Monthly Archives

July 2011

France, parties & events, photos, travels

July 26, Thursday

posted by cassidy on 2011-07-27 at 10.22 AM, 7 comments

Trvá mi to nějak dýl, než jsem čekala. Mám za sebou dva normální dny a pak ještě dvě “cédéčka” (CD = celý den) v práci, takže chápete, že jsem neudělala vůbec nic. Odměnou mi bude týden volna, na který se neskutečně těším. Ani né tak kvůli přímo volnu, protože zrovna relaxovat asi úplně nebudu, ale bude to super. Než dopíšu o první Paříži, pojedu tam podruhé a to už by se mi to fakt nakupilo. Musím to nějak zestručnit a rychle ty poslední dva dny dopsat.

Paříž, den čtvrtý

16. červenec je den Tomášových narozenin a jeden z důvodů, proč jsem pro návštěvu vybrala zrovna tenhle prodloužený víkend, je strašně smutný nemít jak / s kým oslavit narozeniny, natož kulaté. Sobotní výletování jsme začali na La Défense, krátkou obhlídkou mrakodrapů, ukazováním různých soch a jiných uměleckých děl rozmístěných mezi stavbami, zaběhli jsme do Quatre temps, zatáhlo se a začalo pršet. Perfektní začátek, že :D

Jako každý den snídáme za běhu / pochodu / prostě né v někde klidu pain chocolat

Da Vinciho univerzita

Nemůžu si pomoct, ale strašně mi to takhle celkově i s tím zeleným dešníkem připomíná DKNY Be Delicious. Že jo?

Metrem se přesouváme k Moulin Rouge, který určitě doporučím navštívit někdy večer, po tmě, kdy všechno svítí a působí tak, jak byste si představovali, přes den a v dešti kouzlo poněkud postrádá. Vydáváme se do kopce, směrem k bazilice Sacré-Coeur. Cestou potkáváme spoustu obchodů se suvenýry, kupujeme trička I <3 Paris a okamžitě si je bereme na sebe jako další vrstvu, protože z ranních 20°C je rázem asi třináct. Prohlížíme si obrazy na Place du Tertre, utíkáme před vlezlými portrétisty, kteří nahánějí své oběti.

A tu je – Sacré-Coeur. Opět monumentální stavba, opět úžasný interiér, už to musí být nuda, jak se opakuju :D Finálně se vzdáváme původního plánu – narozeninového pikniku v trávě, všechno je mokré a je zima. Dolů scházíme po schodech, procházíme se v přilehlých uličkách. Jak jsem psala, že kolem našich hotelu bylo jedno krejčovství vedle druhého, tady jsou zase snad jen obchody s látkami, sem tam nějaká galanterie. Ráj všech švadlenek a pastva pro oči, ty barvy všude :)

Strašně strašně strašně dobrý olivy, né v nálevu, ale obalený v nějakým jakoby pestu <33

Mapa tentokrát trochu nevšedně takhle uprostřed, ale ať vidíte vážně to, o čem jste četli doteď.

Protože je poměrně brzo a my už viděli vše, co jsme chtěli, vracíme se metrem do centra a jdeme na můj popud prozkoumat ještě druhý ostrov na Seině, Île Saint-Louis. Vystupujeme kousek od radnice a přesouváme se na ostrov.

Procházka po ostrově, procházení všech krásných obchůdku, nákup v “bonbonárně” a pomalu se vracíme domů. Měli jsme v plánu jít fotit noční Eiffelovku, i když je to prý zakázané (haha), ale pršelo a pršelo celou noc. Alespoň mám další důvod vrátit se zpět :)

Potkali jsme nádherný svatební Rolls Royce, veterána.

S večeří u hotelu :)

 

France, parties & events, photos, travels

July 23, Saturday

posted by cassidy on 2011-07-23 at 9.35 AM, 7 comments

Paříž, den třetí

Palais de justice – Notre Dame – Pantheon – Jardin du Luxembourg – Jardin des Tuileries – Louvre

Protože pátek už je všední den, Tomáš musí na rozdíl od téměř všech Francouzů, kteří si vzali dovolenou, do práce a já trávím den s našima. Ráno cestuju metrem přes půl Paříže, s vydatnou spoluprací z Čech už pomalu vyrážíme do dalšího autoservisu, protože v prvním domluveném nám oznámili, že závadu opravit nedokážou. Další hovor, prý ani v ofiko Volkswagen servisu nám auto neopraví, mají moc práce, v dalším pro jistotu ani neberou telefony. Vzdáváme to, asi v Paříži budeme muset zůstat na věky.

Plánujeme vystoupit na stanici Cité, bohužel metro z důvodu opravy nestaví na stanici, kde jsme potřebovali přestoupit na tmavorůžovou linku, operativně měníme plán a vystupujeme někde co nejvíc poblíž Île de la Cité. Procházíme se kolem Palais de justice, Sainte Chapelle z důvodu nekonečné fronty vynecháváme.

Počasí nám přeje, je teplo a svítí sluníčko.

Notre Dame. Všechno je tak obří! Co mě vážně zaujalo je to, že všechny památky mnohonásobně převyšují ostatní budovy a třeba právě při pohledu z Eiffelovky všechny monumenty spolehlivě najdete. Fronta je taky dlouhá, ale utíká hodně rychle, vstup je totiž zdarma a katedrálou se projde takovým okruhem, nikde žádné zdržování. Interiér je vážně dechberoucí. Z původního plánu jít se podívat do věží a do podzemí upouštíme kvůli šílené nehýbající se frontě a radši si na chvíli sedáme do parku za Notre Dame. Pohled zezadu je zase úplně jiný.

Parky v Paříži jsou vážně super věc. Jsou úplně všude, jsou skvěle upravené a čisté. Z rušné ulice se dostanete pár kroky do oázy klidu. Protože většina Pařížanů nemá zahradu, tráví tu i oni hodně volného času. Všichni se válí v trávě – jako doma.

Pokračujeme dál, přes Seinu z ostrova na druhý břeh. Náhodou objevujeme most, na který si páry všemožnými zámky zamykají svoji lásku, v případě, že klasický zámek zrovna není po ruce, poslouží i různé mašličky, gumičky do vlasů, nebo třeba zámek na kolo.. Jedna strana zábradlí už je plná, sbírka se postupně rozrůstá i na stranu druhou. Hezká tradice :)

Procházíme úzkými uličkami v Latinské čtvrti, pokukujeme po okolních obchůdcích s opravdu různorodým zbožím. Přicházíme k Pantheonu, hrobce spisovatelů. Budu se opakovat, ale je prostě šíleně obrovský, vůbec si nedokážu představit, jak něco takového dokázali postavit. Zvláštní je, že když stojíte blízko, vnímáte hlavně sloupy a štít a působí jako antický palác, zatímco z dálky stavbě dominuje vysoká kopule. Uvnitř najdete kyvadlo, kterým kdysi vědci dokazovali, že se Země otáčí. Kyvadlo se pořád kýve, a protože už tedy víme, že se Země točí, alespoň ukazuje hodiny. Vnitřek zdobí velké fresky pokrývající téměř celé stěny a různá sousoší. Scházíme do krypty k hrobkám spisovatelů. Mimo jiné by tu měl odpočívat například Victor Hugo, Émile Zola, Voltaire, Alexander Dumas a snad dokonce i pan Braille, když tam má svoji bustu a tabuli.

Kousek od Pantheonu si kupujeme zmrzlinu, vůbec první kopečkovou, kterou za celý pobyt vidím. Systém je poněkud zvláštní, neplatíte počet kopečků, na výběr máte z malé, střední a velké. Začínáme na 3,5 € a stupňuje se po euru. Prodavač chce slyšet, kolik druhů chci, protože rozumím asi polovině názvů, říkám, že tři a vybírám poměrně klasiku – čokoládovo oříškovou, jahodou, a třešňovou. Neobdržím kornout s jen tak ledajakou zmrzlinou, ale přímo dílo – ze zmrzlin udělá každému květinu, asi růži. Nejlepší zmrzlina ever, fakt že jo! A že jsem jich měla. Až se vyskytnete v Paříži, je to vážně must have. Nic nikdy nechutnalo prostě fakt takhle opravdově. Zmrzliny jsou přírodní, bez barviv, éček a kdejaké další chemie, neokouzlí vás tedy možná zářivé spektrum barev, spíše tlumenější přírodní tóny, ale ta chuť! Zmrzlinárna se jmenovala Amorino a jak jsem později zjistila, po Paříži je jich rozseto několik (další například v Touillerijských zahradách před Louvrem) a možná byste je našli i jinde (podle nápisu pod názvem bych tipovala Itálii, hm?), v případě zájmu umíte používat Google stejně jako já.

Na chvíli si sedáme na židle u kašny v Jardin du Luxembourg, poprvé vidíme půjčovnu malých plachetniček, obdivujeme krásně upravené rozkvetlé květinové záhony, domlouváme sraz s Tomášem a vydáváme se k poslednímu z cílů dnešní trasy, k Louvru. Procházíme kolem kostela Saint Sulpice, potkáváme dva border teriéry během pěti minut, kupujeme sladkosti v cukrárně Pierre Hermé a Boulevard St. Germain je snad nekonečný.

Prohlížíme si obelisk na Place de la Concorde a na lehátko-židličkách u prvního „jezírka“ (jak se tomu říká, když to není přírodní, ale není to ani kašna, ani fontána, prostě bez těch stříkajících věcí, padající vody  a tak?) v Tuilerijských zahradách čekáme na Toma. Přesun dál, fotíme se u Malého vítězného oblouku, po chvíli zjišťujeme, že jsme stáli jakoby zezadu, tak znova :D Opět nechápeme, jak někdo něco tak obrovskýho a krásnýho mohl postavit a přemýšlíme, jak se tam asi třeba hledali, když tam bydleli a neměli mobily, protože člověk by tam mohl chodit podle mě klidně aspoň tři dny, než by prošel všechny chodby a místnosti, ve kterých jsou teď expozice. Své jsme si splnili spatřením Mony Lisy, nikdy asi nepochopím, proč zrovna takový malý obraz má tam strašně velký význam a hlavně cenu. Jdeme se podívat na antické sochy, které nás baví o poznání víc, na Sfingu a rychle pryč, uvnitř je strašné horko a vydýchaný vzduch, na padnutí. Klimatizace sice sem tam fouká (z podlahy!), ale vůbec nestíhá. Tátovi se opět (jako den před tím údajně na Eiffelovku) daří pronést přes rám i skener “zavazadel” do Louvru skládací kudlu.

Denisa nás táhne ještě k velkému ruskému kolu, které stojí také v zahradách před Louvrem, a na které se stejně nikomu nechce, necháváme se ukecat alespoň na vysoký řetízkáč, loučíme se a odjíždíme na Défense.

Nohy bolí, dnešní trasa byla vyčerpávající, rovnou říkám, že večer už mě nikdo nikam nedostane. Cestou nás napadá stavit se v kině, jestli tedy seženeme Harryho Pottera v originální znění, nebo ne. Od paní u sousedního automatu na lístky zjišťujeme, co znamenají zkratky za názvy filmu, vybíráme si VOSF (version originale sous-titres français). Zbývá necelá půlhodina do začátku, večeříme v nákupním středisku Les 4 temps a jdeme na film. Ze začátku byl strašný nezvyk, jak když něco nerozumíte / neslyšíte, podíváte s očekáváním záchrany na titulky a ty ve francouzštině :D I když občas teda pomohly, ale nijak závratně. S posledním filmem mi absolutně končí veškerý dětství a je to strašně smutný, pořád nějak nevěřím, že to skončilo prostě, ach.

Dvě á čtyřky ve Wordu, jo. Co bych pro vás neudělala.

life & stories, photos

July 21, Thursday

posted by cassidy on 2011-07-21 at 7.13 PM, 13 comments

Šetřím cenný čas a píšu vám z vlaku, musela jsem ráno na dvě hodiny do práce, na „školení“ ohledně nové sezóny, kolekcí, kampaní a tak. Z posledních pěti vlaků, kterými jsem jela, měly čtyři zpoždění, vždycky čekáme někde na trase. Ty sprinty v 6.50 mě jednu zabijou.

Opět jsem zmokla úplně šíleně, byla jsem na nádraží na kole a když po čtvrt hodině čekání nepřestalo, jela jsem, co jsem mohla dělat jinýho taky, žejo. Kde se ta voda sakra pořád bere? :D

Přišly mi makro předsádky a strašně mě to baví. Koupila jsem si na focení jednu oranžovou gerberu. Nemám ráda oranžovou, ale byla nejpěknější ve smyslu jakože nejzachovalejší a prostě taková nejdokonalejší, nepomuchlaná a pravidelná a já jsem potřebovala nějakou kytku hned, abych to mohla rychle vyzkoušet, tak mám oranžovou, no. Už jí mám na stole ve skleničce třetí den a pořád úspěšně snáší mé pokusy s všemožným namáčením a snahy vytvořit na ní orosení :D Zatím mám tríček jenom na kapky, všechny rozprašovače dělají moc malé “kousky” vody a Rajec násoska, kterou se dá tak pěkně prskat voda do obličeje, taky nefunguje. Musím vám dát asi hodně fotek, protože se nedokážu rozhodnout, sorry :D A tenhle blog je espešly pro Tomáše, protože jedinej on mě ve focení fakt podporuje, fandí mi a nemyslí si, že jsou to vyhozený peníze a já se snažím zlepšovat a učit, abych mu mohla vždycky zas něco novýho poslat.

Den třetí asi až zítra, mám to rozepsané, ale asi to dneska nedokončím. Alespoň se máte na co těšit.

France, parties & events, photos, travels

July 20, Wednesday

posted by cassidy on 2011-07-20 at 9.22 PM, 10 comments

Když jsem ráno jela v 5.50 na kole na vlak do práce, bylo 20 stupňů a svítilo sluníčko. Ve tři, když jsem odcházela ze školení lilo jako z konve, ale v Praze to byl takovej ten mega letní slejvák, jak je vám jedno, že jste úplně turch, bylo teplo a když ve vlaku vylila na zem crocsový baleríny, musela jsem se zasmát. A u nás už pršelo míň, zato stupňů bylo asi třináct a málem jsem zmrzla, než jsem dojela domů. A je mi pořád zima z toho, já si snad půjdu uvařit čaj. Takhle v půlce července, proč ne. A jdeme na to, jsem strašně unavená a asi to bude zase dlouhý.

Paříž, den druhý

Vůbec se nám nechce vstávat, ale přemůžeme se, protože jedna z mála věcí na nás nepočká – den druhý byl totiž 14. červenec, francouzský státní svátek – výročí pádu Bastily. Na Champs Elysées se každý rok koná vojenská přehlídka, chceme využít situace a jít se podívat.

Z metra vystupujeme na stanici George V., všude všude všude davy lidí. Necháváme se zkontrolovat policií, abychom mohli k zábranám blíž k vojákům. Chtějí mi vyhodit jablko, abych ho nemohla házet, nechají se ukecat slovy “but it’s a snack”. Čekáme, čekáme, projíždějí koně, opět čekáme, přeskupují se motorky, nad hlavami nám prolétají desítky vojenských i nevojenských letadel. Mrzí mě, že jsem nestihla vyfotit kouřovou trikoloru. Protože se nic neděje další půlhodinu, podcházíme Champs Elysées metrem a vydáváme se směrem k Seině. Zbytek přehlídky sledujeme večer v televizi, nejdůležitější momenty byly ty u obelisku na Concorde, kam jsme stejně zdaleka nedohlédli.

Nicolas a kouká přímo na mě, fakt! :D

K Tomášově radosti v jedné z bočních ulic narážíme na připravený konvoj všemožných vojenských aut, vojáci jsou všichni strašně milí, mávaj, nechávaj se fotit, pouštějí lidi do aut, půjčují helmy a tak.

Poprvý úplně vidím Eiffelovku, je docela chladno a pořád fouká vítr.

Most Alexandra III., jeden z nejhezčích v Paříži. Na obou stranách ho zdobí obrovské zlaté sochy na snad dvacetimetrových sloupech, takhle to vůbec nevypadá, ale je to zase všechno strašně obří.

Invalidovnu obcházíme ze všech stran, než se nám konečně podaří najít otevřený vchod. K našemu potěšení je vstup do celého areálu k příležitosti státního svátku úplně zdarma, takže se jdeme podívat nejen na hrobku Napoleona, ale také do vojenského muzea. Protože se neskutečně bolí achilovka a čím dál se to zhoršuje, odmítám tam chodit dlouhé hodiny a Tom se musí spokojit jen s expozicí o světových válkách, která sama o sobě byla strašně rozsáhlá, ale musím říct, že vážně kvalitně a zajímavě zpracovaná. Pak jsme viděli

Pěkně nakřivo to mám teda :D

Tam dole je Napoleon, vám ukazuju :D

Z muzea moc fotek nemáme, zakazovala jsem Tomášovi ty věci fotit, abysme pak neskončili na Eiffelovce s plnýma oběma kartama, focení do RAWu nás trochu omezovalo.

Přesouváme se dál. Procházíme Avenue de Tourville k École militaire. Cestou opět potkáváme vojenský konvoj, tentokrát v pohybu. Kupujeme si zapečenou bagetu. S kuřecím masem a sýrem, mňam.

Konečně Eiffelovka! Těším se jak malá už od rána. Pokaždé, když nás někdo poprosí o vyfocení chceme na oplátku taky fotku, takže získáváme všeho všudy asi tři společné fotografie, jupíjej. Je krásně, máme se strašně super. Na Champ-de-Mars není takový klid, jaký jsem si představovala, koná se tu nějaký festival pro potlačení rasismu, pod věží je pódium a trávníky jsou obležené mnohonásobně větším počtem lidí než obvykle. Všechno ale působí úplně sympaticky, na chvíli si sedáme, vypadne mi film z Diany, takže ji na denním světle otvírám a doufám, že jsem přetočila o správný počet zničených políček a z fotek něco bude. Překvapení, no. Uvidíme. Jestli z nich něco zbylo, tak mi je ještě dorazí rentgen při nějakém z dalších letů, protože v Kralupech film dofotit nestihnu / nechci.

Eiffelova věž byla postavena na oslavu stého výročí velké francouzské revoluce v roce 1889. Stejně je to hustý. Jak Pařížani protestovali, že Eiffelovku nechtějí. Jak ji chtěli po Světové výstavě rozebrat. Jak všichni Eiffelovi tvrdili, že bude zázrak, když vydrží dvacet let. Teď si ji všichni hýčkají a jsem si jistá, že vydělává zdaleka nejvíc ze všech pařížských památek. Ročně ji údajně navštíví skoro sedm milionů lidí. I kdyby každý platil jen to nejnižší běžné dospělácké vstupné (pěšky do druhého patra), tj. 4,70 €, je to slušný balík. A to spousta lidí jede lanovkou, která je dražší, nebo dokonce i výtahem až na vrchol, žejo.

Co mě hodně zaujalo byl fakt, že Eiffelovka je natřená na hnědo. Vždycky jsem myslela, že je tmavošedá nebo černá. Z dálky vypadá, ale ve skutečnosti je fakt tak jakože hnusně hnědá.

Když jsem si prohlížela fotky z mamčinýho foťáku, zjistila jsem po dvou dnech, že ségra má úplně identickou fotku, navíc ve stejným svetru :D

Nahoře! Jeli jsme jen do druhého patra, úplný vršek byl zavřený. Stejně máme oba strach z výšek, zdaleka stačilo :)

Nejoblíbenější směr. Výhled na Champ-de-Mars a jediný mrakodrap v centru Paříže – Montparnasse.

Kolem Eiffelovky staví všude hrazení kvůli přípravám večerního ohňostroje, nemáme šanci dostat se na nejbližší dvě stanice metra kvůli uzavírkám některých ulic, proto se musíme docela projít.

Zajímavé je i pařížské metro. Všichni mě děsili, jak je to strašně složitý a když člověk udělá chybu a vleze na špatné nástupiště, je úplně v háji. Houby, abyste to nevládli, museli byste mít IQ tykve fakt. Krom pár výjimek stanice vypadají údajně jako pražský Vyšehrad (asi jsem tam nikdy nevystupovala, ale prý fakt jo), koleje uprostřed a nástupiště po stranách. A poté, co projdete turnikety se opravdu musíte rozhodnout, jakým chcete jet směrem. Všechny linky metra mají svou barvu, číslo a pak dvě konečné stanice, které jsou pro vás důležité. Všude ale dostanete mapku zdarma a všude také velké mapy v několika různých grafických zpracováních visí, takže se fakt stačí jen podívat a netipovat.

Lístků na metro je jen jeden typ, balíček deseti koupíte v automatu na každé stanici za 12,50 € a můžete na něj jet kolik chcete stanic a libovolně přestupovat. Jen bacha, ať při přestupech neprojdete východovými dvířky nebo turnikety, protože zpět se bez nového lístku nedostanete.Pařížské metro jezdí pomaleji než to, které známe z Prahy. Asi hlavně proto, že jezdí na gumových kolech, normálně na pneumatikách, jako autobusy. Našemu metru se podobá spíše RER, v Paříži převážně podzemní, v periferiích i nadzemní, vlak. Nad zem někdy vyjede i metro, ale to už vlastně taky známe i od nás.

Na některých linkách jezdí metra, která nemají uvnitř oddělené vagony, takže vidíte celým vlakem napříč, v zatáčkách je to strašně zvláštní. Určitě na jedničce to tak je, zbylé se mi pletou, takže to vám určitě neřeknu.

Stanice vypadají vesměs podobně, bílé kachličky, neposprejováno, sem tam spící bezdomovec, spíš ale muzikanti. Jak ve stanicích, tak přímo ve vlacích metra. A umí! Kdybyste náhodou jeli linkou 11, stanice Arts et Métiers je úplně strašně pěkná, je celá stylovaná do staré ponorky.

V metru na mostě. Taky byste tipli spíš autobus, co?

Ačkoli nožky bolí, skvělé počasí nám nedá vystupujeme v Défense o stanici dřív, abychom se ještě prošli a abych viděla zase další kousek. Strašně se mi líbí průhled půlkou Paříže, od Grande Arche je vidět Vítězný oblouk a za celou Champs Elysées zahlédnete i obelisk na Place de la Concorde.

Borec na kole. To mi připomíná, že jsem mu slíbila poslat nějaké fotky.

Tomáš připravil strašně dobrou večeři, jíme si olivy, sýrečky, čerstvé bagety, na dvě hodiny usínám a pak je čas vyrazit na ohňostroj, zakončení oslav státního svátku.

Grande Arche ve tmě

Palec ve tmě :D Na Défense je spousta různých uměleckých děl jen tak umístěných v ulicích a mě se to líbí. Ten podlouhlý flek pravo dole je člověk, pro odhad velikosti, jo :)

Ohňostroj a fotka půjčená od mamky, byli mnohem blíž a tahle je fakt dobrá, my koukali z druhé strany a asi z pěti kilometrů, takže fotky nejsou nic moc.

Gif jako bonus na závěr :D

A pro cestovatele opět mapka trasy ze dne dvě :)

To be continued.

France, parties & events, photos

July 19, Tuesday

posted by cassidy on 2011-07-19 at 9.27 AM, 15 comments

Hlásím se opět z Čech a přemýšlím, jak vám podat info o výletu do Paříže. Protože počet fotek útočí na dvoutisícovku a já bych vám ráda ukázala co nejvíc, asi to rozdělím po jednotlivých dnech, protože jinak by to byl blog úplně kilometrovej a trvalo by mi tisíc let, než bych ho napsala. A tolik času já nemám. Na druhou stranu nechci moc zkracovat, protože vím, jak jsem před odjezdem lovila na internetu zkušenosti a poznatky a to, co jsem si představovala, jsem úplně nenašla, takže tohle by mohlo třeba i někomu pomoct.

Paříž, den první

Příjezd – Centre G. Pompidou – Fontaine Stravinski – Église Saint-Merri – Archives nationales – Place des Vosges – Bastille – Opera Bastille

Po několika změnách plánu nakonec vyrážíme celá rodina. A autem. S půjčeným TomTomem se bez jediného zaškobrtnutí dostáváme i přes mnoho opravovaných úseků na německých dálnicích ve skvělém čase až do vnitřní Paříže, kde se zapojujeme do čtyřproudé kolony.

Poprvé si všímáme zápachu nafty v kabině dodávky a nadáváme na znečištěný pařížský vzduch. Jaké je naše překvapení, že po otevření oken je v autě příjemněji. Při průjezdu tunelem už vidíme lehký kouř stoupající z motoru a doufáme, že poslední dva kilometry k hotelu nějak dojedeme. Dojeli. Táta zjišťuje, co je špatně a my vyrážíme na první procházku, než Tomáš skončí v práci, máme ještě dost času.

Po prvních deseti metrech vytahujeme mapu a netušíc ani směr hledáme Centre Pompidou. “Hey, are you guyz lost?” Vypadáme snad? Asi jo :D Ujímá se nás milý chlapec a odesílá nás s instrukcemi dál ulicí. Procházíme spletí uzoučkých uliček lemovaných vysokánskými starými domy, udržujeme kurz, podivujeme se nepořádku a množství motorek, skútrů a jiných přemisťovadel. V jedné ulici jsou úplně jenom krejčovství a v každý výloze někdo něco šije.

Nacházíme Centre Pompidou, poprvé se setkáváme s lidmi vyskládanými na zemi na místech, kam byste se jako běžný Čech bál na chviličku položit tašku, aby něco nechytila. Obcházíme muzeum ke Stravinského fontáně, na chvilku si sedáme, fotíme figury. Před námi je ještě kostel, o kterém jsme nevěděly, jdeme se taky podívat. Kostel Saint-Merri. Fracouzské kostely jsou asi fejk, nebylo mi v nich zle. A to já kostely jinak hodně nedávám. Prý to mám z toho, že mě v minulým životě ukřižovali. Nevim no. Nepamatuju si to :D

Překvapuje mě, že všude a všechno se smí fotit, to je něco pro mě! Pokračujeme dál, směrem k Place des Vosges. Cestou potkáváme Národní archív, asi jediné místo, kde se nikdo neválel v trávě.

Archives nationales

Place des Vosges

Nejoblíbenější výloha moje

K hotelu se vracíme kolem památníku Bastily a opery na Náměstí Bastily, všechno jsme si pečlivě vyfotily, ale už to vypadalo docela na déšť a fotky nestojí za nic.


We liked it!

Přijíždí si pro mě Tomáš, domlouváme opravu auta na další den v nejbližším servisu, poprvé do metra, tři čtvrtě hodinový přejezd do La Défense, kufr do hotelu, procházka po Défense. Připadám si jak v jiným světě. Je to obrovský a tolik skla a zrcadel jsem v životě neviděla.

První společná fotka :D

Středeční trasa, kdyby se někdo chtěl vydat v našich stopách.

Fotky nejsou nic moc, bylo šedo a zataženo, ale počkejte si, bude líp :) Jestli někdy tuhle sérii blogů dopíšu, tak jsem nejvíc dobrá, protože mi to dává zabrat. Spíš mi řekněte, jestli vás to zajímá, ať tím netrávím denně dvě hodiny zbytečně, jo? Dík :D