu žene obrovský modrozelený flek, nemůže nás už zastavit. Venku čeká tágo, vezeme se na Pomezní boudy. Pořizujeme pár startovních fotek, které se k nám zatím s ostatním nedostaly (Juro? :D), nasazujeme čelovky, žhavíme baterky a vyrážíme. Do lesa. Mám strach, ale asi po deseti minutách mě úplně přejde. To jsem nečekala, protože už se bojím dva měsíce předem preventivně :D Tma, tma. Vzduchem poletuje sníh a jde se nám celkem dobře, pořád si myslíme, že nás žádný flek z radaru přece nemůže nijak omezit.

3:17 a.m. bouda Jelenka, v půlce cesty nahoru. Doteď jenom sněžilo, odteď začíná jinej kalibr :D

Flek nás dostihl. Lije. Jediné pláštěnky, co máme, jsou pláštěnky na batohy. Kluci balí alespoň batohy, povoláváme do služby kapuce a pokračujeme. Po kamenitých schodech se na nás valí voda, fučí, na hřebeni není přes mlhu vidět skoro na krok, ale my jdeme na Sněžku, my chceme vidět východ slunce, což je prý zážitek, bez kterého prostě člověk nemůže být. 18. červenec 2012, vzít si zimní bundy – nejlepší nápad léta! :D

4:30 a.m. Sněžka 1602 m.n.m., hlad, MORDOR a jediný závětří, východ slunce se nekoná, jsme promáčení na kost a dobrá nálada nás pořád neopouští. Nebo se možná spíš umíme dobře přetvařovat :D Půl Tatranky na posilněnou a jediná fotka, kterou jsme byli schopní pořídit. Ani budovy vidět nebyly, natož cokoli jiného xDDDDDDD

Upouštíme z původního plánu sejít dolů do Pece a vrátit se autobusem. V Obřím dole by foukalo ještě mnohem víc, podle Jurových “výpočtů” přímo nám do obličeje a vážně nevíme ani, kterým směrem z vrcholu Sněžky se vydat, protože FAKT není nic vidět :D Jdeme na jistotu – zpátky stejnou cestou…

Jo, radar :D A konečně se zlepšuje počasí! V polovině cesty dolů už je i docela vidět, ale i v mých pohorkách, které se doteď statečně držely, už žbluňká voda.

… což ale znamená, že se nemáme, jak dostat zpět z Pomezek. Voláme znovu taxík. V telefonu chvíli něco chrčí, pak na druhé straně někdo típne hovor a od té doby je číslo nedostupné xDDDDD Ok, ok, tak asi se mu pro nás znova nechce. Zachraňuje nás Lucie, která v šest hodin ráno nejenže vezme telefon, ale na Natálčino “Lůco, prosimtě… zachraň mě..” odpovídá “nojo, už jedu” xDDDDDDD  Nasedne do auta a jede pro nás prostě 30 kilometrů, všichni jí nejvíc milujeme za to <3

Jsme v chatě. Půl osmé ráno, šestnáct kilometrů v nohách, teče z nás voda proudem. Z každé boty vyleju odhadem malej hrníček vody, z ponožek vyždímu podobné množství. Necejtíme ruce, všechny nás bolí klouby tou zimou, nemůžeme se skoro ani svlíct. Zoufalí jedinci dojídají studené kung pao z večera, aby nabrali alespoň nějaké síly :D N. přitáhne tašku suchého oblečení z domova, každý něco urveme a s chlebem s paštikou zalejzáme do spacáků. Hlavama se nám honí spousta věcí, které by se daly shrnout větou asi jako… “Sněžka? Never more!” Od osmi do dvanácti spíme. Celé 4 hodiny. Pak během minuty zvoní telefon a budík, to už nezaspíme.

Naivní představa, že alespoň něco z oblečení zavěšeného nad kamny by mohlo být suché. Stejně nemáme sílu vylézt ze spacáků. Dalších x hodin nevěříme, co jsme zažili. A hlavně přežili. Přestáváme se orientovat v čase a přijde nám, že to bylo strašně dávno. Máme fakt hlad a musíme do restaurace, protože naše potravinová výbava čítá ovocný čočky, jednu tatranku a chipsy.

Štýl. Aneb jak ve chvíli, kdy máte boty i kalhoty na ždímání, jak přijdou Tomášovi vhod Natálčiny fialový crocs a Adamovi Tomášovy pyžamový kraťasy ;) Že jdem na oběd do restaurace? Who cares, my jsme byli v noci na Sněžce!

4:15 p.m. “Dobrý den, budete jíst?” “ANO PROSÍM!” Čtyři hodiny spánku, JÍDLO a jsme zas jak rybičky xDD

Máme boží velký jídla, venku je hezký a někdy v tuhle dobu, úplně nechápem nikdo jak, vzniká ta debilní myšlenka. “Půjdeme na Sněžku.” A všichni chceme! xDDDDDDDDDD Všichni chceme vidět místo východu alespoň západ slunce, všichni chceme vidět vůbec Sněžku :D Bereme to kolem sportu, Tomáš si kupuje boty, já a Jura berem náhradní, Adamovi a Oxi mezitím dokonce uschly, Nat sehnala o tři čísla větší mamčiný. Půjčujeme si všichni oblečení navzájem, abysme byli v suchém a zároveň v něčem, v čem se dá přežít Sněžka.

6:30 p.m., druhý kolo, trochu cheaty a vezem se alespoň poslední lanovkou na Růžovku

Sněžka! Skoro celá! :D

Ta radost prostě <33

Největší vítr na světě zase xDDDD

Důkaz!

Tak tady je ta cestička, kudy jsme ráno šli? Fakt? :D

Keš! A FUČÍÍÍ!

Vlajem.

Tulíme se proti zimě :D

Kvůli týhle fotce jsme tam prostě museli jít znovu!

8:30 p.m. začíná se smrákat, mraky a výhledy jsou kouzelný. Sněžku máme opět úplně prajvit, nikde nikdo, všichni jsou měkký :D

10:02 p.m. živí, zdraví, u auta, win! Expedice SNĚŽKA na úspěšná :) A dokonce dvojnásobně :)

Půlnoc, pizza z krabice. Jura s Oxi chtěli být ve dvě doma. V půl druhé konečně dobalil spacák xD Kluci umíraj nejdřív spolu na gauči, pak každej naštěstí ve svý posteli. Slabota, prej že zapaříme xDDDD Tak to zbylo na nás dvě. V půl páté naši soukromou párty ničí trochu nepříjemnej Adam s kočičími fousky na obličeji, kterýho budíme hudbou i smíchem. Kdyby v tu dobu věděl, že je kočička, jsme mrtvý. My jsme teda byly, ale smíchy :D To se nám povedlo. Když Nat dá dohromady fakt všechny ty videa, co jsme natočili na tři miliony různejch zařízení, uvidíte :D Spím od půl pátý do osmi. Pak mě budí déšť, splav a nějak to prostě nejde. 3,5 hodiny. Snídáme zbytky pizzy z večera, likvidujem bordely, dosušujem oblečení, abysme ho mohli zabalit a vyrážíme k domovu. Ale jenom na chvíli.

Středa odpoledne. Jak jsme začali, tak taky končíme :) Finální statistika: 4 dny, 10,5 hodiny spánku, dvakrát během 24 hodin na Sněžce, 24,5 km v nohách. Naše výrazy a  kruhy pod očima asi mluví za vše xDDDDDD

Jsme NEJVÍC NA SVĚTĚ UNAVENÝ. Do dvou do rána jsem vybalovala, prala, uploadovala svoje fotky a stahovala všechny ostatní, chystala je, abyste měli report z první ruky a já všechno v písemný, protože toho bylo tolik, že i takhle jsem určitě zapomněla na strašně moc věcí a kdybych to nenapsala, přebije se to dalšíma zážitkama a já to pro sebe nebudu mít. Musela jsem prostě. Protože.. Za 4 hodiny vyráží stejné jádro obohacené o Petulku a tpka na vodu :D Vstříc novým dobrodružstvím xDDDDDD

Fotky by: Já, Jura Reborn Stránský, Tomáš Prasepokómatu Břinčil, Natálka. Díky týme!

life & stories

July 5, Thursday

posted by cassidy on 2012-07-05 at 11.22 AM, 0 comments

V neděli přiletěla Natalča a protože toho ani po celý noci na letišti a nebezpečným letu neměla dost, jeli jsme hned odpoledne v neskutečným horku na výlet do Lidic, které jsou odsud nedaleko a nikdo jsme tam vlastně nebyl. Takové ideální místo na rande… Překvapilo mě, že se jedná o tak na pohled hezké místo, proč musí mít tak hrůznou historii?

Další den přijeli ještě na oběd, s velkým nákupem jídla, takhle chodí správný návštěvy :D Grilovali jsme (pro změnu xD ), nutili ji jít kilometr a tam a kilometr zpátky roštím v rokli, ukázali jsme jí naši základnu v Dolánkách a pak už byl pomalu čas se na dva týdny rozloučit. Navigovali jsme s Tomem na Černý most, běželi jak blázni strašnou dálku z parkoviště, posledních pár minut dělali opičky před autobusem, zvedali Adama, aby se mohli muckat přes sklo xDDDDDDDD zamávali a čáu na Sněžce! :)

Bez keše by to nešlo. Natálková nás všechny štvala tím, že celý výlety čumí víc do mobilu, než na cestu a skoro snad i než na Adama :D Úplně Adam strčil ruku až po loket do takový díry, kam bych ji v životě nedala, úplně prostě že víte, že vás tam musí něco kousnout nebo tak xDDDDDDDDD A nakonec keš stejně byla úplně asi o dvacet metrů jinde :D

Úplně jsem nechtěla, aby odjížděla, protože to znamenalo, že se nebudu moc sama sobě vymlouvat na to, že se jí musíme věnovat na úkor práce :D Ta nám oběma s Tomem začínala přerůstat přes hlavu. Následovaly tři dny pracovního maratonu, ale povedlo se mi snad zbavit se všeho, co muselo být před dovolenou nekompromisně hotovo, postupně jsem poškrtala všechny to-do-listy na post-it papírkách po celém stole a dneska ráno je s dobrým pocitem posbírala,  vyhodila a za tři hodiny odjíždíme na zaslouženou dovolenou :) Užívejte si volno, za 10 dní jsem zpět!

life & stories, parties & events, photos, travels

July 2, Monday

posted by cassidy on 2012-07-02 at 6.20 PM, 6 comments

Nevěřila bych, že rok po maturitě se nás dokáže sejít tolik, účast šestnácti lidí + čtyřčlenná jednodenní návštěva překonala očekávání :) Ačkoli se v každodenním životě naše cesty rozutekly do všech koutů republiky a už ani v tom casinu se nesejdeme tak často, jako dřív, pořád si máme co říct a těšíme se na sebe. Přijde mi, že ten náš Mácháč každý rok je to lepší a lepší. Škoda slov, stejně to pro nezúčastněné asi nevyzní, podívejte se radši na fotky :))

Přijížděli jsme po částech a všemožnými způsoby

Žili jsme na pláži

Hráli jsme ultimate frisbee s talířem za tři pětky

Fotili se :)

Vzpomínali na dětská léta

S nohama spálenýma od horkého písku si připadali jako u moře

Sledovali plachetnice a chtěli si půjčit katamarány, jako loni (bohužel neúspěšně)

Gril jel snad snad 24/7…

… a případné mezery jsme vyplňovali jinými dobrotami

Po večerech rušili noční klid zdaleka nejen společenskými hrami

A na pláž se vraceli i v noci.


Finally – moje nejoblíbenější :) Prej jsme jak ze seriálu <33

Autokemp Klůček má od nás palec nahoru, chatky ucházející, sociálky i sprchy dost nad očekávání, personál příjemný a tolerantní a když dostanete chuť na bramboráky ve dvě ráno a mimo hlavní sezónu, dostanete je :)

Některé fotky jsou ode mě, ale za velkou část díky @Jura Reborn Stránský :))