Monthly Archives

July 2010

fashion, life & stories

July 24, Saturday

posted by cassidy on 2010-07-25 at 7.29 AM, 4 comments

Včera už jsem skoro usínala, když jsem se dozvěděla, že se na poslední chvíli mění čas našeho dnešního odjezdu do Harrachova a že nás Luboš s Élou vyzvednou “jen” o dvě hodiny dřív, než jsme počítali a panika prostě! Nemám ráda, když se to takhle narychlo všechno mění. Počítali jsme s Tomem, jak si krásně nakoupíme v klidu ráno, on měl v plánu balit, já dobalovat a počítala jsem, že fakt stihnu milion věcí ještě. Tak jsem si nastavila budík a ještě vám stihnu napsat, ale stejně prostě, chápete :) Ve čtvrtek jsem zpátky.

Snad po dvou letech u mě spaly holky a úplně jsme vzpomínaly, jak jsme u sebe spaly dřív snad každej tejden a do rána koukaly na filmy a přežíraly se do stavu, kdy už se nemůžete ani zvednout z postele. Na chvíli jsme si šly sednout do Barakudy na koktejl a trochu se socializovat prostě. Z postelí jsme pak pozdějš za přítomnosti jídla, který se dá dobře kousat (Éla si nechala znova dát rovnátka totiž a to hodně bolej zuby pár dní po tom, co to nasaděj) koukaly na poslední tři díly Pretty Little Liars, který nám utekly během dovolených a na Valentine’s day. Potřetí jsem viděla začátek, ještě před půlkou jsem odpadla :D Chtěla bych to někdy dokoukat docela už :D

Taky nás tu s babi byla navštívit a zkontrolovat teta. To je vždycky fajn, je strašně hodná a protože má dva dospělý kluky, tak rozmazluje a všichni jsou spokojený :D Žily jsme si tu dva dny jak prasátka v žitě, byly jsme v restauraci, jedly zmrzliny, válely se na zahradě, chytaly poslední bronz před rapidním ochlazením, pily samý virgin mojita a frappé se zmrzlinou, drbaly a lakovaly si nehty. Prošly jsme pár obchodů a Jana usoudila, že rozhodně nemůžu žít bez vysokánskejch botek za absolutně směšnou cenu, tak je teda mám.

Připadám si v nich jak na chůdách, ale na druhou stranu v nich nohy vypadaj skvěle. Na dlouhý túry teda ale nebudou, nejsem na 10 cm klín zrovna zvyklá a musím se docela pekelně soustředit, abych neskončila jako Gaga, kterou sbíral sekuriťák, protože toho já nemám, žejo, a co bych pak dělala. Ale když je vidím na nohách, ještě víc si přeju umět chodit na nějakejch 12 cm jehlách aniž bych u toho vypadala jako robokop a každým krokem riskovala zlomenou nohu. A ještě víc chci nějaké “použitelnější” botky ve světlé barvě, béžové nebo takhle světle růžové.

life & stories

July 23, Friday

posted by cassidy on 2010-07-23 at 12.14 PM, 7 comments

Erika chtěla, ať napíšu víc o Itálii, zážitky a tak. Takže tohle je espešly pro ní, ale zas nějaký extra vzrůšo to úplně nebude.

Naše dny byly totiž tak trochu stereotypní, protože jsme chudé studenstvo a neměli jsme prostředky na to, aby jsme jeli autama nebo si platili výlety. Ráno jsem většinou trochu trpěla, protože vstávám brzo, nejpozdějš úplně je pro mě půl devátá a to fakt už musí bejt něco. A oni všichni by vyspávali do odpoledne snad klidně! Většinou ale někdo vstal, začal štrachat a lavinově se všichni kolem jedenáctý dostali z postelí. Hned jsme se přesouvali k bazénu, kde jsme se dvě hodiny flákali a strašná pohodička.

Pak nám ale v jednu bazén zavírali – siesta. Nejhorší věc a zakázala bych jim to. Neni bazén, není kam si jít koupit něco dobrýho, nic. V největším horku jsme zalezli do klimatizovanýho apartmánu a vařili kuřecí na jeden z milionu způsobů, každý den jinak. Protože jiný maso nikdo nechtěl a bez masa to pro nás zas není moc jídlo.

Odpoledne jsme chodili k moři, plavili se daleko od pobřeží na matračkách. To mám úplně nejradši v moři. Nesnáším plavat, když nedosáhnu na dno, nebo když u dna je studená voda, to je takový strašidelný. A bojim se, že se utopim a na růžový matračce je to stejně úplně jiná liga to moře pak, vážně. Možná i máme nějaký fotky, nevím, co Dan stihnul, než se mu vybil foťák a já jsem ten svůj na pláž brát nechtěla, myslím, že by to bez újmy nepřežil. Fotila jsem si občas i na Ely foťák, ale žádný fotky se ke mně ještě nedostaly. Když tam budou nějaký povedený, ještě je pak někdy postnu. Půjčili jsme si už zmiňované šlapadlo a už v Čechách jsme se těšili na banán a on tam nikde nebyl :(

Navečer jsme se procházeli, chodili do Pizzy Pazzy na skvělou pizzu za pár šupů, okukovali krámky a jedli obrovský porce zmrzliny. Taky jsme si často kupovali vážený bonbony v La Caramele, což byl obchod od podlahy ke stropu plnej nádob s neskutečným množstvím druhů sladkostí. La Caramela byla světlá, barevná, krásně to tam vonělo a všichni tam byli takoví milí a prostě jste si tam museli něco koupit pokaždý, když jste šli okolo. Většinu obchodů tam měli k mému překvapení všemožní Asiati a Indové.

Pak jsme ještě dlouho do noci seděli na terase, přelejzali plot k samozřejmě zavřenému bazénu, koupali se po tmě a připravovali tak zábavu znuděným ostatním ubytovaným tiše posedávajícím na balkonech jejich apartmánů.

Mám pro vás ale fotky mých dvou úplně nejoblíbenějších výloh, které jsem v Caorle viděla.  První je docela zřejmě výloha obchodu se slunečníma brýlema, ale ten slogan (?) se mi strašně zalíbil a koukala jsem se na něj každej den. Druhá patřila, trochu nepatřičně, obchodu s dekoracemi, oblečením a doplňky ve stylu něco, jako je u nás Komodo. Taková ta Afrika, etno a tak. Ale všechno to ve výloze bylo super, jak se to třpytilo, svítilo, lesklo a úplně bych se tam šla válet na ten kobereček měkkej.

Pořád jsem koukala, co krásnýho bych si přivezla domů a ono tam nikde nic extra úžasnýho nebylo. Takový to něco, bez čeho prostě nemůžete za žádnou cenu odejít. Ale přivezla jsem hezký suvenýry, to jo :) Ještě nikdo nic nedostal, protože rodina mě úplně opustila a odjela si na dovolenou beze mě, takže tu teď žiju tak nějak sama. První den to bylo strašně divný, ale už jsem si zvykla. Nemusím moc uklízet, můžu si klapat do počítače jak dlouho chci, aniž bych někoho budila a tak. Na druhou stranu nemám třeba pro koho vařit a jen pro mě se mi moc nechce, tak ani nevařím.

Vínka, ochucené oleje (musíme co nejdřív vyzkoušet), krásnej šátek (pro mamku, ale už se těším, jak si ho půjčím!), placka, korálky, několik balíčků různých sušenek (i když Mikada zrovna italský teda fakt nejsou, ale pokaždý si je v zahraničí koupím a mám radost, když je vidím), stříbrný náramek a Hello kitty krabičky. V hranaté jsou žvejky, v srdíčkové třešňový balzám na rty a v oválné s cupcakem maličké bonbónky.

parties & events

July 22, Thursday

posted by cassidy on 2010-07-22 at 9.22 AM, 3 comments

Vůbec nevím, jak se mi to mohlo stát, ale nahromadilo se mi tu asi pět dílů seriálů, které jsem ještě neviděla. Vždycky, když nemám do čeho dloubnout, tak nic nevychází a když nestíhám nic, tak zrovna by byly. Jako na potvoru. To znáte.

V pondělí měla bejt skoro párty roku a možná i byla, ještě jsem s nikým zúčastněným nemluvila. Tom s Élou slavili narozeniny, Tomík devatenáct, Eliška plnoletost. Začínalo to velmi slibně, všichni byli v dobrý náladě, jak máme to volno, Mára nám nechal jukebox hrát zadarmo, všude byly výborný chlebíčky a moje čokoládový muffinky a dobře jsme se bavili. Kolem půlnoci na Toma začla lízt ta nemoc a jak tam byl bordel, tak ho bolela hlava a tak.  Odešli jsme ještě předtím, než se začalo tancovat, což mě mrzí. I když vlastně nevim, jestli se vůbec tancovalo pak. Zjistím večer, jdem s holkama do báru. Ale tak to bylo takový smutný, že snad poprvý slavil takhle ve velkým narozeniny a zrovna tam nemohl bejt až do rána někde a víte jak. Veřejně děkuju Danovi za donos zapomenutých svršků, měla jsem sice problém dosáhnout ráno nahoru na stromky a sundat je, ale povedlo se :)

oslavenci ^^

když to konečně začínalo bejt docela ufoporno aneb za 25,- Kč zábava na půl večera pro dvacet lidí :))

Musím jít odpoledne do knihovny a zase na to určitě zapomenu a pak už to bude blbý.

Nemůžu najít kraťasy, zítra další kolo hledání, nebo nevim prostě. Dávala jsem je do pračky, jestli jsem je věšela už si nevybavuju a v koši s nevyžehleným prádlem nejsou. Nechápu, ale jsou to moje jediný kraťasy, takže bych je ještě ráda viděla docela.

parties & events

July 21, Wednesday

posted by cassidy on 2010-07-21 at 7.35 PM, 8 comments

Měla jsem o srazu napsat rovnou včera, přijela jsem úplně plná dojmů a večer jsem vůbec nemohla usnout z toho až :D Ale rovnou z Prahy jsem jela k Tomovi, kterej je pořád nemocnej. V tomhle vedru to musí bejt hrozný, vzpomínám si na svoje čtyřicítky před pár rokama v Turecku, nejhorší.

Vyrážela jsem z domova v tílečku a sukni, absolutní azůro a horko. V Praze už bylo pod mrakem a přemýšlela jsem, že si snad budu muset koupit svetr nějakej a deštník, nebo co, protože jsem fakt vyrazila úplně nalehko. Když jsem viděla davy před New Yorkerem, začala jsem být nervózní, že nikdy nikoho nemůžu najít, ale prorvala jsem se okolo několika hloučků mládeže, hledala pořád nějaký známý obličeje a tam stály!

Lou, Barb a Carrie a vypadaly jak modelky nějaký všechny né a řešily strašně školství. Bylo mi oznámeno, že Roxx nedorazí, Maya že dorazí později a začaly jsme se shánět po Katchence, která si doma zrovna dělala oběd :D Vyrazily jsme do Panerie, daly jsme si každá jinej dortík a až na Lou frappé a povídaly si a čekaly na zbytek. Carrie nás opustila, Katchenka dorazila a chvilku po ní i Marietka. Chtěly jsme změnit stanoviště, vydaly jsme se rovnou za nosem, Barb neohroženě brázdila pražské ulice a probíhala těsně před jedoucíma autama a došly jsme k Rock Café. Byly jsme krom jednoho muže zahleděného do notebooku jedinými hosty a když si nás deset minut nikdo nevšiml, zvedly jsme se a pokračovaly dál.

Prošly jsme se na Žofín, odkud pocházejí fotky, ke Katchence do nejkrásnějšího bytu, na Smíchov koupit pár nutností a na jídlo a tak, prostě sympaticky strávené odpoledne, záviďte :)

pro ty, co nevědí: Cass, Maya, Barb, Lou, Katchenka

Během půl hodinky, co mi zbývala do odjezdu vlaku, se mi podařilo utratit asi tak milion ještě, musela jsem podruhý v životě platit kartou dokonce, protože jsem u sebe měla asi 150 korun cash. Ale stálo to za to. Teda myslim. Sečteno a podtrženo, holky jsou všechny krásný, charismatický a příjemný. Fotek jsme pořídily fakt jen úplně minimum, celých devět, z toho pět je rozmazaných za chůze a na žádný z nich není Carrie, která nám utekla do autoškoly a pak už se nám nevrátila, jak bylo původně v plánu.

food & lifestyle, life & stories, parties & events

July 20, Tuesday

posted by cassidy on 2010-07-20 at 9.23 AM, 6 comments

Tomík a jeho zánět dutin mi tu roztomile spí a já mám konečně po dvou dnech nabitých asi na 130% konečně chvilku na to, abych se podívala na fotky. Už se jima prokousat musím, karta za poslední týden plná, baterka vybitá a dneska odpoledne bude, myslím, foťák potřeba.

Jak jsem psala už asi milionkrát, minulý týden jsme strávili v italském Caorle. Caorle je hodně oblíbené letovisko, takže češtinu můžete slyšet na každém kroku. Rozhodně to ale neznamená, že by náhodou někdo z Italů česky uměl. Kéž by alespoň anglicky! :D Poprali jsme se se vším včetně komplikací typu cesta do nemocnice s otřesem mozku a dovolenou jsme si užili, jak jen to šlo. Měli jsme super dvoupatrovej apartmán, který byl součástí většího komplexu, takže všechno působilo tak hotelově, k dispozici jsme měli velkej bazén, balkón, předzahrádku, terasu, která se stala naším hlavním útočištěm a tak prostě. Moře bylo parádní, na to, že dno bylo písečné, byla voda průzračná, tyrkysový, všude spousty mušliček.. Akorát kluci byli trochu líní k němu chodit, protože přece jen bylo asi o sto metrů dál, než bazén :D Poprvý asi od šesti let jsem se málem poblila na šlapadle, hororovej zážitek úplně. Když jsme se ve frontách přetahovali o místo se stopadesáti pětiletýma fakanama, došli jsme taky k názoru, že aquaparky už pro  nás asi nejsou :)

“To se fakt chcete fotit u nejhnusnějšího baráku v celý ulici?!”


Snídaně v internetový kavárně, 12 min za 1,5€ a v celým městě žádná free wifi

Danovy těstoviny Alpacino bez žampionů. Poprvý v životě mi chutnala smetanová omáčka, luxus! <3